(Minghui.org) Když se člověk ohlíží za minulými zkušenostmi, může se vyvarovat chyb a dělat věci lépe. Totéž platí i pro národy – i ty se potřebují učit z historie.
Poučit se z minulosti je však snazší říci než udělat.
Nacistické koncentrační tábory
Většina lidí ví o genocidě Židů během druhé světové války. Nacisté zřídili řadu koncentračních táborů, z nichž největší byl Auschwitz, kde bylo zavražděno 1,1 milionu lidí. Druhým největším táborem v Polsku byl Majdanek, kde přišlo o život 360 000 lidí.
Majdanek se nachází poblíž města Lublin a byl vybudován v roce 1941 poté, co nacisté obsadili Polsko. Bylo zde internováno přibližně 500 000 vězňů z 26 zemí, kteří byli nuceni k těžké práci a systematicky vražděni. Mezi oběťmi byli Židé, členové polského odbojového hnutí i sovětští váleční zajatci.
Po osvobození oblasti v roce 1944 byly některé plynové komory, krematoria, kostnice a baráky zachovány a přeměněny v národní muzeum. Po celém světě vznikly stovky muzeí a památníků holokaustu, které dokumentují tuto tragickou historii, připomínají oběti a vzdělávají budoucí generace.
Na památném místě vyhlazovacího tábora Treblinka, kde bylo zavražděno 870 000 lidí, nesou mnohé pamětní desky nápis „Už nikdy více“ v několika jazycích. Podobně je na vlysu kopule mauzolea v Majdanku vyryt nápis: „Nechť je vám náš osud varováním.“
Muzeum Kulturní revoluce: zmařený sen
Ne všechna poučení si však lidé vzali k srdci. Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) v roce 1949 převzala moc, přinesla do Číny třídní boj, nenávist a lži. Vyhladila tisícileté tradiční hodnoty a nahradila je nelítostnou represí.
Od roku 1949 se v Číně odehrála dlouhá řada politických kampaní, jako byla pozemková reforma (1950–1953, zaměřená proti statkářům), kampaně „tři proti“ a „pět proti“ (1951–1952, zaměřené proti podnikatelům), protireakcionářská kampaň proti pravici (1957–1959, namířená proti intelektuálům) a Kulturní revoluce (1966–1976).
Sama Kulturní revoluce způsobila ve společnosti nebývalou zkázu a usilovala o vyhlazení čínské civilizace. Nesčetné historické a kulturní památky byly zničeny, buddhistické a taoistické chrámy zpustošeny a intelektuálové byli nuceni k veřejným sebekritickým prohlášením proti své vůli. Dokonce i rodinní příslušníci byli naváděni, aby se obraceli jeden proti druhému. Tisíce let civilizace byly zničeny během několika málo let.
Později se mnozí lidé nad touto tragédií zamýšleli. Aby zmírnila veřejné pobouření, KS Číny uznala, že Kulturní revoluce byla chybou. Jak je jejím zvykem, odpovědnost však připsala několika klíčovým představitelům, konkrétně „Gangu čtyř“. Strana sama sebe očistila – tak, jak to dělá vždy.
Čínský učenec a spisovatel Ba Jin během Kulturní revoluce nesmírně trpěl a jeho manželka zemřela bolestivou smrtí na neléčenou rakovinu. Nad tímto obdobím se zamýšlel a v letech 1978–1986 napsal dílo Sui xiang lu (Náhodné myšlenky), které vyšlo v roce 1987.
V této knize Ba Jin navrhl vybudovat Muzeum Kulturní revoluce, které by se ohlédlo za tím, co se pokazilo, a zabránilo opakování podobné katastrofy. Jeho myšlenka však nikdy nebyla uskutečněna.
Pokračující noční můra
Kolik lidí zemřelo v důsledku brutality KS Číny? Odborníci odhadují, že jen během Velkého hladomoru (1959–1961) přišlo o život přibližně 40 milionů lidí. Celkově zahynulo vinou KS Číny v době míru asi 80 milionů lidí, což se blíží – nebo dokonce převyšuje – celkový počet obětí obou světových válek dohromady.
