Překonala útrapy dětství a vystoupila na světovou scénu

(Minghui.org) Následující příběh pojednává o praktikující Falun Gongu a její dceři – vítězce zlaté medaile v taneční soutěži.

Falun Dafa jsem začala praktikovat ještě před rokem 1999, kdy zlovolná Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila plošné pronásledování této praxe. Toto pronásledování trvá dodnes a rozšířilo se i do mezinárodního prostředí.

V průběhu pronásledování jsem byla sedmkrát nezákonně zatčena a držena ve vazbě. V roce 2017 jsem s dcerou uprchla do Spojených států.

Než jsem začala praktikovat Falun Dafa (známý také jako Falun Gong), trpěla jsem různými zdravotními problémy. Krátce po zahájení praxe jsem se však všech nemocí zbavila a získala zpět zdraví. Byla jsem nesmírně šťastná, že jsem získala Dafa, který je založen na principech Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. V té době mnoho lidí kolem mě nosilo odznaky Falun Dafa a cvičební místa byla běžnou součástí veřejného života v celé Číně.

KS Číny vládne pomocí lží, krutosti a útlaku, a nemůže snést principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti ani obrovskou popularitu Falun Gongu. Dne 20. července 1999 oficiálně zahájila pronásledování praktikujících Falun Gongu prostřednictvím genocidní politiky zaměřené na „pošpinění jejich pověsti, ekonomické vyčerpání a fyzickou likvidaci“.

Moje rodina během pronásledování velmi trpěla. Protože jsem odmítla vzdát se své praxe, byli mí rodiče neustále obtěžováni policií KS Číny, která z nich vymáhala peníze a vyhrožovala jim propuštěním ze zaměstnání. Bolest a stres byly pro mé rodiče příliš velké – oba zemřeli na nemoc v raném věku, něco přes šedesát let.

Kvůli opakovaným zadržováním, kterým jsem čelila za to, že jsem se odmítla vzdát víry ve Falun Dafa, si moje jediná dcera nemohla užívat normální dětství už od útlého věku. Když jí byl něco přes rok, odvezli mě do transformačního (vymývacího) centra. Můj manžel musel pracovat, aby uživil rodinu, a já jsem nedokázala rodičům říct, co se děje, protože jsem nechtěla, aby se ještě víc trápili – zvlášť když byl otec už tehdy vážně nemocný. Manžel tedy dceru přihlásil do blízké školky a požádal o pomoc sousedku.

Když mě po čase propustili, jedna z učitelek ve školce se mě zeptala, kde jsem byla. Řekla mi, že moje dcera každý den nosila oblečení, které zapáchalo. Přestože opakovaně žádala osobu, která ji ze školky vyzvedávala, aby jí převlékla, druhý den přišla holčička znovu ve stejném špinavém oblečení.

Během mého zadržování mě manžel s dcerou o víkendech navštěvovali. Každý víkend, když po hodině museli odejít, se dcera začala hlasitě rozplakávat a křičet – její nářek se rozléhal celou budovou. Bylo to srdcervoucí. Každé mé zatčení nebo uvěznění způsobilo v její křehké dětské mysli nepředstavitelnou bolest.

Kromě mnoha zatčení a pobytů ve vazbě jsem se někdy musela skrývat mimo domov, abych se vyhnula dalšímu pronásledování. V takových chvílích jsem musela dceru svěřit do péče sousedky. Jak rostla, občas zůstávala doma sama a starala se o sebe. Velmi jsem jí chyběla a stala se plachou a snadno se vyděsila.

Den, kdy mě zatkli posedmé, byl zároveň prvním dnem letních prázdnin na nižší střední škole. Sedm nebo osm policistů vtrhlo do našeho bytu, nasadili mi pouta a řekli, že jsem uvedena na online seznamu hledaných osob a že mě musejí okamžitě zatknout. Poté začali nelegálně prohledávat byt a chystali se mě odvézt.

Moje dcera byla tehdy doma jediná a velmi se vyděsila. Rozplakala se. Policisté se jí ptali, jestli také praktikuje Falun Gong. Neodpověděla, jen stále opakovala: „Moje maminka je hodný člověk.“

„Neboj se,“ uklidňovala jsem ji, „maminka nic špatného neudělala, jen se snaží být dobrým člověkem.“

To byla nejděsivější zkušenost, jakou jsem během pronásledování zažila. Odvezli mě mimo město a místní policie mě označila za „závažný případ“. Během vazby, kdy jsem čekala na soud, jsem si zachovala spravedlivé myšlenky a tiše žádala Mistra o pomoc. Současně jsem v srdci zcela odmítala toto zlé pronásledování.

Mezitím ostatní praktikující informovali o mém zatčení do zahraničí. Policisté uvedli, že jejich telefony byly zahlceny telefonáty od praktikujících ze zahraničí. Velmi se vyděsili. O měsíc později mě propustili z vězení.

