Mistr a Dafa mi dali všechno

(Minghui.org) V naší rodině žijí čtyři generace. Mému tchánovi je 92 let, máme syna, dceru a desetiletého vnuka. I když nejsme bohatí, žijeme šťastně a spokojeně. Naše děti mají úspěšnou kariéru a v práci jsou chváleny za svůj charakter i schopnosti. Chválí je i sousedé – říkají, že si váží starších a chovají se k nim s úctou.

Už deset let se o tchána střídavě stará můj manžel a jeho sourozenci. Když je řada na nás, vždy se snažím, aby měl co nejlepší podmínky – aby měl dobré jídlo a cítil se pohodlně. Věnuji mu zvláštní pozornost a připomínám manželovi, aby se postaral o to, aby se tchán necítil osamělý nebo odstrčený. Když je u nás, je vždy klidný a spokojený. Před dvěma lety měl veliké štěstí – začal praktikovat Falun Dafa.

Tchán je negramotný. Když je hezky, chodí na procházky, a když se vrátí domů, v pokoji pozorně poslouchá nahrávky Mistrových přednášek. Často mi říká: „Mistrův Fa je tak nádherný! Čím víc poslouchám, tím víc chci poslouchat. Skutečně se mě to dotýká.“ Důvěřuje mi a svěřuje se mi i s věcmi, které neříká ani vlastním dětem. Ostatní mi říkají: „Tvůj tchán tě často chválí – říká, že jsi nejlepší snacha. Tvrdí, že se o něj staráš lépe než všechny jeho děti dohromady.“ A skutečně – chovám se k němu jako ke svému vlastnímu otci. Je to přirozený výsledek mé kultivace ve Falun Dafa. Právě Dafa mě změnil a přinesl mi teplou, harmonickou rodinu.

Mé srdce se otevřelo

Než jsem začala praktikovat Dafa, byla jsem tvrdohlavá, plná nejistoty a nerada jsem se s lidmi bavila nebo s nimi trávila čas. Po svatbě jsem jako první porodila dceru. Moji tchán a tchyně silně zastávali tradiční představy, že syn je cennější než dcera, a proto nebyli šťastní. Tchán měl výbušnou povahu a často pil. Když se opil, vyvolával se mnou hádky. Když se ho lidé ptali, proč se mnou pořád svádí spory, odpověděl: „Chci, aby mě v budoucnu poslouchala. Takže jí musím hned ukázat, kdo je tady pánem.“ Tchyně za mými zády vyvolávala konflikty a tchán byl jako sud se střelným prachem – stačila jediná jiskra od ní a vybuchl.

Jednoho zimního dne, když manžel nebyl doma, se tchán opil a kvůli maličkosti se strašně rozzuřil. Oči měl zarudlé, běhal po dvoře a nadával jako šílený. Málem mě udeřil. Tak moc jsem se vyděsila, že jsem – ačkoli byla noc – popadla svou roční dceru, aniž bych jí stihla obout boty nebo nasadit čepici, a šla jsem přes vítr a sníh víc než kilometr k rodičům. Když jsem jim všechno řekla, byli naprosto rozhořčení.

Druhý den brzy ráno šel otec za mou pratetou do sousední vesnice a řekl jí, co se stalo. Okamžitě se vypravila k mým tchánům a navzdory jejich odporu zařídila, abychom se oddělili do samostatné domácnosti. Ale protože jsme neměli kam jít, museli jsme dál zůstat pod jednou střechou. Domácí práce jsem stejně dělala převážně já. Tchán stále pil, ztrácel sebekontrolu a vyvolával konflikty. Už jsem to skutečně nemohla snášet. Bratr mi pomohl najít práci ve městě, a tak jsem z toho domu odešla. Byla jsem plná hořkosti vůči celé tchánově rodině.

