[K oslavě Světového dne Falun Dafa] Obloha je jasnější a můj život šťastnější od chvíle, kdy praktikuji Falun Dafa

(Minghui.org) Je mi 54 let a žiji na venkově. Ráda bych se podělila o některé ze svých úžasných zkušeností, které jsem zažila od chvíle, kdy jsem v roce 2012 začala praktikovat Falun Dafa.

Šťastnější rodina

Dříve jsem trpěla nejrůznějšími zdravotními problémy: bolestmi hlavy, suchýma očima, afty v ústech, krvácením a hnisem v uších, chronickou faryngitidou, zánětem prsních žláz, chronickou gastroenteritidou, chronickou kolitidou, ischiasem a bolestmi nohou. Také jsem měla vrozenou srdeční vadu, deprese, nespavost a noční můry.

Ještě mi nebylo ani 40 let a už se u mě začaly objevovat příznaky menopauzy – úzkost, podrážděnost, hněv, noční pocení a výkyvy nálad. Bylo mi tak zle, že jsem nedokázala jasně uvažovat a často jsem myslela na sebevraždu.

Moje rodina tím trpěla se mnou. Manžel se mě jednou zeptal: „Můžeš mi říct, kde tě zrovna nic nebolí?“

Moje maminka řekla: „Jsi ještě mladá, a už máš bolesti jako já.“ A tchyně říkala, že si pořád jen stěžuji. Bylo toho moc. Co jsem s tím mohla dělat?

Všechny tyto problémy zmizely poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa. Konečně jsem byla bez nemocí a poprvé v životě jsem pocítila štěstí a klid. Obloha byla jasnější, lidé mi připadali milejší a vše bylo lepší – něco, o čem jsem si nikdy netroufla ani snít.

Moje tchyně řekla své dceři: „Možná bys měla začít praktikovat Falun Dafa. Podívej se na svou švagrovou (míněna jsem já). Pořád pracuje, nikdy není unavená a už není nemocná.“

Nejlepší zaměstnanci

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem se snažila řídit zásadami Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti a být ke každému laskavá. O tři roky později jsme s manželem a mou sestrou začali pracovat ve fabrice, kterou si v nedalekém městečku otevřel náš příbuzný. Manžel a já jsme pracovali ve stejném oddělení, sestra v jiném. Pronajali jsme si byt, abychom mohli společně praktikovat Falun Dafa.

Trvalo nějakou dobu, než jsem si na nové prostředí zvykla. Dařilo se mi cvičit i studovat učení Fa, ale s ostatními jsem o Falun Dafa nemluvila. Manžel a syn bydleli se mnou a po čase také začali praktikovat, když viděli, jak jsem se změnila. Kromě dvanáctihodinové pracovní směny jsme spolu studovali učení Falun Gongu, dělali cvičení a vysílali spravedlivé myšlenky. Ostatní zaměstnanci, kteří viděli, že jsme dobří lidé, nám důvěřovali a věřili tomu, co jsme říkali o Falun Dafa.

Řídili jsme se zásadami Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti a byli jsme ke všem laskaví. Většina zaměstnanců si z továrny odnášela věci a nabízeli je i nám, ale vždy jsme zdvořile odmítli s tím, že ty věci nám nepatří.

Jednou jsme si vzali půl dne volna, ale vedoucí (synovec mého manžela) to nezapsal do docházky. Když jsem mu to připomněla, řekl, že to není důležité. „Jsme praktikující a musíme být pravdomluvní,“ vysvětlila jsem. Souhlasil a opravil to.

Většina zaměstnanců pocházela z jiných oblastí a bydleli na ubytovně nebo v pronajatých bytech. Kdykoli jsem se vracela z rodné vesnice, přivezla jsem jim ovoce a zeleninu. Všichni měli radost.

Snažila jsem se svým kolegům pomáhat. Zvláště poté, co se můj manžel stal vedoucím, jsme často pomáhali nově příchozím nebo starším zaměstnancům. Například jim přiděloval lehčí práci a mně svěřoval tu nejtěžší, kterou nikdo nechtěl dělat. V létě, když nebylo dost ventilátorů, přenechali jsme je ostatním. Ať se dělo cokoli, vždycky jsme byli k lidem laskaví.

Jedna kolegyně, Yan, pocházela z Vnitřního Mongolska. Měla chatrné zdraví a její dcera často stonala. Neměla moc peněz a musela si půjčovat od ostatních. Vždycky jsem jí půjčila. Jednou šla k lékaři, ale neměla čím zaplatit, a tak mu řekla, že zaplatí později. Lékař se obával, že nezaplatí, a řekl: „Zítra to bude stát dvojnásobek.“ Yan neměla na výběr a musela si půjčit. Řekla jedné známé, že si ode mě už dřív půjčila příliš mnoho a že se stydí požádat znovu.

Když jsem to zaslechla, dala jsem jí nějaké peníze a řekla: „Jděte zaplatit tomu lékaři. Je to důležité.“ Se slzami v očích mi řekla: „Proč jste na mě tak hodná?“

Odpověděla jsem: „Protože praktikuji Falun Dafa a beru si k srdci zásady Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti.“ Když jsem jí vysvětlila, co je to Dafa, a požádala ji, aby nevěřila lžím Komunistické strany Číny, opakovaně přikyvovala.

