[Oslava Světového dne Falun Dafa] Požehnání v přestrojení vedlo k vystoupání po žebříku do nebe

(Minghui.org) Letošní Světový den Falun Dafa, 13. května, mi připomněl krásné vidění, které jsem měla na samém počátku své kultivační cesty. Ráda bych se o něj podělila, protože věřím, že je důkazem toho, že Falun Dafa přišel, aby zachránil lidi a přinesl naději a světlo těm, kdo propadají zoufalství.

Než jsem začala praktikovat, byla jsem v roce 2001 ve vazební věznici kvůli naprosto nečekané trestní kauze. Vždy jsem se považovala za idealisticky smýšlejícího intelektuála, a proto pro mě bylo obrovským šokem, když jsem se ocitla ve vazbě a čelila trestnímu stíhání. Uvědomila jsem si, že mohu přijít o šťastnou rodinu, kariéru, sny – o všechno, co jsem měla. Připadalo mi, že se mi zhroutil celý svět. Psychická bolest byla tak veliká, že jsem ani nemohla plakat. Jen jsem seděla v otupění na dřevěné pryčně. Nechtěla jsem dál žít, ale nevěděla jsem, jak zemřít.

Po několika dnech jsem začala čelit realitě, ale v srdci jsem cítila strach. Nebála jsem se vězení – bála jsem se, že už nevím, jak být dobrým člověkem. Vždy jsem se považovala za slušného člověka a často jsem slýchala chválu za to, že jsem si vybudovala vlastní podnik a tvrdě pracovala. A přesto jsem nakonec spáchala trestný čin.

Děsilo mě, že si nemohu být jistá, že v budoucnu nespáchám další chybu nebo zločin. Uvědomila jsem si, že neznám skutečné principy, jak být dobrým člověkem. Dnešní lidé často mluví o tom, jak být „vynikající“, „elitní“, „zákona dbalý“, „civilizovaný“ nebo „pozitivní“. Ale to jsou všechno jen vnější atributy – nedokážou řídit srdce člověka. V konfliktech zájmů, když jde o osobní prospěch, tyto vlastnosti neobstojí. Nechtěla jsem taková být, ale měla jsem pocit, že se nezměním, ani když si odsedím celý trest.

Ve vazební věznici bylo zadrženo mnoho lidí – v cele o velikosti 30 až 40 metrů čtverečních bylo více než 30 osob. Přes den všichni seděli vedle sebe a dívali se ke zdi. Vedle mě seděla laskavě vypadající žena středního věku. Potichu jsem se jí zeptala, proč tam je. Odpověděla: „Falun Gong.“ Překvapeně jsem se zeptala: „Falun Gong? I tady jsou lidé, co praktikují Falun Gong?“ Řekla: „Je nás tu hodně,“ a ukázala na ostatní praktikující Falun Gongu. Zeptala jsem se: „Není Falun Gong jen nějaké cvičení? Jak ses sem dostala?“ Odpověděla: „Falun Gong není jen o udržování zdraví. Je to kultivace.“

Byla jsem ohromena slovem „kultivace“, protože jsem ho do té doby nikdy neslyšela. Věděla jsem, že kultivace je něco dobrého. Jako v Cestě na západ, kde mnich Tang Sanzang a jeho učedníci prošli mnoha útrapami, než nakonec dosáhli dovršení.

Tu noc jsem zavřela oči a tiše v duchu přemýšlela. Řekla jsem si: „Když už musíš jít do vězení a ztratit několik let života, proč ten čas nevyužít ke kultivaci? Nezahoď ten čas, ale využij ho ke kultivaci Falun Gongu, abys mohla nakonec dosáhnout dovršení.“ A v srdci jsem si s vážností odpověděla: „Chci se kultivovat. Musím se kultivovat a vystoupat do nebe.“

Druhý den si ke mně sedla starší praktikující a já jí řekla: „Teto, chci se naučit Falun Gong. Co k tomu potřebuju? Jak se to učí?“ Když to uslyšela, nadšeně zvolala: „Samozřejmě, ráda tě to naučím!“

A hned začala odříkávat pasáže z knih Falun Gongu. Učila jsem se s ní větu po větě. Jako první jsem se naučila článek Bohatství se ctností z knihy Podstata dalšího pokroku. Rychle jsem si ho zapamatovala. Byla jsem ohromena Mistrovým článkem a pochopila, že pokud člověk chce mít peníze, musí nejprve mít ctnost. Ctnost je to nejcennější. Když člověk jen honí osobní prospěch a nehromadí ctnost, jeho život bude nebezpečný. Tyto principy byly přesně tím, co jsem celý život hledala. Bylo úžasné konečně narazit na něco správného.

