​Jasnost a klam: Odplata za útoky na buddhismus podle Zápisků dvaceti čtyř dějin

(Minghui.org) Existují Buddhové? Je pravda, že zlo je trestáno a dobro odměňováno? Mnoho lidí o těchto otázkách pochybuje. V Zápiscích dvaceti čtyř dějin (soubor historických knih popisujících dějiny čínských dynastií od roku 91 př. n. l. do roku 1644) je zaznamenáno několik významných událostí, jejichž cílem bylo zničit buddhismus.

Výraz „Tři Wu a jeden Zong“ označuje císaře Taiwu ze Severní Wei, císaře Wu ze Severní Zhou, císaře Wuzonga z dynastie Tang a císaře Shizonga z Pozdější Zhou. Všichni tito císaři hanobili buddhistické učení a očerňovali Buddhu, za což podle záznamů utrpěli karmickou odplatu.

První velký útok se odehrál za vlády Tuoba Taa, císaře Taiwu z dynastie Severní Wei. Ten byl třetím císařem této dynastie a vládl od prosince 423 do března 452.

Podle Knihy Wei byli jak Tuoba Taův dědeček, tak jeho otec oddanými buddhisty, což vedlo k tomu, že i Tuoba Tao měl v mládí k buddhismu kladný vztah. Po nástupu na trůn se však jeho postoj začal postupně měnit, a to převážně pod vlivem Cui Haa, vlivného premiéra, kterému císař důvěřoval. Cui Hao byl proslulý svou prozíravostí, schopnostmi a hlubokým porozuměním „Xuanxiang Yin-Yang“ (tajemným jevům jin a jang).

Cui Hao choval vůči buddhismu silnou zášť – věřil, že velký počet mnichů oslabuje lidský potenciál a že odlévání soch Buddhů a stavba chrámů představují plýtvání státními prostředky.

Na jaře roku 446 vypuklo povstání a císař Taiwu osobně vedl tažení na jeho potlačení. Když dorazil do Chang’anu, byly v buddhistických chrámech objeveny zbraně, což ho vedlo k přesvědčení, že mniši spolupracují s rebely.

Cui Hao poté císaři poradil, že chrámy představují skrytou hrozbu a měly by být zničeny. Krátce nato Tuoba Tao vydal rozkaz ke zničení chrámů a soch Buddhů a nařídil popravu mnichů.

Vzhledem k vážnosti a rozsahu tohoto ničení se někteří úředníci pokusili promluvit s Cui Haem, jehož názory měly na císaře zásadní vliv. Mezi nimi byl i Kou Qianzhi, uznávaný reformátor taoismu, kterého si Tuoba Tao velmi vážil. Cui Hao byl kdysi jeho žákem.

Kou Qianzhi se snažil Cui Haa usilovně přesvědčit, aby nepodporoval císařův rozkaz, ale Cui Hao odmítl naslouchat. Kou Qianzhi ho proto varoval: „Přivoláš na sebe předčasnou smrt a zkázu na svůj rod.“

Manželka Cui Haa si buddhistických písem vážila a často je recitovala, což Cui Haa rozzuřilo. Spisy proto spálil a popel vysypal do latríny.

Cui Haovi bratranci, guvernér provincie Jizhou Cui Ze a guvernér Xingyangu Cui Mo, také věřili v buddhismus a ctili ho. Cui Hao je přesto zesměšňoval slovy: „Tak vy skláníte hlavy a klekáte před tím barbarským bohem!“ Ačkoli se mu Cui Ze a Cui Mo snažili přiblížit krásu buddhismu, Cui Hao je nechtěl vyslechnout.

Zůstal panovačný a arogantní. Někteří dvořané, zkušení lichotníci, mu navrhli, aby si nechal vztyčit kamenné stély s vyrytými dějinami a poctami dynastie Wei. Cui Hao s radostí souhlasil a sehrál v projektu hlavní roli. Stély však obsahovaly nelichotivé popisy některých předchozích vládců, což Tuoba Taa rozhořčilo. Zahájil proti Cui Haovi vyšetřování, které odhalilo jeho korupční praktiky.

Roku 450 nařídil Tuoba Tao popravu celé rodiny Cui Haa, s výjimkou rodin Cui Zea a Cui Moa – těch, které Cui Hao urážel a zesměšňoval kvůli jejich víře v buddhismus. Kou Qianzhiho varování o „zkáze rodu Cui“ se tak naplnilo.

Historické záznamy uvádějí, že když byl Cui Hao převážen v klecovém voze a ponechán před hlavním městem Chengping, vojáci, kteří ho hlídali, mu močili na hlavu před zraky davu přihlížejících.

V Knize Wei je uvedeno: „Od dob hanby vysokých hodnostářů žádný neutrpěl takové ponížení jako Hao. Lid to vše považoval za znamení odplaty.“ Cui Hao se snažil potlačit buddhismus a za své činy sklidil karmickou odplatu.

V dobách, kdy byl buddhismus v Severní Wei pronásledován, se Tuoba Tao málem zabil, když se na něj během prudké bouře zřítila skládací zástěna. Mnozí to považovali za nebeské varování. On sám však tomu nevěnoval pozornost a považoval to za náhodu.

