Proměna vesnice, která byla kdysi zmítána chaosem

(Minghui.org) Horské vesnici v severovýchodní Číně se dříve přezdívalo „doupě zlodějů“. Zelináři si vzájemně kradli úrodu, kterou jim pak kradli zase jiní. Pouliční prodejci si museli najímat hlídače, aby je chránili před krádežemi.

Kriminalita byla tak rozšířená, že zasahovala i okolní vesnice. Všechno se změnilo, když do vesnice proniklo Falun Dafa – obyvatelé přestali krást. Lidé byli v šoku a ptali se: „Jak je možné, že něco, co nedokázala změnit policie ani vláda, dokázal napravit Falun Dafa?“

Vím, že mnoho praktikujících ví, jak Falun Dafa člověka mění k lepšímu. Ale změnit stovky lidí v jedné vesnici – včetně špatných návyků, které se dědily po generace – to se zdálo být nemožné. Nedávno jsem vesnici navštívil s jedním praktikujícím a chtěl bych se s vámi o tento příběh podělit.

Vesnický úředník: „Všechno se změnilo, když sem přišel Falun Dafa“

V té vesnici jsem znal jen jednoho praktikujícího, Ganga, takže jsme zamířili k němu domů. Dveře byly zamčené. Přišel vysoký muž středního věku a zeptal se: „Přišli jste za Gangem?“ Když jsme přikývli, zavolal Gangovi na mobil. Potom vytáhl schovaný klíč, odemkl nám a připravil čaj.

„Vidím, že se usmíváte – podle toho poznám, že jste dobří lidé,“ řekl.

„Jste vesnický úředník? Asi dobře znáte Falun Dafa,“ zeptal jsem se.

Muž odpověděl: „Tahleta vesnice byla dřív noční můra. Lidé se hádali a kradli – nikdo si s tím nevěděl rady. Všechno se změnilo, když se sem dostal Falun Dafa. Když jsme vybírali poplatky, praktikující vždycky zaplatili první; když jsme hledali dobrovolníky, hlásili se jako první; a když se rozdělovaly výhody, často přicházeli poslední – a když na ně nic nezbylo, prostě odešli. Jsou skvělí,“ řekl a ukázal palec nahoru.

Byl jsem dojatý a řekl jsem: „Vesničané mají štěstí, že tu mají úředníka, který je podporuje.“

Když se Gang vrátil, řekl jsem mu, co nám muž vyprávěl, a Gang přikývl: „Ano, on i ostatní vesničané praktikujícím důvěřují. Když je nějaký konflikt, přijdou za mnou. Když jim situaci vysvětlím podle principů Falun Dafa – Pravdivost, Soucit, Snášenlivost – problém se vyřeší.“

Ostatní vesničané si všimli, že praktikující mají harmonický rodinný život. „Nehádáme se o slávu ani o materiální věci. Ale všechno, do čeho se pustíme, dopadne dobře. A ostatní to vidí,“ dodal Gang.

Po začátku pronásledování v roce 1999 někteří vesničtí úředníci praktikující obtěžovali a pomáhali policii při zatýkání. Ačkoliv za to byli povýšeni, mnozí později utrpěli. „Neměli jsme vůči nim nenávist – naopak jsme s nimi soucítili,“ vysvětlil Gang. „Řekli jsme jim pravdu o pronásledování Dafa a poradili jim, aby vystoupili z organizací Komunistické strany Číny. Byli velmi vděční.“

Když přišli noví vesničtí úředníci, praktikující jim vysvětlili fakta o pronásledování, takže se postavili na odpor, když přišli vyšší funkcionáři s úmyslem je obtěžovat. Například před několika měsíci přišli obecní policisté a několik úředníků, aby praktikující zastrašovali. Zmíněný vesnický úředník je zastavil a řekl: „Ti lidé se díky Falun Dafa stali lepšími. Pokud s nimi promluvíte, řeknou vám to samé – k čemu sem tedy chodíte a ztrácíte čas?“

Když obecní úředníci namítli, že to mají jako úkol od okresní vlády, odpověděl: „To je jednoduché – běžte do vesnice, kde nejsou praktikující. Jestli na tyto lidi moc zatlačíte, obrátí se na vyšší úřady a budeme z toho mít problémy všichni, že?“

„Zdá se, že ten úředník opravdu dobře zná Falun Dafa a nebojí se KS Číny,“ poznamenal jsem.

