Šíření pravdy v rodné vesnici

(Minghui.org) Žiji v malé vesnici na okraji okresu, kde je asi stovka domácností. Předtím, než Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila pronásledování, praktikovalo Falun Dafa dvanáct lidí. Po jeho začátku jsem zůstal jediný.

Ze strachu jsem si dlouho netroufal o Dafa s nikým mluvit. V noci jsem jen roznášel informační letáky. Později jsem sebral odvahu a začal mluvit o pronásledování s rodinou. Pak následovali přátelé a bývalí spolužáci. První čtyři roky od začátku pronásledování se mi podařilo přesvědčit zhruba pět lidí ročně, aby vystoupili z KS Číny. Postupně jsem ale dokázal oslovit i neznámé lidi. Začal jsem chodit do vzdálenějších vesnic a zemědělských oblastí, kde jsem vysvětloval pravdu o Falun Dafa. Ale stále ve mně přetrvával strach – bál jsem se, aby se to nedozvěděli lidé z mého okolí.

Takto to trvalo zhruba tři roky. Přesto se mi podařilo každý rok pomoci téměř sedmdesáti lidem, aby se distancovali od KS Číny. V tom procesu se u mě projevily a postupně rozplynuly mnohé lidské připoutanosti – například strach ze ztráty tváře, ostych a obavy.

Dlouho jsem si přál mluvit o Dafa otevřeně i s lidmi z vlastní vesnice. Ve skutečnosti mnozí věděli, že praktikuji Falun Dafa – a přesto jsem se bál o tom mluvit přímo.

Rozhodl jsem se tento strach prolomit. Obvykle jsem začínal rozhovor slovy: „Víte, že praktikuji Falun Dafa?“ Někteří odpověděli, že ano, jiní že ne. Pokračoval jsem: „Chtěl jsem vám jen říct, že Falun Dafa je dobrý – a že není nic špatného na tom, když ho někdo praktikuje. Dneska je tolik přírodních i lidských katastrof... Pamatujte si, že když se k Falun Dafa chováte laskavě, budete mít požehnání. Ať se vám daří!“

Někteří lidé slíbili, že si to zapamatují, jiní se jen usmáli, další se zatvářili odmítavě nebo mlčeli. Chápal jsem, že každý má svou situaci.

Když ostatní vesničané viděli, že každý den odcházím z domova a mluvím s lidmi o Falun Dafa, někteří si mysleli, že si zbytečně přitahuji problémy, místo abych si užíval klidného života. Říkali: „Ten snad nikdy pořádně nepracuje.“ Nenechal jsem se tím vyvést z míry. Někteří dobrosrdeční lidé se o mě upřímně báli a v soukromí mi radili, abych o Falun Dafa nemluvil. Poděkoval jsem jim – a bral to jako příležitost jim Dafa přiblížit hlouběji. Pomluvy časem ustaly. Uvědomil jsem si, že i to byla příležitost ke kultivaci, při které jsem se zbavoval mnoha lidských připoutaností – strachu, obav ze ztráty tváře, bojovnosti, studu, pohodlnosti, chtivosti a dalších.

Čím více jsem lidem objasňoval pravdu, tím rychleji se tyto připoutanosti rozpouštěly. Mé spravedlivé myšlenky sílily a strach ustupoval. Dnes už každý z vesnice ví, že praktikuji Falun Dafa – a když o něm začnu mluvit, nemusím už nic vysvětlovat.

Říkám: „Narodil jsem se v této vesnici a s každým z vás mám určité pouto. V dnešní době se kolem nás šíří nemoci, katastrofy a neštěstí. Proto bych vám chtěl říct, jak se zachovat, abyste zůstali v bezpečí.“

Někteří mi věří, jiní ne. Ale bez ohledu na to dávám příležitost každému. Vysvětluji, že nebesa odstraní Komunistickou stranu Číny, a že každý, kdo do ní vstoupil, ponese odpovědnost za její zločiny. Většina lidí mě poslouchá – a vystoupí z řad KS Číny.

Navštěvuji také domy místních úředníků a povzbuzuji je, aby vystoupili ze strany. Kdykoliv mám možnost mluvit s vesničany, kteří jsou členy strany, nabízím jim stejnou radu – a většina ji přijímá. Několik jich zatím neodstoupilo, ale pořád mají šanci. Většina mých příbuzných, přátel a starých spolužáků už z KS Číny vystoupila. Za posledních sedm nebo osm let se místa, kde jsem objasňoval pravdu, rozšířila daleko za hranice naší vesnice – do sousedních osad, parků, obchodních center i tržišť.

Abych mohl pomoci co nejvíce lidem, přizpůsobuji svůj přístup různým skupinám – podle věku, pohlaví i společenského postavení.

Jednou jsem si všiml staršího muže, který seděl před malým obchůdkem na hlavní ulici. Byl vysoký, pohledný – bylo vidět, že to není jen tak někdo obyčejný. Pomalu jsem k němu přešel, ale hned jsem nepromluvil. Usmál jsem se a řekl: „Vy ale vypadáte opravdu dobře.“ Usmál se a odpověděl: „Dřív to bylo lepší. Teď už mi je přes sedmdesát.“

Začali jsme si povídat. Řekl mi, že mu je sedmdesát tři. Jeho otec byl důstojníkem v armádě, a tak vyrůstal ve vojenském prostředí. Chodil do školy, vstoupil do armády, později vystudoval vojenskou akademii, byl povýšen a stal se důstojníkem. Po deseti letech služby byl přeřazen do městské správy. Po odchodu do důchodu se vrátil zpět do rodného města. Řekl jsem: „To jste měl požehnaný život. Všechno šlo docela hladce.“

Začali jsme mluvit o problémech dnešní společnosti. Lidé se dnes zajímají jen o peníze. Jsou arogantní, bez morálních zásad. Vztahy mezi muži a ženami jsou zmatené, úředníci zkorumpovaní, lidé ztratili úctu k nebi i zemi – a proto přicházejí pohromy, jak přírodní, tak lidské. Muž se mnou souhlasil.

Řekl jsem: „Byl jste důstojníkem, takže svět vidíte jasně a rozumíte mu. Společnost je zkažená, lidská srdce se změnila k horšímu. Všechno je to důsledek propagandy a vymývání mozků ze strany Komunistické strany Číny. Možná jste slyšel, že nebesa KS Číny zničí – a že jedinou cestou k bezpečí je ze strany vystoupit. Nebesa nás pozorují. Co říkáte, nechcete z KS Číny vystoupit?“ S radostí souhlasil – a ze strany vystoupil.

Každý den, kromě jídla, spánku a nezbytných domácích prací, se věnuji třem věcem. Dopoledne chodím ven a pomáhám lidem vystoupit z Komunistické strany Číny, odpoledne studuji Fa. Nepočítám, kolika lidem pomohu. Důležité je, že vyjdu ven – a vždy potkám někoho, kdo čeká na záchranu. Někdy jsou tři, jindy pět, někdy i přes dvacet lidí.

Mnozí lidé vědí, že jako starší muž často radím lidem, aby ze strany vystoupili. Možná to vědí i úředníci z okresu, z obce nebo z policejní stanice. Díky Mistrově ochraně a síle Dafa však mohu dál dělat tyto tři věci. Bez Mistra bych nedokázal vůbec nic. Cítím se nesmírně šťastný – a z celého srdce vděčný za jeho milosrdnou ochranu!