Na jaře roku 452, ve věku 45 let, byl Tuoba Tao zavražděn svým eunuchem Zong Aiem. Ještě téhož roku císař Wencheng v Severní Wei plně obnovil buddhismus.

Další útok na buddhismus přišel za vlády císaře Wu ze Severní Zhou (vlastním jménem Yuwen Yong), který v roce 574 zakázal jak buddhismus, tak taoismus. V roce 578 náhle onemocněl a zemřel ve věku 36 let. Brzy poté zemřel i jeho malý syn a krátce nato se dynastie Severní Zhou rozpadla.

Ačkoli byl císař Wuzong z dynastie Tang (Li Yan) oddaným taoistou, proslul zejména svým pronásledováním buddhismu a dalších náboženství, které vyvrcholilo v roce 845. Nechal zničit tisíce buddhistických chrámů a svatyní a vyhnal z klášterů obrovské množství mnichů a mnišek. Následujícího roku zemřel ve věku 33 let a nezanechal žádného potomka.

Císař Shizong z dynastie Pozdější Zhou (Chai Rong) vydal roku 955 nařízení o potlačení buddhismu s odůvodněním, že je třeba posílit státní finance a upevnit centrální moc. Uzavřel desetitisíce chrámů, sochy Buddhů nechal roztavit a kov použil na ražbu mincí. Přes 60 000 mnichů a mnišek bylo donuceno vrátit se do světského života. Říká se, že císař Shizong osobně rozbil kladivem sochu Buddhy. Onemocněl a zemřel ve věku 39 let.

Ve skutečnosti se během těchto útoků na buddhismus lidé na různých úrovních snažili přesvědčit vládce, aby pronásledování zastavili, ale ti odmítli naslouchat. Vládci byli zaslepeni pýchou a domnívali se, že s mocí v rukou si mohou dovolit cokoli – dokonce i pronásledování buddhistických učení a principů.

Moudří si zachovali jasnozřivost, zatímco pošetilí zabloudili v bludišti. Měli bychom se poučit z minulosti.

Ke konci 20. století zahájil vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny) kruté pronásledování buddhistické školy zvané Falun Dafa (známé též jako Falun Gong). Desítky milionů nevinných praktikujících byly nezákonně zatýkány a vězněny. Byly vystaveny krutému mučení, nucené práci, násilné indoktrinaci i domácímu dohledu. Velké množství praktikujících navíc přišlo o život v důsledku státem řízeného násilného odebírání orgánů. Pronásledování dosud neustalo.

Ať si lidé myslí, že jim cokoli projde – zákon karmy, tedy že dobro je odměňováno a zlo trestáno – se nikdy nemění.

Existuje mnoho případů karmické odplaty, které postihly osoby, jež se na pronásledování Falun Gongu podílely – ať už aktivně, nebo pasivně. Server Minghui.org zveřejnil v únoru 2019 zprávu nazvanou „Více než 20 000 jednotlivců údajně postihla odplata během 19 let pronásledování Falun Gongu“. Uvádí se v ní, že podle neúplných statistik za období od roku 1999 do roku 2019 zažilo karmickou odplatu až 20 784 lidí, včetně 4 149 rodinných příslušníků pachatelů.

Někteří z nich padli během protikorupčních kampaní, jiní zemřeli na nemoc, trpěli těžkými depresemi nebo byli účastníky dopravních nehod – vedle mnoha dalších forem odplaty. Přesto je čeká ještě trest v pekle, protože Zákon Buddhy je jak soucitný, tak i přísný.

Po celá léta věnovali praktikující Falun Gongu v Číně i v zahraničí značné úsilí objasňování pravdy a varovali lidi před tím, aby se na pronásledování podíleli. Mnozí pracovníci čínského právního systému a policisté tak poznali pravdu, změnili své chování a tím si zajistili cestu ven – pro sebe i své rodiny.

V posledních letech však prostřednictvím ministra státní bezpečnosti Chen Yixina a jeho přívrženců zřídila zlovolná KS Číny se svým vůdcem (Xi Jinpingem) takzvané „pobočky kampaně proti Falun Gongu“, a to i mimo území Číny – zejména v Severní Americe –, aby dále šířily politiku pronásledování.

Vůdci KS Číny se snaží porazit Falun Gong, překonat Spojené státy a ovládnout svět, protože věří, že si mohou dovolit cokoliv a že je nikdo nezastaví. Realita a poučení z historie však ukazují jiný obraz. Nebeské síly vždy stojí nad lidmi – bez ohledu na to, jak klamavá, domýšlivá a arogantní KS Číny a její následovníci jsou.

Slavný německý spisovatel Goethe kdysi řekl: „Není těžké postřehnout bludné ambice druhých; těžké je rozpoznat ty vlastní – k tomu je třeba velké duševní jasnozřivosti.“

Cui Hao ze Severní Wei plakal v ponížení, když byl před popravou převážen v kleci na voze jako zločinec. Přesto nelze uniknout zákonům nebes. Každý člověk nese odpovědnost za své činy – protože každý si volí svou vlastní cestu.