Spolupráce s Komunistickou stranou Číny je jako otevřít Pandořinu skříňku

(Minghui.org) (Poznámka redakce: Tento článek byl původně zveřejněn 5. května 2020.)

V Číně lidé kdysi věřili v harmonii nebe, země a člověka, vážili si ctnosti a zaměřovali se na duchovní osvícení. Poté, co se k moci dostala Komunistická strana Číny (KS Číny), nahradila tradiční kulturu násilím, nenávistí a podvodem.

Když se Čína v 70. letech otevřela světu, západní země to považovaly za příležitost, jak do země přinést demokracii a zároveň získat ekonomické výhody ze spolupráce s Čínou. Ukázalo se však, že myšlenka demokratické Číny byla jen zbožným přáním. Přesto západní státy v obchodování s Čínou pokračovaly, čímž jí umožnily vyrůst v druhou největší ekonomiku světa a stát se globální mocností – jak finančně, tak politicky.

Jak pandemie koronaviru zasáhla celý svět, stále více lidí si začalo uvědomovat, jak utajování ze strany KS Číny proměnilo epidemii v celosvětovou pandemii – a že snaha těžit z ekonomických výhod spolupráce s režimem je jako otevřít Pandořinu skříňku.

KS Číny je jako rakovina

Lékařská věda popisuje rakovinu jako postupující onemocnění, které může začít jako lokalizovaný nezhoubný nádor, přejít do „časného stadia rakoviny“, proniknout do okolních tkání a nakonec se rozšířit do dalších orgánů a celého těla. Při pohledu na historii KS Číny zjistíme, že od chvíle, kdy v Číně zakořenila a začala růst, metastázovala postupně do celého světa.

KS Číny byla založena v roce 1921 podle vzoru bývalého Sovětského svazu. Zatímco Sovětský svaz prováděl ve 30. letech velkou čistku (která si vyžádala přibližně milion obětí), zakládající členové KS Číny v té době – neznámí světu – loupili bohaté statkáře na venkově a pustošili města v rámci akcí, které nazývali „revolucí“. Přestože to bylo v rozporu s tradiční čínskou kulturou, krátkodobé zisky a touha po moci přesto přilákaly značnou část čínské populace. Rakovina jménem KS Číny, jejímž genetickým materiálem byl třídní boj a nenávist, tak začala v Číně nabývat podoby a v následujících letech dále rostla.

Během pozemkové reformy v 50. letech znárodnila KS Číny půdu a označila statkáře za „nepřátele státu“. V kampaních Tři proti a Pět proti zabavovala kapitál a majetek ve městech, přičemž podnikatele označovala za „nepřátele státu“. V kampani proti pravici režim úspěšně donutil intelektuály vzdát se svých hodnot a integrity a bezvýhradně se podřídit Straně.

KS Číny pokračovala ve lžích i v roce 1959 během kampaně Velký skok vpřed, kdy se chlubila výnosy plodin, které měly být až 150krát vyšší než běžně. Na základě těchto nadhodnocených údajů byli rolníci nuceni odevzdávat úrodu státu. Většina plodin byla následně vyvezena do zahraničí a v zemi zůstalo jen minimum pro vlastní spotřebu. Výsledný hladomor si mezi lety 1959 až 1961 vyžádal přibližně 45 milionů lidských životů.

Jako by to nestačilo, komunistický vůdce Mao Zedong rozpoutal v polovině 60. let další vlnu kampaní, tentokrát s cílem zničit tradiční čínskou kulturu. Tato éra, známá jako Kulturní revoluce, během několika málo let téměř vymýtila duchovní prvky, které po tisíce let inspirovaly čínskou civilizaci – od literatury a umění až po vzdělávání a každodenní život.

Tyto tragédie byly katastrofami způsobenými člověkem, poháněnými chamtivostí KS Číny po moci a bohatství. Navzdory tomu, co čínský lid očekával, byla půda v zemi i značná část kapitálu a majetku znárodněna a fakticky se stala vlastnictvím vysoce postavených stranických představitelů.

Zatímco si KS Číny plnila kapsy drancováním těch, kteří „něco měli“, zakázala těm, kteří „nic neměli“, aby se k bohatství dostali stejným způsobem a zpochybnili tak legitimitu režimu. Tento rozpor ukazuje, že teorie komunismu je ve své podstatě chybná.

Během pouhých několika desetiletí přinesla KS Číny čínskému lidu hlad (hladomory, jako například v letech 1959–1961), nemoci (včetně nezvládnuté epidemie SARS a koronaviru), ztrátu majetku, ztrátu kultury a smrt.

Metastáze do západních zemí

„Existuje jen jeden způsob jak zkrátit, zjednodušit a soustředit vražedné smrtelné křeče staré společnosti a krvavé porodní bolesti společnosti nové – a tím je revoluční teror,“ napsal Karl Marx v roce 1848.

