Návrat ke kultivaci po dlouhém bloudění

(Minghui.org) Zdravím Mistra! Zdravím spolupraktikující!

Je mi čtyřicet let. Měl jsem to štěstí začít s kultivací Falun Dafa v roce 2001, když jsem byl v prvním ročníku střední školy. Avšak na konci druhého ročníku vysoké školy, v roce 2005, jsem s praxí přestal. Následujících sedmnáct let jsem promarnil a ke kultivaci jsem se vrátil až v roce 2023.

Z celého srdce děkuji našemu soucitnému Mistrovi za to, že mi dal další příležitost ke kultivaci. Následující řádky popisují mé zkušenosti.

Získání Fa

Na základní škole mě studium vůbec nebavilo. Zajímal jsem se jen o sport a počítačové hry, zvlášť o jednu populární hru, kterou jsem musel hrát každý den. Když jsem si nezahrál před spaním, měl jsem pocit, že mi něco chybí. Moji rodiče mi často říkali: „Jdi si číst. Uč se Fa aspoň chvíli.“

Po absolvování základní školy jsem se rozhodl věnovat taekwondu a vybral jsem si odbornou střední školu, kde nebyly povinné večerní studijní hodiny. Když jsem nastoupil, Falun Gong byl jedním z nepovinných školních kroužků. Nedokázal jsem to tehdy vysvětlit, ale něco mě k tomu silně přitahovalo – a tak jsem si vybral právě Falun Gong.

Nikdy mě nebavilo číst knihy, ale zvláštním způsobem jsem najednou cítil velkou touhu číst knihy Falun Dafa. Ještě dřív, než mi to doporučil náš učitel, který také praktikoval, zašel jsem do knihkupectví a koupil si Zhuan Falun a další Mistrovy přednášky. Tak jsem během střední školy začal praktikovat Dafa a vydržel u toho celé tři roky.

Abych mohl Fa víc studovat, četl jsem knihy ve volném čase a také poslouchal Mistrovy zvukové přednášky z Guangzhou během své dvouhodinové cesty do školy a zpět. Tehdy jsem si uvědomil, že kultivace je proces odstraňování připoutání a že opravdový kultivující má být dobrým člověkem v každé situaci. Protože jsem byl student, měl jsem se dobře učit i ve škole. Přestal jsem tedy hrát hry, soustředil se na studium, stal se nejlepším žákem ve třídě a vzorem pro ostatní.

Dříve jsem se často hádal se svým o dva roky starším bratrem kvůli používání počítače. Poté, co jsem začal praktikovat Falun Gong, jsem se naučil ustoupit, a náš vztah se zlepšil.

Po střední škole jsem byl přijat na univerzitu v provincii South Chungcheong. Nedaleko školy bylo místo společného cvičení, kde jsem studoval Fa a cvičil s ostatními praktikujícími. O víkendech jsem se účastnil různých aktivit pro objasňování pravdy – rozdával jsem letáky, pomáhal zachraňovat zatčené čínské praktikující a zapojoval se do rekonstrukcí mučení. Toto období, i když trvalo krátce, pro mě mělo nesmírnou hodnotu.

Tehdy jsem však měl velmi úzký pohled na svět a viděl věci černobíle. Zdálo se, že jsem Dafa považoval jen za jednu z mnoha duchovních cest. Když jsem se třeba podíval na jediný díl televizního seriálu, cítil jsem, že jsem se odchýlil od stavu kultivujícího, mé spravedlivé myšlenky slábly, a cítil jsem silnou vinu.

Když se jihokorejský fotbalový tým v roce 2002 probojoval do semifinále mistrovství světa, považoval jsem sledování zápasu a radost z vítězství za připoutání – a tak jsem se na mistrovství vůbec nedíval.

V té době jsem se mylně domníval, že má kultivace dosáhla velmi vysoké úrovně, a dokonce jsem byl trochu samolibý.

Návrat k životu obyčejného člověka

Po nástupu na univerzitu jsem narazil na těžkou překážku v kultivaci – prázdnotu a osamělost, které se dostavily poté, co jsem polevil v úsilí, a také blížící se povinnost nastoupit vojenskou službu. Univerzitní rozvrh je volný a nabízí spoustu volného času, ale já ho nevyužil dobře. Ten volný čas se pro mě nakonec stal velkou zkouškou.

