Čínská Fahui | Dafa mi propůjčil nadpřirozené schopnosti a mimořádné prožitky

(Minghui.org) V roce 1996 jsem se náhle otrávila velmi silným jedem. Můj zdravotní stav se rychle zhoršoval a neustále jsem trpěla nesnesitelnými bolestmi. Vyhledala jsem pomoc ve všech nemocnicích ve městě, navštívila různé kliniky a vyzkoušela všechny možné postupy lidového léčitelství. Přestože jsem vyčerpala veškeré možnosti léčby a utratila obrovské množství peněz, smrtící jed ve mně zůstával – žádný lék ho nedokázal odstranit. Každý den jsem snášela nesnesitelné bolesti, uvězněná mezi utrpením života a zoufalstvím ze smrti. Proplakala jsem bezpočet slz.

Dafa přivedl uschlý strom zpět k životu

Jednoho dne ve druhé polovině roku 1998 jsem procházela kolem malého náměstí a z dálky mě zaujal zvuk příjemné hudby. Ze zvědavosti jsem přišla blíž a uviděla skupinu lidí, kteří stáli v úhledných řadách se zavřenýma očima a rukama zvednutýma před tělem. Výjev působil pokojně a vyzařovalo z něj silné energetické pole. Všimla jsem si také žlutého transparentu s nápisem: „Bezplatná výuka cvičení Falun Dafa.“

Jedna praktikující ke mně přišla, podala mi brožuru o Falun Dafa a tuto praxi mi představila. Když jsem si brožuru pozorně přečetla, hluboce mě to dojalo. Uvědomila jsem si, že Falun Dafa není jen obyčejná qigongová praxe určená k léčení nemocí a zlepšení zdraví, ale kultivační praxe Buddhovské školy, která učí lidi ctít ctnost, konat dobré skutky a vrátit se ke své pravé přirozenosti. Konečně jsem cítila, že jsem našla tu nejvyšší a vznešenou cestu, kterou jsem tak upřímně hledala.

V mém nitru znovu vzplanula naděje a z hloubi srdce jsem vykřikla: „Našla jsem svého Mistra!“ Od toho dne jsem se vydala na cestu návratu ke svému pravému já.

Když jsem začala praktikovat, nedokázala jsem překřížit nohy, a proto jsem si je pomocí popruhů svazovala do úplného lotosového sedu. Navzdory nesnesitelné bolesti jsem zatínala zuby a vytrvala. Za necelý měsíc jsem již dokázala meditovat v úplném lotosovém sedu celou hodinu podle hudby ke cvičení. Každý den jsem chodila na venkovní skupinové cvičení bez ohledu na počasí. Dokonce i během nejchladnější zimy, když hustě sněžilo, jsem vytrvale seděla se zkříženýma nohama ve sněhu.

Mistr očistil mé tělo a brzy jsem byla bez nemocí a cítila se lehká jako pírko. Pleť mi zesvětlala a zrůžověla, vlasy zčernaly a staly se lesklými a vypadala jsem mnohem mladší, než kolik mi skutečně bylo. Na tvář se mi konečně vrátil dávno ztracený úsměv.

Moderní medicína ani žádná jiná metoda mě nedokázaly vyléčit, ale pouhou kultivací v Dafa jsem prošla úplnou proměnou, aniž bych utratila jediný cent. Dostala jsem nový život, Mistr mi dal druhou šanci. Jaké je to požehnání, že jsem se mohla setkat s Dafa! Skutečně mě zachránil z pokraje zoufalství!

Úžasné prožitky na počátku kultivace

Opakovaně jsem sledovala videozáznamy Mistrových přednášek a instruktážní videa ke cvičením a opatřila si několik knih Dafa, včetně Zhuan Falun. Každý den jsem se ponořovala do světla Fa a snažila se přizpůsobovat vlastnostem vesmíru Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Nacházela jsem radost v těžkostech, kladla na sebe přísné požadavky a můj charakter se neustále zlepšoval.

Postupně jsem přestala lpět na světské slávě, osobním prospěchu, citech a nejrůznějších pokušeních. Kultivace se stala nejdůležitější záležitostí mého života. Kdykoli jsem měla čas, studovala jsem Fa a cvičila. Protože jsem Fa získala poměrně pozdě, Mistr mi ze soucitu ukázal zázrak, který mám dodnes živě v paměti.

Hned první noc po návratu domů z prvního cvičení jsem s úžasem uviděla, že naše vstupní dveře září. Pozorovala jsem vrstvu pestrobarevného světla obklopující členy mé rodiny a vůbec jsem nechápala, co se děje. Následující den mi na cvičebním místě zkušená praktikující vysvětlila, že mi Mistr otevřel vnitřní oko.