„Ano, zná,“ pokračoval Gang. „Říká, že je z rolnické rodiny. Když ho odvolají z funkce, pořád bude rolník. Nemá co ztratit.“

Gangův příběh

Gangovi je přes šedesát let a vyprávěl nám historii vesnice. Pod vlivem komunistické ideologie se lidé neustále hádali a bojovali. Děti to od dospělých odkoukaly a napodobovaly jejich špatné chování.

Rodinné vztahy byly také hrozné. Příbuzní se hádali kvůli kousku majetku nebo kvůli tomu, kdo se má starat o starší členy rodiny. O nemocné se nikdo nestaral. Někteří staří příbuzní byli dokonce biti. Ještě horší ale bylo, že se mezi vesničany rozšířil zlozvyk krást si navzájem úrodu a zvířata.

Ztrácely se i velké věci. Pokud někdo nechal přes noc na dvoře motorku, ráno mu chyběla kola nebo motor. Starý vůl byl v noci odveden k řece a když ho našli, zůstala z něj jen kůže. Bylo běžné slyšet, že někomu zmizely fazole nebo papriky, někomu vybílili kurník, jinému zmizela kráva nebo motorka. Okrádaní lidé pak nadávali a proklínali zloděje.

Vesničané se nezaměřovali jen na své sousedy, ale i na okolní vesnice. Terčem byli i pouliční prodejci – jakmile zaparkovali vozík, obklopil ho dav. Pokud si ho prodejce nehlídal, přišel o zboží. A i když si krádeže všiml, neodvážil se pachatele pronásledovat, protože než by se vrátil, zmizelo by mu všechno ostatní. Prodejci se proto báli do vesnice jezdit a neobchodovali zde, pokud s sebou neměli někoho, kdo by jejich vozík hlídal. Naši vesnici začali lidé přezdívat „doupě zlodějů“ – a tato nálepka jí zůstala po desetiletí. Vystřídalo se mnoho úředníků i policistů, ale nikdo nedokázal situaci napravit.

Gang vyprávěl, že Falun Dafa se do vesnice dostal na jaře roku 1998. S pomocí praktikujících z města se ve vesnici zřídilo cvičební místo. Několik místních obyvatel, kteří dříve cvičili qigong, se ujalo vedení při šíření Falun Dafa. Z vlastních prostředků koupili audio a videopřehrávače a zdarma je poskytovali každému, kdo se chtěl Dafa naučit. Vesničané, kteří začali s praktikováním, odložili staré křivdy a říkali svým sousedům, příbuzným a známým: „Podívej se na přednášky Falun Dafa. Jsou výborné. Nejen že zlepšují zdraví, ale také učí lidi, jak být dobrým člověkem.“

Poprvé, když se pouštěla video přednáška Falun Dafa, přišlo jen pár lidí. Většina z nich byla na vážkách – částečně věřili, částečně pochybovali – ale přišli ze zvědavosti. Podruhé už bylo každý den plno, přišlo 70 až 80 lidí. Na ranní cvičení chodilo téměř 100 lidí, mladých i starých, mužů i žen.

