[Oslava Světového dne Falun Dafa] Stal jsem se nejoblíbenější osobou ve vesnici

(Minghui.org)  Falun Dafa jsem začal praktikovat v roce 1996. Na své cestě kultivace jsem zažil mnoho zvratů, ale díky soucitné ochraně a vedení Mistra Li jsem jimi prošel. U příležitosti 26. Světového dne Falun Dafa bych se rád podělil o svou zkušenost jako svědectví o velikosti Mistra a Falun Dafa.

Mám tři starší bratry a jsem nejmladší z dětí. Abych si vydělal na živobytí, odešel jsem začátkem 80. let z rodné vesnice v provincii Heilongjiang v severovýchodní Číně a usadil se v provincii Jilin. Lidé v mém rodném kraji říkali, že mám štěstí, a považovali mě za úspěšného člověka.

V té době byl populární qigong. Mí kolegové o tom často mluvili, a tak jsem se o něj postupně začal zajímat. Dobrý přítel praktikoval jeden qigong a navrhl mi, abych to zkusil. Po téměř roce jsem se naučil pár cvičení a utratil přes tisíc jüanů. V té době to byly peníze, které by tříčlenné rodině pokryly životní náklady na půl roku. Měl jsem však pocit, že jsem nedostal žádné opravdové učení, a tak jsem postupně ztratil zájem.

Když se ohlédnu zpět, chápu, že všechno bylo předurčeno. Jednoho srpnového rána v roce 1996 jsem se šel projít do parku a uviděl skupinu lidí, kteří tiše stáli s pažemi zvednutými nad hlavou. Později jsem se dozvěděl, že prováděli druhé cvičení Falun Dafa. Bylo to úplně jiné než qigong, který jsem dříve zkoušel, a také zcela odlišné od běžných pohybových aktivit.

Když jsem se přiblížil, vyšel mi naproti jeden mladík, přívětivě se usmál a pozdravil mě. Ukázal na transparent zavěšený mezi dvěma stromy a začal mi vysvětlovat, co je Falun Dafa. Byl jsem nadšený a pomyslel si: „To je ono – tohle jsem hledal!“ Mladík mě zavedl ke skupině a toho dne jsem se naučil všech pět cvičení. Následující den jsem získal výtisk knihy Zhuan Falun, hlavního učení Falun Dafa. Okamžitě jsem přestal cvičit předchozí qigong a začal jsem praktikovat Falun Dafa.

Zázračné přežití

Když jsem ještě nepraktikoval Falun Dafa, občas jsem si k večeři dal trochu alkoholu, ale nikdy moc. Poté, co jsem si přečetl, co Mistr říká o kouření a pití, úplně mě přešla chuť pít. To je síla Falun Dafa.

Dva měsíce po tom, co jsem začal s praktikováním, byly z mého těla odstraněny špatné látky. Byl zrovna začátek zimy, když se u mě náhle objevily příznaky nachlazení a začal jsem kašlat. Přes den to bylo lepší, ale v noci se to zhoršovalo. Kašlal jsem celou noc a nemohl usnout, protože jsem neustále vykašlával hlen. Manželka mě nutila, abych si vzal léky. Řekl jsem jí: „Neboj se, Mistr mi čistí tělo. Kdybych vzal léky, zatlačil bych karmu zpátky dovnitř.“ Takto to trvalo víc než měsíc – a nakonec jsem se uzdravil, aniž bych si vzal jedinou pilulku.

To ale nebylo všechno – Mistr mi dokonce zachránil život. Spolu s nejstarším bratrem mé manželky jsme jeli na severovýchod za obchodem. Stáli jsme ve frontě na nástupišti, když se lidé vpředu začali tlačit do vlaku, i když z něj ještě všichni nevystoupili. Ve chvíli, kdy jsem se přiblížil, někdo, kdo právě scházel z předního vozu, mi někdo nechtěně podrazil nohy. Převrhl jsem se a spadl hlavou dolů přímo pod vlak. Nástupiště bylo více než metr nad kolejemi a mezi vlakem a hranou perónu byla mezera přes půl metru. Dodnes nechápu, jak se mi podařilo zachytit se rukama o kraj nástupiště a vytáhnout nohy zpátky nahoru. Lidé, kteří to viděli, zůstali stát jako opaření. Průvodčí zvolal: „To máte ale štěstí!“ Mohl jsem být mrtvý – a přitom jsem neměl ani škrábnutí. Byl jsem ohromený a nepřestával jsem děkovat Mistrovi, že mi zachránil život.

