​Nezapomenutelná cesta: Desetidenní seminář Falun Gongu v roce 1998

(Minghui.org) Letos je mi 83 let a s praktikováním Falun Dafa (známého také jako Falun Gong) jsem začala v roce 1995. Kdykoli na webových stránkách Minghui čtu články, v nichž praktikující sdílejí své vzpomínky na účast na přednáškách Mistra Li, čtu je znovu a znovu. Moje srdce je při tom stejně nadšené jako jejich.

Opravdu obdivuji ty, kteří měli možnost se těchto přednášek osobně zúčastnit. V té době jsem ani nevěděla, že se nějaké takové kurzy konají. Dnes bych se proto ráda podělila o svou zkušenost ze semináře Falun Gongu, který se konal v našem okrese v roce 1998. Byl to desetidenní seminář, kterého se zúčastnilo více než 500 lidí. Pro mě to byla ta nejpamátnější událost a dokonalý začátek mé kultivační cesty.

Bylo léto roku 1998, když praktikující v našem okrese uspořádali seminář na jedné střední škole. Jedna praktikující mi zavolala a pozvala mě. Tehdy jsem s praktikováním teprve začínala a byla jsem ve velmi špatném zdravotním stavu. Bedra mě bolela tak, že jsem se nemohla hýbat – když jsem seděla, nemohla jsem vstát, a když jsem stála, nemohla jsem si sednout. Nebyla jsem schopná se o sebe postarat. Ta praktikující mě ale uklidnila, že se o mě ostatní postarají. Můj manžel měl obavy a ptal se: „Jak to zvládneš? Kdo ti pomůže s hygienou nebo praním?“ Odpověděla jsem mu: „Lidé, kteří praktikují Falun Gong, jsou dobrosrdeční. Pomohou mi.“

Když jsem dorazila na místo srazu k autobusu, většina lidí už byla uvnitř. Autobus byl plný. Praktikující mi pomohli naložit zavazadla a dva lidé mi pomohli nastoupit. Dokonce mi drželi první sedadlo u dveří. Cítila jsem se mezi nimi jako mezi sestrami. Neměla jsem vůbec žádné obavy.

Po méně než hodině jízdy jsme dorazili ke škole na úpatí malého kopce. Celý autobus musel počkat, než vystoupím jako první. Nikdo nebyl netrpělivý ani neprojevoval nespokojenost. Dvě praktikující mi pomohly vyšplhat do kopce k ubytovně. Ustlaly mi postel, pověsily moskytiéru a dokonce mi přenechaly to nejhezčí spodní lůžko u okna. Byla jsem jim nesmírně vděčná.

Každé ráno jsme vstávali ve čtyři hodiny, abychom cvičili. Čtvrtý cvik ve stoje jsem nezvládla, protože jsem se nemohla ohnout ani dřepnout. Při meditaci v sedě jsem potřebovala pomoct už jen s tím, abych si sedla. Přes den jsme seděli na zemi ve třídách a společně sledovali videa Mistrových přednášek. Poté jsme sdíleli svá pochopení a zkušenosti.

Nejtěžší pro mě bylo umývání. Škola byla na venkově, podmínky tam byly velmi skromné. K dispozici byla jen studená voda a já potřebovala pomoc, abych si mohla obstarat teplou. Nedokázala jsem se ohnout, abych si svlékla kalhoty, a tak jsem jen povolila gumu a nechala je sklouznout. Zpočátku mi praktikující pomáhaly s koupáním i praním. Ale už čtvrtý den jsem si zvládla sama přinést teplou vodu a vykoupat se. Na konci desetidenního semináře už jsem se mohla opět volně hýbat!

Opravdu jsem pocítila uzdravující sílu Falun Gongu. Původně jsem přijela jen kvůli zlepšení zdraví a učení jsem příliš nerozuměla. Ale těch deset dní bylo nejšťastnějších, nejnaplněnějších a nejpamátnějších v celém mém životě. Na tu vzpomínku nikdy nezapomenu.

Zázraky, které jsme během semináře zažili

Během těch deseti dní se stalo mnoho neuvěřitelných věcí.

