​Co se stalo s čínskou kulturou?

(Minghui.org) V Číně se v poslední době objevila vlna tradiční hudby, avšak většina z ní pochází z tvorby japonských skladatelů a interpretů.

Jedním z příkladů je skladba The Original Scenery of Hometown od japonského mistra hry na okarínu Sojira (okarína je dechový nástroj). Tato hudba posluchače přenese z rušného moderního světa do poklidné atmosféry, evokující elegantní krajinné malby. Když ji poslouchám, vybavuji si své rodné město – tiché hory, zurčící potůčky a jemný vánek, který se prohání mezi vrbami…

Dalším příkladem je skladba Palace Memories od hudebního dua S.E.N.S. (Akihiko Fukaura a Yukari Katsuki). Jedná se o původní soundtrack k rozsáhlému televiznímu dokumentu Zakázané město, který v roce 1996 vysílala stanice NHK. Mnoho lidí považuje tuto hudbu za velkolepou. Rytmika tradičních čínských perkusí, jako jsou bubny, bronzové kotlíky a zvonkohry, v posluchači vyvolává hluboké emoce. Jak se hudba rozvíjí, před očima se vám začnou rýsovat majestátní brány Zakázaného města, zlatem glazované tašky na střechách a sytě červené palácové zdi.

Dawn of Hero (Úsvit hrdiny) je úvodní skladba k filmu Romance of the Three Kingdoms, kterou složil slavný japonský skladatel Yokoyama Seiji. Využívá čínské klasické nástroje, jako je erhu, guzheng a pipa, přičemž hlavní melodii hraje právě erhu. Hudba zachycuje chaos pozdní Východní dynastie Chan, kdy lidé volali po hrdinech. Nejenže vystihuje jejich odvahu, ale zároveň odhaluje i jemnější stránku těchto železných mužů a přináší posluchačům pocit tragédie.

Skladba The Great Wall (Velká čínská zeď), kterou složil Michihiko Ohta pro japonský anime seriál Cooking Master Boy, je dalším příkladem japonské hudby inspirované čínskou kulturou. Má vznešenou melodii a elegantní styl, který v sobě nese jak tíhu historie, tak klasický půvab. Jakmile hudba zazní, před očima se vám vynoří majestátní Velká čínská zeď.

K dalším pozoruhodným japonským skladbám patří Seven Swords’ Victory a Awakening od Toshihiko Sahashiho, Long Journey od Kiyoshiho Yoshidy, Street Where Wind Resides od Yukiko Isomury, The Prayer of Thousand Years od Himegami, Silk Road od Kitara a také A Sea of Clouds in the Moonlight a Silent Love (Forever) od Joe Hisaishiho. Tyto skladby pokrývají širokou škálu témat a hudebních stylů, často slouží jako podkres pro filmy a televizní pořady a těší se velké oblibě mezi čínskými posluchači.

Problémy čínského hudebního průmyslu

Proč čínští hudebníci nedokážou vytvořit stejně skvělé melodie? Důvodů je několik.

Ztráta tradiční kultury

Čínská tradiční kultura je rozsáhlá a hluboká a měla dalekosáhlý vliv na Japonsko, Jižní Koreu, Hongkong, Taiwan a další oblasti. Mnohé aspekty japonské kultury mají své kořeny v Číně – zejména v období dynastie Tang: čínská medicína, hra Go, šerm, čajový obřad a další.

Po řadě politických kampaní vedených Komunistickou stranou Číny (KS Číny), zejména po Kulturní revoluci, byly kulturní památky a historická místa téměř zcela zničeny, hroby historických osobností byly vykopány a tradiční kultura byla zcela vymýcena. Místo ní strana vnutila čínskému lidu svou „stranickou kulturu“. Pokud někdo hovořil o náboženství, bozích nebo Buddzích, byl označen za pověrčivého; pokud se zmínil o morálce nebo tradiční kultuře, byl obviněn z feudálního myšlení. Naproti tomu skladba „Kyara“ od S.E.N.S., třetí soundtrack z dokumentárního cyklu NHK Silk Road of the Sea, v posluchačích vyvolává pocit, jako by se ocitli v buddhistickém chrámu.

Nedostatek nezávislého myšlení

Pro vytvoření kvalitní hudby je nutné dobré tvůrčí prostředí, včetně otevřenosti a svobody tvorby.

