[Oslava Světového dne Falun Dafa] Jak jsem řešila konflikty se sousedy

(Minghui.org) Před více než deseti lety jsem byla kvůli víře ve Falun Dafa nucena opustit domov a přestěhovat se do malého města, abych se vyhnula zatčení. Krátce nato se ke mně připojila rodina a od té doby zde společně žijeme. Můj manžel a já jsme brali různé příležitostné práce, abychom uživili rodinu a školou povinného syna. Život pro nás byl těžký a často jsme se stěhovali.

Kvůli nízkému příjmu jsme žili velmi skromně. Když náš syn studoval na vysoké škole, vyčlenili jsme měsíčně jen 200 jüanů (asi 28 dolarů) na jídlo. Můj manžel a já jsme si téměř nekupovali maso ani koření. Většina jídel byla velmi jednoduchá – jen s trochou soli. Ačkoli by takový život pro mnohé byl těžko snesitelný, díky víře v Dafa jsem ho nevnímala jako tak náročný.

Mistr mi daroval pevné zdraví, klidnou mysl a pomohl mi čelit těžkostem s odvahou. Po letech tvrdé práce jsme si konečně našetřili na vlastní domov. A právě tady náš příběh začíná.

Dům, který jsme koupili, byl malý, ale připravený k nastěhování. Cena byla poměrně vysoká, protože v ní majitelé – manželský pár v šedesáti letech, který bydlel hned vedle – zahrnuli také nábytek, pohovku a svítidla.

Po složení zálohy ve výši 20 000 jüanů (asi 2 800 dolarů) nám prodávající oznámili, že pokud se rozhodneme dům nekoupit, zálohu nám nevrátí. Následující den nás požádali, abychom nejprve zaplatili za vystavení listu vlastnictví, ještě před vyřízením ostatních formalit. Můj manžel i já jsme souhlasili.

Při čekání na dokončení dokumentů nám majitel sdělil, že by si chtěl odnést některé lustry. Řekla jsem mu: „Žádný problém, klidně si vezměte, co potřebujete.“ Nakonec však neodnesl nic a ani nám nevysvětlil proč.

Když nám předával klíče od domu, zeptal se, zda si může vzít počítačový stůl. Souhlasila jsem. Po nastěhování však můj manžel zjistil, že v ložnici funguje jen jeden lustr, a ty ve druhé ložnici a v obývacím pokoji jsou rozbité – právě ty, které si chtěl majitel původně odnést. Když se můj manžel zeptal jejich syna, co se s těmi světly stalo, odpověděl, že je nejspíš poškodil hromosvod. Jeho odpověď nám přišla celkem úsměvná.

Druhý den jsem potkala majitele a zeptala se ho na ta světla. Působil provinile a odsekl: „Každé světlo stálo 500 jüanů. Dám vám 1 000 jüanů za obě a tím je to vyřízené.“

„Nezlobte se,“ řekla jsem mu. „Nechci od vás žádné peníze, jen jsem se zeptala.“ Přesto vypadal rozčileně a bez dalšího odešel.

Mému synovi to celé připadalo nespravedlivé. Řekli přece, že prodej domu zahrnuje veškerý nábytek, ale kromě postele, pohovky a jedné velké skříně si všechno ostatní odnesli. Navíc ta „nová“ pohovka byla ve skutečnosti rozbitá. Když přišel čas sepsat finální kupní smlouvu, syn jim jasně vysvětlil, co od nich očekáváme. To je rozčílilo – reagovali řadou nepříjemných slov a dokonce mě začali obviňovat z celé situace.

My jsme se ale rozhodli neeskalovat konflikt a nechali jsme je, ať si smlouvu upraví podle svého. Přesto si dál nesli v sobě zášť a i po dokončení prodeje nám dělali potíže.

Než jsme obchod definitivně uzavřeli, jejich syn nás neustále pobízel k doplacení celé částky – tvrdil, že jeho matka ty peníze naléhavě potřebuje. Můj syn slíbil, že zbytek zaplatíme po podpisu smlouvy – a slib jsme dodrželi. Tím se formálně vše ohledně domu uzavřelo. Před námi ale zůstávala otázka, jak budeme vycházet se svými novými sousedy – manželským párem, který nám dům prodal.

