[Oslava Světového dne Falun Dafa] „Jsi nejlepší učitelka“

(Minghui.org) Narodila jsem se v zimě roku 1966. Kvůli mé nevhodné poloze to byl pro mou matku těžký porod. Moje kůže byla tmavě fialová a ani několik hodin po narození jsem neplakala. Protože matka měla přede mnou už osm dětí a naše rodina byla velmi chudá, bylo jim jedno, když bych nepřežila.

Pak nás navštívila sousedka, která se mě snažila zachránit tím, že mě polévala ledovou vodou. Po dvaceti minutách jsem se konečně poprvé rozplakala. Druhý den se barva mé kůže změnila na normální.

Když jsem byla teenager, zjistila se u mě vážná srdeční vada. Po svatbě se u mě objevilo ještě více neduhů, včetně ledvinové cysty, hernie bederní ploténky, žaludečních problémů, artritidy, neuralgie trojklanného nervu, zmrzlého ramene, zánětu slinivky břišní a gynekologických onemocnění.

Čtyři měsíce poté, co jsem se v roce 2014 začala věnovat Falun Dafa, jsem se ze všech svých nemocí zcela uzdravila. Více než 100 učitelů ve škole, kde jsem pracovala, bylo ohromeno mým rychlým uzdravením. Také tajemník oddělení mi držel palce, když mě viděl na schodech.

Uvědomila jsem si, že zakladatel Falun Dafa, Mistr Li Hongzhi, na mě celou dobu dohlížel. Měla jsem velké štěstí, že jsem díky Mistrově ochraně přežila už při narození. A konečně jsem pochopila, proč jsem se narodila v poloze na zádech - pravděpodobně jsem přišla na svět vsedě na lotosovém květu!

„Vy jste ta nejlepší učitelka“

Řídila jsem se zásadami Dafa: Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Přišla jsem do práce dřív, abych uklidila kancelář a připravila teplou vodu pro své kolegyně z kanceláře. Všichni byli dojatí a říkali, že se k nim nikdo nechoval tak laskavě jako já.

Nyní je mi 59 let a stále jsem vedoucí třídní učitelka, pravděpodobně nejstarší ve škole. V roce 2020 jsme měli v první třídě chlapce, který neustále dělal problémy, včetně vypínání obrazovky učební pomůcky počítače, bití ostatních žáků nebo dokonce učitelů nebo pobíhání po třídě. Ředitelem školy byl mladý absolvent vysoké školy, který neměl s řešením takové situace žádné zkušenosti. Ostatní rodiče důrazně požadovali, aby škola našla schopnějšího vedoucího učitele, ale nikdo nebyl ochoten se této práce ujmout.

Nakonec vedení školy přišlo za mnou. Vzpomněla jsem si na Mistrovo učení: „Od té doby, co se naučili Falun Dafa, přijdou tito pracovníci do práce brzy a jdou domů pozdě. Pracují velmi pilně a splní každý úkol, který jim vedoucí dá. Také už dál nebojují o své výhody.“ (Čtvrtá přednáška, Zhuan Falun). Pomyslela jsem si: Jsem praktikující Dafa a měla bych plnit úkoly, které mi zadá můj nadřízený. Souhlasila jsem tedy, že se ujmu výuky a budu také jejich učitelem čínštiny.

Nadále jsem se disciplinovaně řídila principy Dafa a soucitně jsem se starala o studenty. Vedení školy i rodiče mou práci chválili. Také onen problémový student se choval mnohem lépe. Krátce před Dnem učitelů mi jeho matka dala velmi drahý dárek, aby mi vyjádřila své uznání. Dárek jsem laskavě odmítla a řekla jí, že jsem jen dělala to, co bych jako učitelka měla. Řekla mi, že díky tomu, co jsem udělala, si mě váží ještě víc. Nejen ona, ale i ostatní rodiče se mi snažili dát dárky nebo dokonce peníze a já jsem jim vše vrátila.

Využila jsem příležitosti a řekla rodičům, že jsem praktikující Falun Dafa a Mistr Li Hongzhi nás učil, abychom byli laskaví lidé. Říkali, že v dnešní společnosti je těžké najít tak dobrou učitelku, jako jsem já. Odpověděla jsem: „Měli byste poděkovat Mistru Li. Všeho, co jsem dokázala, jsem byla schopná díky jeho učení.“

Vzhledem k dobrým výsledkům žáků se odměna pro vedoucího učitele této třídy zvýšila z 300 na 600 jüanů. Učitel matematiky pak vyhledal ředitele a požadoval, aby se stal vedoucím učitelem. Přenechala jsem mu tuto pozici a pokračovala jsem ve výuce čínštiny pro studenty. Poté, co učitel matematiky převzal vedení, měl časté konflikty s rodiči a nakonec přestal třídu učit. Vedení školy za mnou znovu přišlo a požádalo mě, abych se stala vedoucím učitelem. Souhlasila jsem, že se této práce ujmu na jednoleté období.

Když jsem se druhý den ráno vrátila do třídy, žáci mě odměnili bouřlivým potleskem a všichni mě přišli obejmout. Bylo vidět, že si mého návratu do třídy váží. Také ředitel řekl, že ho ta scéna dojala.