Malá vesnice náhle ožila. Hovory, které dříve provázely každé setkání – o krádežích a nadávkách – okamžitě ustaly. Všichni mluvili o tom, jak je tohle cvičení skvělé, jak se po něm cítí svěží, plní energie, jak při práci nejsou unavení. Mluvili o tom, že učení Dafa je správné a hluboké. Říkali, že jim nikdy nikdo nevysvětlil, co znamená být dobrým člověkem, a nevěděli, jak důležité je mít „ctnost“ a „hromadit si ji“. Netušili ani, že když vytvářejí karmu, musí vracet druhým svou vlastní ctnost. „Takže čím víc ctnosti člověk ztrácí, tím méně má požehnání. Vypadá to, že všechno, co jsme dřív dělali, bylo špatně!“ řekl jeden vesničan.

Špatné návyky vesničanů náhle ustaly. Přítomnost Falun Dafa zcela vymazala nálepku „doupě zlodějů“, která vesnici provázela desítky let. Kdyby Komunistická strana Číny v červenci 1999 nespustila pronásledování Falun Dafa, praktikujících by přibylo ještě víc – a více lidí by z toho mělo prospěch.

Tato vesnice byla známá už předtím. Když však KS Číny začala Falun Dafa pronásledovat, stali se praktikující kvůli jejich počtu terčem útoků úřadů a policie. Úředníci opakovaně navštěvovali domovy praktikujících a nutili je vzdát se své víry, přičemž často prováděli nezákonné domovní prohlídky. Někteří vesničané, kteří hluboce nepochopili principy Falun Dafa, se tak polekali, že se dál neodvážili cvičit. Zbývající praktikující byli nuceni uprchnout ze svých domovů, byli odsouzeni do pracovních táborů, drženi ve vazebních věznicích a voděni na vymývání mozku. Museli také čelit tlaku ze všech stran – finančnímu i společenskému.

„Přes to všechno jsme pevně zůstali na cestě potvrzování Dafa. Sami na sebe klademe přísné nároky podle standardů Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti,“ řekl Gang. „Uprostřed kruté reality vytvořené zlovolnou KS Číny dokážeme žít klidný a normální život – a žijeme lépe než ti, kdo nepraktikují. Všichni důsledně praktikujeme podle standardů Dafa, otevřeně říkáme vesničanům pravdu a postupně je vedeme ke zlepšení, návratu k tradici a dobrosrdečnosti.“

Gang nám také vyprávěl o dalších praktikujících z vesnice, kteří na sobě zapracovali, přesvědčili ostatní, že Falun Dafa je dobrý, a změnili své špatné návyky. Řekl, že takových příkladů je mnoho, a proto uvedl jen několik z nich.

Soucitná péče o staré rodiče – s upřímností a bez stížností

Wei a jeho manželka praktikují Falun Dafa. Než začali s praktikováním, rodiče přenechali veškerý majetek mladšímu bratrovi. Ten se však později odmítl o rodiče starat. Wei se o ně sice postarat chtěl, ale cítil, že se k němu rodiče zachovali nespravedlivě, a choval vůči nim zášť. To vedlo k neustálým sporům mezi bratry, kteří spolu desítky let nemluvili. Po začátku praktikováním Falun Dafa se však Wei a jeho žena naučili, jak být dobrými a lepšími lidmi. Dafa jim nejen přineslo fyzické i duševní zdraví, ale také jim mnohokrát pomohlo překonat těžké životní zkoušky a krize. Oba jsou Mistru Li (zakladateli Falun Dafa) nesmírně vděční.

Pamatují si slova Mistra Li: „Ve všech situacích musíme být vůči ostatním dobří a laskaví, o členech své rodiny nemluvě.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Rozhodli se proto vzít si staré rodiče k sobě domů, aniž by po mladším bratrovi žádali podíl na výdajích. Starší matka však bývala výbušná, často se rozčilovala a nadávala. Ať se k ní pár choval jakkoli dobře, nikdy nebyla spokojená a často překrucovala pravdu. Wei a jeho žena si její nespravedlivé chování nebrali k srdci – považovali to za příležitost ke zlepšování svého charakteru (xinxing) a k duchovnímu růstu. Neúnavně se řídili zásadami Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti a pokaždé hledali chybu u sebe a způsoby, jak se ještě zlepšit.

