[K oslavě Světového dne Falun Dafa] Úžasná proměna mého starého otce díky praktikování Falun Dafa

(Minghui.org) Mému otci byl v jeho 89 letech diagnostikován zhoubný nádor. Lékaři mu dávali jen čtyři měsíce života. Uplynuly však čtyři roky, otci  je nyní 93 let a je živ a zdráv. Co způsobilo tento zázrak? Praktikuje Falun Dafa. To, co se zpočátku zdálo být neštěstím, se proměnilo v požehnání – nejenže přežil, ale je zdravější a silnější než dříve. Všichni jsme byli svědky zázračné a podivuhodné síly Falun Dafa.

Toho září, přibližně dva měsíce před jeho 89. narozeninami, začal být otcův hlas poněkud chraplavý. Jeho vnuk ho vzal do nemocnice, kde lékař zjistil, že má v krku nádor. Zda je nezhoubný nebo zhoubný, mohli zjistit až po chirurgickém odstranění a histologickém vyšetření. Aby starého otce nevystrašil, řekl mu vnuk, že jde jen o malý polyp, který není nijak vážný, a že jednoduchý zákrok to snadno vyřeší. Otec tak s operací souhlasil.

Můj manžel má spolužáka, který je ředitelem nemocnice, a ten rychle zařídil potřebné. Během hospitalizace jsem se o otce starala. Řekla jsem mu: „Upřímně opakuj: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré‘ – a všechno bude v pořádku.“ Souhlasil. Operace proběhla hladce a necítil po ní téměř žádné potíže.

Lékaři však objevili nádor nejen v krku, ale také v jícnu. Vzorek byl zaslán na lékařskou univerzitu v provincii, která potvrdila, že se jedná o zhoubný nádor v pokročilém stádiu. O týden později nám primář nemocnice společně s ošetřujícím lékařem doporučili ozařování a řekli nám: „Pokud ozařování nepodstoupí, nepřežije déle než čtyři měsíce.“

My čtyři sestry a dva bratři jsme se poradili a rozhodli jsme se, že léčbu nepodstoupíme. Vzhledem k jeho vysokému věku jsme měli za to, že by ozařování pro něj bylo příliš náročné. Nechtěli jsme, aby ještě více trpěl, a nechtěli jsme, aby se dozvěděl, že má rakovinu, a psychicky se zhroutil. Všichni jsme se shodli, že ozařování nepřipadá v úvahu.

Lékaři s tím důrazně nesouhlasili a byli velmi rozrušeni. Když viděli, jak pevně si za svým rozhodnutím stojíme, donutili nás podepsat prohlášení, že veškeré následky poneseme my. Ještě než byl otec propuštěn z nemocnice, moje sestra mu koupila pohřební šaty.

Když se vrátil domů, byl jako vyměněný – skleslý a bez života, jako by ztratil veškerou naději. Ačkoli jsme mu neřekli, že má rakovinu v pokročilém stádiu, cítil, že něco není v pořádku – už jen proto, že jsme ho tak často navštěvovali a intenzivně o něj pečovali. Propadl smutku a nedokázal se z ničeho radovat. Řekla jsem mu: „Prosím, začni znovu praktikovat Dafa. Studuj učení a dělej cvičení, a uzdravíš se. Tvoje zdraví je požehnáním pro tvoje děti.“ Souhlasil.

Otec praktikoval Falun Dafa ještě předtím, než v roce 1999 začalo pronásledování, protože jsem sama tehdy praktikovala. Měsíc poté, co jsem začala, zmizelo všech mých deset chronických onemocnění. Každý den jsem se cítila lehká a šťastná, naplněná nadějí. Když otec viděl, jak jsem se změnila, získal o Dafa dobrý dojem a začal také praktikovat.

Když však Komunistická strana Číny začala v červenci 1999 Falun Dafa pronásledovat, otec přestal cvičit. Já jsem jela do Pekingu apelovat za Dafa a byla jsem opakovaně pronásledována – nezákonně zatčena, držena ve vazební věznici a poslána do pracovních táborů a vězení. Pronásledování trvalo 12 let. Otcovi to působilo velkou bolest.

Přestože mu bylo přes osmdesát, cestoval všude možně, aby se mě pokusil zachránit. Chodil na policejní stanici, k prokuratuře i k soudu a říkal jim: „Praktikující Falun Dafa jsou dobří lidé. Moje dcera je nevinná. Nepronásledujte dobré lidi, nedopadne to pro vás dobře.“ Nemohl si odpočinout, dokud jsem byla ve vězení. Navzdory svému věku absolvoval mnoho vyčerpávajících cest vlakem, aby mě mohl navštívit.