Další článek, který jsem se naučila zpaměti, byl O Dafa (Lunyu). Připadala jsem si jako člověk umírající žízní, který konečně našel vodu – nemohla jsem přestat pít. Učila jsem se jeden článek za druhým. Čím více principů Fa jsem si zapamatovala, tím víc jsem chápala a tím silnější byla má víra v Mistra a Fa. Byla jsem šťastnější a šťastnější. Naučila jsem se všechny články, které si praktikující v cele dokázali vybavit.

Praktikující se mnou také sdíleli své příběhy o kultivaci – a já je s radostí poslouchala. Tak jsem se stala novou praktikující Falun Gongu. Přestala jsem se trápit svými minulými chybami a soustředila se plně na učení se Fa nazpaměť. Bylo to skutečné požehnání v přestrojení, že jsem tam mohla získat Dafa a začít praktikovat. Pochopila jsem, že pravý smysl života spočívá v návratu ke svému původnímu pravému já. Cítila jsem se nesmírně šťastná, že mohu praktikovat Falun Dafa. Nic nebylo důležitější než to! Dafa mě pročistilo a já začala začleňovat Pravdivost–Soucit–Snášenlivost do svého života. Přestože byl život ve vazební věznici těžký, nepřipadal mi takový – protože Falun Dafa mi přinesl to největší štěstí a radost na světě!

Jedné noci poté, co jsem se rozhodla kultivovat, jsem se učila zpaměti O Dafa, když jsem si lehla a zavřela oči – ale mysl jsem měla velmi jasnou. Najednou se přede mnou objevila scéna (i když jsem měla oči stále zavřené): Byla jsem v temné, prázdné místnosti, seděla jsem na malé stoličce u čtvercového stolku. Hlavu jsem měla složenou na rukou položených na stole. Viděla jsem, jak pomalu zvedám hlavu a vstávám, pak jsem otočila hlavu doprava a rozhlédla se. Všude byla černočerná tma, nešlo nic vidět. Pak jsem se podívala doleva a spatřila obrys dveří a okna. Zvláštní bylo, že bylo vidět jen rámy – bez skla – ale z rámu zářilo jasné světlo. Pomalu jsem se zvedla a šla směrem ke dveřím. Když jsem k nim došla, podívala jsem se dolů a vykročila ven.

Když jsem vykročila ven, přede mnou se rozprostřel nekonečný oceán bílých oblak. Nebyla tam žádná zem – místo toho jsem stála na oblacích, které byly sněhově bílé, bez jakékoli příměsi jiné barvy. Nekonečné bílé oblaky se vlnily jako moře. Nikde nebyl konec – byla to nesmírně velkolepá a nádherná scéna.

Později jsem ostatním praktikujícím vyprávěla, co jsem viděla, a tehdy jsem se dozvěděla, že mě Mistr začal chránit. Praktikovala jsem teprve pár dní, naučila jsem se zpaměti jen několik článků, ale Mistr mi už otevřel nebeské oko a vyvedl mě z pekla do nebe. Mistr mi daroval žebřík, po kterém jsem mohla v jediném kroku vystoupat do nebe, a zřetelně mi ukázal tuto nádhernou scenérii, aby mě povzbudil. Byla jsem tak dojatá, že žádná slova nedokázala vyjádřit mou vděčnost Mistrovi. Spolupraktikující měli radost se mnou a někteří ronili slzy vděku.

Už uplynulo více než dvacet let, ale tato scéna zůstane navždy jasně v mé mysli. Děkuji Vám, Mistře, za Vaši soucitnou spásu a za všechno, co jste mi dal!

(Vybrané příspěvky k oslavě Světového dne Falun Dafa 2025 na Minghui.org)