[K oslavě Světového dne Falun Dafa] Mistr mě pozvedl ze samého dna

(Minghui.org) V roce 1998 jsem byla ve věku třiceti let odsouzena k deseti letům vězení ve věznici pro ženy v provincii poté, co jsem nešťastnou náhodou zranila člověka. Mému synovi tehdy bylo šest let.

Mé sny

Když jsem čekala ve vazební věznici na rozsudek, zdály se mi dva sny. V tom prvním jsem držela v ruce knihu a přelézala dva ploty. V tom druhém jsem na obloze viděla velký kulatý disk. Chtěla jsem na něj vystoupit, ale hlas mi řekl: „Musíš počkat, až se otevřou Nebeské brány.“

V roce 2003 byly do věznice pro ženy v provincii nezákonně přiváženy praktikující Falun Dafa. Byly laskavé a poctivé, a proto si jich ostatní vězeňkyně vážily a nazývaly je „poklady“. Jednoho dne mi dozorčí řekla: „Ve vaší cele nemáte žádný ‚poklad‘. Jestli sem pošlou další praktikující, dám ji k vám.“ O několik dní později dorazila mladá praktikující jménem Ping (pseudonym). Čtyři z nás se u jejího dohledu střídaly.

Praktikující pocházely z různých společenských vrstev – byli mezi nimi profesoři, učitelé i úředníci. Nerozuměla jsem tomu, proč jsou tak pevní ve své víře. Zeptala jsem se Ping: „Vy máte dobré vzdělání i společenské postavení. Proč jste ochotni snášet takové utrpení?“ Ping mi objasnila pravdu a řekla, že Falun Dafa je spravedlivá cesta a že praktikující se řídí principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Řekla jsem jí, že si chci přečíst články Mistra. Ping mě začala učit nazpaměť básně z knihy Hong Yin. Když jsem si je zapamatovala, měla jsem pocit, jako by se mi v srdci otevírala okna jedno po druhém. Měla jsem pocit, že se mé srdce rozjasnilo a odlehčilo.

Jak jsem se stala praktikujícím Falun Dafa

Do července 2003 jsem se naučila nazpaměť Hong Yin i Podstata dalšího pokroku a začala jsem praktikovat Falun Dafa. Prošla jsem zásadní proměnou – jako bych se znovu narodila.

Praktikující Falun Dafa byly ve vězení krutě pronásledovány. Některým byly celé měsíce spoutány ruce za zády. Vedoucí stráží řekl: „K praktikujícím Falun Dafa se nechovejte laskavě. Stačí, že jsou naživu.“ Ještě než jsem sama začala praktikovat, byla jsem pověřená jejich dohledem, ale chovala jsem se k nim dobře. Když si mezi sebou vyměňovaly zkušenosti z kultivace, chránila jsem je. Někdy jsem jim předávala Mistrovy články. Když ostatní vězni šikanovali Ping, bránila jsem ji. Ping mi řekla: „Ty mě vlastně nesleduješ. Ty mě chráníš!“

Strážní svolali schůzi a nařídili všem vězňům, aby napsali prohlášení, že nesympatizují s praktikujícími Falun Dafa a nebudou jim dávat papír ani tužky. Napsala jsem obecně formulované prohlášení. Strážkyně řekla, že je to nedostačující, a přikázala mi napsat nové. Řekla jsem jí, že to nedokážu. Nakonec mi ho napsal mladý vězeň a strážkyně byla spokojená.

Cítila jsem se zahanbená, protože jsem situaci nezvládla v souladu s principy Fa. Rozhodla jsem se tedy napsat nové prohlášení. Napsala jsem: „Falun Dafa učí lidi být dobrými a nedělat nic špatného. Praktikující Falun Dafa jsou hodni úcty. Falun Dafa není žádná sekta.“ Cestou do kanceláře strážné jsem si v duchu říkala, že jim musím říct, že Falun Dafa je dobrý, že chci tuto cestu následovat – a že v tom musím pokračovat, i kdyby to ohrozilo můj život.

Obě vedoucí strážkyně byly zrovna v kanceláři a zeptaly se mě, proč za nimi jdu. Řekla jsem: „To předchozí prohlášení nevyjadřovalo mé skutečné pocity. Tohle jsem napsala od srdce.“ Jedna z nich si ho přečetla a zeptala se: „Chceš praktikovat Falun Dafa?“ Odpověděla jsem, že ano. Řekla: „Proč nepraktikuješ buddhismus?“ Řekla jsem: „Chci praktikovat Falun Dafa. Falun Dafa je dobrý.“ Druhá vedoucí řekla: „Chtěla jsem ti zkrátit trest, ale pokud budeš praktikovat Falun Dafa, neudělám to. Měla bys myslet na svého syna. Není ti ho líto?“ Řekla jsem: „Není.“ Poslaly mě zpátky do cely.

