Zásadní proměna sebe sama je klíčem k odstranění zasahování

(Minghui.org) Praktikuji Dafa už 29 let. Mnoho praktikujících, které znám, jsou dnes již v důchodovém věku, a já jsem považován za mladého praktikujícího. V průběhu let jsem pozoroval, jak praktikující čelili různým formám pronásledování, což vedlo k velkým ztrátám v zachraňování lidí v naší oblasti. Rád bych se podělil o některé důvody, o kterých si myslím, že vedly k tomu, že praktikující, které znám, byli pronásledováni – abychom se v budoucnu mohli lépe ubírat svou cestou kultivace.

Nevědět, jak používat kouzelný nástroj, který nám dal Mistr – dívání se do sebe

Existuje mnoho důvodů, proč jsou praktikující pronásledováni. Nejprve bych o tom rád mluvil z pohledu dívání se do sebe, na základě vlastních zkušeností a situace praktikujících v naší oblasti, kteří byli pronásledováni.

Nejbolestivější je vidět, jak praktikující, které znám, odcházejí ze světa. Někteří si mysleli, že objasňování pravdy se rovná kultivaci, a měli pocit, že dělají tři věci dobře. Nedokázali se však oprostit od určitých představ, a nakonec přišli o svá těla, protože staré síly využily jejich mezer. (Těmito připoutáními jsou například chtíč, zášť, používání zdrojů Dafa pro osobní účely a podobně.) Někteří praktikující byli opakovaně vězněni a procházeli si karmou nemoci.

Mnozí z nich jsou zkušení praktikující, kteří prošli vzestupy i pády, a jejich víra v Dafa a kultivaci je zřejmá. Přesto jsem si všiml, že téměř všichni mají jeden společný problém. Když čelí konfliktům nebo zkouškám, nevědí, jak se dívat do sebe. Zastaví se na úrovni člověka s vysokými morálními standardy: „Musím být tolerantnější a držet se vyšších měřítek.“

Například si praktikující může říct: Já ho nerozzlobil, proč na mě najednou začal křičet? Nechápe moje úmysly. Jsem praktikující, neměl bych být jako on. Možná je zaneprázdněný a nemá čas studovat Fa, proto bych mu měl odpustit a mít pro něj pochopení. Praktikující si myslí, že zkoušku překonal a v kultivaci postoupil. Navenek působí soucitně. Ale skutečně se v kultivaci zlepšil? Přísně vzato – ne. Zastavil se na úrovni obyčejného člověka a nedíval se do sebe tak, jak nás to učil Mistr.

Kultivujeme se už tolik let – a opravdu chceme být jen dobrými lidmi mezi obyčejnými lidmi? Co nám tedy brání dívat se do sebe? Myslím, že jsou to právě představy a připoutání, kterých jsme se měli v konfliktech zbavit – ty nám brání prozkoumat se a zamyslet se: „Určitě jsem někde nejednal správně a způsobilo mu to nepříjemný pocit. Mohl jsem něco udělat bez laskavosti, nebo mé myšlenky nejsou v souladu s Fa? Mistr prostřednictvím tohoto člověka odhaluje mé nedostatky.“

Pokud stále nedokážeme problém najít, zamysleme se znovu. Možná v sobě máme představy z minulých životů, které si neuvědomujeme. V takovém případě bychom se na sebe měli podívat bezpodmínečně, tak jak nás to učil Mistr. Jako praktikující bychom si měli uvědomit, že nic z toho, co zažíváme, není náhoda. Pokud skutečně nedokážeme najít příčinu, měli bychom si říci: „To je moje karma.“ Musíme se při zkouškách dívat do sebe. Musí tu být něco, co máme změnit, abychom se mohli přizpůsobit Fa.

Pokud opravdu nedokážeme najít, v čem jsme pochybili, a opravdu to chceme vědět, co bychom měli udělat? Musíme mít silnou touhu: „Chci vědět, v čem je můj problém. Chci se v kultivaci zlepšit!“ Mistr uvidí naši snahu postoupit a pomůže nám. Fa je bezmezný a Mistr má způsoby, jak nám umožnit porozumět. Ale předpokladem je, že sami musíme chtít se zlepšit! To je klíčový krok.