V den, kdy jsem se vrátila domů, mě dcera pevně objala a řekla: „Mami, v den, kdy tě odvedli, jsem šla prosit Mistra před jeho portrét, aby Ti pomohl brzy se vrátit domů.“ Také se jí zdály dva sny, ve kterých jí Mistr řekl: „Maminka se brzy vrátí.“

Byla jsem propuštěna na kauci a policie mi řekla, že mě kdykoli může znovu uvěznit.

V té době už byli moji rodiče po smrti a kvůli nedostatku mé péče, stejně jako vlivem tvrdého společenského prostředí a úpadku morálních hodnot, se z mé dcery stala vzdorovitá dívka a její školní výsledky se rychle zhoršily. Rozhodla jsem se tedy s ní opustit Čínu.

Podařilo se nám přesídlit do Spojených států a má dcera měla to štěstí, že mohla začít studovat klasický čínský tanec na Fei Tian Academy of the Arts v New Yorku. Už jí bylo čtrnáct let, což je na začátek výuky tance považováno za poměrně pozdní věk – navíc neměla žádný předchozí trénink.

Díky výjimečnému prostředí pro studium a trénink na akademii udělala moje dcera rychlý pokrok jak ve školních předmětech, tak v taneční přípravě. Začala opravdově kultivovat podle Dafa, pilně studovala a neustále napravovala své nesprávné způsoby myšlení, aby zlepšila svůj charakter (xinxing). Jednou mi řekla: „Mami, kdybychom zůstaly v Číně, byla bych zničená.“

Má dcera se stala velmi ohleduplnou. Když přijede během prázdnin domů, vždy trvá na tom, že mi pomůže s domácími pracemi. Je velmi disciplinovaná, vše zvládá s přehledem a nikdy nepolevuje. Podobně jako mnoho dalších studentů Fei Tian je čím dál výjimečnější. Díky kultivaci se naučila dívat do sebe, když narazí na problém, a změnila svou dřívější výbušnou povahu.

Někteří příbuzní jí navrhovali, aby po absolvování Fei Tian College změnila obor. Ona mi však řekla: „Mami, tady jsem získala opravdu kvalitní vzdělání. Rozhodla jsem se, že se budu tanci věnovat naplno. Chtěla bych po ukončení studia pokračovat magisterským programem v tanci. Také doufám, že budu moci jezdit na turné se souborem Shen Yun a pomáhat lidem poznat pravdu.“

Jednou se se mnou podělila o sen, ve kterém se jí někdo zeptal, jestli chce být hvězdou tance mezi běžnými lidmi, nebo tanečnicí Shen Yunu. Pevně odpověděla, že chce být tanečnicí Shen Yunu. Je nadšená a vděčná, že může studovat na Fei Tian College.

Také ona zažila během tanečního tréninku bolest a zranění, ale vždy se na to dívala z pohledu praktikující Falun Dafa. Nakonec vše překonala a nyní je ve velmi dobrém zdravotním stavu. Já jako její matka se díky ní také zamýšlím nad sebou, napravují své nedostatky v kultivaci a společně posilujeme své spravedlivé myšlenky.

Cítím nesmírnou hrdost a vděčnost, že si moje dcera zvolila tak nádhernou životní cestu – a to právě v této kritické době, kdy lidská morálka tak rychle upadá. V současnosti získává výborné vzdělání na Fei Tian College, které vychází ze skutečné tradiční kultury čínské civilizace o délce 5 000 let.

Často myslím na jednu praktikující, kterou jsem znala v Číně. V roce 2001 se její manžel, který také praktikoval Dafa, zúčastnil se mnou tiskové konference pro zahraniční média, kde jsme se snažili objasnit pravdu o Falun Dafa a odhalit kruté pronásledování praktikujících ze strany KS Číny. Krátce poté ho zatkla policie a později zemřel v důsledku mučení. Bylo mu teprve 38 let. Zanechal po sobě manželku a desetiletého syna. Často na ni myslím a přemýšlím, jak to všechno v tom nepřátelském a nebezpečném prostředí zvládá. V duchu se za ně tiše modlím.

Krátce po příjezdu do Spojených států jsem narazila na reportáž televize NTDTV, ve které americký novinář Philip Pan vedl rozhovor se skupinou praktikujících Falun Gongu, kteří byli v roce 2001 pronásledováni v psychiatrické nemocnici. Byla jsem otřesena – v té době jsme riskovali životy při potvrzování Fa. Pocítila jsem hlubokou vděčnost vůči tomuto novináři z deníku The Washington Post.

Všichni praktikující v reportáži vystoupili pod svým pravým jménem – až na mě. Pokud vím, novinář jejich jména v článku neuvedl, aby ochránil jejich identitu. Pamatuji si ho jako velmi laskavého mladého muže, bystrého a čestného.

Přála bych si ho znovu potkat a říct mu o mně a mé dceři, o našem novém životě v USA – a také mu říct, že všichni dobrosrdeční lidé budou mít světlou budoucnost.