Když jsem si uvědomil, že jsem v kultivaci polevil, zaplavila mě silná prázdnota a osamělost. Postupně jsem se stal pasivním a měl jsem pocit, že už nejsem hoden být kultivujícím. Často jsem svým spolupraktikujícím říkal, že už si připadám nehodný kultivace.

Na konci roku 2005 jsem seděl a sledoval západ slunce. Cítil jsem, že kultivace je nesmírně obtížná, a zatoužil jsem být jako moji přátelé – bezstarostní a užívající si života.

Dodnes si pamatuji ten okamžik, kdy jsem takovou myšlenku přijal. Bylo zřejmé, že to byla součást uspořádání starých sil, ale kvůli nedostatečnému studiu Fa a oslabeným spravedlivým myšlenkám jsem nedokázal tento vjem odmítnout.

Později jsem si vzal přestávku ve studiu, abych se připravil na nástup do armády, a postupně jsem se od kultivace odchýlil – spadl jsem do „velké barvicí kádě“ světského života. Ztratil jsem sebekontrolu a začal věřit, že život má být snadný a bezstarostný. Moje sobectví a strach, že mě někdo využije, se čím dál víc prohlubovaly.

Kultivace je opravdu těžká cesta kupředu – ale pád dolů může přijít v jediném okamžiku.

Pár měsíců před nástupem do armády jsem si hledal brigádu, abych si vydělal nějaké kapesné, ale všude požadovali závazek minimálně na půl roku. Lhal jsem, že mohu pracovat šest měsíců, ale hned poté, co jsem dostal výplatu za třetí měsíc, jsem udělal velkou chybu – bez jediného slova jsem odešel a ani jsem to neoznámil svému vedoucímu.

Odplata přišla velmi rychle. Jednoho večera mě začaly bolet žaludek a střeva – ostrá bolest přicházela každé tři sekundy. Pokračovalo to až do brzkých ranních hodin. Když už se bolest nedala vydržet, chtěl jsem poprosit Mistra o pomoc, ale styděl jsem se. Nakonec jsem šel na pohotovost, kde mi diagnostikovali akutní zánět slepého střeva. Okamžitě mě operovali. Bylo to poprvé, co jsem v životě skončil v nemocnici.

Závislost na spekulování s akciemi

Po návratu z armády jsem začal usilovat o slávu, peníze a smyslové požitky. Moje touha po zisku se stále zvětšovala a samotný plat mi nestačil, takže jsem začal investovat do akcií.

Obchodování s akciemi se stalo velmi důležitou součástí mého života – nemohl jsem se odtrhnout od sledování trhu. Přesto jsem při každém nákupu nebo prodeji peníze ztrácel. Chtěl jsem získat zpět svůj původní kapitál, ale místo toho jsem se čím dál víc propadal do bažiny.

Postupně jsem se stal chamtivým. V důsledku opakovaných ztrát a rostoucího stresu jsem začal vyhledávat rizikové obchody s vysokým potenciálním výnosem. Nakonec jsem investoval všechny úspory i půjčky do akcií biotechnologické společnosti, o níž se říkalo, že dokončuje třetí fázi klinických testů na léčbu cukrovky. Realita však byla krutá – po oznámení neúspěchu testů cena akcií během dvou dnů prudce klesla. Kvůli nedostatku finanční rezervy jsem byl nucen akcie zlikvidovat. Prakticky jsem zbankrotoval.

Byl jsem zoufalý a napadaly mě černé myšlenky – dokonce i to, že skočím z jedoucího auta. Nakonec jsem však padl na kolena před rodiči, plakal a prosil je, aby si vzali půjčku s domem jako zástavou. Díky tomu jsem se vyhnul úplnému bankrotu.

Od té doby jsem pokaždé, když jsem si lehl, myslel na své dluhy a hypotéku rodičů. Ten tlak byl nesnesitelný.

Později jsem narazil na ještě horší věc než akcie – kryptoměny (Bitcoin). Akciové trhy mají otevírací a zavírací dobu, ale kryptoměny se obchodují 24 hodin denně, a jejich ceny se extrémně hýbou.

