[Oslava Světového dne Falun Dafa] Odložila jsem vlastní zájmy a dala přednost druhým, protože praktikuji Falun Dafa

(Minghui.org) Je mi 65 let a Falun Dafa praktikuji 27 let. Během celé mé kultivační cesty mě Mistr Li chránil a dával mi rady a Dafa mě vedlo. Ráda bych vám pověděla o svých zkušenostech s tím, jak jsem se naučila brát bohatství na lehkou váhu a jak se chovat laskavě k ostatním v práci i doma.

Být upřímná v práci

Prodávala jsem spodní prádlo v nákupním centru. V centru bylo šest prodejních pultů se spodním prádlem. Majitel mého prodejního pultu mi důvěřoval a nikdy zboží nepočítal, zatímco majitelé ostatních pultů zboží počítali jednou za měsíc. My prodejci jsme dostávali každý měsíc plat plus provizi. Když nám v platbě zbývala nějaká drobná částka, majitelé ji zaokrouhlili nahoru. Já jsem vždycky vracela peníze majiteli. Ten pak ostatním s radostí říkal: „Podívejte, moje prodavačka nechce žádné peníze navíc.“

Při prodeji zboží jsem záznamy neměnila. Zaznamenala jsem skutečnou částku za zboží, které jsem prodala. K pultu přišla žena, která si chtěla koupit spodní prádlo a měla zájem o určitou barvu. Vytáhla jsem kvalitní spodní prádlo, jehož cena byla 25 jüanů. Žena však odešla k sousednímu pultu, aby se podívala na podobné zboží. Prodavačka jí prodala spodní prádlo za 38 jüanů, ale jeho kvalita nebyla tak dobrá jako u zboží, které jsem jí ukázala. Žena ho koupila, protože si myslela, že vyšší cena znamená lepší kvalitu.

Než jsme všichni odešli, druhá prodavačka se mě zeptala: „Jaké byly tržby?“ Odpověděla jsem: „Tržby byly nízké, ale ty jsi prodala spodní prádlo za 38 jüanů.“ Ona na to: „To neříkej. Co bude, když šéf neuvidí ten prodej v mé evidenci?“ Pomyslela jsem si: „Vždyť jsi to prodala za 38 jüanů.“ Uvědomila jsem si, že 38 jüanů do evidence nezapsala. Napsala nižší částku a rozdíl si strčila do kapsy. Její šéf ji později propustil.

Pokud jsem něco ztratila, řekla jsem to šéfovi. Jednoho dne se blížila zavírací doba obchodního centra. Někteří kolegové šli na toaletu, jiní šli nakupovat. U pokladny jsme zůstaly jen já a jedna kolegyně. V obchodě bylo v tu chvíli málo zákazníků a přišla jedna žena, která si chtěla koupit spodní prádlo. Vytáhla jsem dvě sady, ale nebyla s nimi spokojená. Vytáhla jsem jí další dvě, aby si mohla vybrat. Vybrala si jednu, která se jí líbila, a ostatní jsem odložila na pult. Když jsem sbírala oblečení z pultu, zjistila jsem, že jedna sada chybí. V tu chvíli se vrátili ostatní zaměstnanci. Řekla jsem: „Chybí jedna sada spodního prádla.“ Někteří prodavači řekli: „Neříkej to šéfovi.“ Odpověděla jsem: „Musím to říct šéfovi.“

Když přišel šéf, řekla jsem mu, co se stalo. Odpověděl: „Zapomeň na to.“ Řekla jsem: „Ne, až mi budete platit mzdu, odečtěte mi prosím tu částku.“ Byl velmi dojatý a řekl: „Lidé jako ty jsou dneska už málokde.“ Když viděl, že trvám na zaplacení škody, šéf mi z platu odečetl cenu toho zboží. V té době jsme mohli vydělat 800 jüanů měsíčně, pokud jsme pracovali každý den. Já jsem pracovala jen na částečný úvazek a můj měsíční plat plus provize činily asi 400 jüanů.

Jednou byla matka šéfa hospitalizována a byla na stejném oddělení jako matka policisty. Policista a můj šéf navštívili své matky a povídali si. Došlo na téma Falun Dafa. Můj šéf řekl, že praktikující Dafa jsou všichni dobří lidé. Vyprávěl policistovi a ostatním o mně a o výše zmíněné události. Někdo se zeptal, proč propaguje Falun Dafa. Můj šéf odpověděl, že praktikující jsou opravdu milí lidé a že se nebojí o tom mluvit před všemi. Stalo se to v době, kdy bylo pronásledování ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny) nejhorší, takže bylo úžasné, že se můj šéf za Falun Dafa postavil.

