Kultivování pokory prostřednictvím podpory Shen Yun

(Minghui.org) Zdravím, Mistře! Zdravím, spolupraktikující!

Během loňské sezóny Shen Yun jsem měla příležitost podílet se na podpoře Shen Yun. Tato zkušenost mi přinesla některá kultivační pochopení, o která bych se s vámi ráda podělila.

Montpellier, Francie – podzim 2024

V listopadu 2024 mě kontaktoval jeden praktikující z Francie a zeptal se, zda bych mohla pomoci se Shen Yun. Řekl mi, že prodej vstupenek v Montpellier je velmi slabý, a proto se rozhodli roznášet letáky od domu k domu. Vzhledem k nedostatku lidí v regionu hledal podporu z jiných zemí. Zpočátku jsem si myslela, že bude stačit, když o tom dám vědět dalším praktikujícím, aby jeli oni, ale já sama jet nemusela. Měla jsem za sebou rušné léto s Tian Guo Marching Band a cítila jsem, že je čas si odpočinout. Rozhodla jsem se, že do příštího jara nikam cestovat nebudu.

Tento praktikující mě však dál přemlouval, protože opravdu neměli dostatek lidí. Nakonec jsem si koupila letenku, ale můj přístup nebyl správný. Den před odjezdem jsem si balila věci a žehlicí prkno mi spadlo na prsty u nohy. Hodně to bolelo, jeden prst otekl a zmodral a chůze byla velmi bolestivá. Začala jsem pochybovat, zda budu schopná v Montpellier roznášet letáky. Říkala jsem si: „Jaký má smysl jet do Montpellier, když nemohu ani chodit?“

Věděla jsem, že to není náhoda. Staré síly se snažily zasahovat do našeho projektu. Uvědomila jsem si, že musím změnit svůj postoj. Vyslala jsem spravedlivé myšlenky, abych odstranila zasahování a posílila své odhodlání. Řekla jsem si: „Poletím tam, budu roznášet letáky a budu chodit, jako by se nic nestalo. Nezůstanu doma.“ Druhý den už prst nebyl oteklý, i když stále trochu bolel. Večer však bolest zcela zmizela.

Nejsem zvyklá na těžkou fyzickou práci, a tak pro mě bylo v Montpellier největší zkouškou překonání fyzické námahy. Program byl velmi náročný. Každý den jsme vstávali v pět hodin ráno, cvičili a studovali Fa. V osm hodin jsme museli být připraveni vyrazit a vraceli jsme se až kolem šesté večer. První dny jsem každý den nosila stovky letáků a nachodila přibližně 13 kilometrů. Na konci dne jsem měla nohy naprosto vyčerpané a byla jsem zcela unavená. Přesto jsem po cvičení další den znovu cítila, že mám energii. Bez síly Dafa by to nebylo možné. A přitom to, co jsem dělala já, bylo zanedbatelné ve srovnání s ostatními praktikujícími. Jeden praktikující chodil každý den 18 až 20 kilometrů. Jiný chodil v chladném počasí v žabkách, protože ho boty dřely. Zdálo se, že nic nás nemůže zastavit v naplnění našeho poslání.

Věděla jsem, že budu bydlet v jednom bytě s mnoha neznámými lidmi, a proto jsem se předem psychicky připravila na nejhorší možné scénáře. Výsledek byl však zcela opačný, než jsem očekávala. Praktikující byli velmi přátelští a laskaví. Místní praktikující mě vyzvedl na letišti, když jsem dorazila o půlnoci. Jiný praktikující spal, ale probudil se a pomohl mi připravit lůžko. Další praktikující pro nás vařil chutná jídla, aby bylo zajištěno, že se dobře najíme. Spolupracovali jsme harmonicky. Jejich soucit a snášenlivost se mě hluboce dotkly. Při dívání se do sebe jsem se cítila zahanbená svým pochybovačným a hodnotícím smýšlením a malou šíří svého srdce. Kořenem toho byla pýcha – ego.

Mám silnou oporu v rodině a úzkém okruhu blízkých přátel, což ve mně vytvořilo myšlenku: „Nepotřebuji ostatní.“ Vnitřně jsem si stanovila určitá kritéria, která museli druzí splnit, aby se dostali do mého okruhu a byli hodni mého času a energie. Je to bezpodmínečný soucit? Odpověď zní ne. Uvědomila jsem si, že musím rozšířit kapacitu svého srdce. Kritéria, která jsem si sama nastavila, ve skutečnosti omezovala šíři mého srdce.