Nakonec byla matka hluboce dojata jejich chováním a přestala si stěžovat. Co se týče mladšího bratra, přestože zdědil veškerý rodinný majetek, jeho žena vážně onemocněla a musela být dlouho v nemocnici, takže jejich život byl velmi těžký. Wei a jeho manželka odložili všechny dřívější křivdy i sobectví a začali se o bratrovu rodinu aktivně starat. Když mladšímu bratrovi došly peníze, poslali mu je; když mu chyběly základní potřeby, pomohli. Tato pomoc se opakovala mnohokrát – a rodinná rozepře se díky dobrosrdečnosti pěstované praktikujícími Falun Dafa zcela rozpustila. Rodina žila harmoničtěji než kdy dřív.

Příběh paní Wang měl na vesnici také velký dopad. Manžel paní Wang měl čtyři sourozence, všichni byli ženatí či vdané, ale nikdo se nechtěl starat o jejich slepou a invalidní matku. Wang měla obavy, protože její manžel po mrtvici nemohl pracovat, a veškeré domácí i zemědělské práce zůstaly na ní. Jako praktikující Falun Dafa se rozhodla, že se bude starat i o tchyni. Když o tom mluvila s manželem, zeptal se jí: „Zvládneš to? Víš, že ti nepomůžu. Jen abys toho nelitovala.“ Wang odpověděla: „Jsem praktikující Falun Dafa. Litovat nebudu.“

Říct to je snazší než udělat. Manželova rodina i vesničané sledovali, jak dlouho to ta slabá žena vydrží. Poté, co si paní Wang tchyni přivedla domů, pečlivě jí uspořádala každodenní život a starala se o všechny její potřeby. Když tchyně onemocněla, Wang o ni pečovala bez stížností. Prala, vařila, na jaře sázela, na podzim sklízela, starala se o matku, přivydělávala si příležitostnými pracemi – doma i venku byla stále zaměstnaná. Ať byla situace jakákoli, raději sama trpěla, byla unavená a měla málo odpočinku, než aby něco chybělo její nemocné tchyni. Po více než deset let se o svou slepou a invalidní tchyni starala s velkou péčí.

Protože praktikovala Falun Dafa, byla v minulosti zatčena a zadržována. Byla bita a manžel, který nepraktikoval jí nadával. Její sourozenci ani sousedé jí nerozuměli – proč se navzdory takovému utrpení nevzdá cvičení? Wang však ke své tchyni zůstala laskavá celých deset let – a všichni díky jejím činům pochopili, že Falun Dafa je dobrý a že zásady Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti jsou správné.

Když stará žena zemřela, jeden z manželových sourozenců řekl Wang: „Jsi úžasná. Praktikující Falun Dafa jsou opravdu neuvěřitelní. Jsme všichni přesvědčeni.“ Wang odpověděla: „Poděkujte Dafa a Mistrovi! Kdybych nepraktikovala Falun Dafa a neřídila se zásadami Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, nikdy bych to nedokázala.“

Tyto příběhy měly ve vesnici velký ohlas. Lidé vše viděli na vlastní oči a praktikující začali obdivovat. Od té doby se už ve vesnici nestalo, že by se někdo nestaral o své staré rodiče.

Tchyně a snacha si nakonec začaly dobře rozumět

Praktikující Chen a Deng jsou přibližně stejně staré a mají podobné životní zkušenosti. Po svatbě se obě přestěhovaly do domu svých tchánů a tchýní. Od samého začátku s nimi ale měly napjaté vztahy. Postupem času se to jen zhoršovalo – přestaly se spolu stýkat a byly jako nepřátelé.

Po té, co začaly praktikovat Falun Dafa, si Chen i Deng uvědomily své chyby. Začaly hledat příčinu problémů u sebe a začaly se řídit zásadami Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti.

