​V kritických okamžicích je Učitel po mém boku

(Minghui.org) Jsem dlouholetá praktikující Dafa, která začala s kultivací v roce 1998. Když jsem poprvé četla Zhuan Falun, cítila jsem, že nejde o obyčejnou knihu. Hluboké principy Dafa mě do hloubky zasáhly. Nemohla jsem uvěřit, že existuje kniha, která dokáže odpovědět na tolik mých otázek. Bylo to přesně to, co jsem celý život hledala. Od té chvíle jsem se stala praktikující.

Každý den jsem studovala Fa, cvičila a sdílela zkušenosti s ostatními praktikujícími. Cítila jsem se velmi šťastná a naplněná.

Když 20. července 1999 začalo pronásledování, bylo to zdrcující. Protože jsem věřila, že Dafa je dobrý a spravedlivý, musela jsem své knihy Dafa ochránit, a tak jsem je ukryla.

Protože jsem dlouhou dobu nestudovala Fa, postupně jsem přestala kultivovat. Učitel byl však milosrdný a nevzdal se mě. V roce 2003 mě oslovil jeden praktikující a povzbudil mě, abych se vrátila na svou cestu kultivace. Uvědomila jsem si, že jsem příliš dlouho zaostávala a že jsem mnoho zmeškala, a tak jsem se chopila příležitosti studovat Fa, cvičit a objasňovat pravdu lidem. Kdekoliv jsem byla, objasňovala jsem pravdu a nenechala jsem si ujít žádného člověka, se kterým jsem měla předurčený vztah.

Poté, co jsem se vrátila ke kultivaci, jsem zažila mnoho neuvěřitelných událostí. Níže uvádím tři příklady.

Ochraňovaly mě dvě zářící ruce

Jednoho rána v roce 2004 jsem jela na kole na trh, když se ke mně z protější strany silnice řítil vysokou rychlostí žák střední školy na kole. Než jsem stačila zareagovat, narazil do mě, a já vylétla do vzduchu. Viděla jsem, jak se moje tělo pomalu a lehce snáší dolů jako balón. Dvě zářící ruce držely a chránily mou hlavu. Tělo se stále vznášelo, až se nakonec zdálo, že přistávám na měkkém, zeleném trávníku.

Když jsem otevřela oči, uvědomila jsem si, že ležím uprostřed silnice, obklopená davem lidí, kteří vypadali vyděšeně a ustaraně. Někdo nadával a křičel na chlapce, který tam stál se sklopenou hlavou a vypadal vystrašeně. Rychle jsem vstala. Všechno bylo v pořádku – necítila jsem žádnou bolest ani šok z pádu.

Přistoupila jsem k dítěti a uklidnila ho: „Neboj se, chlapče. Jsem v pořádku. Příště si při jízdě na kole dávej větší pozor, nejezdi tak rychle. Mohl bys někoho vážně zranit. Jsem v pořádku, běž do školy!“ Lidé kolem byli v šoku a nevěřícně se ptali: „Opravdu jste v pořádku?“ Odpověděla jsem: „Ano, jsem v pořádku, praktikuji Falun Dafa.“ Dav si s úlevou oddechl a někdo řekl: „To bylo ale děsivé!“

Věděla jsem, že mě ochránil Učitel. Kdyby ne, výsledek by byl nepředstavitelný.

Záchrana mé tříkolky z hlubokého příkopu

Měla jsem elektrickou tříkolku, kterou jsem používala jako dopravní prostředek pro vedlejší práci. Jednoho dne chtěli jet moji pasažéři na místo, kde probíhala stavba. Řekla jsem jim, že cesta je ve špatném stavu, ale oni odpověděli, že to není problém, a požádali mě, abych je odvezla alespoň poblíž.

Dojela jsem tak daleko, jak to šlo, protože cesta byla opravdu špatná – plná hlubokých příkopů, kamenů a hromad bláta.

Když jsem se snažila otočit, zjistila jsem, že silnice není dost široká, a moje tříkolka zamířila přímo do hlubokého příkopu! Nemohla jsem ji zastavit, a tak jsem raději seskočila. Viděla jsem, jak se řítí dolů, a nemohla jsem nic dělat.

Byl červen, kolem jedné hodiny odpoledne, a bylo velmi horko. V okolí nebyla ani živá duše a já neměla mobilní telefon. Nevěděla jsem, co dělat. Najednou jsem si vzpomněla na Učitelova slova – že bychom v nebezpečí měli zavolat jeho jméno. Proto jsem požádala Učitele o pomoc.

V duchu jsem řekla: „Učiteli, moje vozidlo je v hlubokém příkopu. Prosím, pomoz mi.“ Když jsem otevřela oči, viděla jsem, jak ke mně kráčí tři vysocí mladí muži. Nadšeně jsem je požádala o pomoc.

Beze slova seběhli z kopce přímo k mé tříkolce. Jeden uchopil řídítka, dva další se chytili po stranách vozidla. Jediným plynulým pohybem tříkolku zvedli z hlubokého příkopu zpět na cestu.

Jeden z nich mi řekl: „Zkuste ji nastartovat, jestli není poškozená.“ Zapnula jsem ji – všechno fungovalo! Byla jsem nadšená. „Děkuji vám, děkuji, všechno je v pořádku!“ Muži se otočili a odešli.

Chystala jsem se také odejít, ale najednou mě napadlo: Odkud se tito tři muži vzali? V tuto denní dobu tady obvykle nikdo nebývá. A jak mohli tříkolku zvednout tak snadno, jako by vážila jen pár kilo? Ohlédla jsem se, ale byli pryč – beze stopy! Došlo mi, že mi je poslal Učitel! Přemohly mě emoce a oči se mi zalily slzami. „Učiteli, jste stále po mém boku a znovu jste mi pomohl.“

Výpadek paměti

Jednoho dne kolem jedné hodiny odpoledne jsem jela na kole ke křižovatce, zastavila se a nalepila samolepku s objasněním pravdy na sloup. Jakmile jsem skončila, přišlo se na ni podívat několik lidí. Trochu mě to překvapilo, a tak jsem rychle nasedla na kolo a odjela.

Když jsem dorazila na křižovatku, blikala zelená. Nezastavila jsem, ale než jsem se dostala na druhou stranu silnice, světlo se změnilo.

V tu chvíli se ke křižovatce velkou rychlostí blížilo černé auto. Když už to vypadalo, že do mě narazí, mysl mi úplně vypnula – pomyslela jsem si, že je konec!

Najednou jsem se ale ocitla na druhé straně silnice, tiše stojící vedle svého kola, bez jakýchkoli zvuků a lidí kolem. To auto mě očividně srazilo, ale neslyšela jsem žádný náraz. Věděla jsem, že nemohlo být možné, abych zůstala v pořádku, a přesto jsem byla. Kam se to auto podělo? Jak jsem se sem dostala? Měla jsem ve vzpomínkách prázdná místa. Byla jsem si ale jistá, že mě opět zachránil Učitel.

Když jsem svůj zážitek sdílela s dalšími praktikujícími, řekli mi: „Možná jsi přešla ulici v jiné dimenzi. Učitel tě tam mohl přenést.“

Uběhlo více než dvacet let a soucitný Učitel stále dohlíží na každého učedníka Dafa. Tolik kvůli mně trpěl, o některých věcech vím, o jiných ne. Děkuji Učiteli a budu se ještě více snažit objasňovat pravdu, zachraňovat vnímající bytosti a dobře dokončit naši poslední cestu.

Toto je mé pochopení na mé současné úrovni. Prosím, laskavě mě upozorněte, pokud je něco nevhodné.