[Oslava Světového dne Falun Dafa] Neobyčejné příběhy z horských městeček

(Minghui.org) Falun Dafa byl v našem malém horském městečku poprvé představen v roce 1996. Učení rozjasnilo celé prostředí a zahřálo srdce všech. Rád bych se podělil o to, jak principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti inspirovaly jeden příběh za druhým – a jak jsme vždy s čistým srdcem upřednostňovali druhé.

V březnu 1996 onemocněl Ming zvláštní nemocí. Byl příliš slabý na to, aby mohl pracovat, a lékaři nedokázali zjistit, co mu je. Jeden lékař mu doporučil, aby zkusil praktikovat Falun Dafa.

Jeden praktikující bydlel asi čtyři kilometry daleko, a tak Ming se svou ženou každý den docházeli k němu domů poslouchat přednášky a učit se cvičení. Nemoc brzy zmizela a oba manželé začali praktikovat Falun Dafa. Vyprávěli všem, jak se jim po začátku praxe zlepšilo zdraví. Lidé k nim začali přicházet, aby si poslechli učení a také se naučili se cvičení. Jak počet praktikujících rostl, Mingova žena se dobrovolně stala asistentkou místa pro studium Fa a pomáhala všem, kdo přišli. Byla velmi srdečná a trpělivá.

Od roku 1996 jsem začal každý den docházet k Mingovi domů, abych studoval učení a cvičil. Někdy tak bylo lidí tolik, že jsme museli sedět i venku. Atmosféra byla vždy klidná a oni pro nás hodně obětovali.

Falun Dafa se rychle rozšířil i do dalších vesnic jako paprsek světla a počet praktikujících stále rostl. Semínka Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti začala klíčit v srdcích lidí a my jsme cítili radost a naplnění, protože jsme začali chápat smysl života.

I ti, kdo Falun Dafa nepraktikovali, věděli, že praktikující jsou dobří lidé. Dva bratři, oba řidiči nákladních vozů, měli každý na různých místech nehodu – a oba srazili praktikujícího Falun Dafa. Oba se po nehodách shodně vyděsili, ale ti praktikující si jen oprášili oblečení a řekli jim, aby odjeli – a nepožadovali žádné odškodnění.

Jednou v zimě byly silnice kvůli vydatnému sněžení kluzké. Starší lidé i malé děti často padali. Místní praktikující se dobrovolně nabídli, že odklidí sníh z cest. Když pak projížděla auta po právě vyčištěných silnicích, mnoho řidičů zvedlo palec na znamení uznání. Někteří zastavili a poděkovali, jiní zvolali: „Máme tady dobré lidi.“ Jeden člověk je pochválil slovy: „Lidé, kteří praktikují Falun Dafa, jsou laskaví. V této vesnici je dost mladých a silných lidí, ale ti sedí doma, hrají Mahjong nebo sledují televizi.“

Jednoho večera jsme se spolu s několika praktikujícími vydali odklízet sníh. V policejním autě nás přitom sledoval jeden důstojník. Neměl jsem strach – věděl jsem, že nedělám nic špatného. Když jsme se pak vraceli domů, policejní auto nás potichu následovalo se zhasnutými světly. Nakonec zastavilo před policejní stanicí a rozsvítila se světla. Policista řekl: „Nevím, co říct. Když řeknu, že jste dobří lidé, KS Číny vás chce zatknout. Když řeknu, že jste špatní, nebude to pravda – to, co jste udělali, bylo skutečně dobré.“

Ling bývala v minulosti tvrdou ženou, která by nikdy dobrovolně neutrpěla žádnou ztrátu. Po začátku praktikování se však často usmívala a kdykoli mohla, pomáhala druhým. Neuměla číst, ale Zhuan Falun dokázala přečíst plynule. Nyní je jí přes sedmdesát a pomáhá s vnoučaty i domácností.

Její manžel zemřel, když jí bylo šedesát. Před smrtí řekl jejich synovi: „Mám sto tisíc jüanů (14 000 amerických dolarů) a nechám je tvé matce.“ Synova manželka byla velmi rozzlobená a kvůli penězům se s Ling často hádala. Nakonec jí Ling peníze přenechala. Cítila se však ukřivděná a často plakala, někdy i u hrobu svého manžela.

Snažila se každý den studovat učení a říkala ostatním praktikujícím: „Mistr nám řekl, že máme hledat v sobě, tak to udělám.“ Jednoho dne se cítila malátná a nemohla chodit. Ptala se sama sebe: „Jakého připoutání jsem se ještě nezbavila?“ Uvědomila si: „Měla jsem zášť vůči snaše a její matce – myslela jsem si, že ji špatně vychovala.“ Jakmile toto připoutání rozpoznala a odstranila, malátnost ustoupila. Tento příběh často používá k tomu, aby lidem ukázala, jak je Falun Dafa úžasný.