Manželka byla puntičkářka, co se týče pořádku – prala téměř každý den. Náš balkon byl propojený s jejich a už před koupí domu mezi oběma byty natáhli šňůru na sušení prádla. Po našem nastěhování v tom pokračovali – využívali prostor našeho balkonu k věšení svého oblečení. Sušili zde spodní prádlo, trička, kalhoty, povlečení a deky – vše hned vedle okna do synova pokoje. Dokonce postavili židli přímo pod naše okno, aby si tam mohli sušit polštáře, a často se procházeli podél našich oken, jako by zde nikdo nebydlel.

V létě jejich přikrývky zcela zakrývaly naše okna. Kolem poledne se manželé střídali v tom, jak do nich tloukli – zvuk i zápach nám byly velmi nepříjemné.

Nevěšeli jen oblečení – natahovali dráty a věšáky i podél našich vnějších zdí, aby tam sušili zeleninu a dokonce i zapáchající ryby. Kromě toho opírali o stěny květináče, v nichž pěstovali tomely.

Na jejich chování jsme se snažili reagovat v souladu s principy praktikujících Dafa – ovládali jsme se a neříkali jim nic negativního. Kdykoli jsme pocítili nevoli, připomněli jsme si, že se nemáme rozčilovat, a za chvíli jsme se většinou cítili zase klidní. Nadále jsme je běžně zdravili, a i když nám muž často odpovídal chladně, nebrali jsme si to osobně. Jednou, když silný vítr shodil jejich přikrývku na zem, jsem jim to šla laskavě říct.

O pár měsíců později se jejich každodenní činnost náhle zastavila. Dozvěděla jsem se, že žena onemocněla rakovinou plic a podstupuje operaci v Tchien-ťinu. Za léčbu utratili obrovské množství peněz. Manžel přátelům říkal, že plánuje prodat auto i dům. Bylo mi jich velmi líto – vedli těžký život a snažili se všemožně získávat výhody, ale nyní čelili nemoci, utrpení i finančním ztrátám. Pocítila jsem soucit a rozhodla se je navštívit.

Když se o několik dní později vrátili domů, řekla jsem manželovi: „Chtěla bych za nimi zajít a vzít s sebou 500 jüanů.“

„Doufám, že tentokrát změní svůj postoj,“ odpověděl manžel.

„Nečekám, že se změní. Ale je mi jich opravdu líto a chci jim pomoci,“ řekla jsem.

„To je od tebe hezké,“ souhlasil manžel.

Když jsem je přišla navštívit, oba byli překvapení a dojatí.

Jak se blížil čínský Nový rok, zeptala jsem se paní domu, jestli nepotřebuje pomoci s praním, a nabídla jí pomoc. Poděkovala mi, ale řekla, že se o to postará její manžel.

Když jsme se pak znovu potkali, přivítali mě vřele. Věřím, že právě moje laskavost pomohla náš konflikt urovnat. Od té doby už paní nikdy nevěšela prádlo před okno mého syna.

Paní měla příbuznou, která také praktikuje Falun Dafa. Dříve, když mě tato příbuzná navštěvovala, manžel (tedy náš soused) občas vyhrožoval, že nás nahlásí na policii. Její příbuzná ho žádala, ať to nedělá, protože by si tím uškodil. Nechtěl ji ale poslouchat a řekl, že lituje, že nám dům prodal. Po několika letech, kdy s námi bydleli vedle sebe a na vlastní oči viděli laskavost praktikujících Dafa, si ale postupně uvědomili, že jsme dobří lidé, a jejich postoj k Falun Dafa se začal měnit.

Před několika lety jsem byla zatčena za rozdávání materiálů o Dafa. Policie nás několikrát obtěžovala a někdy chodila vyslýchat i naše sousedy. Ti však odmítli s policií spolupracovat. Na začátku letošního roku jsem jim napsala dopis, ve kterém jsem jim poděkovala za jejich ochranu a vyjádřila uznání za jejich odvahu, smysl pro spravedlnost a laskavost.

Během všech těch let soužití se sousedy mi síla Dafa umožnila zvládat všechny konflikty klidně a soucitně. Nestěžovala jsem si, že mě využívají, ani jsem necítila zášť. Naopak jsem to brala jako příležitost podívat se do sebe a zlepšit svůj charakter. Napjaté situace se vyřešily s lehkostí.

Je pro mě ctí následovat Dafa a jsem vděčná, že mohu být praktikující Falun Dafa. Mistr ze mě učinil člověka, který se z dříve sobecké a soutěživé povahy proměnil v otevřeného, soucitného, laskavého a nesobeckého jedince. Moje osobní proměna je důkazem vznešenosti Dafa a velikosti Mistra.

(Vybrané příspěvky k oslavě Světového dne Falun Dafa 2025)