Mistr Li řekl: „Onehdy jsem vám všem něco řekl: řekl jsem, že pokud nedokážete milovat svého nepřítele, pak se nemůžete stát Buddhou. Jak by mohl bůh nebo osoba, která kultivuje, vidět běžného člověka jako svého nepřítele? Jak by mohli mít nepřátele?“ (Učení na konferenci v Houstonu)

Učení Mistra je probudilo. Chen okamžitě pustila zášť a sama začala pečovat o svého tchána a tchýni. Brala ohled na to, kdy mají žízeň, hlad, a pomáhala jim řešit různé problémy. Na čínský Nový rok a při dalších svátcích připravovala chutná jídla a zvala je k sobě domů, aby svátky oslavili s vnoučaty.

Chen se o své tchánovce nejen starala, ale často jim i připomínala: „Často si opakujte věty: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré‘ – budete mít zdravé tělo a jasnou budoucnost.“ Když Chen viděla laskavé a spokojené výrazy svých tchánovců, jak sedí se svými dětmi a vnoučaty, pomyslela si: „Staří lidé jsou vlastně velmi snadno spokojení. Dřív jsem to neviděla. Děkuji Vám, Mistře, že jste zachránil mě i je!“

Ani Deng nechtěla zůstat pozadu. Její syn je rozvedený a ona se musí starat o dvě malá vnoučata. Je velmi zaneprázdněná, ale pravidelně studuje učení Dafa a zlepšuje svůj charakter (xinxing). Řídí se principy Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti, odstraňuje své lidské myšlenky a pustila zášť vůči tchýní a tchánovi. Deng si často s těmito staršími příbuznými povídá, povzbuzuje je ke studiu učení Dafa, cvičení a opakování zmíněných vět, což jim dělá velkou radost.

Když její tchán nebo tchyně onemocněli, Deng se o ně starala s velkou péčí. Protože žili v domě mladšího bratra jejího manžela, říkala často svému muži: „Věnuj prosím více pozornosti svému bratrovi a rodičům. Kup, co budou potřebovat.“ Sama se aktivně ptala na jejich zdravotní stav, připravovala jim oblečení a dobré jídlo. Často také kupovala věci pro švagrovou a děkovala jí za péči o rodiče.

Tohle všechno by před tím, než Deng začala praktikovat, nebylo vůbec možné. Její vztah s tchánovci byl dříve velmi napjatý a rodinné vztahy strnulé. Po začátku praktikováním se Deng změnila tak výrazně, že její muž měl velkou radost. Řekl: „Falun Dafa je skvělý. Jen pokračuj ve studiu a cvičení – o všechno ostatní se postarám já. Nemusíš pracovat na poli. Když budeš něco potřebovat, řekni mi. Podporuji tě na 100 %.“

Manžel Deng nejenže její praktikování podporuje, ale také brání Falun Dafa před pomluvami. Když někdo začne Falun Dafa očerňovat, zeptá se: „Máte někoho v rodině, kdo praktikuje Falun Dafa? Četli jste vůbec knihy Falun Dafa?“ A pak dodá: „Pokud jste se nikdy s praktikujícími nesetkali a knihy nečetli, jak můžete vědět, že Falun Dafa není dobrý?“ Lidé často zůstanou zticha.

Také vesničané byli šokováni obrovskou změnou, kterou Chen a Deng prošly před a po začátku praktikováním Falun Dafa. Jeden z nich řekl: „Tak špatný vztah mezi tchyní a snachou se může napravit? To je neuvěřitelné. Vypadá to, že bychom se od nich měli učit.“

Úspěšné podnikání

Feng je nejstarší obyvatel vesnice. Když byl mladý, měl mnoho sourozenců a život byl velmi těžký. Vyrůstal žebráním o jídlo. Nikdy nechodil do školy, takže neuměl počítat. Po svatbě si přál jediné – vést dobrý život. Pracoval od svítání do soumraku po celý rok, ale stále nevyšel s penězi. Místo toho onemocněl několika nemocemi, z nichž nejhorší byly migrény. Často se mu točila hlava a někdy se v bolestech válel po zemi. Bouchal hlavou o zeď, ale bolest neustupovala. Lékaři si s tím nevěděli rady a jeden odborník řekl: „Tato nemoc se nedá vyléčit. Může se jen udržovat pravidelnými injekcemi.“ Fengova nemoc uvrhla celou rodinu do deprese.