Mistr řekl:

„Buddhové se dívají, jestli je člověk upřímný, když slib skládá, a jestli opravdu kultivuje.“ (Vyučování Zákona na Konferenci v Houstonu)

Protože ve vesmíru platí jeden princip: záleží na tom, co si zvolíte. Pokud se chcete zlepšovat, Mistr vám pomůže; pokud se zlepšovat nechcete, Mistr nemůže nic udělat.“

Jev, kdy se praktikující nedívají do sebe a nemají silnou touhu odhalit své nedostatky, je velmi rozšířený. Platí to zejména u starších praktikujících. Možná je to tím, že jejich představy byly příliš dlouho formovány mezi obyčejnými lidmi a připoutání zakořenilo příliš hluboko – nebo tím, že při každé zkoušce chyběla ochota dívat se do sebe a tato představa, která měla být odstraněna, byla naopak chráněna. V důsledku toho se představy stanou velmi tvrdohlavými. Nakonec se obrátí proti hlavnímu vědomí a začnou ho ovládat. Když se pak člověk snaží dívat do sebe, právě ony mu v tom brání.

Nutí vás hledat vnější příčiny a uvíznout v posuzování dobra a zla z pohledu lidských měřítek. Neustále vám podsouvají, že máte pravdu. Způsobí, že se situace mění podle vašich myšlenek – uslyšíte věci zkresleně, uvidíte klam, a vše jen posílí představu, že máte pravdu. Vyvolají ve vás spoustu silných zdůvodnění nebo využijí myšlenku „tohle je zasahování starých sil“, aby vás odvrátily od dívání se do sebe. Uvězní vás v silném egoismu. Nakonec máte pocit, že se vám děje hrozné bezpráví a že nikomu nemůžete věřit. Tak se postupně izolujete.

Pro praktikující, kteří nemají jasné porozumění Fa, je snadné použít zasahování starých sil jako výmluvu. Mistr řekl, že po 20. červenci [1999] nezařídil žádné osobní zkoušky – takže pokud dochází k zasahování, pak je to působení starých sil.

Mistr řekl:

„Když do vás něco zasahuje, nemůžete si stále myslet, „Musím zničit každého, kdo do mě zasahuje, nikdo do mě nesmí zasahovat.“ (Obecenstvo se směje) Proč se nezastavíte a nepřemýšlíte o tom: Proč do vás někdo zasahuje? Proč je to schopné do vás zasahovat? Je to proto, že vy máte připoutanost, nebo je to proto, že vy máte něco, co nedokážete opustit? Proč se na sebe nepodíváte? Pravý důvod leží ve vás samých a je to jediný důvod, proč to může využít vaši mezeru! Nemáte Mistra, který na vás dohlíží?” (Vyučování a vysvětlování Fa na konferenci Fa v New Yorku, Učení Fa na konferencích III)

„Řeknu vám, bez ohledu na to, jaké konflikty se objeví, nebo jaké druhy situací vystoupí, je to určitě tak, že máme mezery v nás. Je to určitě takto. Kdyby tam nebyla mezera, nikdo by ji nemohl zneužít.” (Vyučování a vysvětlování Fa na konferenci Fa v New Yorku, Učení Fa na konferencích III)

Když o tom mluvíme, je třeba si dát pozor na jednu věc. Praktikující často sklouzávají do extrémních výkladů Mistrova učení. Děje se to proto, že studují Fa s lidskými představami – přijímají části, které souhlasí s jejich názory, a odmítají ty, které s nimi nesouzní. Kvůli tomu nevidí pravý smysl principů Fa. Nejlepší způsob, jak předejít problémům z nejasného porozumění Fa, je být pokorný. Měli bychom naslouchat pochopení ostatních praktikujících. Je to silný způsob, jak prorazit skrze vlastní představy a získat hlubší pochopení Fa. Pomáhá nám to nasměrovat se správným směrem.