Jak smrtící je ve skutečnosti recept komunismu pravděpodobně přesahuje i Marxovo vlastní chápání. Antonov Ovsejenko, jehož otec vedl bolševický útok na Zimní palác v roce 1917, uvedl, že počet lidí zabitých v důsledku komunistického dobytí Ruska činil 100 milionů. Rudí Khmerové vyvraždili 2–3 miliony lidí ze sedmimilionové populace Kambodže. KS Číny je rovněž zodpovědná za více než 80 milionů nepřirozených úmrtí. Tato zabíjení nejsou překvapivá, neboť komunistické režimy přežívají a prosperují díky násilí – terorizují totiž své odpůrce, aby si udržely moc.

Tento „genetický materiál“ komunismu umožňuje jeho množení. Marx to popsal jako „osvobození proletariátu, a tím celé společnosti“, což v moderní éře překládá KS Číny jako „mnohostrannou spolupráci“. Současné vedení KS Číny konkrétně hovoří o „společenství sdíleného osudu lidstva“. V terminologii onkologické patologie takové množení znamená metastázi.

Poháněny nadějí na lepší Čínu a lákadlem ekonomických výhod, přehlížely západní země uměle vytvořené tragédie komunismu a rozhodly se s Čínou spolupracovat.

Jak bylo popsáno v předchozích článcích na serveru Minghui.org, ještě před skončením Kulturní revoluce se tehdejší americký prezident Richard Nixon zpronevěřil svým zásadám a v roce 1972 navštívil Čínu. Následně byly v lednu 1979 navázány plné diplomatické vztahy s Čínou. Udělení statusu nejvyšších výhod (Most-Favored-Nation, MFN) a také Dohoda o vědeckotechnické spolupráci, podepsaná v témže roce, otevřely cestu ke stovkám společných výzkumných projektů a kooperativních programů mezi oběma zeměmi.

Přestože po masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 byl v americkém Kongresu předložen návrh zákona, který měl podmínit status MFN dodržováním lidských práv v Číně, v praxi se téměř neuplatňoval. Pod tlakem amerických podnikatelských kruhů byl status Číně obvykle prodlužován bez podmínek. S pomocí Spojených států a dalších západních zemí pak vstup Číny do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001 umožnil téměř neomezený přístup k šíření komunistických genů prakticky do celého světa.

Infiltrace a škody

KS Číny pronikla do světa hluboce a komplexně.

Podle údajů Trading Economics pocházelo 19 % amerického dovozu z Číny – více než z kteréhokoliv jiného státu. V roce 2019 to představovalo 472 miliard dolarů. Podobně výzkum Michiganské státní univerzity ukázal, že stát New York dovezl v roce 2018 zboží z Číny v hodnotě 23 miliard dolarů, což výrazně převyšuje objem dovozu z jakékoliv jiné země, zatímco vývoz do Číny se umístil až na 8. místě a činil méně než 3,5 miliardy dolarů.

Tato výrazná obchodní nerovnováha posílila čínskou ekonomiku, zatímco v USA negativně ovlivnila výrobu a vedla ke ztrátám pracovních míst. Co je však ještě důležitější, dává Číně obrovskou páku k tomu, aby mohla vyvíjet tlak na americké podniky, a tím ovlivňovat americkou politiku vůči Číně. Když předseda Federálního rezervního systému Alan Greenspan navštívil v roce 1994 Peking, řekl čínským představitelům: „Jsme ochotni poskytnout vaší centrální bance co největší pomoc v technických oblastech, ve kterých máme mnohaleté zkušenosti.“

Za posledních více než 20 let povzbuzovaly finanční skupiny z Wall Street Američany k investování do čínských podniků, zatímco velké finanční firmy zajišťovaly transakce čínských společností obchodujících se Spojenými státy.

Kromě toho společnost Bloomberg rozhodla o zařazení 364 pevninskočínských dluhopisů do globálního indexu Barclays Global Aggregate Index během 20 měsíců počínaje 1. dubnem 2019. Podle odhadů analytiků by plné zařazení těchto dluhopisů mohlo přilákat do přibližně 13bilionového čínského dluhopisového trhu kolem 150 miliard dolarů ze zahraničí. Později, v listopadu 2019, oznámil index MSCI ACWI ex-U.S. (jeden z mnoha akciových indexů společnosti MSCI – Morgan Stanley Capital International), že navýší váhu akcií typu A z Číny v některých MSCI indexech až na 20 %. Podobně i FTSE Russell, druhá největší indexová společnost na světě, oznámila 21. února 2020, že zvýší váhu čínských akcií ve svých indexech, čímž navázala na krok MSCI.

Taková opatření neovlivňují jen stabilitu a národní bezpečnost Spojených států, ale také zvyšují nejistotu v běžných amerických domácnostech. Podle článku ve Foreign Policy ze 14. ledna 2020 vlastní akcie 55 % Američanů, přičemž většina z nich spoléhá na profesionálně spravované penzijní fondy, podílové fondy a důchodové účty. „Globální dluhopisové indexy začaly přidávat čínské vládní dluhopisy do svých ukazatelů… tyto zásadní změny v rozložení fondů by mohly automaticky navýšit americké investice do čínských společností a vládních cenných papírů na více než 1 bilion dolarů do konce roku 2021 – a to bez aktivního souhlasu či vědomí většiny Američanů,“ napsal server foreignpolicy.com v článku s názvem „Američané investují do Číny stále více – a ani o tom nevědí“.