Nejprve – mnozí z nás skutečně viděli Falun (Kolo Zákona) na vlastní oči. Jedno odpoledne, kolem čtvrté hodiny během přestávky, se na obloze kolem zapadajícího slunce na severozápadě školy objevilo nespočet velkých Falunů. Slunce už bylo samo o sobě dost velké, ale Faluny, které jsme viděli, byly ještě větší. Uprostřed byly jasně vidět čtyři malé symboly 卍. Faluny se neustále otáčely, jeden za druhým, a při otáčení měnily barvy. Ze tříd se ozývaly nadšené hlasy, jak lidé volali na ostatní: „Pojďte ven! Pojďte se podívat!“ Všichni jsme byli naplněni radostí a úžasem. Vnímali jsme to jako Mistrovo povzbuzení!

Škola, kde se seminář konal, stála na malém návrší a byla ze tří stran obklopena rýžovými poli. Za jejími zdmi rostl divoký plevel a letní večery byly plné komárů. Před námi se tam jiná skupina pokusila uspořádat výcvikové setkání. Dva lidé místo předem prozkoumali a jejich moskytiéry byly v noci tak obalené komáry, že to vzdali a přestěhovali se do hotelu. Ale během našeho studijního semináře – přestože nás bylo přes 500 a každý den ve 4 ráno jsme seděli venku na školním pozemku a meditovali – si nikdo na komáry nestěžoval. Jedna praktikující si dokonce večer vybrala místo na meditaci u malé branky, která vedla ven ze školy. Řekla, že za celou dobu neviděla jediného komára. Není to neuvěřitelné?

My jsme samozřejmě věděli proč. Energetické pole více než 500 opravdových kultivujících bylo nesmírně silné. Není divu, že místní zemědělci říkali: „Co se to děje v té škole? Každou noc je nad tím místem červená záře.“

Přesně jak řekl Mistr v Zhuan Falun:

„Toto pole není jen tak obyčejné pole, a není to pole průměrné praxe qigongu. Je to pole kultivační praxe. Mnozí z nás, kteří máme schopnosti, jsme viděli, že pole energie Falun Dafa je obklopeno mohutným červeným světlem a je všude červené.“ (Přednáška třetí, Zhuan Falun)

Potkala jsem jednu ženu kolem čtyřicítky, která pocházela z mého rodného města, i když nyní žila v sousedním okrese. Zeptala jsem se jí: „Jak jsi věděla, že sem máš přijít?“ Odpověděla: „Když je tady taková skvělá praxe a navíc tak blízko, jak bych mohla nepřijít?“ Její manžel zemřel brzy a ona žila na venkově. Kdyby nepracovala, nemohla by si dovolit posílat syna do školy. Kromě zemědělských prací si přivydělávala vykládáním nákladních aut s uhlím. Každé auto musela lopatou vyházet sama, a pokaždé ji potom bolela záda. Ale od té doby, co začala praktikovat Falun Gong, už ji vykládání uhlí neunavovalo.

Další žena, farmářka, žila asi osm kilometrů od školy a praktikováním se zabývala už několik let. Každé ráno přicházela plná energie, se zdravou barvou ve tváři. Takových dojemných a neobvyklých příběhů bylo tolik, že je ani nedokážu všechny vyjmenovat.

Později nám praktikující, která seminář organizovala, řekla, že začátky byly dost napjaté. Počítali jen asi se dvěma sty účastníky, ale nakonec dorazili praktikující z okolních měst, okresů a dokonce i z provinčního hlavního města. Najednou bylo přes 500 lidí! Byl obrovský tlak na zajištění jídla, vody a ubytování.

„Aby bylo dostatek vody, nechali kohoutky puštěné celý den a noc, aby se naplnily školní vodní nádrže. Školní jídelna měla kapacitu pouze pro asi 200 lidí, takže museli dokoupit další vybavení. Dokonce i zaměstnanci školy, kteří byli na dovolené, se vrátili, aby pomohli, a přinesli s sebou další misky a nádobí.

„Přesto každý účastník zaplatil pouze 10 juanů za den, což pokrylo stravu i ubytování. Po skončení workshopu zbylo ještě více než 16 000 juanů. Koordinátor daroval 9 000 juanů druhému stupni základní školy a zbytek věnoval místnímu prvnímu stupni základní školy.

„Později přišli vyšetřovatelé z vlády, kteří měli podezření, že organizátoři na akci vydělali. Když však prošli záznamy, zjistili, že každý cent byl jasně účtován. Ve skutečnosti hlavní organizátor tiše daroval 10 000 juanů ze svých vlastních peněz, aby workshop mohl proběhnout.

„Nakonec úředníci neměli co říct. Prostě nemohli pochopit, že Falun Dafa je skutečně místem upřímnosti a čistoty.“