(Minghui.org) Pod vedením Vězeňské správy provincie Ningxia Výboru pro politické a právní záležitosti a Úřadu 610 používají dozorci v ženské věznici v Ningxia různé metody mučení praktikujících Falun Gongu, aby je donutili vzdát se své víry.
V posledních letech věznice tají, jakým způsobem se snaží praktikující „převychovat“. Na začátku roku 2024 zřídila samostatné oddělení pro izolaci, včetně tzv. „soukromé místnosti“, kde mohou být praktikující „řešeni“ individuálně.
Níže uvádíme seznam praktikovaných metod a osobní svědectví o pronásledování.
Přijetí do věznice
Nově příchozí vězeňkyně jsou obvykle zařazeni do tzv. „vstupní kontroly“, ale praktikující Falun Gongu jsou automaticky zařazováni do „druhé přísné úrovně“.
Na každou praktikující dohlíží čtyři až pět vězeňkyň. Tyto spoluvězeňkyně bývají často odsouzeni za vraždu nebo obchod s drogami. Na popud dozorců mohou praktikující libovolně týrat a zneužívat, aby je donutili se transformovat.
Odepření základních práv
Praktikující, které odmítají „převýchovu“, jsou vystaveni neustálému tlaku – musí poslouchat propagandistické nahrávky očerňující Falun Gong a na stěnách kolem nich visí plakáty hanobící Falun Gong a jeho zakladatele. Pokud se praktikující pokusí vysvětlit pravdu, dozorující vězeňkyně jim zalepí ústa páskou, urážejí je, fackují, tahají za vlasy a kopou – obvykle mimo dosah kamer. Některým praktikujícím dokonce prorazili bubínky. Jsou nuceni stát nebo nehnutě sedět na malých stoličkách celé hodiny bez přestávky až do večera. Pokud usnou, jsou biti. Některé vězeňkyně je navíc štípou a fyzicky trýzní.
Zatímco běžné vězeňkyně mají nárok na nákup základních hygienických potřeb v hodnotě 100 jüanů měsíčně, praktikujícím není dovoleno koupit si toaletní papír, vložky, prací prášek, zubní pastu ani kartáček. V době menstruace si musí vložky půjčovat od ostatních. Ačkoli jim je některé vězeňkyně půjčí, praktikující nejdříve musejí snášet jejich ponižování a nadávky.
Praktikujícím není dovoleno se umývat, sprchovat, prát si prádlo ani se dostatečně najíst. Často trpí závratěmi a extrémně hubnou v důsledku hladu. V některých případech je dozorující vězeňkyně donutí se přejíst a poté je bijí, pokud jídlo nedojedí.
Nesmějí komunikovat ani se stýkat se svou rodinou. Na vše – jídlo, napití, použití toalety nebo spánek – musí žádat o povolení. Pokud se odmítnou podřídit pravidlům nebo odmítnou „převýchovu“, jsou vystaveni ještě brutálnějším formám mučení.
Psychický nátlak
Jednou z forem psychického mučení, které vůči praktikujícím vězeňská stráž uplatňuje, je zneuctění jejich víry. Dozorci přikazují spoluvězeňkyním, aby umístily fotografii zakladatele Falun Gongu na malou stoličku a poté donutily praktikující, aby si na ni sedly. Pokud odmítnou, vězeňkyně fotografii umístí na dveře, do toalety, do bot praktikujících nebo pod stoličku, kde ji nelze vidět.
Strážci někdy uspořádají „oslavu narozenin“ pro praktikující, které odmítají převýchovu. Na oslavu vyberou několik vězeňkyň a ty se snaží oslavenkyni přesvědčit, aby se vzdala své víry. Pokud odmítne, následuje urážení a ponižování.
„Soukromá místnost“
V roce 2024 zřídila věznice oddělení samovazby, známé jako „soukromá místnost“, které má sloužit pro vězeňkyně, které porušují vězeňský řád. Ve skutečnosti jsou sem však posílány i praktikující, které se odmítají vzdát své víry. Jsou hlídány pečlivě vybranými spoluvězeňkyněmi.