Například jedna starší praktikující v našem okolí dokázala čelit pronásledování se silnými spravedlivými myšlenkami a zdálo se, že dělá pilně tři věci. Letos se u ní však náhle objevily vážné zdravotní problémy. Když nebyla při plném vědomí, neúmyslně odhalila zášť vůči praktikujícím, kterou v sobě po mnoho let skrývala.

Praktikující, kteří slyšeli její slova, byli šokováni, protože tyto věci v ní byly ukryté velmi hluboko. Z toho, co řekla, bylo zřejmé, že k posuzování správného a špatného používala základní lidské představy – byl to způsob, jakým jednala dlouho. Není to v souladu s Dafa. Nedívala se na lidi ani na věci, vůči kterým chovala zášť, z pohledu kultivace. Nevěděla, jak se dívat do sebe, a zůstávala jen u povrchního posuzování, co je správné a co špatné.

Odhodlání a pevná víra starších praktikujících ve snaze dobře se kultivovat byly vždy povzbuzením pro mladší praktikující. Tito starší praktikující prošli mnoha životními těžkostmi a společenskými otřesy. Mistrova soucitná a hluboká slova jim objasnila proměnlivost lidských citů, se kterými se v životě setkali – a právě proto si Dafa obzvlášť váží. Kultivace je však velmi vážná záležitost – a pozvednutí vlastní úrovně nevychází pouze z odhodlání.

Člověk musí v kultivaci snášet těžkosti kvůli karmě. Když však narazíme na různé konflikty, které se dotýkají našeho srdce, naše představy nás přimějí jednat jako obyčejní lidé – a my sklouzneme do pasti posuzování, kdo má pravdu a kdo ne, místo abychom rozpoznali, kdo jsem v tomto klíčovém okamžiku skutečně já. Tímto způsobem znovu a znovu chráníme své představy. A tak se z toho stává zkouška, kterou nedokážeme projít.

Nikdo neví, jak dlouhé je jeho životní rozpětí. Některým praktikujícím se připomene, že by se měli dívat do sebe, až když zlé faktory využijí jejich mezer. I když si pak uvědomí, že by měli nahlédnout na svůj kultivační stav, jejich hlavní vědomí je už slabé – a co hůř, není jasné. Někteří dokonce začnou pochybovat o Mistrovi a o Fa.

Nechci soudit, jestli měl praktikující pravdu, nebo ne. Jen analyzuji situaci z pohledu Fa. Je to jeden z hlavních důvodů, proč si myslím, že mnozí praktikující, kteří se navenek zdají, že dělají tři věci dobře, přesto čelí všemožnému pronásledování – protože se v jádru nezměnili. Staré přísloví říká „Není možné se stát Buddhou odložením nože.“ Bez pevného základu v kultivaci, bez zvyku vzdávat se zájmů a připoutání, nebudeme mít silné spravedlivé myšlenky, které by otřásly zlem. Dívání se do sebe je ten nejzákladnější požadavek na praktikujícího – vše ostatní je jen prázdné mluvení.

Bezpodmínečné dívání se do sebe je nejrychlejší, nejpohodlnější a nejvýhodnější cesta k řešení konfliktů a zlepšování se v kultivaci. Pokud máme zvyk dívat se do sebe a dokážeme pokorně naslouchat připomínkám a návrhům ostatních praktikujících, vyhneme se mnoha ztrátám. Díváním se do sebe můžeme jen získat, a ne přijít k újmě – tak proč se mu tak bráníme? Protože nám v tom brání naše představy, které nechtějí zemřít.

Neodstranění našeho základního připoutání

Mistr řekl:

„Niektorí učeníci stále neopustili základné pripútanosti, to sa týka otázky, či je človek vôbec učeníkom Dafa.” (Vyučovanie Fa v San Franciscu, 2005)

Základní připoutání mají důležitý vztah ke kultivaci v dnešním období nápravy Fa, proto musíme najít svá základní připoutání.

