Pachatelé jednoduše nemohli vidět moje knihy Dafa

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa v roce 1997 a letos je mi 59 let. Ráda bych se podělila o některé zázračné zkušenosti, které jsem zažila při pomáhání Mistrovi při záchraně vnímajících bytostí.

Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) 20. července 1999 formálně zahájila celostátní pronásledování Falun Dafa, přišli ke mně domů pracovníci místního výboru obyvatel a policisté. Pomlouvali Dafa, opakovali lži z médií a televize ovládaných KS Číny a vyzývali mě, abych s praktikování přestala.

„Mýlíte se,“ řekla jsem jim. „Falun Gong nás učí být dobrými lidmi.“

„Máte doma nějaké knihy Falun Gongu?“ zeptali se.

„Ano, mám,“ odpověděla jsem.

„Pak je musíte odevzdat,“ naléhali.

Začali prohledávat dům. Všechny své knihy Dafa uchovávám ve skříni, a jsou dobře viditelné. K mému velkému úžasu ale, když skříň otevřeli, nikdo z nich moje knihy neviděl!

Mistr mě ochránil před nebezpečím

Jednoho velmi časného rána v roce 2002 jsem šla ven vylepovat samolepky objasňující pravdu. Když jsem to dělala, přišel ke mně jeden muž a zeptal se, co tam lepím. Než jsem mu stihla něco vysvětlit, řekl: „To lepíte samolepky o Falun Gongu.“

„Ano,“ odpověděla jsem mu, „mohl byste se na ně také podívat – jsou velmi dobré.“ A šla jsem dál.

„Stůjte!“ zakřičel za mnou.

Věděla jsem, že se nesmím zastavit, protože policejní stanice byla vzdálená jen několik metrů – nemohla jsem dovolit, aby mě chytil a přivodil si tím karmu. Začala jsem utíkat. Byla jsem tehdy v šestém měsíci těhotenství, takže pro mě bylo velmi obtížné běžet, a on mě rychle doháněl. V srdci jsem prosila Mistra o pomoc a pomyslela si: „Kéž by se přede mnou objevila nějaká zeď, která by ho zastavila.“

Téměř okamžitě jeho kroky utichly. Otočila jsem se a viděla ho stát na místě – rozhlížel se kolem sebe, ale mě neviděl. Věděla jsem, že mě Mistr ochránil a možná skutečně vytvořil zeď, díky které mě ten muž nemohl spatřit.

Mistr mě znovu ochránil v nebezpečné situaci

Jednou jsem šla na místní trh objasňovat pravdu a uviděla jsem starého muže, který prodával jáhly. Pod jeho stoličkou ležel roztrhaný materiál Dafa. Přišla jsem k němu, sebrala několik útržků a řekla mu: „Prosím, přesuňte svou stoličku. Nemůžete na těchto materiálech sedět – jsou určeny k záchraně lidí. Sedět na nich je špatné. Obsahují pravdu, která vám může zachránit život.“

Stařec neochotně posunul stoličku, přitom si bručel: „Neztrácejte čas. Žádní bohové nebo božstva neexistují. Kdyby ano, kde jsou?“

Zatímco jsem sbírala materiály, odpověděla jsem mu: „Prosím, nemyslete si to. Naše čínská kultura má božský původ a trvala tisíce let. Bohové jsou tři stopy nad naší hlavou. Vy nevěříte, že existují – ale dokážete vysvětlit, proč tolik Číňanů chodí do chrámů, aby se modlili a přinášeli jim obětiny?“

Zatímco jsme mluvili, začali se ke mně zezadu, za zády starce, přibližovat dva mladí muži. Uvědomila jsem si, že jde o policisty v civilu – celá situace byla nastražená past.

Okamžitě jsem v srdci prosila Mistra, aby je zastavil. Nesmí jim být dovoleno pronásledovat praktikující Dafa.

Podívala jsem se jim přímo do očí, beze strachu. Náhle se zastavili a začali se spolu bavit. Sehnula jsem se, sebrala roztrhané materiály a rychle odešla. Uvědomila jsem si, že mě pravděpodobně sledovali – protože jsem na toto místo často chodila objasňovat pravdu – a chtěli mě chytit. Ale Mistr mě v tom rozhodujícím okamžiku ochránil.

Díky Mistrově soucitné ochraně jsem se mohla bezpečně dostat přes mnoho nebezpečných situací až do dnešního dne. Děkuji Vám, Mistře!