O několik dní později jsem jasně uviděla na svém čele velké zlaté oko – obrovské a nádherné, s barvou, jaká v tomto světě neexistuje. Oko se na mě dívalo a potom postupně zmizelo. Bylo to přesně tak, jak Mistr popisuje v Zhuan Falun. Když se někdy kultivuji pilně, vidím také Faluny.

Jedné noci během spánku jsem náhle pocítila mohutný proud energie, který mi vstoupil temenem hlavy a proudil celým tělem, takže mi bylo velmi teplo. Probudila jsem se, otevřela oči a uviděla přikrývku, která mě zakrývala, jak se pod silou této obrovské energie zvedla a vznášela ve vzduchu. Cítila jsem, jak se i mé tělo, ležící naplocho, postupně zvedá z postele a chvíli zůstává viset ve vzduchu.

Uvědomila jsem si, že mi Mistr pravděpodobně provádí guanding, a naplnila mě hluboká radost. Tento jev se v mém životě opakoval několikrát.

Neochvějná během zkoušek a těžkostí

Dne 20. července 1999 zahájila Komunistická strana Číny tvrdé pronásledování Falun Dafa. Víra stovek milionů praktikujících byla potlačována a svět byl klamán a otráven lžemi. Mnoho lidí, kteří neznali pravdu, se z nevědomosti dopustilo nesmírných hříchů tím, že Dafa očerňovali. Tato náhlá a obrovská zkouška prověřuje svědomí lidí na celém světě.

Mistr předal světu nesmírně vzácný Dafa. Jako učedníci Dafa jsme z Fa získali tělesný i duševní prospěch. Tváří v tvář této obrovské zkoušce je zastávání se Mistra, potvrzování Dafa a zachraňování vnímajících bytostí neochvějnou odpovědností a posvátným posláním svěřeným učedníkům Dafa.

V té době vystoupil bezpočet učedníků Dafa z celé země, aby Dafa chránili, objasňovali světu pravdu a zanechali lidstvu mnoho inspirujících příběhů.

Veřejné cvičení k potvrzování Dafa

Na jaře roku 2000 jsem byla rozhodnutá potvrzovat Dafa a zastat se Mistrova jména, a proto jsem navzdory obrovskému tlaku začala veřejně cvičit. První ráno jsem sama venku seděla hodinu se zkříženýma nohama a po tvářích mi stékaly slzy. Když jsem skončila, všimla jsem si několika lidí stojících u silnice a pozorujících mě.

Poté jsem více než týden každé ráno cvičila venku. Každý den někteří lidé tiše přihlíželi a občas si šeptali: „Podívej, Falun Dafa.“ Posledního dne mě během cvičení někdo udal úřadům. Přijela policie, násilím mě odvezla a zadržela. Později mě propustili, ale následně jsem přišla o práci. Nakonec jsem stejně jako mnoho spolupraktikujících, kteří se postavili proti pronásledování, musela opustit domov.

Žádné mučení ani odpírání spánku mě nedokázalo zlomit

Při objasňování pravdy a potvrzování Dafa jsem byla zatčena. Na tom temném a utlačujícím místě nařídili dozorci vězeňkyním, aby mě různými způsoby mučily a donutily mě k „převýchově“ a ke zradě spolupraktikujících.

Já jsem však hluboko uvnitř věděla, že mi Mistr dal nový život. Má vděčnost Mistrovi a má spravedlivá víra byly pevné jako skála a pronikly až do samotného jádra mé bytosti. O žádném spolupraktikujícím jsem nic neprozradila.

V tomto temném doupěti mě trestali ve dne v noci, nedovolovali mi odpočívat a zbavili mě základního práva na spánek. Během těchto trýznivých okamžiků jsem si v srdci neustále tiše recitovala Mistrův Fa: „Je těžké to vydržet, ale vydržet se to dá. Je těžké to udělat, ale udělat se to dá.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun) „V životě o nic neusilovat, Ve smrti ničeho nelitovat; Všechny špatné myšlenky smýt, Buddhovství, s méně strastmi, lze kultivovat .“ (Nic si neponechat, Hong Yin)

Snášela jsem mučení a téměř dva měsíce jsem nespala. Celé tělo mě nesnesitelně bolelo. Silně mě bolelo u srdce, nohy a chodidla jsem měla velmi oteklá a hlava i oči mi pulzovaly bolestí.

Jednoho dne jsem cítila, jak se postupně vznáším vzhůru do vzduchu, úplně bez tíže. Pod sebou jsem viděla své fyzické tělo, které stále stálo opřené o zeď v temné cele. Náhle jsem si uvědomila, že můj duch opustil tělo. Připomněla jsem si, že mé poslání ještě není dokončeno a že se musím vrátit. Okamžitě jsem se vrátila do těla a znovu mě zaplavila nesnesitelná bolest.