Rád bych se podělil o to, jaký dopad má na naši kultivaci, když neodstraníme svá základní připoutání. Před několika lety jsem doma narazil na problém, který se týkal mé praxe Falun Dafa a toho, jak ovlivňuje budoucnost člena mé rodiny. To mě vyděsilo ještě víc. Jako bych měl v srdci těžký kámen – byl jsem hluboce nešťastný. Když jsem četl Fa s ostatními praktikujícími, upřímně jsem jim svůj stav popsal. Trpělivě situaci rozebrali a sdíleli svá porozumění z různých úhlů pohledu. Cítil jsem, jak můj strach postupně slábne, jako by se odlupovala slupka po slupce z cibule. Ale z nějakého důvodu se mi v srdci neustále zjevoval stín – a v jediném okamžiku jsem znovu propadl depresivnímu a vystrašenému stavu.

Jednoho dne, když jsme studovali Fa s ostatními praktikujícími, jsem bez rozmyslu řekl: „Kéž bych se mohl kultivovat někde hluboko v horách a lesích.“ Ve skutečnosti se mi chtělo plakat. Už od mládí jsem věřil v Bohy a Buddhy a po mnoho let jsem radostně praktikoval Falun Dafa. Slovy nelze vyjádřit tu radost, když jsem našel smysl života. Tak kam se poděl ten posvátný a radostný pocit z kultivace? Proč mám pocit, že je kultivace tak těžká? Tohle přece není stav, ve kterém chci být!

Věděl jsem, že to, co jsem řekl, nebylo v souladu s Fa – jen jsem tím vyjadřoval svou bezmoc. Tento stav trval několik měsíců. Studoval jsem Fa a vysílal spravedlivé myšlenky, abych to odstranil, ale nic se nezměnilo. Opravdu jsem chtěl vědět: co je můj problém?!

Jedné noci se mi zdál velmi živý sen: z mých kolen nepřetržitě vytékala voda. Otíral jsem ji papírovými ubrousky. Voda přestala téct a místo ní se objevila hustá, průhledná hmota. Když jsem se probudil, nevěděl jsem, co sen znamená. Rozhodl jsem se o tom nepřemýšlet. Přesto jsem věděl, že ten sen něco znamená – byl příliš živý, než aby to byla náhoda.

Po snídani jsem – ani nevím proč – najednou dostal chuť přečíst si Mistrův článek „K dovršení“. Začal jsem ho číst s velkým zaujetím. (Když o této události mluvím, vždy se mi chce plakat. Každý žák Dafa pocítil Mistrovu ochranu. Mistr si nás cení víc, než si vážíme sami sebe.) Když jsem článek četl, začal jsem přemýšlet o svých základních připoutáních.

Vzpomněl jsem si na to, co řekl Mistr:

„Ve skutečnosti když kultivující v minulosti prohlašovali: „Já dělám to a to,“ „Chci dělat to a to,“ „Chci získat to a to,“ „Kultivuji se,“ „Chci se stát Buddhou,“ nebo „Přeji si získat to a to,“ nic z toho nepřekročilo sobeckost. Ale co po vás chci já, je, abyste se opravdově, čistě a nesobecky Dovršili s opravdovým spravedlivým Fa a spravedlivým Osvícením – jen pak můžete dosáhnout věčného ne-zániku.” (Vyučování Fa na Fa konferenci ve Švýcarsku)

Skutečně – proč se chci stát Buddhou? Buddhova říše je dokonalá, mezi lidmi se vedou spory, existuje zrození, stárnutí, nemoc a smrt, být člověkem je utrpení, chci se stát Buddhou, abych se vyhnul lidskému utrpení a dosáhl věčného štěstí. Není to právě podstata bytostí ve starém kosmu – sobectví? Používám Dafa, abych získal štěstí, po kterém toužím – není to mé základní připoutání? Mistr to vidí – a staré síly také.

Proč nám Mistr opakovaně říká, abychom odstranili svá základní připoutání? Protože s tímto základním připoutáním – sobectvím – nemůžeme vstoupit do nového kosmu.

