[Oslava Světového dne Falun Dafa] Starší žena se zotavila ze zlomených žeber

(Minghui.org) Je mi 76 let, žiji na venkově a nikdy jsem nechodila do školy. Falun Dafa praktikuji už 26 let a moji přátelé i rodina byli svědky pozitivních změn, které u mě nastaly poté, co jsem s praxí začala.

V říjnu 2024 mě syn pozval na oběd. Když jsem se vracela domů, při přecházení silnice jsem viděla, jak se ke mně řítí auto. Zpomalila jsem, abych ho nechala projet, a vtom mě srazil nákladní vůz.

Nabyla jsem vědomí, ale nemohla jsem otevřít oči. Slyšela jsem, jak se mě někdo ptá, kde bydlím a jak se jmenuje můj syn. V polovědomí jsem odpovídala na jejich otázky, a pak jsem znovu omdlela.

Když jsem se probrala, byla jsem v nemocnici. Vedle mě stál syn a volal moje jméno. Pokusila jsem se otevřít oči a uvědomila jsem si, že ležím na lůžku s kapačkou v ruce. Když jsem se probudila podruhé, sestřička mi právě stahovala paži škrtidlem. Když jsem se jí zeptala, co dělá, odpověděla: „Budu vám brát krev na vyšetření, abyste mohla dostat léčbu.“ Ještě jsem reagovala pomalu, a tak jsem ji požádala, aby to zopakovala. Když jsem pochopila, co říká, vykřikla jsem: „Nechci, aby mi brali krev, a nechci žádnou léčbu. Chci jen domů a cvičit. Budu v pořádku.“

Syn ke mně přiběhl a zvolal: „Mami, víš, jak vážně jsi zraněná? Srazil tě náklaďák! Máš zlomených osm žeber. Na hlavě máš bouli velikosti husího vejce a spoustu dalších zranění. Musíš se nechat léčit!“

Ačkoli má zranění byla vážná, necítila jsem téměř žádnou bolest. Syn se mě neustále ptal, jestli mě něco bolí. Říkala jsem, že ne. Nevěřil mi a řekl: „Jak tě to může nebolet? Doktor říkal, že kvůli bolesti nebudeš moct ani spát.“ V srdci jsem věděla, že mě soucitný Mistr chrání a snáší bolest za mě. Řekla jsem: „Mistr je u mě. Nebojím se.“ Vytáhla jsem si kapačku a oznámila, že chci domů.

Aby mě přesvědčil, abych zůstala v nemocnici, zavolal syn druhý den moji dceru a sestru, aby se mnou promluvily, ale já trvala na tom, že chci domů. Syn se rozplakal a řekl: „Mami, už jsem všechno zaplatil. Když se nebudeš léčit, peníze mi nevrátí. Prosím tě, mami, poslechni mě.“

Odpověděla jsem: „Neboj se. Jsem v pořádku. Mistr mě chrání. Chci se jen vrátit domů a cvičit Falun Dafa, a budu v pořádku. Peníze ti vrátí. Neměj strach.“

Pak přišla moje snacha. Jakmile vstoupila do pokoje, zamračila se na mě a řekla: „Proč se nenecháš léčit?“ Odpověděla jsem, že budu cvičit Falun Dafa a budu v pořádku. To ji ještě víc rozčílilo a vykřikla: „Přestaň mluvit o Falun Dafa! Tvoje vnučka se chtěla přihlásit do Komunistické strany Číny, ale neodvážila se odevzdat přihlášku. Bála se, že zjistí, že praktikuješ Falun Dafa.“

Řekla jsem: „To, že praktikuji Falun Dafa, ti nijak neubližuje. Může ti to jedině přinést požehnání. Copak naše rodina nedostala mnoho požehnání? Nepamatuješ si to?“ Neřekla už ani slovo a odešla.

Lékař se bál odpovědnosti, a tak mi řekl, že musím zůstat v nemocnici alespoň týden, než budu moci jít domů. Prý je to pravidlo. Zatímco jsem tam byla, recitovala jsem Fa a meditovala, kdykoli to šlo. Tělo se mi rychle zotavovalo.

Třetí den mi zmizela boule na hlavě, která byla velká jako husí vejce. Lékař řekl, že jsem měla otřes mozku, ale já jsem v duchu odmítla připustit, že bych byla zraněná. Pomyslela jsem si: Jsem praktikující a jsem v pořádku.

Lékaři i sestry byli překvapeni, jak rychle jsem se zotavila: stará paní přes sedmdesát let, která měla tak vážnou dopravní nehodu, se uzdravila díky praktikování Falun Dafa! Policista, který nehodu vyšetřoval, řekl: „Řešil jsem nespočet dopravních nehod, ale s praktikující Falun Dafa jsem se ještě nesetkal. Byla vážně zraněná, a přesto měla starost o toho, kdo nehodu způsobil, a nechtěla mu přitížit. A pak se uzdravila díky cvičení Falun Dafa. To je neuvěřitelné.“

Když jsem přišla domů, nemohla jsem dělat cvičení ve stoje, protože jsem měla dlahu. Mohla jsem jen sedět a meditovat. Jak jsem dál studovala Fa, mé spravedlivé myšlenky sílily. Vzpomněla jsem si na Mistrovo učení: „...když tu máte Mistra a Zákon, čeho se ještě bát?“ (Přednáška na konferenci v Sydney) A tak jsem dlahu sundala a začala dělat cvičení ve stoje.

Když jsem se poprvé vrátila domů, starala se o mě dcera. Zeť byl celý den v práci a po návratu si nemohl ani dát teplé jídlo. Bylo mi to líto. Mistr nás učí být ohleduplní, a tak jsem požádala Mistra, aby mě posílil, abych se o sebe mohla postarat sama. Žiji sama, manžel mi zemřel před lety, takže se o mě dcera bála. Přes den chodila do práce a v noci se o mě starala. Když viděla, že to zvládám sama, odešla domů.

O měsíc později jsem se zúčastnila místního studia Fa. Ostatní praktikující byli nadšení, že mě vidí. Posílali pro mě spravedlivé myšlenky a všichni jsme byli vděční za soucitnou ochranu Mistra.

Jednoho dne mě náhle začala bolet zadní část hlavy a vzpomněla jsem si, že lékař říkal, že jsem měla otřes mozku. Pocítila jsem neklid a bolest zesílila. Tento stav trval několik dní.

Mistr viděl, že jsem to stále nepochopila, a tak jsem během skupinového studia Fa zaslechla, jak jeden praktikující čte: „...když tu máte Mistra a Zákon, čeho se ještě bát?“ (Přednáška na konferenci v Sydney). Uvědomila jsem si, že to bylo určeno mně. Když jsem opustila svůj strach, mé tělo se okamžitě změnilo – bolest v hlavě zmizela a cítila jsem se šťastná a svěží.

Když moje rodina viděla, jak rychle jsem se zotavila, změnili svůj postoj k Dafa – od nedůvěry k vděčnosti a úctě. Snacha i zeť mě nyní v praktikování podporují. Lidé v mém okolí byli ohromeni mimořádnou silou Dafa. Říkali, že i kdybych se léčila v nemocnici, tak rychle bych se neuzdravila.

Děkuji Mistrovi, že mě provedl touto zkouškou a rozpustil moji karmu. Jsem vděčná za Mistrovu spásu. Budu se pilně kultivovat.

(Vybrané příspěvky k oslavě Světového dne Falun Dafa na Minghui.org)