Jedné noci mě skupina zlomyslných lidí několik hodin opakovaně bila a slovně urážela, používali opasky a boty a mučili mě všemi možnými způsoby, dokud sami nevyčerpali své síly. Během těch hodin jsem však cítila, že je mé tělo obklopeno mocnou energií – podobně jako štít zlatého zvonu či železná košile, o nichž Mistr hovoří ve Fa. Tato ochranná síla mě jako by chránila před bolestí a mé tělo nepociťovalo žádné nepohodlí.

Přestože jsem ho neviděla, věděla jsem, že Mistrovo Tělo Zákona je vedle mě, bdí nade mnou a chrání mě. V tu chvíli mé srdce naplnila bezmezná vděčnost vůči Mistrovi. Necítila jsem zášť ani nenávist, pouze soucit s těmi, kteří mě bili.

Pozorovala jsem ty zlé lidi, úplně vyčerpané vlastním úsilím. Kvůli krátkodobému osobnímu prospěchu pronásledovali učednici Dafa kráčející po božské cestě. Za hříchy, kterých se dopouštěli, budou muset v budoucnu zaplatit. Nemohla jsem si pomoci a cítila jsem s nimi soucit.

Znehybnění pachatelů zla

Při jiné příležitosti se několik krutých dozorců chystalo použít proti mně ještě zákeřnější metody a jejich záměrem bylo mě zabít. Hlasitě jsem na ně vykřikla, aby přestali, a varovala je, aby nepronásledovali učedníky Dafa, protože dobro je odměněno a zlo potrestáno – to je neměnný zákon vesmíru. Svými spravedlivými myšlenkami jsem je znehybnila. Ustoupili a dlouhou dobu stáli strnule na místě bez jediného pohybu.

V tu chvíli se zlé pronásledování vůči mně rozpadlo. Napadlo mě, že možná zapůsobila má schopnost znehybnění – soucit a majestátnost Dafa existují současně. Učedníci Dafa mají silné spravedlivé myšlenky a mohou používat nadpřirozené schopnosti, aby zabránili pachatelům zla škodit. Je to projev síly Dafa v lidském světě.

V temné cele jsem byla pod přísným dohledem lidí, kteří mě „sledovali“. Přestože jsem nemohla normálně studovat Fa ani cvičit, pevně jsem si pamatovala Mistrova slova: „Iba tým, že zostanete nepohnutí, budete schopní vyriešiť všetky situácie.“ (Vyučovanie Fa na Fa konferencii na stredozápade USA)

Požehnaná díky Dafa

Často jsem si v srdci recitovala Fa a cítila Mistrovo požehnání, přičemž mé tělo bylo obklopeno energií. Během chladné zimy se ostatní zadržované ženy třásly zimou dokonce i v silném oblečení, ale já jsem těch několik teplých kusů oděvu, které jsem měla, dala jedné slabé zadržované ženě. Sama jsem měla na sobě jen tenké oblečení, přesto mi nebyla zima. Všem to připadalo udivující.

Život ve vězeňské cele se vyznačoval špatnými životními podmínkami a nedostatečnou hygienou. V létě zadržované ženy sužovala hejna komárů, kteří je neustále štípali. Zvláště v noci byli komáři neúnavní, kůže žen svědila a otékala a nemohly spát. Mě však komáři nikdy neštípali; jako jediná jsem toho byla ušetřena.

Během parného léta byli všichni ostatní promočení potem a jen obtížně snášeli intenzivní vedro. Já jsem však zůstávala klidná a cítila příjemný chlad, takže na mě spalující teploty působily mnohem méně.

Kultivace Falun Dafa je kultivací mysli i těla. Dokud si člověk zlepšuje charakter, tělo učedníka Dafa se postupně přeměňuje vysoce energetickou hmotou. Když lidé viděli mimořádnou povahu a krásu Falun Dafa, které se na mně projevovaly, mnozí získali k této praxi hlubokou úctu. Mnoho lidí pochopilo pravdu o Falun Dafa a bylo zachráněno.

Pomáhání Mistrovi v nápravě Fa

Po propuštění jsem využívala každou chvíli ke studiu Fa, kultivaci svého srdce a dívání se do sebe. V kultivaci neexistují žádné maličkosti – každou myšlenku a představu je třeba poměřovat s Fa. Stále jasněji jsem si uvědomovala, že kultivace je nesmírně náročná a vážná cesta.

Rozhodla jsem se dobře dělat tři věci a držet krok s postupem nápravy Fa. Mistr nám v Podstata dalšího pokroku II řekl: „Spravedlivé myšlenky učedníků Velkého Zákona jsou mocné“. Má vlastní osobní zkušenost tuto pravdu potvrdila.

Jednoho parného letního dne jsem se vrátila domů a všimla si policejního auta zaparkovaného před naším domem. Auto bylo prázdné. Úzkostně mě napadlo, zda policisté nejsou uvnitř, neobtěžují mou rodinu a nesnaží se mě zatknout. Nezbývalo mi nic jiného než rychle odejít.

