Výhoda „nízké úrovně lidských práv“ v podání KS Číny

(Minghui.org) Dvanáct let poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) spustila svou iniciativu Pásu a stezky s cílem šířit svou ideologii a ekonomický vliv po celém světě, se naplno ukazuje tvrdá realita její tzv. „výhody nízké úrovně lidských práv“.

Incidenty způsobené iniciativou Pás a stezka

Myanmar (Barma) leží na křižovatce dvou hlavních koridorů iniciativy Pásu a stezky: „Čínsko-indicko-poloostrovního hospodářského koridoru“ a „Bangladéšsko-čínsko-indicko-myanmarského hospodářského koridoru“. Strategicky významná je rovněž i Thajsko. Od doby, kdy KS Číny v roce 2013 iniciativu navrhla, Thajsko a Čína úzce spolupracují. Podle údajů KS Číny investovalo do Thajska do roku 2023 téměř 700 čínských společností.

Dne 28. března 2025 zasáhlo Myanmar zemětřesení o síle 7,7 stupně, které postihlo také Thajsko. Budova nového thajského Úřadu pro státní audit, která byla společným projektem Thajska a společnosti China Railway 10th Engineering Group (ta měla na starosti celkovou výstavbu), se zřítila v epicentru otřesů. Při neštěstí zahynuli tři dělníci a dalších 43 lidí zůstalo uvězněno v troskách. Hlavní konstrukce budovy byla dokončena již v loňském roce, což znamená, že její nosná část byla hotová. Šlo o jedinou výškovou budovu v Bangkoku, která se při zemětřesení 28. března zřítila.

V Evropě se do spolupráce s iniciativou Pásu a stezky aktivně zapojilo Srbsko (na Balkánském poloostrově). Dne 1. listopadu 2024 se zřítila střecha železniční stanice v severosrbském Novém Sadu, přičemž zahynulo nejméně 14 lidí. Projekt společně realizovaly společnosti China Railway a China Communications Construction.

Dále na jihu, v Africe, se důležitou vstupní branou iniciativy Pásu a stezky stala Keňa – země, na níž se prezentuje spolupráce mezi Čínou a Afrikou v rámci BRI. Dne 26. června 2017 se v Keni zřítil most SIGIRI, přičemž bylo zraněno nejméně 27 lidí. Projekt měla na starosti společnost China Railway 10th Engineering Group.

Tato série incidentů ukazuje, jaké důsledky může mít spolupráce s KS Číny. Stavby nízké kvality – v čínštině často označované jako „tofu dregs“ (zbytky po výrobě tofu) – nepoškozují pouze čínské občany, ale i lidi v jiných zemích.

Řetězový proces korupce

Zheng Gang, který se v roce 2017 podílel na výstavbě 28 kilometrů dlouhé dálnice ve městě Reshui v okrese Rucheng (provincie Hunan), se po svém odchodu z Číny a přestěhování do Spojených států podělil o některé podrobnosti. Původní projekt počítal s instalací dvou standardních dvoumetrových betonových odvodňovacích trubek, aby se předešlo přívalovým povodním. Stavební jednotka však riskovala a místo nich použila čtyři užší trubky o průměru 60 centimetrů. Když se oblast potýkala s přívalovým deštěm, voda z dálnice neodtékala dostatečně rychle a na silnici se nahromadily více než dva metry vody. Dvě projíždějící auta se potopila a oba řidiči zahynuli.

Proč byly široké trubky nahrazeny užšími? Podle Zhenga přijímali úředníci na všech úrovních úplatky a téměř každý úřad požadoval provizi, aby projekt vůbec postoupil. Po nehodě vydali nadřízení úředníci několik příkazů k utajení celého incidentu.

Zheng pracoval ve stavebnictví 30 let a dobře se vyzná v technických normách. Rozpočet na tento dálniční projekt činil 120 milionů jüanů, ale po dokončení dosáhl nákladů 270 milionů jüanů – z toho bylo 150 milionů zpronevěřeno. Částka zpronevěřená v rámci projektu převýšila jeho skutečnou cenu. Podle Zhenga jde v Číně o zcela běžnou praxi.