KS Číny však není ochotna zřídit muzeum, které by tyto události připomínalo. To není překvapivé, protože tyto smrti způsobil samotný režim. Postavil by Adolf Hitler muzeum holokaustu? Pravděpodobně ne.
Tragédie v Číně proto pokračují. Třináct let po skončení Kulturní revoluce došlo 4. června 1989 k masakru na náměstí Nebeského klidu. Na rozdíl od předchozích politických kampaní však KS Číny dodnes popírá brutalitu, k níž na náměstí Nebeského klidu došlo.
Další katastrofou je pronásledování Falun Gongu, meditační praxe založené na pěti sadách cvičení a principech Pravdivost-Soucit-Snášenlivost. KS Číny tuto praxi zpočátku chválila pro její fyzické a duševní přínosy. Jakmile však počet praktikujících Falun Gongu překročil počet členů strany, tehdejší vůdce KS Číny Jiang Zemin ji začal vnímat jako hrozbu a v červenci 1999 zahájil celostátní potlačování.
Většina z přibližně 100 milionů praktikujících během posledních 26 let utrpěla vážnou diskriminaci kvůli své víře. Velké množství z nich bylo obtěžováno, zatčeno, zadržováno, vězněno a mučeno. Mnozí byli nuceni k otrocké práci, vystaveni psychiatrickému zneužívání a někteří se dokonce stali oběťmi rozsáhlého násilného odebírání orgánů – bezprecedentního státem řízeného teroru.
Ve srovnání s jinými politickými kampaněmi KS Číny nemusí mít pronásledování Falun Gongu nejvyšší počet obětí, avšak jeho povaha je nejzlovolnější – odtrhává lidi od svědomí a staví je na stranu zla, čímž podkopává samotné základy lidství.
„Útokem na pravdivost, soucit a snášenlivost umožnili Jiang a KS Číny šíření lži, zla, násilí, jedu, zvrácenosti a korupce. Následoval všeobecný morální úpadek v zemi Číny, který zasáhl každého,“ uvádí kniha Devět komentářů ke komunistické straně, vydaná v roce 2004.
Od zveřejnění této knihy vystoupilo z organizací KS Číny více než 450 milionů Číňanů, včetně jejích dvou mládežnických odnoží – Komunistického svazu mládeže a Mladých pionýrů.
Mimo Čínu si však mnoho lidí dosud neuvědomilo nelítostnou a zhoubnou povahu KS Číny, zatímco režim stupňuje své úsilí prosazovat komunistickou ideologii a propagandu po celém světě.
Historie se často opakuje. Poté, co během ukrajinského hladomoru v letech 1932–1933 zemřely miliony lidí, Walter Duranty, vedoucí moskevské redakce deníku The New York Times (1922–1936), tyto události popíral, otevřeně chválil Josifa Stalina a napadal Garetha Jonese, britského novináře, který o skutečnostech informoval. Duranty dokonce za své reportáže získal Pulitzerovu cenu. The New York Times se za toto zkreslování omluvil až v roce 2018.
Pokud jde o holokaust, když polský diplomat Jan Karski v červenci 1943 informoval amerického prezidenta Franklina Roosevelta a soudce Nejvyššího soudu Felixe Frankfurtera o svém přímém svědectví o vyhlazování polských Židů, bylo jeho svědectví odmítnuto.
„Nejsem schopen vám uvěřit,“ řekl Frankfurter, který byl sám Žid.
„Felixi, nemůžete tomuto muži říci do očí, že lže,“ namítl polský velvyslanec. „Za ním stojí autorita mé vlády.“
„Pane velvyslanče, neřekl jsem, že tento mladý muž lže. Řekl jsem, že mu nejsem schopen uvěřit,“ odpověděl soudce. „Je v tom rozdíl.“
Navzdory narůstajícímu množství důkazů o pronásledování Falun Gongu ze strany KS Číny, včetně státem schváleného násilného odebírání orgánů, zůstává mnoho mezinárodních médií a vládních představitelů zticha.
Uvidíme v budoucnu další nápisy se slovy „Už nikdy více“ nebo „Nechť je vám náš osud varováním“?
To ukáže až čas.
Copyright © 1999-2025 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