Wen nasbíral v horách tři velké pytle kaštanů. Pro někoho v sedmdesáti letech to byla velmi těžká práce. Plánoval je následující den prodat. Ráno však zjistil, že všechny tři pytle někdo ukradl. Jeho žena byla zdrcená a nemohla přestat plakat. Wen, který chápal princip ztráty a zisku, jí řekl: „Nedělej si starosti. Neukradli jen kaštany, ale i naši karmu. Možná je čas, aby ses uzdravila.“ Jeho žena totiž prodělala mrtvici a nemohla se pořádně hýbat. Později se z mrtvice zotavila.

Po začátku pronásledování přestala Liu praktikovat Falun Dafa a začala se věnovat jiné praxi. Krátce nato dostala pásový opar. Vyzkoušela různé léčby, ale žádná nezabrala. Bolesti trvaly dva roky. Jeden samozvaný qigongový mistr jí řekl, že ji posedli dva černí hadi a chtějí ji zabít. Nabídl jí dvě ochranné tabulky za stovky jüanů. Liu si najednou vzpomněla na Mistrova slova, že „jediná spravedlivá myšlenka přemůže stovky zlých“. Tabulky si nekoupila, ale vrátila se domů a začala studovat Zhuan Falun. Do týdne pásový opar zmizel. Pokračovala ve studiu Fa a stala se pevnou praktikující.

Wang se na trhu snažila usmlouvat nižší cenu za naběračku na vodu. Prodavač však neslevil, a tak zaplatila plnou cenu. Když jí vracel peníze, omylem jí dal víc, než kolik zaplatila. Cestou domů si pomyslela: „Teď mám naběračku zadarmo a ještě jsem vydělala jeden jüan.“ Čím dál šla, tím víc si uvědomovala, že jako praktikující by neměla využívat ostatní. Když se otočila zpět, objevila se v ní další myšlenka: „Když mu ty peníze vrátím, řekne, že jsem blázen. Tak tvrdě jsem smlouvala a teď mu vracím peníze. Raději půjdu domů.“ Cestou si ale řekla: „Jestli si ty peníze nechám, už nejsem opravdová praktikující. To nejde. Vrátím je.“

Když prodavači vrátila peníze, řekla: „Kdybych nepraktikovala Falun Dafa, nikdy bych to neudělala.“ Prodavač i jeho žena zvedli ruce a zvolali: „Falun Dafa je dobrý!“ Wang překvapilo, jak i malý čin laskavosti může lidem ukázat, jak mocná tato praxe je.

Zhang je svobodný muž. Jeho žena se s ním rozvedla a odešla i s dětmi, protože byl chudý. Žil se svou matkou, o kterou se jeho sourozenci nechtěli starat. Zhang si nikdy nestěžoval a pečoval o ni až do její smrti v požehnaném věku přes devadesát let. Když ho sousedé požádali o pomoc na poli, nikdy nesmlouval o cenu a nestěžoval si, ani když mu nezaplatili. Všichni věděli, že je laskavý a snášenlivý, protože praktikuje Falun Dafa.

Zhao se nikdy neoženil a podobně jako Zhang pečlivě pečoval o svou matku až do její smrti ve věku přes devadesát let. Nikdy nežádal, aby po její smrti zdědil víc z rodinného majetku, i když byl jediný, kdo se o ni staral. Naopak – svou půdu i stromy přenechal bratrům. Svůj čas věnoval rozdávání letáků o Falun Dafa v okolních vesnicích, aby lidé mohli tuto praxi lépe poznat.

Po začátku pronásledování odjelo v prosinci 1999 dvanáct praktikujících do Pekingu protestovat. Byli zatčeni a uvězněni ve vazební věznici. Ředitel věznice nařídil, aby se postavili do řady podle výšky a dřepěli v jezdeckém postoji tak, aby byli všichni stejně vysocí. Dvě mladé praktikující byly vysoké a měly potíže se dostatečně snížit. Dozorci i další vězni se střídali v tom, jak je šlehali opasky. Měly fialová záda i hýždě, po obličejích jim stékal pot, přestože byla zima, a z hlav jim stoupala pára. Ředitel se nás pak jednoho po druhém ptal: „Budeš dál praktikovat? Pojedeš znovu do Pekingu?“ Kdo odmítl odpovědět, toho opakovaně zbili.

Jedné praktikující se zeptal: „Je Falun Dafa kult?“ Odpověděla: „Kdyby byl, nejeli bychom do Pekingu.“ Ředitel ji udeřil opaskem a kopal ji vojenskými botami. Modřiny po těchto kopancích byly viditelné ještě po třech měsících.

