Falun Dafa mi dal nový život

(Minghui.org) Je mi 72 let a Falun Dafa praktikuji už dvacet sedm let. Kultivace Dafa mě zcela proměnila – po tělesné i duševní stránce. Přestože je mi přes sedmdesát let, mám růžovou pleť, zdravě vypadající vlasy, chodím lehce a cítím se šťastná. Jsem v lepší kondici než ve svých dvaceti letech.

Když se mnou byla moje matka těhotná, trpěla tuberkulózou a šest měsíců dostávala injekce penicilinu a streptomycinu. Také měla velmi malou chuť k jídlu. Kvůli tomu jsem se narodila se slabým srdcem a byla jsem chatrná. První polovinu života jsem přežívala díky čínské medicíně. Do práce jsem si často nosila láhev s bylinným odvarem a kolegové si ze mě dělali legraci, že se stravuji jinak než ostatní.

Když se v Číně stal populárním qigong, zkoušela jsem ho cvičit, abych se zbavila nemocí, ale můj stav se tím jen zhoršil. Objevily se potíže s několika vnitřními orgány a mé zdraví se dál prudce zhoršovalo. Můj manžel pracoval v jiném městě, takže jsem se doma musela postarat o všechno sama. Pracovní zátěž v zaměstnání byla velká a vyčerpávající, a ve volném čase jsem ještě obchodovala s akciemi, abych si přivydělala. Nakonec se mé tělo zhroutilo a byla jsem upoutaná na lůžko.

V roce 1998 mi selhaly ledviny. Tělo mi oteklo, ležela jsem v posteli a sotva popadala dech. Cítila jsem, že se blíží smrt – každý den byl nekonečně dlouhý. Rodiče i sourozenci vydali všechny své úspory na léčbu mých nemocí. Po dvou týdnech hospitalizace mě poslali domů na doléčení. V té době se mé pracoviště dostalo do potíží a přestalo vyplácet mzdy, takže jsem si nemohla dovolit ani bylinné léky.

Právě v této nejtěžší chvíli jsem měla to štěstí, že jsem získala Falun Dafa. Změnil můj osud. Přítelkyně mi přinesla knihu Zhuan Falun a učila mě meditaci vsedě, zatímco jsem byla stále upoutaná na lůžko (na cvičení ve stoji jsem byla příliš slabá). Zhuan Falun jsem přečetla během tří dnů a mysl se mi otevřela. Pochopila jsem, že smyslem života je návrat k pravému já, že nemoci pocházejí z karmy a že Mistr očišťuje těla praktikujících.

Porozuměla jsem smyslu života a znovu pocítila naději. Byla jsem hluboce dojatá a naplněná radostí. Měla jsem jedinou myšlenku: chci praktikovat Falun Dafa.

Začala jsem brzy ráno vstávat a připojovala se k ranním cvičením. Večer jsem s ostatními praktikujícími studovala Fa a v neděli jsem se účastnila aktivit, při nichž jsme lidem objasňovali pravdu o Falun Dafa. Mé dny byly naplněné a radostné. Po šesti měsících jsem se zcela zotavila. Poprvé v životě jsem zakusila, co znamená být zdravá a cítit se dobře – byla jsem skutečně bez nemocí. Moji kolegové, příbuzní i přátelé byli svědky tohoto zázraku a uvědomili si, že Falun Dafa je dobrý.

Klidná mysl a otevřené, tolerantní srdce

Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, sice jsem se s lidmi nehádala, ale velmi jsem lpěla na osobním zisku a ztrátě a také na tom, abych si zachovala tvář. Všechen hněv jsem potlačovala v sobě – někdy jsem byla tak rozrušená, že jsem nemohla jíst a cítila jsem nadýmání. Po začátku kultivace Falun Dafa a po čtení knihy Zhuan Falun jsem pochopila mnoho principů a má mysl se otevřela. Naučila jsem se v každodenním životě řídit Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí, být dobrým člověkem, při potížích se nejprve dívat do sebe a být tolerantní k ostatním.

Když se mé dceři narodil syn, bydlela u svých tchánovců. Každé ráno jsem hodinu jela autobusem, abych pomohla s péčí o vnuka, a večer jsem se vracela domů. Postupem času jsem si všimla, že dcera má tchyni schopnou a pracovitou, ale velmi dominantní. Ať šlo o velké nebo malé věci, vše muselo být po jejím. Pokud ne, byla nespokojená. Vždy jsem si zachovávala klidnou mysl praktikující a nikdy jsem se nezlobila ani nehádala.

Moji dceru to mrzelo. Měla pocit, že se ke mně její tchyně chová tvrdě, a chtěla se mě zastat. Řekla jsem jí: „Tvoje tchyně má více zkušeností a lépe se vyzná v každodenních záležitostech. Jsou věci, kterým nerozumím tak dobře, takže se od ní mohu učit. Nic se neděje, nenech se tím trápit. Nezlob se.“ Držela jsem se měřítek praktikující, snášela její chování a pomáhala zmírňovat napětí mezi dcerou a její tchyní.

Jednou na Nový rok pozvala dcera celou rodinu do restaurace a objednala mnoho jídel. Restaurace byla plná, a tak jídlo přicházelo pomalu. Náš malý vnuk brzy znervózněl a chtěl jít ven, takže ho dcera s manželem odvedli. U stolu zůstali jen tchán s tchyní, můj manžel a já. Když byla všechna jídla konečně na stole, najedli jsme se, ale stále toho hodně zbylo. Tchyně chtěla jídlo zabalit s sebou, a tak si připravila několik plastových sáčků. Když jsem viděla, že jí to jde obtížně, vzala jsem hůlky a chtěla pomoci. Vtom se jí zatáhla tvář a vykřikla: „Nech to!“ a udeřila do mých hůlek svými.