Se studenty a jejich rodiči jsem měla dobrý vztah. Stala jsem se jejich oblíbenou „babičkou vedoucí učitelkou“. Když mé roční působení skončilo, mnoho rodičů mi psalo, aby mi vyjádřili své uznání. Děkovali mi za trpělivost a za to, že jsem se ke každému žákovi chovala stejně. Přáli mi hodně zdraví a šťastný život s rodinou. Také mě žádali, abych se s žáky vyfotila, aby si mohli fotografie vytisknout. Jiný rodič mi řekl: „Jste nejlepší učitelka, s jakou jsem se kdy setkal. Vážím si vás jako své vlastní matky, protože si to zasloužíte!“.

Během letních prázdnin si mě našli dva rodiče a darovali mi kukuřici a brambory, které sami vypěstovali. Chápali, že jako učitelka dárky nepřijímám, ale chtěli mi je dát čistě jako přátelé. Dojatá jejich upřímností jsem jejich dary přijala. Když začal podzimní semestr, koupila jsem těm dvěma studentům dva dobré batohy. Jejich rodiče byli dojati a řekli mi: „Tak dobrou učitelku, jako jsi ty, bychom jen tak nenašli!“

Mezitím, jelikož se vědělo, jak těžké bylo jednat s některými rodiči a studenty, nikdo nechtěl být letos znovu hlavním učitelem. Ředitel školy mě požádal, abych se stala vedoucí učitelkou i potřetí. Dal mi také k dispozici kancelář v blízkosti třídy a našel mi asistenta. Souhlasila jsem a také jsem požádala, abych mohla několik hodin učit, i když ředitel říkal, že nemusím. Vedení školy to dojalo a pochválili mě.

Při výuce jsem často zdůrazňovala tradiční hodnoty a učila jsem žáky, jak je důležité být laskavý, tolerantní a vděčný. Zdálo se, že mě všichni studenti mají rádi. Naučili se dívat se do svého nitra, když dojde ke konfliktu, a neukazovat prstem na druhé. Pochopili také, že utrpěné ztráty nejsou špatná věc.

Mnozí učitelé bojovali o hodiny po vyučování, vzhledem k vyššímu platu za tuto práci. Já jsem o to nikdy nebojovala, protože jsem tento čas obvykle využívala ke studiu Zákona. Učitelé mě zpočátku nechápali, ale postupně mě naopak začali chápat a obdivovat.

Změny v Jingyi

Studenti z neúplných rodin se obvykle hůře učí, a proto jsem věnovala zvláštní pozornost tomu, abych těmto studentům poskytla více péče. Níže bych se ráda podělila o příběh jednoho z těchto studentů.

Jingyi byly dva roky, když se její rodiče rozvedli. Ona i její nevlastní sestra byly vychovávány babičkou z otcovy strany. Jejich otec byl nezodpovědný člověk s velmi špatnými mravy, který slovně urážel i vlastní matku. Rodinné prostředí mělo na Jingyi velmi negativní vliv. V páté třídě začala chodit na rande a naučila se nosit make-up. Také si obarvila vlasy na červeno, ve třídě nosila sluneční brýle a mluvila sprostě.

Jingyi často dělala po obědě nepořádek v lavici a odmítala ho uklízet. Ze začátku jsem za ni po vyučování uklizela lavici já. Nechala mi vzkaz: „Umřeš, jestli se nedotkneš mých věcí!“ Nedala jsem se ovlivnit a dál jsem jí stůl uklízela. Nedlouho poté mi nechala další vzkaz a zopakovala stejná slova.

Jednou si při hodině hrála s plastelínou a já jsem jí ji zabavila. Vyhnala mě na chodbu, ukazovala mi na nos a nadávala nesmírně sprostě. Velmi jsem se snažila ovládnout svůj hněv a připomněla jsem si Mistrovo učení: „Jako kultivující se nebráníte, když vás bijí, a neodpovídáte, když vám nadávají.“ (Devátá přednáška, Zhuan Falun).

Když jsme se obě uklidnily, znovu jsem s ní promluvila. Řekla jsem jí, že zlobit se není dobré pro její zdraví a ovlivňuje to její image; věřím, že je hodné dítě a že mi nechtěla nadávat. Byla překvapená mými slovy, protože byla připravená slyšet, jak ji budu trestat jako ostatní učitelé. Bylo vidět, že se jí to dotklo. Od té doby jsem se této žákyni věnovala více a občas jsem jí nosila chutné jídlo. Postupně mi otevřela své srdce a už málokdy nadávala. Teď se mnou tráví čas opravdu ráda.

Jingyi mi nedávno nechala na stole vzkaz: „Paní učitelko, nemusíte mi uklízet stůl.“ Nejenže se chopila iniciativy a uklidila si svůj stůl, ale našla si způsob, jak uklidit i ostatní prostory ve třídě. Vím, že je to síla Dafa, která této studentce pomohla ke změně. Mistr také využíval této příležitosti ke zlepšení mého charakteru. Díky změně Jingyi ostatní učitelé ve škole dále pochopili fakta o Dafa a o tom, jací jsme praktikující Dafa lidé.

Mám před očima tolik živých příběhů, ale nemohu je všechny vyprávět. Hluboce vím, že bez toho, aby Dafa očistil mou duši, bych nebyla tím, kým jsem dnes. Vím také, že jsem ještě daleko od úplného osvojení si Dafa a že mám ještě mnoho připoutaností, které musím odstranit. Jsem však odhodlaná dobře kráčet po cestě, splnit své poslání pomáhat Mistrovi v nápravě Zákona a vrátit se s Mistrem do svého nebeského domova.

Děkuji vám, Mistře Li, za záchranu mého života! Heshi.

(Vybrané příspěvky k oslavě Světového dne Falun Dafa 2025 na stránkách Minghui.org)