Moje širší rodina

Můj manžel je čtvrtý ze šesti sourozenců, má tři starší bratry a dvě mladší sestry. Bydleli jsme nejblíže domu mé tchyně. Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, nemluvila jsem se svou tchyní dva roky a ani jsme se nenavštěvovaly. Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, často jsem jim nosila dobré jídlo a pomáhala tchyni s koupáním. Tchyně často říkala příbuzným, že jsem se po praktikování Falun Dafa změnila. Často jsem jí připomínala, aby recitovala „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“. Tchyně skutečně věřila, že Dafa je dobrý.

Poté, co moje tchyně zemřela ve věku 86 let, každý den jsem vařila a nosila jídlo svému tchánovi. Chtěl mi za to dát peníze, ale já jsem to odmítla. Řekla jsem mu: „Jen následuji Dafa. Respektovat starší je naše povinnost.“ Můj tchán mi nevěřil a myslel si, že od něj něco chci.

Měl peníze, ale nerad je utrácel. Jednou jsem umývala okna v domě svého tchána, ale okenice nešla otevřít, protože byly zablokované kladky. Síťka a vnější rám byly zalepené lepicí páskou. Požádala jsem někoho, aby vyměnil okna, nainstaloval tři síťky a vyměnil kladky. Můj tchán se bál, že ho požádám o zaplacení, a tak s opravami nesouhlasil. Řekla jsem, že to zaplatím. Po opravě oken byl můj tchán velmi spokojený.

Vzala jsem si domů oblečení, přikrývky a povlečení svého tchána, vyprala je a vrátila mu je. Jednou chtěl pečený lilek, ale já nevěděla, jak ho uvařit, tak jsem udělala dušený lilek. Když jsem mu ho přinesla, řekl: „To není dobré.“ Tak jsem šla do restaurace a koupila mu, co chtěl. Miluje sladkokyselou rybu, tak jsem mu ji často objednávala v restauraci.

Během pandemie covidu-19 jsme překonali obtíže a dobře se o tchána postarali. Můj starší švagr byl dojatý a poděkoval nám.

Můj tchán si postupně uvědomil, že se k němu chováme dobře. Řekl mému manželovi: „Dám ti ten dům.“ Manžel to odmítl. Tchán nám pak chtěl dát peníze. Manžel to také odmítl a já mu řekla, že od něj nic nechceme.

Můj tchán byl po onemocnění šest měsíců upoután na lůžko a jeho pět dětí se domlouvalo, jak se o něj budou střídat. Jeden z jeho synů měl operaci plic, takže mu nebyla přidělena žádná směna. Co se týče jeho dvou dcer, ta starší odpracovala sedm směn a pak přestala chodit s tím, že měla infarkt; ta mladší odpracovala několik směn, ale také přestala chodit. Místo toho jela na zájezd, fotila a fotky zveřejňovala na sociálních sítích. Můj tchán byl z toho velmi smutný.

Moje nejstarší švagrová žila po svatbě v domě svých rodičů. Do svého vlastního domu se vrátila až poté, co její dcera nastoupila na střední školu. Když její dcera odešla na vysokou školu, můj tchán platil její školné a ona často žádala mého tchána o peníze. Když byly jeho dvě dcery hospitalizovány, můj tchán zaplatil účty za nemocnici. Platil také pojistné za jejich pojištění. Jeho první dcera přišla o práci ve stejném roce jako já a můj tchán platil její pojištění jedenáct let. Když byl můj tchán nemocný a upoután na lůžko, nepřijely se o něj postarat. Jak mohl nebýt smutný?

Kvůli těmto problémům měl můj manžel vůči svým rodičům velkou zášť. Ze začátku, když jsem starému páru nosila jídlo, kupovala jsem zeleninu, vařila a jídlo jim nosila, ale můj manžel mi nikdy nepomáhal. Často jsem mu říkala: „Ať děláš cokoli, dobré nebo špatné, sledují tě bohové. Dobré skutky budou odměněny a zlo se vrátí. To je zákon nebes.“ Tuto zásadu jsem pochopila v Dafa.

Když se můj manžel chystal do důchodu, řekl: „Proč nemám soucit se svou ženou?“ Inspirován Dafa nakonec rozvinul laskavé srdce. Když dříve chodil z práce, sledoval ostatní, jak hrají šachy. Po odchodu do důchodu převzal nakupování, vaření a roznášení jídla a stal se hlavním pečovatelem o staré lidi.