Jednoho dne silně pršelo, když jsme s manželem odjížděli z práce na motorce. U cesty jsme uviděli Yan, jak se snaží opravit svůj bicykl. Neměla pláštěnku a byla úplně promočená. Zastavili jsme a já se jí zeptala, co se stalo. Odpověděla: „Spadl mi řetěz, musím ho nasadit zpátky. Už to skoro mám. Nedělejte si o mě starosti.“

Sundala jsem si pláštěnku a podala jí ji. Řekla: „To nemusíte, už jsem stejně mokrá.“ Ale i tak jsem jí pláštěnku dala, protože jsem nechtěla, aby onemocněla. Věděla jsem, že mně se nic nestane, protože praktikuji Dafa.

Ve fabrice pracovaly dvě sestry z provincie Shandong. Byly starší, a tak pracovaly pomaleji. Vedoucí jim nechtěli dát smlouvu, a tak je přijali jen na zkušební dobu. S manželem jsme se jim snažili pomáhat tím, že jsme jim dávali lehčí práci. Pomáhala jsem jim i jídlem. Když starší sestra po roce odcházela, chytila mě za ruku a řekla: „Moc vám děkuji. Bez vás a vašeho manžela bychom tu s mladší sestrou nemohly pracovat. Vždycky jste byli tak hodní.“

Vysvětlila jsem jí, že praktikuji Falun Dafa, a připomněla jí, aby si opakovala věty: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“ Přikývla a odpověděla: „Samozřejmě. Kdykoli si na vás vzpomenu, vzpomenu si i na ty věty.“

Takových situací bylo víc. S manželem jsme všechno dělali s čistým srdcem, bez přemýšlení a bez očekávání vděku. Kdykoli jsme mluvili s novými zaměstnanci o Dafa, říkali, že už slyšeli, že jsme dobří lidé. Rádi pak také vystoupili z organizací KS Číny. Jeden z nich řekl: „Lidé říkají, že vy a váš manžel jste tady nejlepší zaměstnanci.“

„To proto, že nás Mistr Li, zakladatel Falun Dafa, učí být dobrými a ještě lepšími lidmi,“ odpověděla jsem.

Moje sestra

Moje sestra Lan a já jsme začaly praktikovat Dafa ve stejnou dobu. Měla mimoděložní nádor a lékař jí doporučil operaci. Lan si ji ale nemohla dovolit. Potom se ale doslechla o Falun Dafa.

Krátce poté, co se naučila cvičení, její dlouhodobé gynekologické potíže zmizely – včetně děložního nádoru i dalších onemocnění. Byla velmi vděčná Mistru Li a řekla: „Netušila jsem, že se nemoc může vyléčit i bez peněz. Děkuji Vám, Mistře Li!“

Lan byla pracovitá, ale mluvila dost přímo. Po začátku praktikování Falun Dafa se začala k ostatním chovat laskavě a mluvila s nimi o této praxi. Byla jedinou místní obyvatelkou ve svém pracovním kolektivu. Kolegové na ni shlíželi svrchu, protože si o místních lidech mysleli, že jsou líní. Jejich pracovní úkoly byly fyzicky náročné, a tak se mezi sebou střídali. Ale za Lan nikdo nezaskakoval. Nikdy si nestěžovala a dál pracovala. Jednoho člověka to dojalo a začal jí pomáhat.

Řídila se zásadami Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti. Nejenže tvrdě pracovala, ale když přišel čas jídla, vždy nechala ostatní, aby se najedli jako první. Jeden kolega to nechápal a řekl jí: „Když budeš vždycky čekat, zbyde na tebe jen polévka.“

Lan odpověděla: „Někdo být poslední musí. Jsem praktikující Dafa, tak to zvládnu.“

Jednou si musela vzít půl dne volna kvůli sklizni pšenice. Vedoucí to však nezapsal do docházky a vyplatil jí plnou mzdu. Lan nechtěla zneužít situace, a tak nabídla, že bude každý den pracovat o hodinu déle, dokud čas nedožene. Její kolegové to ocenili a všichni ji chválili.

Jednou během noční směny Lan náhle otekly ruce a cítila se slabá. Kolegové si mysleli, že by mohlo jít o alergickou reakci, a radili jí, aby si šla odpočinout domů. Ona si ale připomněla, že je praktikující, takže to nebrala vážně, a začala si opakovat: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“ Brzy se jí ruce vrátily do normálu a kolegové byli ohromeni.

Vedoucí v Lanině pracovním oddělení se k zaměstnancům nechoval spravedlivě. Jeden druh práce byl velmi náročný a vedoucí ho vždy přiděloval jen určitým lidem, včetně Lan. Řekla mu: „Praktikuji Falun Dafa, takže si nebudu stěžovat. Ale ostatní ne. Pokud budete tento úkol stále dávat jen některým lidem a jiným ne, ti, na které dopadá větší zátěž, nebudou spokojení. Myslím, že kdybyste se řídil zásadami Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti, prospělo by to vám i ostatním.“

Vedoucí s ní souhlasil a začal se ke všem chovat spravedlivě. Díky tomu si Lan kolegové ještě víc vážili. Když po roce odcházela, protože se její dcera připravovala na přijímací zkoušky na střední školu, kolegové jí řekli: „Vrať se příští rok zase zpátky.“

(Vybrané příspěvky k oslavě Světového dne Falun Dafa 2025 na Minghui.org)