Zůstala jsem stát jako přimrazená. Dřív než jsem stihla zareagovat, můj manžel se rozzlobeně zvedl a odešel, a já šla za ním. Cestou domů mě káral: „Jsi příliš měkká! To už bylo přes čáru!“ Od té doby si v sobě nesl zášť a po mnoho let odmítal vstoupit do jejich domu.

Jako praktikující nás Mistr učí, abychom se při konfliktech dívali do sebe. Vše jsem si pečlivě promyslela a nakonec jsem pochopila, kde byl problém: vadilo jí, že jsem použila své vlastní hůlky, kterými jsem už jedla. Je velmi citlivá na čistotu. Byla jsem neopatrná – měla jsem použít servírovací hůlky. Většina odpovědnosti byla na mně. Mám sklony k ledabylosti a neměla jsem dobré hygienické návyky. Byla to lekce.

Když jsem si svou chybu uvědomila, omluvila jsem se jí. Cítila se trapně a řekla: „Neměla jsem tě před všemi takto zahanbit a způsobit tak nepříjemnou scénu.“ Od té doby byla laskavější. Při kontaktu s ní jsem se nad sebou zamýšlela. Byla jako zrcadlo, které mi ukazovalo stránky mého vlastního já, kterých jsem si dříve nevšímala – mou tvrdohlavost a sklony prosazovat si svou vůli. Doma jsem obvykle rozhodovala já a manžel si často stěžoval: „Ty máš vždycky pravdu, vždy si musíš prosadit svou.“ Tato událost mi pomohla toto připoutání rozpoznat a dokázala jsem ho opustit.

Dnes tchyně mé dcery často říká ostatním, že jsem otevřená, snadno se se mnou vychází a že jsem dobrý člověk. Ve skutečnosti je to přirozený stav praktikující Falun Dafa. Vystoupila z KS Číny a jejích přidružených organizací a četla články, které Mistr napsal pro lidi celého světa. Po jejich přečtení řekla: „To jsou skutečně úžasné texty!“

Morální povznesení a zlepšení charakteru

Na konci roku 2000 jsem odjela do Pekingu, abych se zastala Dafa. Byla jsem nezákonně zatčena policií a devět měsíců držena v místní vazební věznici. Během té doby zkrachovala firma, ve které jsem pracovala. Stát začal vyřizovat sociální nároky zaměstnanců a já jsem měla projít důchodovým řízením a převést své dokumenty na sociální zabezpečení. Protože jsem však byla zadržována a nemohla si záležitosti vyřídit osobně, zmeškala jsem stanovený termín. Podle předpisů museli všichni zaměstnanci projít tímto procesem současně a po uplynutí lhůty už nebylo možné situaci napravit.

Vedení firmy bylo velmi znepokojené, a proto mě přišli navštívit do vazební věznice. Požádali mě, abych napsala prohlášení, že se vzdávám praktikování Falun Dafa, a mohla tak být propuštěna. Odmítla jsem. Jeden z vedoucích mě varoval: „Jestli tuto šanci propásnete, nedostanete důchod. Jak budete žít po zbytek života? Dobře si to promyslete a za dva dny nám dejte odpověď.“ Bylo mi nesmírně těžko. Bylo to skutečné osobní dilema a velmi bolestná volba. Myšlenky se mi honily hlavou a nedokázala jsem se uklidnit. Po celonočním přemýšlení jsem se rozhodla: takové prohlášení nikdy nenapíšu.

Mistr nás učí myslet nejprve na druhé, proto jsem musela zvážit celkový zájem ostatních zaměstnanců. Vzala jsem tedy pero a napsala řediteli dopis, v němž jsem uvedla, že nebudu psát prohlášení o vzdání se Falun Dafa. V zájmu ostatních zaměstnanců mohou mou záležitost odložit. I kdybych nakonec zůstala bez důchodu, nebudu firmu ani vedení obviňovat a svého rozhodnutí nebudu litovat. Požádala jsem je, aby pokračovali ve vyřizování dokumentů pro ostatní zaměstnance, protože lhůta se blížila a žádostí od zkrachovalých podniků bylo mnoho. Tento dopis jsem napsala proto, aby vedení mělo písemný podklad při vyřizování záležitostí. Jakmile jsem dopis dokončila, pocítila jsem klid. Cítila jsem, že jako praktikující Falun Dafa jsem učinila správnou věc.

Protože jsem vytrvala v praktikování Dafa, byla jsem KS Číny pronásledována čtyři a půl roku. Když jsem se v dubnu 2004 vrátila domů, s překvapením jsem zjistila, že můj důchod byl ve skutečnosti vyřízen už v roce 2003. Spolupracovníci mi řekli, že poté, co se můj dopis dostal do firmy, ačkoli vedení i zaměstnanci mé rozhodnutí plně nechápali, cítili se mnou soucit. Aby mou situaci pomohli vyřešit, zorganizovali čtyři návštěvy vyšších úřadů s účastí důchodců a využili všechny své osobní kontakty. Po mnoha zvratech se jim to nakonec podařilo.

Jsem svým spolupracovníkům nesmírně vděčná za jejich laskavost a pomoc. Zároveň jsem si uvědomila, že jejich podpora pramenila z jejich sympatií k Falun Dafa, protože byli svědky toho, jak mi praktikování Dafa pomohlo znovu získat zdraví i život. Upřímně doufám, že tito dobrosrdeční lidé budou mít krásnou budoucnost. Také si přeji, aby se více lidí dozvědělo o Falun Dafa a aby všichni, kdo mají předurčené spojení, měli světlou a krásnou budoucnost.