V létě roku 1998 měl Feng to štěstí, že začal praktikovat Falun Dafa. Přibližně po deseti dnech všechny jeho nemoci zmizely – zejména bolesti hlavy. Fengovi přátelé, sousedé i členové rodiny byli svědky tohoto zázraku. Feng věděl, že ho Mistr Li zachránil – i jeho rodinu – a daroval mu druhý život, proto se pevně rozhodl, že bude Falun Dafa praktikovat. Kvůli tomu byl nezákonně zatčen a přes čtyřicet dní zadržován, ale neustoupil a ve cvičení vytrval.

Feng byl původně negramotný, ale nyní zná všechna slova v knize Zhuan Falun. Umí sám číst knihy Dafa, vést účetnictví a naučil se řídit malý obchod. Dokáže přesně počítat sčítání, odčítání i násobení do deseti tisíc, což je obdivuhodné.

Dnes mnoho obchodníků lže, prodává padělky místo pravého zboží a doufá, že rychle zbohatne. Feng si ale uvědomuje, že je praktikující Falun Dafa a takové věci dělat nemůže. Musí se řídit zásadami Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti a prodávat poctivé zboží za spravedlivé ceny. Lidem v nouzi, starším nebo hendikepovaným, prodává za nákupní cenu nebo bez zisku. Zboží, se kterým zákazníci nejsou spokojeni, přijímá zpět bez výjimky – bez ohledu na to, jak dávno ho koupili. Lidé u něj rádi nakupují a jeho podnikání jen vzkvétá.

Jeho kolegové mu záviděli a ptali se: „Jak je možné, že tak rychle prodáš tolik stejného zboží?“ Všichni chtěli znát Fengovo tajemství. Feng jim řekl o své poctivosti, o Falun Dafa a o větách: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“ Dnes už celé místní podnikatelské prostředí zná toto tajemství.

Potvrzování Dafa konkrétními činy

Gong vyrostla v této vesnici. Už od dětství měla chatrné zdraví a ještě než dokončila základní školu, musela se vrátit domů a pomáhat starším členům rodiny s prací na poli. Když jí bylo něco přes dvacet, přišla o většinu zubů. Po svatbě často cítila nespokojenost a ventilovala ji navenek. Jak se její zdraví zhoršovalo, upadala do deprese.

Na jaře 1998 začala Gong spolu se svým manželem praktikovat Falun Dafa. Pochopila skutečný smysl života a pustila svou dřívější hořkost i nespokojenost. Rozhodla se začít tím, že bude dobrým člověkem – a začala vesničanům vyprávět o Dafa.

Gong je v rodině tou, kdo se ujímá péče o starší členy obou rodin. Ať je to jakkoli těžké, vždy jim dává kapesné, jídlo i dříví na topení. Když má doma něco dobrého, pozve je, aby se najedli. Chová se hezky ke svým sourozencům, žije v harmonii se švagrovými a neřeší, kdo co získá nebo ztratí. O Svátku středu podzimu a během čínského Nového roku se sjíždí více než dvacet členů z šesti různých rodin, aby společně se staršími slavili. Gong všechno zorganizuje, pracuje bez stížností a vytváří tak klidnou a šťastnou sváteční atmosféru pro celou rodinu. Vesničané i sousedé je obdivují a říkají: „Podívejte se, jak se praktikující chovají. Nemá žádné konflikty ani se sedmi sourozenci z vlastní rodiny, ani se šesti ze strany manžela. Vycházejí spolu výborně. Něco takového jsme ještě neviděli.“

Gong je laskavá nejen ke svým příbuzným, ale i k ostatním starším lidem ve vesnici. Obzvláště pečuje o místní děti. Často jim vypráví příběhy o tom, jak být dobrým člověkem, a pomáhá jim vystoupit z organizace Mladých pionýrů KS Číny, aby byli v bezpečí. Děti ji mají velmi rády a říkají, že je ten nejlepší člověk.