Jednou, když dozorce bičoval jednu praktikující, náhle zvednutou ruku zastavil v polovině pohybu. Pomyslela jsem si, že se v něm snad probudilo svědomí. Později jsem se doslechla, že ruku nedokázal pohnout a bolela ho hlava. Věděli jsme, že nás Mistr chrání.

Když si na tyto zážitky vzpomenu, zalijí se mi oči slzami. Všichni jsme měli prospěch z praktikování Falun Dafa – a když nás vláda nechtěla vyslechnout a napravit křivdy, hledali jsme způsoby, jak objasňovat pravdu. Vyvěšovali jsme transparenty a svitky, vylepovali plakáty, rozdávali drobné upomínkové předměty s motivy Falun Dafa, posílali dopisy nebo mluvili s lidmi o skutečném pozadí pronásledování.

Jednou na čínský Nový rok uspořádali místní úředníci slavnostní vystoupení. V jednom z programů se objevily urážky Falun Dafa. Praktikující si našli účinkující a řekli jim pravdu. Program byl stažen a nikdo nespáchal zločin proti Falun Dafa.

Vedení jedné školy vyvěsilo na nástěnku dopis, který Falun Dafa pomlouval. Dva mužští praktikující přelezli uprostřed noci zeď a dopis odstranili, aby se ostatní nenechali otrávit lžemi KS Číny.

Zpočátku nikdo v našem městě neuměl vyrábět materiály s informacemi o Falun Dafa, a tak jsme spoléhali na praktikující, kteří bydleli daleko, aby nám je vozili. Nakonec jsme se rozhodli, že si je začneme vyrábět sami. Jeden praktikující, který uměl krasopis, psal na barevné papíry nápisy jako „Falun Dafa je dobrý“, „Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré“, „Falun Dafa je spravedlivá praxe“, „Obnovte dobré jméno Falun Dafa a Mistra“ a „Dobro bude odměněno, zlo potrestáno“. Pracoval celou noc, ale poptávku stále nestíhal pokrýt. Nakonec naučil krasopis i dalšího praktikujícího. Celý jeho dům byl zaplněný svitky – cítili jsme, jako by ta slova zářila spravedlivou energií.

Svitky jsme vyvěšovali na ulicích a na dveře úřadů, škol a policejních stanic. Když nás jednou objevila policie, jeden z policistů řekl: „Kdyby mi někdo řekl, že ty svitky lepíte vy, nevěřil bych mu, protože nepíšete tak krásně. Ale kdybyste to nebyli vy, tak nevím, kdo jiný by to mohl být.“ To Mistr nám pomáhal psát tak krásná a silná písmena. Mnoho lidí pochopilo pravdu poté, co svitky uviděli na zdech a sloupech elektrického vedení.

Když v roce 2003 vypukla epidemie SARS, nebyli jsme schopni vyrábět informační materiály a byli jsme velmi nervózní. Han se tehdy spojila s jedním praktikujícím, který bydlel daleko, a mohl nám materiály poskytnout. Objednala si taxi a chtěla, abych jela s ní. Řidičova žena byla shodou okolností také praktikující a chtěla jet s námi. Na cestě z města byly kontrolní stanoviště, a tak jsme vysílaly spravedlivé myšlenky, aby policie kontrolovala pouze řidiče, který nebyl praktikující. Dorazily jsme bezpečně na místo a naložily do auta velkou krabici s materiály. Cestou zpět se auto porouchalo, a tak jsme všechny tři vystoupily a začaly ho tlačit. Napadlo nás, jestli nemáme ty materiály cestou rozdat místním obyvatelům. Rozhodly jsme se, že je budeme rozdávat cestou domů. Když jsme dorazily zpět, bylo už svítání – a materiály nám téměř došly.

Na stránkách Minghui.org se později objevila výzva, abychom začali vyrábět materiály u sebe doma. Podařilo se nám zřídit lokální výrobní místo. Někteří praktikující materiály připravovali, jiní je rozváželi a další zůstávali doma a vysílali spravedlivé myšlenky, dokud se roznašeči bezpečně nevrátili. Ti, kteří materiály rozvážejí na skútrech, jsou ve věku kolem padesáti nebo šedesáti let. Ať prší nebo svítí slunce, doručují je i do těch nejodlehlejších koutů po nejrozbitějších venkovských cestách. Někdy v noci spadnou ze skútru – někdy i z velké výšky – ale nikdo se nenechal odradit.

Už je to přes dvacet let a my stále pokračujeme ve svém poslání, každý na své vlastní cestě. Jsme obyčejní rolníci bez velkého vzdělání, ale to, co děláme, je neobyčejné. Děkujeme Mistrovi za jeho soucitnou spásu.

(Vybrané příspěvky k oslavě Světového dne Falun Dafa 2025)