„Někteří moji kolegové a přátelé se podíleli na projektech v rámci Pásu a stezky. Je to vývoz čínského podvodu, nekvalitního zboží a korupce do zahraničí,“ říká Zheng. „Není přehnané říct, že iniciativa Pás a stezka je řetězovým procesem korupce. V prostředí čínské korupční kultury se do systému zapojí během půl roku prakticky kdokoliv – stejně jako v Číně.“ Navenek to vypadá jako vývoz projektů, ale ve skutečnosti jde o vývoz kultury KS Číny.“

Kdyby zemětřesení v Myanmaru přišlo o rok později, kdy by budova v Bangkoku, jež se zřítila, už byla plně obsazená stovkami nebo i tisíci lidí – kolik životů by si vyžádalo?

Žádná úcta k životu

Co znamená život v očích komunistů? „Život je způsob existence bílkovinných těl,“ napsal Friedrich Engels v roce 1883. Když člověk zemře, jde podle něj jen o to, že se „hromada bílkovin“ změnila ve své formě existence. Komunismus odmítá tradiční východní i západní představy o tom, že člověk je stvořen božstvem a má vrozená práva. Božské spojení lidské bytosti se v jeho ideologii stává „feudální pověrou“. V očích ateistů je skutečné jen to, co lze vidět – a co vidět nelze, to neexistuje. Kde je Bůh? Kde je zákon karmy a reinkarnace?

Platon však kdysi řekl: „To, co je viditelné, je stínem neviditelného.“ Věří-li člověk v božství, cítí vinu, když něco provede špatně, a obává se božského či karmického trestu. Bez této víry však může být snadněji pohnut k tomu, aby ublížil druhým – bez výčitek.

Mao Zedong prohlásil: „Důsledný materialista se ničeho nebojí.“ Od chvíle, kdy si KS Číny uzurpovala moc, přišlo nenormálním způsobem o život 80 milionů Číňanů. Přestože si mnoho lidí tento historický fakt uvědomuje, i tak vnímají ztracené životy jen jako čísla.

Někteří mohou považovat vysokorychlostní železnice, levné zboží a rychlý růst za výsledek efektivity a rychlosti pod vedením socialistického režimu. Avšak společenské náklady, korupce, plýtvání, zneužívání moci a pohrdání lidským životem ukazují zcela jiný obraz. Informace, které KS Číny prezentuje světu, jsou silně cenzurovány a upravovány. Jak vlastně tento „blahobyt“ vznikl? Jaké pravdy mají zůstat cizím očím skryté?

Za oponou

Lidé v jiných zemích možná netuší, že vysokorychlostní železnice, výškové budovy a levné zboží z Číny vznikají díky levné pracovní síle v podobě migrujících dělníků. Někteří akademici to označují jako „výhodu nízké úrovně lidských práv“ v podání KS Číny. Pod železnou oponou komunistického systému však o situaci těchto pracovníků proniká jen málo informací:

Zemědělci tvoří hlavní zdroj levné pracovní síly v Číně

Většina lidí si pod pojmem dětská nebo otrocká práce představí zbavení osobní svobody a nucené práce v táborech či jiných zařízeních. Ve skutečnosti však čínští zemědělci představují nejnižší pracovní vrstvu. Jakmile jsou považováni za „neužitečné“, čeká je už jen nemoc a smrt.

Podle oficiálních statistik zveřejněných KS Číny je míra sebevražd mezi staršími lidmi na čínském venkově čtyřikrát až pětkrát vyšší než světový průměr – mnozí volí sebevraždu, jakmile onemocní.

Důchod pro čínské zemědělce se pohybuje pouze mezi 100 a 200 jüany měsíčně, zatímco průměrný důchod městských pracovníků přesahuje 3 000 jüanů. Když zemědělci zestárnou, nedokážou už se sami uživit, natož aby si mohli dovolit léčit vážná onemocnění.

Kolem roku 2014 navštívila socioložka Liu Yanwu z Univerzity ve Wuhanu během šesti let více než 40 vesnic v 11 čínských provinciích, mimo jiné v Hubei, Shandongu, Jiangsu, Shanxi, Henanu a Guizhou. Její zjištění bylo mrazivé: míra sebevražd mezi zemědělci byla tak vysoká, že si na ně lidé ve vesnicích začali zvykat – otupěli vůči nim.

V jednom případě si syn pracující daleko od domova vyžádal sedmidenní dovolenou, aby se mohl vrátit poté, co se dozvěděl o vážné nemoci svého otce. Když se stav otce zlepšil, zeptal se ho syn: „Umřeš, nebo ne? Vzal jsem si jen sedm dní volna, i s časem na Tvůj pohřeb.“ Otec následně spáchal sebevraždu.

