Navzdory tvrdým podmínkám jsem vytrvala

(Minghui.org) Poté, co jsem začal praktikovat Falun Dafa, řídil jsem se principy Pravdivost, Soucit, Snášenlivost. Z učení Fa jsem pochopil, že mým posláním jako praktikujícího Falun Dafa je pomáhat Mistrovi s Nápravou Fa a se záchranou lidí.

Když jsem v malém okresním městě na západě Číny rozdával materiály objasňující pravdu, byl jsem udán, zatčen a převezen do místní vazební věznice. V cele byli Tibeťané, Yiové, Ujgurové, Huiové, Mandžuové, Mongolové a Xibeové – připadal jsem si jako v cizí zemi. Někteří nemluvili mandarínsky, takže jsme se těžko dorozumívali. Vzpomněl jsem si na Mistrovo učení a snažil jsem se každému co nejlépe vysvětlit pravdu.

Když jeden z vysoce postavených důstojníků poznamenal, že je škoda, že jsem tam, odpověděl jsem: „Možná jsou tu lidé, kteří jsou předurčeni k tomu, aby se dozvěděli pravdu.“

Řekl: „To by bylo dobré. Kdybyste je dokázal povzbudit, aby praktikovali Falun Dafa, usnadnilo by nám to práci.“

Zatímco to říkal, zavolal veliteli vazební věznice a nařídil mu, aby ke mně do cely umisťoval pouze osoby z etnických menšin. V průběhu následujících šesti měsíců jsem byl přemístěn do různých cel, celkem šestkrát nebo sedmkrát. Díky tomu jsem mohl mluvit s více lidmi.

Jedním z nich byl mladý muž národnosti Hui. Dozvěděl jsem se, že byl odsouzen na osm let a že se proti rozsudku odvolal. Měl malé dítě. Vyprávěl jsem mu o některých svých zkušenostech s výchovou dětí. Řekl mi, že pár dní předtím měl sen, ve kterém jsme spolu mluvili stejně jako teď, a že Falun Dafa musí být spravedlivá praxe. Požádal mě, abych mu o ní řekl víc.

Denně jsme si povídali a já mu přiblížil základní obsah knihy Zhuan Falun. Opsal si text O Dafa, který u sebe nosil, četl a recitoval. Ukázal jsem mu, jak meditovat, a bez problémů seděl v plné lotosové pozici. Jeho nenávist vůči těm, kteří ho udali, postupně slábla. O pár dní později jsem byl přemístěn. Později jsem se doslechl, že při druhém soudním řízení mu byl trest snížen. Doufám, že si tuto jedinečnou příležitost váží a že se doopravdy pustí do kultivace v Dafa.

Když mě přeřadili do cely s jedním Ujgurem, řekl mi, že na mě už dlouho čekal. Byl ve vězení za užívání drog a krádeže, opakovaně se dostával do konfliktu se zákonem. Byl rozvedený a jeho matka i bratr se mu vyhýbali. Řekl mi, že když navštívil matku, dávala na něj pozor, protože se bála, že jí něco ukradne. Jeho sebeúcta tím velmi utrpěla a od té doby se s rodinou nestýkal.

Dal jsem mu nějaké své oblečení – celé tělo měl pokryté vředy. Chtěl, abych mu ukázal, jak praktikovat Falun Dafa, ale ostatní mi říkali, ať si ho nevšímám, že je prý „příliš špatný“. Přiznal, že spáchal různé zločiny, ale že nikdy nikoho nezabil. Protože měl být brzy propuštěn, poradil jsem mu, aby se změnil, stal se novým člověkem a naslouchal pravdě o Falun Dafa – protože jen Falun Dafa mu může skutečně pomoci.

Během jednoho nástupu měl službu starší příslušník etnické menšiny. Z ničeho nic mě z něčeho obvinil. Přikázal přinést železnou postel – takzvanou „smrtelnou postel“ – a poručil, aby mi připoutali ruce a nohy ke čtyřem rohům.

Nemohl jsem se hýbat a klouby mě začaly nesnesitelně bolet. Měl jsem strach, že umřu. Uprostřed postele byla díra, kam jsem se musel vyprazdňovat. Byla zima, v cele mrzlo. Někdo mi musel stáhnout kalhoty, když jsem potřeboval na malou, a pak podložit mísu. Byl jsem nahý a pod dohledem kamery, což bylo nesmírně ponižující.

Ačkoli to ostatním v cele nevadilo, cítil jsem se poníženě. Nechtěl jsem ostatním přidělávat starosti. Dávali mi vodu a jídlo, a když jsem potřeboval na toaletu, jeden z nich mě přikryl prostěradlem, aby mi poskytl co nejvíce soukromí, zatímco druhý to zachytil do mísy. Všichni byli příslušníci etnických menšin a uměli jen pár slov čínsky. V cele jsme byli jen pár dní, ale starali se o mě tak pozorně. Byl jsem jim vděčný.

Ačkoli od té doby uplynulo mnoho let, tváře těch lidí si stále jasně pamatuji. Spoluvězni v cele opakovaně volali o pomoc přes interkom, ale dozorci ve službě je ignorovali. Po přibližně třiceti hodinách přišli dva strážní a odvázali mě. Řekli mi, že bych měl v budoucnu spolupracovat s vyšetřovateli. Uvědomil jsem si, že to byl trest za to, že jsem před dvěma dny odmítl podepsat zatykač. Sundali mi pouta, ale nebyl jsem schopen pohnout tělem ani vstát. Ostatní mi pomohli a trvalo dlouho, než jsem se vůbec postavil na nohy.

Připomněl jsem si, že musím udržovat spravedlivé myšlenky. Měl bych využít soucit, který jsem si vypěstoval kultivací v Dafa, abych rozpustil negativní prvky a řekl pravdu o pronásledování. Neměl bych tu být zbytečně.

Než jsem byl zatčen, založil jsem novou skupinu pro společné studium Fa a přemýšlel jsem, jak se jim asi daří. Dva noví praktikující už tehdy čelili tlaku ze strany rodiny a zaměstnavatelů. Krátce nato se mi zdál sen, ve kterém mě navštívili. Uvědomil jsem si, že skutečně praktikují a mají svou vlastní cestu kultivace. Neměl bych se o ně bát.

Po mém propuštění mě opravdu přišli navštívit. Vedli si výborně – byli pevně odhodlaní praktikovat Falun Dafa a tlak ze strany rodiny i zaměstnání se rozplynul. Vytrvale dělali tři věci, přinesli mi knihy Dafa, pomohli mi s počítačem a nastavili ho tak, aby bylo bezpečnější připojovat se k internetu. Jejich pokrok mě velmi povzbudil. Chci dohnat skupinu, nahradit čas, který jsem ztratil během uvěznění, a pilně se kultivovat.