Zachování pevné víry v kultivaci

Někteří představitelé Komunistické strany Číny (KS Číny) neustále vyvolávali potíže ohledně Dafa už v letech 1996 až 1998. Po zatčení a zadržení praktikujících policií v Tianjinu v dubnu 1999 se přibližně 10 000 praktikujících vydalo 25. dubna 1999 do Pekingu, aby podali mírumilovné odvolání. Tehdejší vůdce KS Číny Jiang Zemin zahájil celostátní pronásledování o tři měsíce později, v červenci 1999.

Pronásledování v provincii Jilin, rodném kraji Mistra, bylo ještě brutálnější. Mnoho praktikujících bylo zatčeno. Asistent z místa cvičení, který mě k Falun Dafa přivedl, byl zatčen a uvězněn. Pronásledování bylo tak intenzivní, že to působilo, jako by byly do lidského světa vypuštěny zlé bytosti z osmnácti vrstev pekla, aby konaly špatné skutky.

V roce 1998 zkrachovala firma, kde jsem pracoval, a já přišel o práci. Protože jsem neměl trvalé bydliště v daném městě, nebyl jsem zatčen ani uvězněn. Moje manželka však neunesla tlak a strach. Plakala a prosila mě, abych s praktikováním přestal, dokonce mi vyhrožovala rozvodem. Jednoho dne už to nevydržela, začala křičet a zeptala se mě, jestli budu dál praktikovat. Odpověděl jsem pevně: „Ano.“ Rozevřela ruce, udeřila mě do obličeje a začala mě znovu a znovu bít. Seděl jsem v křesle, měl jsem zavřené oči a ani jsem se nepohnul. Moje dcera vyběhla z pokoje, plakala a prosila nás: „Tati, prosím tě, řekni, že už nebudeš praktikovat. Mami, prosím, přestaň ho bít.“

Po třiceti nebo čtyřiceti ranách manželka přestala. Ruce se jí třásly. Zeptal jsem se: „Proč jsi přestala?“ Odpověděla: „Bolí mě dlaně.“ Byly celé rudé a bolely ji ještě dlouho poté. Pomyslel jsem si: Mně obličej vůbec nebolel – proč tebe tak bolí ruce?

Aby mě přiměla k rozvodu, řekla mi, že má poměr. Odstěhoval jsem se z bytu a vrátil se do rodné vesnice.

Příklad pro ostatní

Když jsem se vrátil do rodné vesnice, lidé, kteří mě dříve chválili za to, že jsem to „dotáhl daleko“, už ke mně nebyli přívětiví. Začali se mi vyhýbat a nikdo se mnou nechtěl mluvit. Uvědomil jsem si, že mají strach kvůli probíhajícímu pronásledování, a tak jsem se rozhodl, že budu Dafa potvrzovat svým vlastním jednáním.

Bydlel jsem s rodiči. Jednoho dne jsem pozval své tři bratry k rodičům na večeři. Po jídle jsem jim řekl: „Dlouho jsem nebyl doma a vy jste se mezitím hodně obětovali pro naše rodiče. Teď, když jsem zpátky, byste se měli trochu ulevit. Nepůjdu za prací mimo vesnici – raději se budu věnovat hospodářství a postarám se o rodiče.“ Kvůli tomu, že jsem byl pronásledován za to, že praktikuji Falun Dafa, a že se rozpadla moje rodina, na mě sourozenci pohlíželi s výčitkami. Ale když jsem oznámil, že se postarám o rodiče, měli upřímnou radost.

Rodičům bylo už přes sedmdesát let a veškerá práce v domácnosti i na poli zůstala na mně. Pral jsem, vařil, pracoval na poli od rána do večera. Zatímco ostatní spali, studoval jsem učení Dafa a cvičil jsem. I když jsem byl fyzicky unavený, cítil jsem klid a vyrovnanost. Rodiče zemřeli až ve svých osmdesáti letech a já jsem od svých tří bratrů nikdy nic nežádal.

Život na venkově byl velmi těžký. V každé rodině se hádali, kdo se má starat o staré rodiče. Ale naše rodina se stala pro vesnici vzorem synovské úcty a mezi bratry bylo najednou méně sporů o to, kdo se o koho postará. Cítil jsem, že to je síla Falun Dafa.