V jiném případě si starší muž z okresu Jingshan v provincii Hubei oblékl čisté šaty, posadil se doprostřed svého domu, zapálil v ohništi papírové peníze a začal pít pesticid. Když byl oheň v polovině hoření, muž ztratil vědomí. Když ho vesničané našli, už nedýchal. Řekli: „Bál se, že po smrti mu děti nespálí papírové peníze, tak to udělal sám.“

Ačkoliv to zní otřesně, podobné příběhy se odehrávají na čínském venkově stále. Desítky let trvající ideologická indoktrinace KS Číny zcela potlačila tradiční čínskou kulturu laskavosti a morálky. Vražda rodičů je něco, co se běžně nevyskytuje ani v říši zvířat – přesto se v Číně pod vládou KS Číny skutečně děje.

Jia Shuhua z Lékařské univerzity v Dalianu zjistil ve svém šetření, že „90 % lidí, kteří spáchali sebevraždu na venkově, nikdy nevyhledalo pomoc, a oficiální podpora rodin obětí prostřednictvím státních struktur je téměř nulová.“

Studie publikovaná v časopise BMC Public Health v dubnu 2020 ukázala, že výskyt tzv. katastrofických výdajů na zdravotní péči u střední a starší generace v Číně (20,3 %) byl vyšší než v jiných nízko- a středněpříjmových zemích, jako je Kolumbie (9,6 %) nebo Indie (7 %). V Íránu se podobné výdaje u venkovských a městských domácností pohybovaly mezi 0,5–14,3 % a 0,48–13,27 %.

Podle údajů tiskové agentury Xinhua z října 2020 byla nemoc hlavní příčinou chudoby mezi obyvatelstvem čínského venkova – více než 42 % registrovaných chudých domácností v Číně upadlo do chudoby (nebo se do ní vrátilo) právě kvůli nemoci.

Zemědělci, kteří tvoří téměř polovinu čínské populace, představují hlavní pracovní sílu, jež buduje vysokorychlostní železnice, města a levné komerční bydlení. Jakmile však opustí staveniště nebo továrnu, stávají se opuštěnou, „neužitečnou“ částí populace. Čínští zemědělci jsou vnímáni pouze jako nástroje – a KS Číny nezajímá, zda přežijí.

Socialistické nucené výkupy: společenská noční můra, nikoliv institucionální výhoda

Socialismus je pro čínské zemědělce noční můrou. Od 50. let 20. století zaváděla KS Číny systém jednotného výkupu a distribuce zemědělských produktů. Zemědělci byli často nuceni odevzdávat obilí. „Úředníci v naší vesnici dohnali lidi k hladovění a smrti. Všechna přídělová jídla nám zabavili a stejně nám nevěřili. V mrazech lidé chodili bez košil... nedalo se to vydržet, tak se oběsili,“ vzpomínal Xu Jieyuan, který v roce 1958 žil ve městě Wenzhen v provincii Zhejiang. „Myslím, že systém jednotného výkupu a prodeje obilí je extrémně levicový. Zabil mnoho lidí.“ Za taková slova však byl napaden a zařazen mezi „pravicové živly“ během protireformní kampaně.

Jiný člověk řekl: „Lidová vláda chce každé zrnko obilí… ale my si nemůžeme dovolit ani tři misky kaše denně. Chiang Kai-shek [vůdce nacionalistické vlády, která vládla před nástupem KS Číny] má být podle propagandy zlý, ale za něj jsme se nemuseli bát, že nebudeme mít tři jídla bílého rýže.“ I tento člověk se stal terčem útoků režimu.

Další osoba napadená režimem v provincii Shandong řekla: „Dělníci vydělávají 40 až 50 jüanů měsíčně, zemědělci 40 až 50 jüanů za rok. Tvrdím, že tohle rozhodně není nadřazený systém.“

Bez svobody pohybu a s nedostatečnými příjmy na vlastní obživu byli zemědělci de facto vězněni v koncentračních táborech. Taková byla realita čínských zemědělců před 70 lety. Příjmový rozdíl mezi nimi a městskými obyvateli dosahoval 15- až 30násobku. Takto to vypadalo už na počátku vlády KS Číny – a od 50. let se otročení čínským zemědělcům nezměnilo a nezastavilo.

Lesklý obal díky „velké zahraniční propagandě“

Proč už lidé necítí soucit s tímto utrpením? Důvodem je tzv. „velká zahraniční propaganda“ KS Číny – promyšlené PR, které s pomocí státem řízených médií prezentuje nablýskaný obraz režimu, zatímco skutečné lidské tragédie a skromné životy se zcela zamlčují.