Převedl jsem všechny zbývající peníze do kryptoměn. Ze začátku jsem nečekaně dosáhl zhodnocení třicetinásobku a okamžitě jsem splatil dluhy rodičů. Ale pak se znovu objevila chamtivost. Původní myšlenka „stačí, když splatím dluhy“ zmizela.

Měl jsem v rukou téměř miliardu jihokorejských wonů a hlavu plnou chamtivých představ: „Když se to zdvojnásobí, budu mít dvě miliardy a pak si konečně odpočinu a procestuji svět.“ Úplně jsem ignoroval varování okolí, abych už přestal.

Mistr řekl:

„...Čím lépe si žijí, tím jsou sobečtější. Čím víc toho chtějí mít, tím více se vzdalují od povahy vesmíru. Pak míří do záhuby.“ (Přednáška třetí, Zhuan Falun)

Nakonec, když trh prudce klesl, přišel jsem o všechno. Dokonce jsem znovu hloupě použil svůj přečerpávací účet a nakonec se znovu zadlužil.

Návrat ke kultivaci

Aby toho nebylo málo, byla mi diagnostikována vyhřezlá krční ploténka a musel jsem být hospitalizován. Upadl jsem do zoufalství. Měl jsem žít takto už navždy? Cítil jsem hlubokou prázdnotu a uvědomil si, že všechno, co se mi stalo, byla odplata za moji chamtivost.

Ve chvíli největší beznaděje jsem si vzpomněl na Falun Gong, který jsem kdysi praktikoval, a byl jsem si jistý, že kultivace je ta správná cesta. Už v roce 2010 jsem se pokoušel ke kultivaci vrátit, ale tehdy jsem postrádal spravedlivé myšlenky a po méně než měsíci jsem to vzdal. Tentokrát to bylo jiné. Po všem, čím jsem prošel, se mi do srdce hluboko zapsala pomíjivost a nevyzpytatelnost světského života – a díky tomu jsem si ještě víc uvědomil, jak vzácný Dafa je.

Jednoho dne jsem navštívil webovou stránku Minghui.org a narazil na nový článek Mistra s názvem „Kultivace v Dafa je vážná“, který byl zveřejněn v září 2023. Zvlášť mě zasáhly tyto pasáže:

„Na počátku jste mohli vstoupit, protože jste podepsali smlouvu, v níž jste se zavázali svým životem. Nezáleží na tom, kolik je vám let nebo jak je to dávno; složit slib je vážné. Jinými slovy, ti, co říkají, že se nekultivují, ať již opustili Dafa v rané fázi či nedávno, všichni musí splnit svůj slib bez ohledu na to, zda se kultivují či ne. Původně, když jste se chtěli stát učedníkem Dafa v období nápravy Fa vesmírného Dafa, bylo to nesmírně vážné. Pro bytost je to významné rozhodnutí, a navíc je to slib, který byl podepsán životem!“ („Kultivace v Dafa je vážná“)

Věta „Jde-li o to, jakou cestou půjdete, udělejte to, co je ve vašem nejlepším zájmu!“ na mě silně zapůsobila. Uvědomil jsem si, že soucitný Mistr mi tímto připomíná – mně, pošetilému a zbloudilému žákovi – že stále mám příležitost znovu se kultivovat.

Rozhodl jsem se vrátit ke kultivaci.

Začal jsem poslouchat Mistrovy přednášky Fa z Guangzhou a měsíc jsem cvičil sám. Poté jsem si našel blízké místo společného cvičení a připojil se ke skupině pro studium Fa.

Přestože jsem kdysi kultivaci opustil, dobře jsem věděl, že to bylo proto, že jsem se sám nechoval dostatečně dobře. Dafa i Mistr jsou nejposvátnější a nejčistší, a vždy jsem cítil hlubokou úctu k Mistrovi i k Dafa. Nikdy jsem nezničil žádné knihy ani materiály Dafa – pečlivě jsem je uchovával v knihovně. Myslím, že právě díky tomu jsem se mohl ke kultivaci znovu vrátit.

Po novém začátku, díky studiu Fa a cvičení, jsem znovu nalezl vnitřní klid i zdravé tělo.