Když jsem byla propuštěna, otec byl hluboce otřesen tím, co jsem si při pronásledování musela vytrpět. Neustále se bál, že mě znovu zatknou. Když jsem za ním několik dní nepřijela, volal sestře, aby zjistil, kde jsem. Ze strachu z pronásledování se k praxi Falun Dafa už nevrátil. Když se však zhoršil jeho zdravotní stav – a vzhledem k jeho věku a omezeným možnostem moderní medicíny – nakonec se rozhodl k praktikování Dafa vrátit.

Asi dva měsíce poté, co znovu začal cvičit, došlo u něj k pozoruhodné změně. Jeho zdraví se výrazně zlepšilo a na tvář se mu vrátil úsměv. Dokonce se mu vyhladilo mnoho vrásek. Ne všichni členové naší rozvětvené rodiny však věděli, jak výrazně se proměnil. Proto v listopadu uspořádala moje sestra k jeho narozeninám velkou oslavu v restauraci, se spoustou stolů. Pozvala celou rodinu i přátele – i ty, kteří k nám běžně nejezdí. Můj švagr, který je lékař, se domníval, že by to mohly být otcovy poslední narozeniny, a tak se velmi snažil, aby bylo vše perfektní, a chtěl mu za jeho života projevit zvláštní péči. Ostatní si mysleli, že mu nezbývá mnoho času, a tak se s ním postupně fotili.

Můj otec praktikuje Falun Dafa už čtyři roky. Je zdravý, plný energie a elánu. Nikdo by nehádal, že je mu přes devadesát.

Jednou jsme ho s manželem přijeli navštívit a nezastihli jsme ho doma. Kolo měl opřené na dvoře, takže bylo jasné, že nikam neodešel. Za domem jsme si všimli žebříku opřeného o velký kaštan a malého psa, který upřeně zíral do koruny stromu. Podívali jsme se tím směrem – a uviděli jsme otce, jak stojí na větvi více než dva metry nad zemí, v jedné ruce pilku a druhou se drží kmene. Řezal větve!

Bylo to neuvěřitelné – muž v devadesáti letech stále šplhá na žebříky a stromy a prořezává větve! Většina lidí v jeho věku se o sebe sotva postará, a on byl zdatnější než mnozí mladí. Vylézt na střechu a vyčistit komín – pro něj žádný problém. Také pracuje na poli a obdělává zahradu. Možná tomu někdo nebude věřit, ale všechno je to pravda. A všechno je to díky požehnání Falun Dafa!

Před dvěma týdny jsme ho s manželem opět navštívili a našli jsme ho při meditaci. Nerušili jsme ho. Když skončil, řekl: „Podívejte se na můj obličej.“ Měl strupy na čele a na tvářích, a tak se ho manžel zeptal, co se mu stalo. Otec odpověděl: „Včera večer jsem jel z kopce na kole a oslnila mě světla protijedoucího auta. Sjížděl jsem z cesty do příkopu a řídítka mě udeřila do žeber. Ale vzpomněl jsem si, že jsem praktikující, a hned jsem požádal Mistra o ochranu. Věděl jsem, že budu v pořádku.“

S touto pevným myšlenkou se zvedl – měl jen několik škrábanců na obličeji a lehkou bolest v žebrech, nic vážného. Nebyl vyděšený. Vytlačil kolo z příkopu a dojel domů. Když ho bratr uviděl s od krve potřísněným obličejem, vyděsil se a nutil otce, aby šel do nemocnice. Otec mu odpověděl: „Není třeba, jsem v pořádku.“ Když jsme ho navštívili hned následující den, škrábance už byly zaschlé. O pár dní později strupy samy odpadly a jeho kůže byla čistá. V takovém věku může i nepatrný pád vést ke zlomeninám. A přesto můj otec po tak vážné nehodě zůstal zcela bez následků. Není to zázrak? Mistr ho ochránil a odvrátil skutečné nebezpečí.

Otec často říkává: „Kdybych nepraktikoval Falun Dafa, už bych dávno nebyl naživu.“ Říká to každému – i policii. Není moc vzdělaný a nezná mnoho čínských znaků. Když čte knihy Dafa, zapisuje si znaky, které nepoznává, a když ho navštívíme, ptá se nás na jejich význam. Má laskavé srdce a i předtím, než začal praktikovat, se zastával pronásledovaných praktikujících Dafa.

Jsme vděční za soucitnou spásu Mistra, která prodloužila otci život a umožnila mu, aby se ve stáří skutečně vrátil k Dafa. Celá naše rodina a naši přátelé byli svědky zázraku Falun Dafa.

(Vybrané zkušenostií ke Světovému dni Falun Dafa 2025 na Minghui.org)