Protože jsem si svého základního připoutání nebyl vědom, neodstranil jsem ho tehdy, když ho staré síly použily jako záminku k pronásledování – pod tlakem v pracovním táboře, když mnou otřásly lidské emoce. Přineslo mi to neštěstí a utrpení. Dotklo se to mého základního připoutání – ega – a „já“ jsem tomu podlehl a zkoušku neprošel. Když se na to zpětně dívám, i přes to, že jsem se kultivoval tolik let, právě kvůli tomuto připoutání jsem ve své kultivaci mnohé ztratil.

Když jsem četl „K dovršení“, náhle jsem pochopil – jako by se mi v mysli otevřely dveře. Hlasitě jsem se rozplakal, bylo to jako probuzení. Celá moje dosavadní kultivační cesta, včetně všech chybných kroků z uplynulých dvaceti let, se mi promítla před očima. Náhle jsem jasně viděl, jak jsem v každé zkoušce jednal – a proč pro mě byly tak těžké.

Náhle jsem pochopil, co mi Mistr chtěl tím snem sdělit: v koleni je převážně kost, a přesto z něj vytékalo tolik vody – znamená to, že můj základní motiv pro kultivaci není čistý. Když nakonec vytekla průhledná hmota, znamená to, že teprve poté, co bude všechna voda odstraněna, mohu kultivovat dobré věci. Jako člověk, který se dlouho toulal lesem, jsem konečně našel správný směr. Ať je cesta domů jakkoli dlouhá – věděl jsem, kterým směrem se vydat.

Cítil jsem, že jsem zklamal Mistra, a také vnímající bytosti, které mi důvěřovaly, že je zachráním. Zároveň jsem byl hluboce dojat neustálou Mistrovou ochranou a péčí o nás praktikující.

Ačkoli jsem své základní připoutání odhalil, neznamená to, že jsem ho zcela odstranil. Stále mám mnoho dalších připoutání. Ale teď už vím, jak je při problémech odhalit, potlačit a odstranit. Tímto způsobem neustále krok za krokem vykořeňuji zdroj tohoto připoutání – sobectví.

Někteří praktikující si myslí, že všechna připoutání pramení ze sobectví, a proto stačí soustředit se jen na jeho odstranění. Není to nesprávný pohled, ale základní připoutání má každý jiné – a každý má jinou cestu. Každé základní připoutání způsobí, že člověk zakopne. Právě v tomto procesu se ale poučí a osvítí se k Fa. Navíc základní připoutání každého člověka určuje a formuje jeho kultivační cestu. Různá připoutání jsou jako větve stromu a všechna vyrůstají z jednoho kořene. Základní připoutání je tím kořenem stromu. Pokud neodstraníme kořen, ale jen stříháme větve na povrchu, kořen bude stále dál růst. Nejlepší je jednat tak, jak nás to učil Mistr.

Nestát z pohledu kultivace v období nápravy Fa

Nesobeckost je základním rozdílem mezi novým a starým vesmírem. Pomáhat Mistrovi zachraňovat bytosti je zásadním rozdílem mezi praktikujícími Falun Dafa a kultivujícími v minulosti.

Proč si dovolujeme jednat podle svého, když jsme zapleteni do konfliktů, a přitom máme zachraňovat bytosti? Důležitým důvodem je, že nemáme jasné vědomí o kultivaci v období nápravy Fa. Proto nedokážeme správně vyvážit vztah mezi námi a vnímajícími bytostmi. Neuvědomujeme si, jak náš stav kultivace ovlivňuje život a smrt vnímajících bytostí! Aniž bychom si to uvědomovali, soustředíme se na osobní kultivaci. Protože je náš výchozí bod chybný, staré síly snadno vytvoří problémy. Právě proto se nemůžeme zbavit některých lidských představ a uvízneme ve zkoušce na dlouhou dobu.