Namísto toho vedlo levné čínské zboží k přesvědčení na Západě, že bez ohledu na to, jak špatný je režim KS Číny, jeho výrobky jsou kvalitní a levné – a tudíž má komunismus i své výhody.

KS Číny využila levné pracovní síly a učinila tak Západ závislým na čínské produkci, čímž se stala nepostradatelným článkem světového dodavatelského řetězce.

Jedním z „exportních artiklů“ KS Číny je však i smrtelně nebezpečná látka, která zaplavila Severní Ameriku – fentanyl.

Drogy a zbraně

Magazín The Economist zjistil, že i když KS Číny letos v lednu tvrdila, že uzavřela některé webové stránky související s drogami, online obchod s chemikáliemi nadále bují. Jedním z příkladů je obchodní platforma v Šanghaji, která otevřeně inzerovala „bezpečné doručení do Mexika a Spojených států“ a propagovala zakázaný prekurzor fentanylu 1-boc-4-AP. Agentura Reuters uvedla, že stačilo 3 600 amerických dolarů k nákupu surovin a vybavení potřebného k výrobě 750 000 tablet fentanylu (v hodnotě asi 3 miliony dolarů) od jednoho online prodejce v Číně.

V dubnu 2024 vydal výbor Sněmovny reprezentantů USA složený z obou politických stran zprávu, která poukazuje na zásadní problém: Přestože má KS Číny vyspělé nástroje pro internetový dohled, zasahuje proti drogové kriminalitě pouze tehdy, pokud ohrožuje její vnitřní zájmy. Mezitím využívá téma fentanylu jako propagandistický nástroj k očerňování „úpadku“ západních demokratických zemí.

Podle údajů amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) z roku 2023 překročil počet úmrtí na předávkování v USA hranici 100 000 již třetí rok po sobě, přičemž 68 % těchto úmrtí způsobily syntetické opioidy. Katherine Keyesová, odbornice na zneužívání drog z Kolumbijské univerzity, uvedla, že tato čísla jsou devastující. „Tohle je počet předávkování, jaký jsme v naší zemi nikdy předtím nezažili,“ citovala ji agentura Associated Press.

Fentanyl se pro KS Číny stal nástrojem nátlaku. Dokud bude KS Číny existovat, krize spojená s fentanylem bude pokračovat.

Nepřátelství KS Číny vůči lidstvu

Komunistická strana nezná hranice – nerespektuje život, potírá víru a snaží se ovládnout vše. Využívá ateismus ke zničení tradiční kultury a morálky, ovládá lidi násilím a lží a zotročuje nižší vrstvy výměnou za povrchní blahobyt.

KS Číny nejenže ovládá čínské obyvatelstvo, ale prostřednictvím iniciativy Pás a stezka a tzv. „neomezené války“ (vedené v oblasti obchodu, technologií, spotřeby, kultury a dalších sfér) šíří své pokřivené hodnoty i do světa. Zneužití fentanylu jako zbraně je jen jedním z příkladů.

Shrnutí

KS Číny je odhodlána bojovat proti tradičním hodnotám, jako jsou zásady Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Její takzvané „systémové výhody“ a „výhody nízké úrovně lidských práv“ jsou jen lži, jimiž klame svět. Země, které tento systém převezmou, mohou krátkodobě zažívat podobnou slávu jako KS Číny, ale zaplatí za ni dlouhodobě – přijdou o podporu veřejnosti, systém se promění v korupční kruh zájmových skupin a vláda začne zakrývat pravdu.

Ti, kdo přijmou ideologii namířenou proti lidstvu, jakou prosazuje KS Číny, tím zároveň ohrožují vlastní budoucnost. KS Číny již nyní sklízí karmickou odplatu za pronásledování zásad Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Pokud se národy nevrátí k tradičním hodnotám, mohou být následky ještě vážnější než zemětřesení nebo zhroucení budov.

Jedině když lidé a země prohlédnou masku KS Číny a pochopí její pravou povahu, mohou se vyhnout škodám způsobeným marxismem, socialismem a komunismem – a teprve pak mohou tyto zvrácené ideologie definitivně opustit světovou scénu. To, co je zapotřebí k obnovení Číny, jsou tradiční hodnoty, jako jsou zásady Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti – nikoliv přežití KS Číny.