Po nějaké době za mnou přišla strážkyně odpovědná za převýchovu. Nechtěla, abych praktikovala Falun Dafa, a řekla: „Počkej, až ti zkrátí trest. Pak se můžeš vrátit domů a praktikovat.“ Řekla jsem: „Principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti nejsou špatné. Falun Dafa pozvedá lidskou morálku. V budoucnu ho bude praktikovat mnoho lidí.“ Viděla, jak silné je mé odhodlání, a řekla: „Přišla jsem tě převychovat, a místo toho jsi převychovala ty mě. Dobře – chceš praktikovat, tak praktikuj.“

V čínských věznicích musí vězni vykonávat nucené práce. Pracují dlouhé hodiny a často ještě přesčas. Když svou práci nestihnou, jsou trestáni elektrickými obušky. Jednoho dne si na mě vedoucí strážkyně zasedla a přikázala mladé strážkyni, aby mě zasáhla elektrickým obuškem. Po chvíli ta mladá řekla: „Možná by to na ni zabralo, kdyby si sundala vatované kalhoty.“ Uvědomila jsem si, že mě už musela zasáhnout – ale necítila jsem to. Když se mě chystala udeřit znovu, pomyslela jsem si: „Nesmí to udělat. Musí přestat.“ A ona opravdu přestala. Tehdy jsem si ještě neuvědomila, že to Mistr nesl tu bolest za mě a chránil mě.

Na podzim roku 2004 jsem prošla zkouškou nemoci. Bolívaly mě záda i nohy, kolena mi otekla a bolela, a chodidla byla tak nateklá, že byla zdeformovaná. Strážkyně mi na kolena nalepila revmatické náplasti. Sundala jsem je. Můj stav se zhoršil. Vězeňkyně říkaly, že potřebuji infuze. Řekla jsem vedoucí strážkyni: „Nebudu brát žádné léky ani dostávat infuze. Budu jen praktikovat Falun Dafa a řídit se podle jeho principů – a uzdravím se.“ Vedoucí řekla, že chci zemřít. Odpověděla jsem: „Nechci zemřít. Ale nechci brát žádné léky.“ Řekla jsem to dvakrát. Protože jsem nemohla pracovat, zůstávala jsem v cele a četla si Mistrovy články tam, kde nebyly kamery.

Ředitelka věznice zavolala mým rodičům, bratrovi a synovi. Řekla jim, že mám velmi nízký hemoglobin a že jsem ve vážném stavu. Prosila je, aby mě přemluvili, ať se vzdám Falun Dafa. Řekla jsem jim, že Falun Dafa je úžasný, a poprosila je, aby si o mě nedělali starosti – že se uzdravím.

Jednoho dne jsem si uvědomila, že jsem dosud nevystoupila z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací. Věděla jsem, že musím vystoupit. Požádala jsem jednu vězeňkyni, která se chystala na svobodu, aby našla praktikujícího Falun Dafa, který by mi pomohl z KS Číny vystoupit. Poté, co jsem tak učinila, jsem se rychle zotavila a znovu jsem mohla chodit. Když se mě jedna vězeňkyně zeptala, jak to, že jsem se uzdravila tak rychle, odpověděla jsem, že je to proto, že jsem vystoupila z KS Číny. Byla ohromená.

Po dvou měsících a sedmi dnech jsem se vrátila do dílny. Vedoucí strážkyně byla v šoku, když mě uviděla. Vykřikla: „To je ona? Ona se uzdravila?!“ Všichni si mysleli, že zemřu.

Mistr odstranil moji karmu a vzal ji na sebe. Daroval mi druhý život.

Dívka trpící epilepsií se uzdravila

Vězeňkyni Xiao Xue bylo něco přes dvacet. Měla po celém těle malé červené vyrážky a ostatní vězeňkyně se jí štítily. Pomáhala jsem jí připravit vodu na koupel a asistovala jsem jí při mytí. Trpěla také epilepsií. Během záchvatu se svíjela v křečích, zatínala zuby a kousala se tak silně, že jí tekla krev z úst. Večer křičela tak děsivě, že ji bylo slyšet od přízemí až po šesté patro.

Řekla jsem jí, že pokud se chce naučit Falun Dafa, nikdo jí v tom nemá právo bránit. Jednoho dne mi řekla, že na ni jde záchvat. Devětkrát za sebou jsem jí přednesla „O Dafa“ (Lunyu). Tiše poslouchala – a záchvat nepřišel. Kdykoli se jí udělalo špatně, recitovala jsem jí „O Dafa“.