Po příchodu do „soukromé místnosti“ musejí praktikující zcela odložit šaty kvůli bezpečnostní prohlídce a poté jsou nuceny obléci si vězeňskou uniformu – bez kabátu a ponožek, i v zimě.
Místnost je v zimních měsících velmi studená a netopí se v ní. Není zde žádná postel – praktikující spí na tenké matraci na chladné podlaze. Spoluvězeňkyně spí také na zemi, ale mají o něco silnější matrace. Všechny musí ležet v jedné poloze, ruce mít položené podél těla a nesmí se otáčet. Vedle praktikující spí dvě vězeňkyně a další dvě ji hlídají tím, že se procházejí po místnosti. Hluk a pohyb hlídaček často znemožňuje spánek. V důsledku nedostatku spánku trpí i spoluvězeňkyně srdečními arytmiemi, závratěmi a otoky – a svou frustraci si pak vybíjejí na praktikujících.
V místnosti je pouze jedna toaleta a žádné umyvadlo. Praktikující zde musejí uklízet a jako vodu k mytí používají tu z toalety. Jídlo je velmi chudé – jen málo zeleniny a téměř žádné maso. Dozorci mají právo kdykoliv praktikujícím jídlo odepřít. Některé ženy hladověly celé dny a kvůli chladu se třásly. Výrazně zhubly, shrbily se a staly se k nepoznání.
Nejstarší praktikující, která byla v tomto zařízení držena, měla přes 80 let.
Osobní svědectví o pronásledování
Jedna praktikující, která byla vězněna v ženské věznici v Ningxia od 21. března 2021 do září 2024, popsala, čím si musela projít:
„Praktikující byly ve věznici označovány jako ‚politické vězeňkyně‘. Při každém sezení veřejné kritiky jsme musely stát na pódiu. Dozorkyně Xia Huifang se nás všemožně snažila očernit a donutit, abychom se podřídily jejímu vedení.
V dubnu 2021 mi byly přiděleny dvě vězeňkyně, které mě měly ‚převychovat‘. Nesměla jsem se umývat ve stejný čas jako ostatní, a i čas, kdy jsem si mohla vyprat prádlo, byl omezený. Nesměla jsem s nikým mluvit ani se setkávat s rodinou. Nemohla jsem si koupit jídlo, jen základní hygienické potřeby do výše 100 jüanů měsíčně. Byla jsem nucena sledovat videa očerňující Falun Gong. Psychický tlak a neustálé ponižování mojí víry mě přivedly na pokraj zhroucení.
Cela, ve které jsem byla, se podílela na výrobě oblečení. Aby věznice vydělala víc peněz, zvyšovala nám pracovní normy. Musela jsem pracovat ve stoje, běžně déle než 10 hodin denně. Sednout jsem si netroufla – kdybych to udělala, dozorci nebo spoluvězeňkyně by mě seřvali.
Ilustrace mučení: nucené práce
V září 2023 jsme pracovaly každý den od 7 ráno do 21:30. Na oběd jsme měly 40 minut. Na toaletu jsem chodila čtyřikrát až pětkrát denně – a pokaždé jsem musela běžet, abych to stihla. Neděle nebyly volné. Každý den jsem pracovala s velkými nůžkami na přízi. Na prstech pravé ruky se mi udělaly mozoly a bolela mě ruka natolik, že jsem kvůli tomu v noci nemohla spát. Jednou jsem byla tak vyčerpaná, že jsem si přestřihla ukazováček na levé ruce. Netroufla jsem si to nahlásit, krev jsem otřela a pokračovala v práci.
Ve věznici nebyla žádná zrcadla. Teprve doma jsem si uvědomila, jak jsem zhubla. Když jsem se podívala na své šedivé vlasy, rozplakala jsem se – a myslela na všechny ty praktikující, které tam stále trpí.“
Související článek v čínštině:
Copyright © 2024 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