Bez správného výchozího bodu nebudeme mít čisté a silné spravedlivé myšlenky potřebné k záchraně bytostí. Uvízneme v sobectví a nedokážeme se chovat jako opravdoví praktikující. Důsledkem je, že bytosti kolem nás jsou ničeny – a nejen běžní lidé, ale i bytosti, které stojí za nimi, nemohou být zachráněny. Největším soucitem ve vesmíru je naplnit a harmonizovat to, co si přeje Mistr. A přesto – aniž bychom si to uvědomovali – se stavíme proti Mistrovi ve věci zachraňování bytostí, a způsobujeme tak překážky. To je vážný hřích! Ničíme tím nejen vnímající bytosti, ale zároveň ohrožujeme i sebe.

Chybný výchozí bod se projevuje i při vykonávání tří věcí. Jak čas v období nápravy Fa postupuje, snadno upadneme do pasti mechanického praktikování kultivace. Aniž bychom si to uvědomovali, studujeme Fa, cvičíme a vysíláme spravedlivé myšlenky kvůli vlastnímu dovršení, dobrému zdraví, nebo proto, že nechceme být pronásledováni. Měli bychom však studovat Fa, abychom se mu přizpůsobili, a získali tak sílu zachraňovat bytosti. Máme být zdraví proto, abychom mohli zachraňovat bytosti. Vysíláme spravedlivé myšlenky, abychom odstranili zlé prvky, které nám brání zachraňovat bytosti. Jak čas plyne, ztrácíme soucitnou naléhavost zachraňovat druhé a také odhodlání a poslání pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi, kvůli kterým jsme kdysi s nasazením přišli na tento svět. Taková otupělost oddaluje čas na záchranu bytostí a opakovaně nám brání dosáhnout standardy, které od nás Fa vyžaduje.

Když jsme dlouhodobě uvězněni ve zkoušce nebo narazíme při vykonávání nějaké činnosti na slepou uličku, měli bychom se zamyslet, zda není náš výchozí bod sobecký. Pokud bude naše východisko správné, situace se změní a najdeme cestu ven.

V článku Čínská Fahui | Odstranění pronásledování propuštěním na kauci prostřednictvím spravedlivých myšlenek autorka zápasila s různými představami a strachy, s připoutáním k sobě samé a k záchraně lidí. Když si připomněla, že je praktikující v období nápravy Fa a že jejím jediným cílem je zachraňovat bytosti, neúnavně psala dopisy a osobně objasňovala pravdu těm, kdo ji pronásledovali. Takové laskavé a nesobecké myšlenky pronásledování prolomily. Úryvek z článku: „Vždy si připomínejme, že záchrana bytostí je naše poslání. Začněme tím, že objasníme pravdu přímo policistům, kteří se na pronásledování podílejí, a přistupujme k nim se soucitem. To, že upřednostňujeme záchranu lidí – zejména těch, kdo nás pronásledují – ukazuje ctnost učedníků Dafa. S takovou čistotou – kdo by nám vůbec mohl ublížit? Zlé pronásledování se přirozeně rozpadne.“

Naše kultivační cesta je velmi úzká – proto musíme být přímí a čistí! Každá nesobecká myšlenka, každý laskavý čin vůči druhým, každé odmítnutí podvodného ega nám umožní pocítit proměnu mysli i těla, když se asimilujeme k Fa.

Měli bychom si nápravy Fa hluboce vážit a brát ji s opravdovou vážností! Tato příležitost je bezprecedentní! Mistr řekl:

„Jestli můžete, dejte se do toho. Jestli nemůžete, jestli se nemůžete kultivovat, budete muset na kultivaci zapomenout. Kromě démonů, kteří by vás podvedli, vás nikdo jiný znovu učit nebude a na kultivaci můžete zapomenout.” (Přednáška osmá, Zhuan Falun)

Pokaždé, když to čtu, cítím smutek a prázdnotu. Je to pocit beznaděje, když bytost ztratí příležitost kultivovat se navždy, přestože na tuto šanci čekala tak dlouho. Můžeme jen jednat dobře – jiná cesta není.

Články, ve kterých praktikující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí stav v určitém okamžiku jejich kultivace a jsou psány v duchu vzájemného povzbuzení a společného zlepšování.