Kultivoval jsem už jako dospívající a tehdy jsem byl zdravý, bez jakýchkoli potíží. Ale jako dospělý, zatížený karmou, jsem jasně cítil změnu – jakmile zmizely potíže jako vyhřezlá ploténka či opakované záněty mandlí, poznal jsem, že tělo se skutečně očišťuje.

Opuštění závislosti na akciích a kryptoměnách

Spekulovat jsem téměř nikdy nepřestal. Když jsem znovu začal s kultivací, i když jsem se ze všech sil snažil studovat Fa a cvičit, zjistil jsem, že je pro mě nesmírně těžké opustit připoutání ke kryptoměnám a akciím. Úplně se toho vzdát bylo jako projít zkouškou života a smrti.

Začal jsem sám sebe omlouvat: „Dokud přestanu tak často nakupovat a prodávat a nebudu příliš pokoušen, není to snad také jistá forma sebeovládání? A kdybych to dokázal úplně opustit hned teď, nebylo by to už božské?“

Obchodoval jsem desetkrát méně než dřív, ale nepřestal úplně. Později se hodnota mých investic pomalu zotavila – téměř natolik, že by pokryla všechny mé dluhy.

Jenže jsem si našel další, zdánlivě rozumnou výmluvu pro své chamtivé myšlenky: „Když prodám teď, nezůstane mi nic. Počkám, až to ještě trochu stoupne, pak prodám, koupím dům a začnu normálně žít.“

Znovu jsem se kultivoval už osm měsíců, ale stále jsem neudělal ten rozhodující krok. Mé srdce zůstávalo neklidné a rozpolcené.

Jednoho dne jsem se po společném studiu Fa vrátil domů, otevřel Minghui.org a uviděl článek s názvem „Rizika digitálních měn pro naši společnost“. V okamžiku, kdy jsem přečetl nadpis, cítil jsem, jako by mě něco zasáhlo přímo do srdce, které začalo divoce bít. Původní oznámení vydala redakční rada Minghui už 5. července 2018. Měl jsem pocit, že to je poslední varování od soucitného Mistra – připomínka, že musím sám zvolit, zda se chci stát opravdovým kultivujícím.

V oznámení se psalo, že učedníci Dafa se takových aktivit nesmějí účastnit a že ti, kdo oznámení poruší, poškozují Fa.

Když jsem se nakonec rozhodl kryptoměny pustit, pocítil jsem po celém těle horkost, jako by se to připoutání naposledy zoufale bránilo zničení. Tu noc jsem o tom dlouho přemýšlel a před spaním jsem se pevně rozhodl s obchodováním s kryptoměnami úplně přestat.

To rozhodnutí však vycházelo spíše ze strachu z porušení Mistrova nařízení než ze skutečného odstranění připoutání k zisku.

Pracuji v oboru, který se zabývá výzkumem polovodičového průmyslu a firemních trendů. Sledování hospodářských výsledků společností a pohybů akciových kurzů je součástí mé každodenní práce – proto jsem byl s akciemi neustále v kontaktu. Asi po dvou měsících se mé rozhodnutí vzdát se kryptoměn začalo znovu otřásat. Když jsem viděl růst některých akcií, začal jsem znovu pociťovat pokušení.

Pracoval jsem ve velké firmě více než deset let, a přesto jsem měl sotva nějaké úspory a bydlel v maličkém pronajatém pokoji. Pomyslel jsem si: „Kultivující by měl žít v souladu s běžnou společností. Kdybych byl příliš chudý, lidé by mohli Dafa nepochopit. Možná bych měl trochu více spořit.“

Napadlo mě také: „Když si nebudu půjčovat peníze, nebudu chamtivý a použiji jen vlastní prostředky na investice do dobrých firem, které tvoří hodnoty pro společnost – nebude to v pořádku?“ A tak jsem se znovu začal zajímat o akcie.

Věděl jsem, že to není správné, ale přesto jsem dál sledoval akciové kurzy – až mě soucitný Mistr znovu probudil prostřednictvím snu.

V tom snu akciový trh prudce stoupal. Pomyslel jsem si: „Ach, tuhle akcii jsem měl koupit! Proč jsem to neudělal?“ A tak jsem ji koupil. Jak její cena rostla, cítil jsem vlnu euforie: „Vidíš, vybral jsem tu správnou!“ Ale v tom okamžiku radosti se všechno najednou zhroutilo a zmizelo.

