(Minghui.org) Je mi 60 let a Falun Dafa praktikuji od roku 1998. Ráda bych se podělila o několik příběhů zázračných událostí, kterých jsem byla svědkem, když jsem lidem objasňovala pravdu.
Informační materiály se promění v zelené fazole a rýži
Nedlouho po začátku pronásledování jsem se pod mostem setkala s jednou praktikující, která mi dala tašku s 2000 letáky Falun Dafa. Když jsem se s taškou vracela na kole domů, zastavilo přede mnou policejní vozidlo. Vystoupilo z něj šest policistů, jeden z nich popadl mé kolo a zeptal se, co mám v tašce.
Odpověděla jsem: „V sáčku jsou zelené fazolky a rýže, které jsem právě koupila pro švagrovou. Jeden policista otevřel tašku, aby se podíval, a poznamenal: „To je hodně jídla.“ Skutečně viděli v tašce zelené fazole a rýži! „Lidé se dívají tímto směrem a vidí šest policistů, jak dávají ženě zabrat,“ řekla jsem. Policista mi pak pokynul, abych šla domů, kde na mě budou čekat, aby si se mnou mohli dále promluvit.
Když jsem se dívala, jak odjíždějí, nasedla jsem zpátky na kolo a jela domů. Když jsem jela, uviděla jsem u silnice hromadu kukuřičných stébel a schovala jsem pod ni tašku. Když jsem přijela domů, policisté už na mě čekali. Jeden z nich se zeptal: „Tak vidím, že jste doručila zelené fazole a rýži své švagrové? Přišli jsme vás jen zkontrolovat, o nic nejde.“
Jakmile odešli, poklekla jsem před fotografií Mistra Li, abych poděkovala za jeho ochranu. V tento konkrétní den chtěla policie zatknout lidi s informačními materiály Falun Dafa. Stále se třesu při pomyšlení, co by se mi stalo, kdyby Mistr nezměnil to, co viděli v tašce.
Všechna auta zastavují, když zvedám letáky Falun Dafa
Šla jsem na ranní trh rozdávat letáky a DVD Falun Dafa. Přede dveřmi seděl starší muž a rozdělával oheň. Přistoupila jsem k němu a podala mu leták. Vzal sekeru a ohnal se po mně. Kolemjdoucí ho zastavil, ale než jsem mohla odejít, popadl mou tašku a hodil ji na rušnou silnici. DVD a letáky se rozlétly po zemi. Vydala jsem se směrem ke středu silnice, abych je posbírala. Když jsem je všechny naskládala do tašky, vstala jsem, otočila se a to, co jsem uviděla, mě rozplakalo.
Všechna auta za mnou zastavila a čekala, až si letáky posbírám, a ani jedno netroubilo. Se slzami na krajíčku jsem každému řidiči předala letáky a DVD a všichni je přijali. Pak jsem pokračovala na druhou stranu trhu, abych materiály rozdala, a lidé si je ochotně brali.
Nehoda v horské vesnici
Jednoho večera jsem šla s dcerou rozdávat brožury s názvem Devět komentářů ke komunistické straně. Šly jsme do jedné vesnice v horách. Cesty byly hrbolaté se spoustou kamenných schodů. Musela jsem si dávat pozor na každý krok, abych nezakopla a nespadla. Šly jsme pomalu, abychom každé domácnosti předaly výtisk.
Přesto jsem zakopla a spadla. Když jsem dopadla na zem, uslyšela jsem, jak mi praskla noha. Nemohla jsem vstát a pomyslela jsem si: „Ještě jsem nedokončila rozdávání všech brožurek, co teď budu dělat?“.
Vynořily se mé spravedlivé myšlenky: „I kdybych se měla plazit, dokončím rozdávání všech brožurek, aby se lidé dozvěděli pravdu.“ Pokusila jsem se znovu vstát a hned jsem se dokázala postavit. V tu chvíli se pro mě vrátila dcera a říkala, že má strach, když ji nedoháním.
Rozdaly jsme všechny brožury a šly domů. Podívala jsem se na svou nohu a viděla jsem jen červené skvrny. Poděkovala jsem Mistru Li za jeho ochranu.
Díky ochraně a učení Mistra Li jsem se dostala v kultivaci tak daleko. Budu pilně postupovat, abych se jednoho dne mohla s Mistrem vrátit domů.
Copyright © 2025 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