Infiltrace KS Číny do Spojených států sahá hluboko také v oblasti propagandy (např. čínská zpravodajská média působící v USA jako součást tzv. „měkké moci“), vzdělávání (např. Konfuciovy instituty), komunit a organizací (např. OSN a WHO, přičemž druhá jmenovaná je v souvislosti s pandemií koronaviru vnímána jako loutka KS Číny). Podrobnosti naleznete v nedávném přehledovém článku na webu Minghui.

Evropské země rovněž sehrály klíčovou roli při pomoci KS Číny získat moc, zatímco přehlížely její špatnou bilanci v oblasti lidských práv. Například Španělsko bylo první zemí EU, jejíž ministr zahraničí navštívil Peking po masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, a později pomohlo prosadit zrušení zbrojního embarga EU vůči Číně. Španělsko je zakládajícím členem Asijské infrastrukturní investiční banky a účastní se summitů Iniciativy Pásu a cesty (BRI) – snahy KS Číny o globální expanzi. Kromě toho Telefónica, jeden z největších poskytovatelů pevných a mobilních telefonních služeb na světě, silně investovala do zařízení Huawei pro sítě 5G, zatímco španělská pomoc umožnila KS Číny rozšířit projekt BRI do Latinské Ameriky.

Itálie je dosud jedinou zemí skupiny G7, která se k čínské BRI oficiálně připojila, a to navzdory námitkám svých západních partnerů. „Číňané si v podstatě koupili přístav Pireus u Atén,“ informoval deník The New York Times dne 30. března 2019. Nové dohody s Čínou „jí nyní umožní přístup také ke klíčovým italským přístavům, jako je Janov a další v Terstu, který má železniční spojení až do samotného srdce střední Evropy“. (Aktualizace: Itálie v prosinci 2023 oznámila, že z BRI vystoupí.)

Když se Boris Johnson v červenci 2019 stal britským premiérem, prohlásil, že jeho vláda bude velmi „pročínská“. Kromě podpory čínské Iniciativy Pásu a cesty tvrdil, že Británie bude „nejotevřenější ekonomikou v Evropě“ pro čínské investice. „Nezapomínejte, že jsme nejotevřenější zemí pro mezinárodní investice, zejména ty čínské. Čínské firmy k nám přicházejí například kvůli výstavbě Hinkley – velké jaderné elektrárny,“ dodal. Navíc byla Británie první západní zemí, která se připojila k Asijské infrastrukturní investiční bance (AIIB), vedené Čínou. (Aktualizace: Spojené království od té doby zaujalo vůči BRI distancovanější postoj.)

Jak se koronavirus z Číny rozšířil do zbytku světa, výše uvedené regiony patřily k těm nejhůře zasaženým – navzdory své geografické vzdálenosti od Číny. Chceme-li najít bezpečnější cestu do budoucnosti, možná je na čase přehodnotit náš vztah ke Komunistické straně Číny.

Hledání řešení

Na rozdíl od 70. a 80. let, kdy se ještě zdála být naděje na otevřenost a demokracii v Číně, jsou dnešní pobídky západních zemí z velké části motivovány ziskem – a to při naprostém přehlížení porušování lidských práv v Číně.

Ve Zprávě o stavu lidských práv Ministerstva zahraničí USA za rok 2019 se uvádí, že Čína nadále pokračuje v masovém zadržování menšin. „Závažné problémy v oblasti lidských práv zahrnovaly: svévolné nebo nezákonné zabíjení ze strany vlády; nucená zmizení prováděná vládou; mučení ze strany vlády; svévolné zadržování; kruté a život ohrožující podmínky ve věznicích a vazebních zařízeních; politické vězně; svévolné zásahy do soukromí; zásadní problémy s nezávislostí soudnictví; fyzické útoky a trestní stíhání novinářů, právníků, spisovatelů, blogerů, disidentů, petentů a dalších osob i jejich rodinných příslušníků; cenzuru a blokování webových stránek; potlačování práv na pokojné shromažďování a svobodu sdružování, včetně přehnaně restriktivních zákonů platných pro zahraniční i domácí...“

Zpráva rovněž zmiňuje pronásledování Falun Gongu, meditační disciplíny založené na principech Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Přestože praktikující této disciplíny zakoušejí značné duševní i fyzické přínosy, režim KS Číny skupinu od července 1999 potlačuje. Mnoho praktikujících bylo zadrženo, uvězněno a mučeno. Někteří se stali oběťmi násilného odebírání orgánů.

Navzdory potlačování svobody slova a víry v Číně – a všudypřítomné cenzuře – je Falun Gong jednou z mála skupin, které veřejně hájí svobodu vyznání.

Možná bychom si měli vzít příklad z praktikujících Falun Gongu a postavit se tyranii KS Číny. Společenské a ekonomické distancování od KS Číny může být cestou, která nás vyvede z noční můry jménem Pandořina skříňka.