V Číně, kde vládne pravidlo „politika má přednost“, existuje mnoho tabu, pokud chce člověk tvořit literární nebo umělecká díla. Oblíbené jsou politické písně oslavující KS Číny, například Strano, moje drahá matko. Mnohé další písně z různých období slouží k oslavě komunistické strany. Například Východ je rudý byla původně lidová píseň ze severního Shaanxi, kterou KS Číny upravila tak, aby chválila Mao Zedonga, a později byla zpracována jako velkolepé hudební představení – od začátku do konce šířila poselství: „Zabíjejte!“

V Japonsku nikdo lidem neomezuje myšlení ani nezasahuje do jejich tvůrčí svobody. Díky tomuto uvolněnému prostředí tam vzniká mnoho světově proslulých hudebníků, kteří vytvářejí výjimečná díla.

Pokles morální úrovně

Hudba je odrazem lidské duše a dobrá hudba pozvedá ducha. Lidé s nízkou morální úrovní mají omezené schopnosti vytvářet povznášející umělecká díla. KS Číny systematicky ničila tradiční čínskou kulturu a cíleně snižovala morální standardy čínského lidu.

Cizinec, který navštívil Čínu během Kulturní revoluce, ve svých pamětech napsal: „Na náměstí z amplionů hrála píseň: ‘Když jsou brambory uvařené, přidejte hovězí maso a nebudete prdět’...“ Byl v šoku. Jak může být takto vulgární píseň nepřetržitě vysílána z veřejných amplionů?

Příklad z nedávné doby: Yan Jingming, místopředseda Čínské asociace spisovatelů, napsal recenzi na film Ne Zha 2, v níž uvedl, že film je mimořádně vulgární – například že v něm byly toalety v chrámu Yuxu použity jako jídelní nádoby. Upozornil, že taková podoba filmu ničí krásu tradiční kultury a poškozuje čínskou mytologii.

Jeho recenze vyvolala vlnu kritiky a online útoků. Zamysleme se nad tím, kam KS Číny dovedla čínské myšlení. Ne Zha, tradiční mytologická postava, je nyní zobrazována jako démonické dítě. Čína, kdysi země etikety a sebeovládání, se proměnila v žumpu.

Když je morálka narušena, vše se kazí, včetně hudby. Většina písní v dnešní Číně je vulgární. Jak by mohly přinášet pocit krásy?

Dokonalost vyžaduje trpělivost

Dalším výrazným rysem lidí, kteří vyrostli v kultuře KS Číny, je netrpělivost.

Sojiro poprvé uslyšel okarínu v roce 1975 a rozhodl se naučit na ni hrát. Nejenže se ji naučil ovládat, ale také se věnoval jejímu vylepšování. Hledal správný druh hlíny, vytvořil svůj vlastní model a prováděl opakované experimenty, aby zdokonalil její zvuk – často strávil až 16 hodin denně prací na okaríně. Po vypálení flétny následovalo její zuhelnatění kouřem, leštění a nakonec ladění – každý z těchto kroků trval týden až dva. Všechnu svou energii věnoval výrobě nástroje

Shen Yun přináší naději

Japonci nejsou Číňané a jejich chápání Číny je nepřímé. Pokud má být tradiční čínská kultura skutečně obnovena, musí to udělat sami Číňané.

V roce 2006 založila skupina čínských umělců žijících v zahraničí soubor Shen Yun Performing Arts v New Yorku s cílem obnovit tradiční čínskou kulturu. Členové souboru se řídí principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Spolu s rozvíjením svých uměleckých dovedností pracují i na svém morálním charakteru a duchovním růstu. Každý rok připravují nový program a vystupují po celém světě. Ať už jde o hudbu, tanec, kostýmy, dynamické pozadí nebo obsah představení, jejich vystoupení jsou čistou ukázkou tradiční čínské kultury bez jakéhokoli vlivu komunistické strany.

Hudebníci Shen Yun mistrovsky propojují tradiční čínské nástroje, jako jsou gongy a bubny, erhu, pipa, dřevěná ryba nebo guzheng, se západními nástroji a využívají západní harmonické techniky k zachycení tradičních čínských melodií. Shen Yun také obnovil tradiční belcanto pěveckou techniku.

Každá skladba zasahuje do srdce a zanechává v lidech hluboký dojem. Diváci nešetří chválou a často říkají: „Tohle je hudba z nebes,“ „Má silnou energii,“ „Je to úžasné.“

Když se otevře opona Shen Yun, zazní gong a majestátní hudba přenese publikum do dávných časů 5 000 let staré čínské civilizace. Mnoho diváků říká, že je představení dojalo k slzám, nebo že tento nádherný pocit nelze popsat slovy.

Shen Yun vystupoval po celém světě. Bohužel, v Číně stále nemohl být uveden. Číňané, kteří měli možnost Shen Yun vidět, se však těší na den, kdy se soubor i klasická čínská kultura budou moci vrátit zpět do Číny.