Při jednom společném studiu Fa jeden praktikující řekl, že „… to musíme jasně pochopit z pohledu Fa.“ Tato věta se mě hluboce dotkla. Uvědomil jsem si, že všechny materiální výhody jsou ve skutečnosti výsledkem ctnosti, kterou člověk nashromáždil. Když já prodám akcii za vysokou cenu, musí ji někdo jiný koupit – a to by znamenalo, že vydělávám na úkor druhého. Uvědomil jsem si, že to není správné, a prodal jsem všechny své akcie – úplně jsem z trhu odešel.

O pár dní později ta akcie díky pozitivním zprávám vystřelila na denní limit. Moje první myšlenka však byla: „Jsem rád, že jsem ji prodal dřív – jinak bych vyměnil svou vzácnou ctnost za peníze.“Teprve když jsem skutečně pochopil principy Fa, dokázal jsem se naplno vzdát připoutání k akciím, kryptoměnám i všem formám zisku a chtivosti.

Vážím si prostředí skupinové kultivace

Mistr řekl:

„Člověk je jako nádoba a je tím, co obsahuje..“(„Rozplynout se ve Fa,“ Podstata dalšího pokroku)

Tomuto výroku rozumím. V práci jsem každý den obklopen různými světskými věcmi, a není snadné udržet si spravedlivé myšlenky. Proto si velmi cením společného studia Fa a společného cvičení – zejména dvakrát týdně, kdy se scházíme ke studiu Fa ve skupině.

Někdy se po práci cítím unavený a chtěl bych si odpočinout. Ale pokaždé si řeknu: „I kdyby mi někdo držel nůž u krku, musím jít studovat Fa.“ Jakmile je tato myšlenka pevná, všechny rozptylující myšlenky zmizí. Někdy mě před odchodem z domu začne trochu bolet žaludek, ale bolest zmizí, jakmile dorazím na místo společného studia. Stalo se to už několikrát.

Víkendy a svátky často trávím propagací Fa a objasňováním pravdy. Doufám, že mohu přispět ke společnému úsilí, i když můj příspěvek je malý.

Mistr viděl mé srdce a umožnil mi, abych se během krátké doby zapojil do několika projektů – například do objasňování pravdy čínským turistům na výletní lodi, moderování promítání filmu Dopis z Masanjia, práce ochranky autobusů a člena štábu během vystoupení Shen Yun, nebo rozhovoru při události ke 20. červenci.

Každá z těchto aktivit v sobě nesla prvky kultivace – některé mi pomohly překonat strach, jiné neochotu, další mě naučily trpělivosti. Každý okamžik byl procesem kultivace a každá činnost přinesla cenné zkušenosti.

Závěrečné poznámky

Znovu jsem se ke kultivaci vrátil před třemi lety, ale stále mám mnoho připoutání – touhu ukazovat se, touhu po pohodlí, chtíč, radost i zášť. Přesto chci sdílet své zkušenosti s ostatními praktikujícími v naději, že ti, kteří se dosud nedokázali vzdát připoutání k akciím, kryptoměnám či jinému majetku, stejně jako ti, kteří z kultivace odešli, se mohou znovu vrátit k Dafa. Pokud by mé sdílení mohlo někomu pomoci, budu spokojený.

Čas rychle plyne, což ve mně vyvolává úzkost. Cítím vinu za chyby, které jsem udělal, a lituji promarněného času. Ale vím, že i to jsou lidská připoutání, která bych měl pustit.

Mistr řekl:

„Samozrejme, táto vec sa ešte neskončila, náprava Fa nebola uzavretá, takže stále ešte máte šancu činiť sa opäť dobre. Skutočne, ak je tu čo i len jeden deň, keď ešte prenasledovanie neskončilo, tento deň je príležitosťou.“ (Vyučovanie Fa na turné v Severnej Amerike)

Každý den prožívám s vděčným srdcem a budu se snažit jít zbývající cestou kultivace co nejlépe.

Děkuji, Mistře. Děkuji, spolupraktikující.

Heshi

(Předloženo na Konferenci sdílení zkušeností s kultivací Falun Dafa v Jižní Koreji 2025)