Jednoho dne se Xiao Xue na někoho rozhněvala a na krku se jí objevila boule. Na kus papíru jsem jí opsala Mistrův článek „Úrovně“ z Podstaty dalšího pokroku.

„Zlému člověku vládne závist.
Ze sobeckosti a hněvu si stěžuje na nespravedlnost vůči sobě.
Dobrý člověk má vždy srdce soucitu.
Bez nespokojenosti a nenávisti, bere těžkosti jako radost.
Osvícený člověk nemá žádná připoutání.
Klidně pozoruje lidi ve světě, podvedené iluzemi.“

Přečetla si to a potom řekla, že cítila, jak se jí v těle otevřely energetické dráhy.

Jednoho dne uviděla vedoucí strážkyně Xiao Xue, jak sedí vedle mě, a kopla ji. Jedna vězeňkyně řekla vedoucí: „Prosím, nechte Xiao Xue, ať sedí vedle ní. Když je s ní, nemá záchvaty. Když má záchvat, je to hrozné.“

Kdykoli šla Xiao Xue nakupovat do vězeňského kantýny, koupila mi pečené kuře. Vždycky jsem ji prosila, ať si ho nechá. Její zdraví se stále zlepšovalo a záchvaty úplně přestaly. Vyrážka zmizela a vypadala mnohem lépe. Byla jako vyměněná a její otec byl šťastný, když ji viděl.

Když se Xiao Xue blížilo propuštění, koupila mi konzervu broskví a krabičku kandovaného cukru a věnovala mi je. Tentokrát jsem její dárek přijala. Měla velkou radost. Řekla jsem jí, ať každý den studuje Fa, cvičí, je dobrým člověkem a chová se podle principů Dafa. Řekla, že bude.

Ve vězení jsem byla svědkem hrdinství praktikujících, kteří se ani tam nepodvolili pronásledování. Když si vzpomenu na vše, co jsem viděla a zažila, jsem hluboce dojata. Praktikující vytvořili prostředí, ve kterém nemuseli pracovat a mohli v celách studovat Fa. Uvědomili si však, že mají zachraňovat vězně a strážce. Mluvili s vedením věznice a požádali, aby mohli jít do dílny. Díky tomu mohli objasňovat pravdu a přesvědčovat vězně, aby vystoupili z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací.

Jednoho rána vedla vedoucí strážkyně spolu s dalšími strážci praktikující v řadě do dílny. Když je vězni uviděli, začali tleskat. Někteří se usmívali a jiní měli slzy v očích. Jejich vědomé stránky jistě poznaly, že je praktikující přišli zachránit. Praktikující objasňovali pravdu přímo při práci. Ve 12 hodin, kdy vysílali spravedlivé myšlenky, se celá dílna ztišila – bylo slyšet jen hučení strojů. Ta chvíle byla posvátná a hluboce dojemná. Vryla se mi do paměti navždy.

Než jsem byla propuštěna, 95 % vězňů už vystoupilo z Komunistické strany Číny. Většina strážců také opustila KS Číny a její přidružené organizace.

Můj syn

V roce 2013 montoval můj syn klimatizaci, když mu vybuchla svářečka. Lékař řekl, že má na rukou a obličeji popáleniny třetího stupně. Právník uvedl, že by zaměstnavatel měl vyplatit odškodné ve výši 180 000 jüanů. Zaměstnavatel mu ale dlužil dvouměsíční mzdu a tu použil na zaplacení nemocničních nákladů. Uhradil pouze léčebné výdaje. Můj syn byl velmi rozhořčený a chtěl na něj podat žalobu. Přesvědčila jsem ho, aby svého šéfa nežaloval – nebyla to pro něj jednoduchá situace. Můj syn souhlasil. Nějakou dobu odpočíval a pak se vrátil do práce.

Neustále si opakoval: „Falun Dafa je dobrý. Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“ Z popálenin se rychle zotavil. Řekl mi: „Mami, ty praktikuješ Falun Dafa – a já z toho mám také užitek. Ruka se mi uzdravila.“

Starám se o jednu starou paní. I ona si opakuje: „Falun Dafa je dobrý. Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“ Také s ní čtu Zhuan Falun.

Jsem nesmírně vděčná Mistrovi. Vytáhl mě ze samého dna, odstranil moji karmu a pozvedl moji úroveň. Vyvedl mě z temnoty na světlo. Děkuji Vám, Mistře! Falun Dafa bude navždy zářit v mém světě.

(Vybrané příspěvky k oslavě Světového dne Falun Dafa 2025 zveřejněné na Minghui.org)