Kultivací vzniká harmonické prostředí

(Minghui.org) Jsem praktikující Falun Dafa z venkova. Kultivuji se přes dvacet let a díky soucitné ochraně ctěného Mistra a dívání se do sebe se moje prostředí postupně stalo harmonickým a klidným. Ráda bych zde uvedla dvě zkušenosti a předala je Mistrovi Li i vám všem.

Jednou jsem vysílala spravedlivé myšlenky v jedné místnosti, zatímco manžel na mě volal z vedlejší. Když jsem neodpovídala, začal být podrážděný a nakonec začal házet věcmi – včetně mého DVD přehrávače. Zůstala jsem klidná a nereagovala jsem. V návalu zlosti pak přede mě položil a roztrhal naše poslední úspory – 800 jüanů. Ani tehdy jsem neřekla nic.

Zvedl ty útržky a odešel je do banky vyměnit.

Když odešel, začala jsem přemýšlet, co se vlastně stalo.

Mistr řekl ve „Vyučování Zákona na konferenci Zákona v Chicagu, 2004“, Učení Fa na konferencích IV: „… u kultivujících neexistuje žádná náhoda?“ Věděla jsem tedy, že to musí souviset s nějakým mým připoutáním. Když jsem se podívala do sebe, uviděla jsem, že v sobě nosím pohrdání manželem. Když něco neudělal podle mě, potají jsem to předělala. Když na to přišel, rozzlobil se – a já se cítila ukřivděně: „Když jsi to udělal špatně, co je špatného na tom, že to opravím?“

Dnes chápu, že jsem byla sobecká a nebrala ohled na jeho pocity. Už to nemám dělat. Když se vrátil domů, upřímně jsem mu řekla: „Promiň, mýlila jsem se. Prosím, nezlob se.“ Okamžitě se uklidnil.

Další zážitek se stal, když jsem se rozhodla vymalovat dům. Některé stěny už byly černé, tak jsem koupila dvě balení barvy a plánovala, že to o víkendu uděláme společně. On ale řekl, že malovat neumí, a odešel. Pomyslela jsem si: „Dobře, udělám to sama.“

V poledne jsem ho poprosila, jestli mi nepomůže, že je to náročné. Odmítl. Musela jsem to dokončit sama. Když jsem kolem čtvrté odpočívala na pohovce a četla týdeník Minghui, vrátil se domů a když neviděl připravenou večeři, rozkřikl se: „Proč nevaříš?“ Odpověděla jsem: „Jsem úplně vyčerpaná, ohřál bys prosím zbytky?“ Ještě víc se rozčílil: „Jen sedíš a nic neděláš.“ V duchu mě napadlo: „A co teď děláš ty?“ Ale jako praktikující jsem věděla, že se nemám hádat. Přesto se ve mně zvedl odpor – a tyto negativní myšlenky ho ještě víc podněcovaly. Začal znovu házet věcmi: nejprve hromadou malých misek, pak dvěma velkými. Když viděl, že stále sedím, převrátil jídelní stůl, rozbil ho na kusy, a odešel.

Když odešel, začala jsem uklízet a přemýšlet: „Proč se cítím ukřivděně kvůli tak malé nesnázi? Utrpení přece odstraňuje karmu – proč ho beru jako nespravedlnost? Je mi líto, že jsem neocenila Mistrovo uspořádání. Musím odstranit odpor.“

Za chvíli se vrátil domů. Začala jsem ohřívat jídlo. Při večeři se zeptal: „A z čeho budeme jíst, když nejsou misky?“ Řekla jsem: „Použijeme talíře.“ Moje klidná odpověď ho dojala. Od toho dne už nikdy nic neházel. Dokonce mi začal pomáhat s domácími pracemi.

Každý den chodím objasňovat pravdu. Když se vrátím pozdě, uvaří večeři pro mě. Jednou jsme vařili společně a začal mě kritizovat. Usmála jsem se a řekla: „Dneska je takových lidí hodně.“ Než jsem domluvila, zasmál se a řekl: „Já jsem se díval ven, místo abych se díval do sebe.“ Překvapeně jsem se zeptala: „Ty už se začínáš dívat do sebe?“ Usmál se: „Po tolika letech s tebou – jak bych nebyl ovlivněný?“

Skutečně vidím, že dobré prostředí vzniká opravdovou kultivací. Děkuji, Mistře, za všechna Vaše soucitná uspořádání.