Lidské emoce skryté za starými vzpomínkami

(Minghui.org) Falun Dafa praktikuji přibližně 24 let. Za všechny ty roky jsem si však nikdy skutečně neuvědomil jedno své připoutání – zvyk vracet se ve vzpomínkách k dětství a mládí. Považoval jsem to nejen za přirozené, ale dokonce za něco pozitivního – téměř za formu zábavy, která zdánlivě posilovala rodinné vztahy. Neuvědomoval jsem si, že tyto myšlenky jsou zakořeněny v běžných lidských emocích a že mohou nenápadně vyvolávat pocity lítosti, nostalgie nebo dokonce touhu znovu prožívat dřívější způsob života.

V naší rodině existuje dlouholetý zvyk prohlížet si staré rodinné fotografie a videa, zejména z dětství. Kdykoli se sejdeme, jedna z mých sester – která tyto fotografie pečlivě shromažďovala a uchovávala – je vytáhne a ukazuje nám je. Dlouze pak hovoříme o minulosti, znovu prožíváme vzpomínky a často říkáme věci jako: „To byly časy,“ „Škoda, že je to pryč,“ „Kéž bychom se mohli vrátit,“ nebo „Tehdy byl život lepší.“ Neuvědomoval jsem si, že takové myšlenky mohou být běžné pro obyčejné lidi, kteří zůstávají v koloběhu znovuzrození a usilování o světské touhy. Kultivující však mají směřovat k Dovršení a již se nedržet běžného lidského života.

Od chvíle, kdy jsme začali kultivovat, se naše životy změnily. Pod soucitným uspořádáním Mistra jsme vstoupili na cestu života zasvěceného výhradně kultivaci. Jak bychom si tedy ještě mohli uchovávat světské touhy a citová připoutání? Neomezovaly by takové myšlenky náš postup k Dovršení, nebo dokonce nenarušovaly by naši kultivační cestu?

Toto pochopení se mi velmi jasně vyjevilo před několika dny. Jedna z mých sester mi poslala několik starých fotografií z našeho mládí. Aniž bych si to uvědomil, strávil jsem dlouhou dobu jejich prohlížením, ponořený do nostalgie a touhy po kráse těch okamžiků i po plánech, které jsme tehdy jako rodina měli. Tyto vzpomínky se mi stále vracely do mysli. Jak tyto myšlenky sílily, staré síly využily mé mezery a byly mi posílány další fotografie, aby zaměstnaly mou mysl a stáhly mě ještě hlouběji do smutku a toužení.

Náhle jsem si všiml něčeho neobvyklého. Přestože jsem kdysi sám rád fotografoval a shromažďoval rodinná videa, téměř všechny mé staré fotografie se nějakým způsobem ztratily. Z dětství a mládí mi prakticky žádné nezůstaly. Dokonce i moje sestra s překvapením poznamenala, že mé dětské fotografie chybí a že jich má jen několik málo. Uvědomil jsem si, že jediné fotografie, které mi zůstaly, pocházejí z doby po začátku mé kultivace a většina z nich souvisí s kultivačními aktivitami. Zeptal jsem se sám sebe: „Může to být opravdu jen náhoda?“

Pochopil jsem, že má minulost možná neměla zůstávat stále přede mnou. Změnil jsem se a už jsem si ji neměl uchovávat. Vybral jsem si život kultivace, tak proč jsem se stále držel okamžiků z doby, kdy jsem ještě ani nebyl praktikujícím? Neposilovalo toto připoutání nenápadně myšlení obyčejného člověka a neovlivňovalo mou kultivaci, nezpomalovalo můj růst a postup?

Díky tomuto probuzení jsem si uvědomil několik připoutání a nedostatků, které se ve mně posilovaly návraty k těmto fotografiím a vzpomínkám: připoutání k světským požitkům, nedostatek zodpovědnosti vůči velkému poslání, kterým jsme pověřeni, vyhledávání pohodlí, připoutání k tělesné kráse a hlubokou citovou závislost na rodinných vztazích. Samozřejmě, mít rodinu a udržovat laskavé a láskyplné vztahy je dobrá věc. To, co se ve mně však těmito vzpomínkami posilovalo, nebyl soucit – byla to touha a lítost.

Také jsem si uvědomil, že jsem si skutečně nevážil toho, co jsem díky kultivaci získal. To, co jsem obdržel, je nevyčíslitelné, a přesto se mi to stalo samozřejmostí. Praktikující by se měl soustředit na kultivaci a na dobré vykonávání tří věcí. Používání „zábavy“ jako výmluvy umožnilo, aby rostla nezdravá a bolestná připoutání. Naproti tomu pokaždé, když se hluboce ponořím do studia Fa, cítím hluboký klid, jasnost a osvobození. To mi velmi jasně ukázalo, která cesta je skutečně lepší a více v souladu s mým pravým já.

Prosím, upozorněte mě na vše, co mohu ještě zlepšit.

Děkuji, Mistře! Děkuji, spolupraktikující!

Články, ve kterých praktikující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí vnímání jednotlivce v určitém okamžiku na základě jeho kultivačního stavu, a jsou nabídnuty v duchu umožnění vzájemného povznesení.