Bergen, Norsko – jaro 2025

Letos se u mě objevila myšlenka podpořit projekty Shen Yun a zároveň se na představení podívat. Oslovila jsem praktikující z Rakouska a Francie, zda nepotřebují pomoc. Do Rakouska už však bylo pozdě jet a ve Francii měli lidí dostatek. Pomyslela jsem si, že možná mám připoutání k usilování, a tak jsem tuto myšlenku pustila a čekala, jak Mistr věci uspořádá. Později mi jeden praktikující řekl, že je potřeba pomoc v Bergenu v Norsku. Spojila jsem se s místními praktikujícími a ti souhlasili, že se k nim připojím.

Byl mi přidělen úkol hlídat vstup pro personál. Bylo to mnohem nudnější, než jsem si představovala. U vstupu byla recepce a lidé s průkazkami byli samozřejmě vpouštěni dovnitř. Nemusela jsem dělat nic jiného než znovu ověřit, zda má personál svou průkazku. Seděla jsem tam 7 až 8 hodin téměř bez práce a cítila jsem se neužitečná. Členové mé skupiny byli většinou starší praktikující a v hlavě se mi objevovaly různé negativní myšlenky: „Jsem už tak stará, že mě zařadili právě sem? Vždyť bych mohla být užitečnější při jiné práci než při této.“

Abych ten čas vyplnila, studovala jsem Fa. Po celodenním studiu Fa se můj pohled změnil.

Mistr řekl:

„A tak to, co člověk v životě dělá, není uspořádáno podle jeho schopností. Buddhismus mluví o karmické odplatě, vše je uspořádáno podle vaší karmy, a ať jste jakkoliv schopný, pokud nemáte ctnost, třeba nebudete mít v tomto životě nic. Myslíte si, že ten člověk nic neumí, ale on má mnoho ctnosti, a tak se stane vysokým hodnostářem nebo zbohatne. Obyčejný člověk tuto skutečnost nevidí, a tak si vždy myslí, že má dělat přesně to, čeho je schopen a co si myslí, že by měl dělat.“ (Přednáška sedmá, Zhuan Falun)

Postupně jsem začala své přidělení přijímat a nakonec jsem si ho i užívala. Měla jsem možnost celý den studovat Fa, aniž bych musela s kýmkoli komunikovat.

Následující den jsem potkala zajímavý starší manželský pár. Byli to američtí turisté cestující po Norsku. Když procházeli kolem divadla, upoutala je reklama na Shen Yun, a tak vstoupili dovnitř, aby se zeptali na podrobnosti. Pracovník na recepci jim nedokázal odpovědět, a tak jsem s nimi začala mluvit já. Nakonec se na místě rozhodli koupit si vstupenky na odpolední představení.

Třetí den, po skončení představení Shen Yun v Bergenu, jsem se vydala do centra města a náhodou jsem tento pár znovu potkala. Byli velmi vděční, že mohli představení vidět, a říkali, že bylo nádherné. Paní mě objala a děkovala mi za pomoc. Uvědomila jsem si, že to možná byly mé vnímající bytosti. V tu chvíli jsem pochopila, že Mistrovo uspořádání je vždy to nejlepší. Kdybych nebyla přidělena ke vstupu, nepotkala bych je, nemohla bych jim Shen Yun představit a oni by možná přišli o tuto příležitost být zachráněni. Byla to situace, kdy se „jedním krokem dosáhne dvou cílů“ – nejenže jsem se zbavila ega, ale zároveň mohly být zachráněny vnímající bytosti.

Bergen je město, kde často prší. Když jsem se po skončení služby vracela do hotelu, viděla jsem praktikující, jak v dešti a chladu hlídají autobusy Shen Yun. Z celého srdce jsem obdivovala jejich oddanost a úsilí. V mých očích jsou to tiší hrdinové, kteří nezištně přinášejí oběti bez potlesku a uznání. Tato zkušenost mě znovu naučila pokoře.

Pokora v tradiční kultuře

Podle mého chápání čínské tradiční kultury je pokora jednou z nejdůležitějších ženských ctností. Staré rčení říká: „Všechny řeky se vlévají do moře.“ Moře, které leží níže než řeky, pokorně přijímá všechny vody – malé i velké. Tento obraz ukazuje, že právě díky své nízké poloze je moře tak rozlehlé. Stejně tak se může rozšířit lidské srdce, pokud v sobě pěstuje pokoru.

Když je člověk pokorný, dokáže přijímat druhé a starat se o ně bez rozlišování – stává se nádobou soucitu, která pojme všechny bytosti, ať už jsou dobré, nebo mají nedostatky. Pokorné srdce se nedrží pýchy ani ega. Když se těchto připoutání zbavíme, dokážeme se více otevřít světu a projevit skutečný soucit.

Výše uvedené jsou má současná pochopení. Pokud je v nich cokoli, co není v souladu s Fa, prosím o soucitné upozornění.

Děkuji, Mistře. Děkuji, spolupraktikující.

(Předneseno na Finské Fahui 2025)