Nejoblíbenější člověk ve vesnici

Na kraji naší vesnice je strouha, která teče jen po vydatných deštích. Když hodně prší, voda v ní zůstává dlouho. Lidé si musí nanosil kameny a postavit si provizorní most, aby ji mohli přejít, což je dost nepohodlné. Rozhodl jsem se proto zvednout pilíř mostu tak, aby voda mohla protékat pod ním. Po jarním osázení polí jsem potichu začal shánět kamení a navážet písek, abych most postavil.

Když mě lidé viděli, začali různě komentovat. Jeden známý mi řekl: „Tudy přece budou chodit všichni, neměl bys to celé odpracovat sám. Nestojí ti to za to.“ Jedna starší žena poznamenala napůl v žertu, napůl jízlivě: „Hele, přišel jsi o manželku kvůli tomu, že praktikuješ Falun Dafa. Asi netušila, že jsi vlastně tak hodný člověk!“ Odpověděl jsem jí s úsměvem: „Přesně tak – dělám dobré skutky, abych nasbíral trochu ctnosti. Moc jí sice není, ale aspoň něco.“

Jiní si mě dobírali: „Ty dneska ještě děláš dobré skutky? Nebudeš ty trochu blázen?“ Někteří mi přišli na chvíli pomoct, ale dlouho nevydrželi a zase odešli. Po víc než deseti dnech byl most široký dva metry a dlouhý čtyři metry hotový. Od té doby už se lidé nemuseli bát přecházet přes říčku.

Když jsem opravil tenhle úsek cesty, začal jsem si všímat ulic. V té době to byly samé hliněné cesty, plné děr a výmolů. Po dešti v nich zůstávaly hluboké kaluže, a lidé se jim museli složitě vyhýbat. Začal jsem navážet písek a postupně cesty zarovnávat. Tentokrát, když jsem opravil cestu až k někomu ke dveřím nebo poblíž jeho domu, přidali se lidé, kteří zrovna neměli co na práci – bylo to úplně jiné než při stavbě mostu.

V zimě, když napadne sníh, každá rodina si zametá prostor před vlastním prahem. Já jsem výjimka – zametám sníh od našich dveří na východ, a pak zase na západ. Nikdo totiž neuklízí sníh před obecní bránou ani na cestě, po které chodí všichni. Takto zametám sníh už dvacet let.

Pomáhám také ostatním lidem z vesnice, zvlášť v zimě, kdy každá domácnost potřebuje pomoc s prodejem kukuřice. Během let mě poznali i lidé v okolních vesnicích – věděli, že jsem dobrý praktikující Falun Dafa.

Stal jsem se nejoblíbenějším člověkem ve vesnici. Mohl jsem s ostatními otevřeně mluvit o Falun Dafa – sdílel jsem své vlastní zkušenosti, co jsem viděl a slyšel, a také proč je KS Číny tak zlá. Ukazoval jsem jim Devět komentářů ke komunistické straně. Dával jsem jim materiály o Falun Dafa, kalendáře Minghui a pomáhal jim vystoupit z organizací KS Číny. Mnozí lidé mi říkali: „My nerozumíme žádným hlubokým principům. My se díváme jen na tebe jako na člověka. Věříme, že Dafa je dobrý a že Mistr Li je veliký!“

Jeden přítel mě upozornil: „Musíš být opatrný. Někdo z vesnického výboru řekl lidem, že mají praktikující Falun Dafa udávat. Za udání jednoho člověka prý dostanou hodně peněz! Ale myslím, že tě u nás nikdo neudá – bylo by to příliš nemorální.“

A asi měl pravdu. O pár dní později jsem potkal strýce Wanga, nejstaršího muže ve vesnici. Také se o tom zmínil a upřímně mi řekl: „Neboj se. Kdyby opravdu přišli nějací úředníci, aby tě zatkli, museli by se nejdřív zeptat lidí z vesnice. A pokud by se ptali, celá vesnice by se za tebe postavila.“ Dojalo mě to k slzám. Když lidé viděli, co jsem udělal, opravdu pochopili, co je Falun Dafa, a rozhodli se mě chránit. To jim pomůže ke světlé budoucnosti.

Touto cestou bych chtěl vyjádřit svou nejhlubší vděčnost Mistrovi Li a poděkovat Dafa za to, že přivedla miliony lidí k tomu, aby byli lepší než jen dobří.

(Vybrané svědectví ke Světovému dni Falun Dafa 2025 zveřejněné na Minghui.org)