Jednoho dne dal můj tchán manželovi všechny peníze, které za ta léta naspořil, a list vlastnictví domu a řekl mu, aby to nikomu neříkal. Když mi to manžel řekl, řekla jsem: „Musíš to říct ostatním sourozencům.“ Manžel odpověděl: „Nejdřív si to nechám a pak jim to dám.“

Můj tchán zemřel ve věku 97 let. Po pohřbu můj manžel řekl svým sourozencům o penězích a listu vlastnictví domu svého otce. Po odečtení všech výdajů zbylo 560 000 jüanů (77 702 amerických dolarů). Řekla jsem manželovi: „Vzdejme se dědického práva. Nechceme peníze ani dům.“ Manžel odpověděl: „Oni to nepochopí. Nedělejme žádné zvláštní dohody. Rozdělme si to rovným dílem.“ Řekla jsem: „Nebudu tě nutit. Pokud ti chtějí dát víc, nesmíš to vzít. Starali jsme se o staré rodiče, ale ne kvůli penězům.“ Manžel souhlasil.

Sourozenci situaci prodiskutovali. Manželky mých dvou švagrů se schůzky zúčastnily, ale já ne, protože jsem praktikující a peníze neberu vážně. Někdo navrhl, aby nám za péči o tchána přidali 10 000 jüanů. Manžel řekl: „Když otec žil, peníze jsem nevzal, tak nechci ani těchto 10 000 jüanů.“ Nakonec se o peníze rozdělili rovným dílem.

Poté moje druhá švagrová zavolala mému manželovi a řekla mu, že s ním chce přerušit vztahy, protože nedostala žádné peníze a je v nevýhodě oproti své sestře. Zavolala také ostatním bratrům, aby s ním přerušili vztahy, a všichni bratři byli rozrušení.

Když jsem to slyšela, také jsem se trochu rozčílila. Vybavily se mi minulé události: Kolik oblečení jsem ti dala? Jednou řekla, že mi šaty nesluší, a chtěla je. Ale byly to nové šaty, které mi koupila sestra. Řekla jsem: „Pokud se ti líbí, můžeš si je vzít.“

Bylo těsně před čínským Novým rokem a moje dcera mi koupila kabát. Náhodou přišla moje švagrová, kabát se jí líbil a chtěla ho. Řekla jsem: „Tak ti ho dám.“ Zavolala moji dceru a řekla: „Tvoje teta ti ho vzala!“ Moje dcera byla tak rozrušená, že se rozplakala.

Pokaždé, když byla moje švagrová v nemocnici, navštívila jsem ji a dala jí peníze. Její bratr a já jsme se o její rodiče starali více než 20 let. Nežádali jsme žádné peníze navíc, ale ona nám nejenže nepoděkovala, ale chtěla, aby se s námi rodina přestala stýkat. Pomyslela jsem si: „Jsem kultivující, nemůžu se chovat jako ona.“

Dům mého tchána byl prodán. Švagrová dostala o 10 000 jüanů víc než ostatní sourozenci a byla spokojená. Starší bratr mého manžela nám poděkoval, že jsme se starali o jejich otce a nechtěli za to peníze.

Jeden z mých sousedů řekl: „Vaši příbuzní mají štěstí, že praktikujete Dafa, děláte správné věci a neberete osobní zájmy vážně. Jinak by se vaši příbuzní hádali jako ostatní. Dafa je opravdu skvělé.“

Také jsem se vzdala svého dědického práva na dům své matky a převedla jsem ho na svého mladšího bratra.

Jednoho dne můj manžel a dcera mluvili o rodině mého tchána. Manžel řekl: „Naše rodina je v pořádku. Nezavolali jsme policii jako ostatní rodiny.“ Dcera řekla: „Naše rodina je v pořádku, protože ty a máma jste se nehádali a nic si nevzali navíc. Jinak by se strašně hádali.“

Manžel řekl: „Jsem za to tvé matce velmi vděčný.“ Já jsem odpověděla: „Neděkuj mně, děkuj Dafa. Mohu to dělat, protože praktikuji Dafa.“

Ano, Falun Dafa mě změnilo. Řídím se principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Poslouchám Mistrova učení a chovám se k lidem laskavě. Jsem vděčná za Mistrův soucit a spásu!

(Vybraný příspěvek k oslavě Světového dne Falun Dafa 2025 na Minghui.org)