Co se týče materiálního zisku, Gong a její manžel se pevně drží zásad Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti. Jednou přišel do vesnice muž prodávat velké stříbrné kapry. Gongina rodina koupila dva, ale když dorazili domů, zjistili, že dostali o několik jüanů víc zpět. Gong okamžitě vzala peníze a šla je vrátit. Vysvětlila důvod, podala prodavači peníze, ale ten na ni jen mlčky zíral s očima plnýma slz. Gong to nechápala.

Později se ve vedlejším obchodě dozvěděla, že tomu muži někdo ukradl více než deset velkých ryb – dohromady desítky kilogramů. Prodavač se proto bál odejít ze svého místa. Když se lidé v obchodě dozvěděli, že Gong vrátila drobné za ryby, starý obchodník si povzdechl: „To je ale rozdíl – někdo krade, jiný vrací. To je opravdu obrovský rozdíl.“ Vesničané zahanbeně ztichli.

Jedno léto přišli do vesnice obchodníci z jiných míst, aby nakoupili fritilárii – čínskou léčivou rostlinu. Gong jim prodala několik set kilogramů. Když odešli, zjistila, že jí zaplatili o 50 kilogramů víc, což nebylo málo. Ihned vzala peníze a běžela je vrátit. Prošla téměř celou vesnici, než je nakonec našla na jejím západním okraji.

Mnoho vesničanů tam tehdy prodávalo fritilárii. Gong jim řekla: „Našla jsem vás! Když jste ode mě kupovali fritilárii, došlo k chybě ve váze. Přinesla jsem vám peníze zpět za těch 50 kilo.“ Dodala: „Jsem praktikující Falun Dafa – nemohu vás ošidit.“ Obchodníci pochopili a řekli: „Falun Dafa je opravdu skvělý! To, co říkají v televizi, není pravda. Už sbíráme bylinky přes deset let – a ještě nikdy nám nikdo sám od sebe nevrátil peníze.“ Všichni byli hluboce dojati.

Jeden z kupujících navrhl: „Rozdělme se o to.“ Gong však odmítla a odešla domů. Po chvíli přišel jeden z obchodníků k jejímu domu s velkým melounem a trval na tom, aby si ho vzala. Řekl: „To je jen malý dárek. Nestojí to za řeč.“ Napsal jí svou adresu a kontakt a dodal: „Jestli budeš mít někdy možnost, přijď k nám domů. Chci mít přátele, jako jsi ty.“

Takové věci se mezi praktikujícími v této vesnici dějí často – například když vracejí peníze za kukuřici, hnojivo nebo léčivé rostliny. Tyto dojemné příběhy hluboce ovlivnily obyvatele vesnice a změnily je. Dnes už je všechno v pořádku – nikdo nic nekrade, a i když něco zůstane volně ležet, nikdo si to nevezme. Obchodníci z jiných míst říkají: „Tohle místo se změnilo. Rádi sem jezdíme. Lidé tu mají peníze, zboží se tu prodá rychleji a ve větším množství. Když tu máme potíže, všichni nám ochotně pomůžou.“

Dříve byla tato vesnice nechvalně proslulá. Dnes už ale lidé ani nezamykají dveře na noc. Gang řekl: „Falun Dafa změnil lidi v naší vesnici. Jsme vděční Mistrovi a Falun Dafa. Jsme vděční principům Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti, které přinesly požehnání celé naší vesnici.“