(Minghui.org) Ve Wuhanu, hlavním městě provincie Hubei, se nachází tři ženské věznice: Hankou, Wuhanská ženská věznice a Jiangcheng. Mnoho praktikujících Falun Gongu, odsouzených za svou víru, je posíláno do prvních dvou věznic, kde jsou mučeny, pokud se Falun Gongu nezřeknou.

Zde přinášíme informace o porušování lidských práv ve Wuhanské ženské věznici.

Nově přijaté vězeňkyně jsou nejprve umístěny na oddělení pro nově příchozí, vedoucím je Yang Fan. Hned po příchodu jsou nuceny svléknout se donaha a třikrát si dřepnout při osobní prohlídce. Ve věznici platí přísná pravidla pro každodenní režim. Kdo si je nedokáže zapamatovat, dostává jen rýži nebo knedlíky (bez masa a zeleniny), je jim odepírán spánek, nesmějí se mýt nebo musí stát dlouhé hodiny.

Dozorci někdy nutí vězeňkyně opakovaně si dřepat a rychle vstávat, některé z nich i omdlí.

Po přeřazení na běžná oddělení čelí neustálému týrání. Věznice má každoročně stanovené kvóty úmrtí a dozorci nenesou odpovědnost, pokud praktikující Falun Gongu nebo jiné vězeňkyně zemřou na následky mučení. Téměř každou noc jsou slyšet zoufalé výkřiky.

Vězeňkyně jsou nuceny vstávat před úsvitem a pracovat v dílně více než deset hodin denně, často se vracejí do cel až za tmy, aniž by viděly denní světlo. Aby zvládly těžkou práci, omezují pití vody a návštěvy toalety, což mnohým způsobuje ledvinové kameny nebo zácpu. Jedna vězeňkyně dokonce zemřela po týdnu na střevní zácpu. Některé běžné vězeňkyně uplácejí dozorce, aby místo těžké práce dostaly lehčí úkoly.

Takzvaní vězeňští lékaři spolupracují s dozorci při týrání vězeňkyň a praktikujících. Často se ptají, zda mají peníze na účtech. Pokud ano, předepisují drahé léky, které musí vězeňkyně zaplatit. Odmítnutí „léčby“ vede k trestům od dozorců. Pokud má vězeňkyně na účtu málo peněz, lékaři ji mohou obvinit z předstírání nemoci, což opět vyvolává tresty od dozorců.

Během pandemie covidu-19 zemřelo mnoho dozorců i vězeňkyň, přesto věznice oficiálně nenahlásila žádná úmrtí. Jedna vězeňkyně se situace tolik bála, že utrpěla psychický šok. Jiná vězeňkyně s astmatem byla postříkána pepřovým sprejem a málem zemřela.

Kromě osmi běžných oddělení věznice zřídila „šílené“ oddělení pro vězeňkyně, které odmítly podstoupit vymývání mozku od dozorců. Ty, které sem byly umístěny, jsou zavírány do kovové klece a nesmějí se mýt. Dozorci jim také zakazují mýt misky mezi jídly. Postupem času mnohé skutečně utrpěly psychický kolaps a začaly ztrácet schopnost rozlišovat, co je opravdu „správné“ nebo „poctivé“.

Další skupina dozorců (mužů) jsou profesionálně vyškolení bitkaři. Mnohé vězeňkyně, které bili, se staly invalidními a neschopnými práce. Bití probíhá v rozích, mimo dosah kamer, a oběti nesmějí ani křičet bolestí ani o tom někomu říct.

Toto jsou týrání, kterým čelí běžné vězeňkyně. Praktikující Falun Gongu čelí ještě brutálnějšímu mučení, pokud se odmítnou vzdát své víry.

Paní Chen Ronglian, asi 80 let, z města Zaoyang, byla mučena Liu Lizhen, vedoucí čtvrtého oddělení. Liu nařídila, aby vězeňkyně paní Chen sledovaly nepřetržitě. Nesměla chodit na toaletu ani jíst. Byla nucena dlouhé hodiny stát a nosit během zimy tenké oblečení a sandály.

Paní Lu Xiuying, starší praktikující, která pobývala na pátém oddělení, byla rovněž mučena. Dokonce i některé běžné vězeňkyně považovaly toto mučení za příliš brutální.

Paní Zheng Rongzhen z města Xianning byla v září 2024 propuštěna z vězení po šestiměsíčním trestu. Nemohla chodit a byla zmatená, dokonce nepoznávala své blízké.