Podívala jsem se k obloze, která byla jasná a nehybná, bez jediného závanu větru. Na silnici jsem vyslala silnou spravedlivou myšlenku: Zlu nesmí být dovoleno pronásledovat učedníky Dafa. Zlu nesmí být dovoleno ubližovat mé rodině ani se dotknout jediné věci v mém domě. Ať zlé síly okamžitě opustí můj dům. V srdci jsem tiše požádala Mistra o požehnání.

Během několika minut se obloha dramaticky proměnila. Rozzuřila se prudká vichřice, shora se přihnala tmavá mračna a den se proměnil v noc. Blesky křižovaly oblohu a hřmění burácelo, jako by se nebe roztrhlo, a spustil se přívalový déšť! Chodci v panice prchali a rozbíhali se všemi směry hledat úkryt. Proměna přišla tak rychle, že působila téměř jako z mýtu – bylo těžké tomu uvěřit.

Později jsem se dozvěděla, že policie přišla k nám domů s úmyslem mě zatknout a vyhrožovala mé rodině a zastrašovala ji. Potom se však náhle setmělo, den se během okamžiku proměnil v noc a začal zuřit prudký vítr. Policisté dostali strach a v panice utekli, čímž se zlé pronásledování rozpadlo. Byl to soucitný Mistr, kdo ochránil mě i mou rodinu a tuto těžkost vyřešil.

Žádná uzávěra mě nedokáže zastavit

Na začátku roku 2020 se ve velkém rozsahu rozšířil virus covid-19. Komunistická strana Číny zavedla extrémní uzávěry, nucené očkování a povinné kontroly zdravotních kódů. Nikdy jsem se nenechala očkovat, při vycházení ven jsem jen zřídka nosila roušku a zachovala jsem si růžovou pleť. Virem jsem se nikdy nenakazila a nenakazil se ani nikdo z mých přátel a příbuzných, kteří pochopili pravdu.

Mnoho obytných komplexů mělo kontrolní stanoviště u hlavních bran, vchodů a na klíčových přístupových cestách. Ke vstupu bylo nutné použít občanský průkaz, vstupní kartu, naskenovat QR kód nebo podstoupit rozpoznání obličeje. Když jsem občas vstupovala do různých obytných komplexů nebo z nich vycházela, nechtěla jsem skenovat kódy ani používat rozpoznávání obličeje. Spravedlivé myšlenky učedníků Dafa mají sílu. Před každým vstupem či odchodem jsem vyslala myšlenku: Zcela popírám nezákonné sledování zla. Ať mě nevidí. Normálně projdu. A skutečně, pokaždé mě strážní u brány neviděli a já volně a sebejistě prošla.

Během pandemie byla jedna starší spolupraktikující nemocná a nemohla vycházet z domova. Jednoho dne jsem ji chtěla navštívit. Její dům měl bezpečnostní dveře, k jejichž otevření byla potřeba vstupní karta. Žádnou kartu jsem neměla a ani jsem nezazvonila. Mé srdce bylo čisté, jednoduše jsem ji chtěla navštívit.

Jen tak jsem zatáhla za kliku a pevně zamčené bezpečnostní dveře se otevřely. Když jsem zaklepala na dveře starší praktikující, překvapeně se na mě podívala a zeptala se: „Jak ses dostala dovnitř?“ Odpověděla jsem: „Prostě tak.“ Připadalo jí to neuvěřitelné: „Jak jsi mohla vejít bez vstupní karty?“ Usmála jsem se a řekla: „Pomohl mi Mistr.“

Aby mě povzbudil, Mistr mi někdy ve snech ukazoval nádherné výjevy. Jedné takové noci jsem ve snu procházela vrstvu za vrstvou vesmíru až do vzdálené nebeské říše – nádherného nebeského světa. Výjev byl slavnostní a vznešený; nefritové paláce a křišťálové věže se třpytily mezi horami a vodami nepopsatelné krásy a vše zářilo zlatem a drahokamy – lidským jazykem se to nedalo popsat. Když jsem tyto výjevy obdivovala, mé srdce naplnila radost. Náhle se ze vzdálených nebes ozval mocný hlas, který mi připomněl, že mé poslání ještě není dokončeno a že se musím vrátit do lidského světa. A tak jsem se vrátila.

Tento svět není naším skutečným domovem, protože nic na zemi není věčné. Pouze jím procházíme, abychom naplnili své sliby a dokončili své poslání. Náš skutečný domov se nachází v nádherném Nebeském paláci, kde je nový vesmír nepopsatelně velkolepý. Bytosti tam dychtivě očekávají návrat svého Pána.

(Vybraný příspěvek pro 22. čínskou konferenci Fa na webové stránce Minghui.org)