V roce 1996 jsem měla to štěstí, že jsem začala praktikovat Falun Dafa. Nedlouho poté, co jsem se začala kultivovat, jsem prošla naprostou proměnou. Mé tělo i mysl se uzdravily, moje povaha se otevřela, zjemnila se, mé srdce se rozšířilo – a veškerá bolest i starosti zmizely. Měla jsem pocit, že mé srdce zalilo slunce, a cítila jsem se jako nejšťastnější člověk na světě. Tehdy jsem si pomyslela: i kdyby mi někdo nabídl všechny peníze světa, nechtěla bych je. Já chci jen Dafa.

Mistr nás učí, abychom nejprve mysleli na druhé, byli k lidem laskaví a jednali nezištně a nesobecky. Mistrova slova mám stále na paměti. Už jsem v sobě nenosila žádnou hořkost vůči svým tchánům. Opravdu jsem je začala chápat a soucítit s nimi. Uvědomila jsem si, že celý život tvrdě pracovali a neměli to lehké. Snažila jsem se co nejlépe naplňovat jejich potřeby a starat se o ně. Od smrti tchyně jsem se o tchána upřímně starala – a on to hluboce vnímal.

Dnes jsme spolukultivující. Často spolu studujeme Fa a sdílíme si zkušenosti z kultivace. Má dobrou vrozenou kvalitu i schopnost osvícení a Mistr nad ním bdí a vede ho krok za krokem. Jsem skutečně šťastná, že v tomto životě získal tak nádherný Fa – a jsem z celého srdce vděčná našemu soucitnému Mistrovi!

Poctivý obchod a chvála od zákazníků

Před více než deseti lety jsem provozovala malý obchod se spodním prádlem. Držela jsem se vysokých morálních měřítek principů Falun Dafa – Pravdivost, Soucit, Snášenlivost – a vedla jsem své podnikání s čestností. Nikdy jsem neprodávala padělané zboží ani nelhala zákazníkům. Moje ceny byly férové a rozumné. Ke každému jsem se chovala laskavě a rovnocenně, vždy jsem projevovala úctu a dobrou vůli. Nabízela jsem bezpodmínečné vrácení a výměnu zboží. Mé jednání si získalo důvěru a chválu mnoha zákazníků.

Řídila jsem se zásadou „malý zisk, rychlý obrat“ a snažila se držet ceny co nejníž. Často jsem zdarma dávala zboží těm, kdo byli ve finanční tísni – například starší kusy, vystavené vzorky nebo zbytkové velikosti. Jedné ženě s postižením jsem darovala velkou tašku oblečení. Později, když její manžel potřeboval operaci a ona přišla shánět teplé spodní prádlo, dala jsem jí jednu soupravu a řekla jí: „Když si ty i tvůj manžel upřímně budete opakovat: ‚Falun Dafa je dobrý – Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré,‘ operace dobře dopadne.“ Souhlasila s radostí. A skutečně – operace proběhla velmi hladce, manžel se rychle zotavil a nenastaly žádné komplikace.

Jednou v zimě vstoupila do mého obchodu žena kolem třicítky, oblečená jen do staré školní uniformy, a celá se třásla zimou. Okamžitě jsem jí nabídla několik vystavených vzorků ze stojanu a rychle jsem běžela domů pro synovu teplou vlněnou bundu. Když si ji oblékla, hned jí bylo tepleji. Zeptala jsem se jí, jestli umí číst – řekla, že ano. Dala jsem jí brožurku s objasňováním pravdy a poprosila ji, aby si ji doma důkladně přečetla. Také jsem jí dala své telefonní číslo a řekla: „Kdybyste někdy něco potřebovala – a já to měla – ráda vám to dám.“

V průběhu let jsem mnoha zákazníkům v těžké finanční situaci darovala nejen zboží ze svého obchodu, ale i kvalitní, drahé oblečení, které dříve nosily moje děti. Všichni byli velmi vděční – a já jim pokaždé říkala, aby poděkovali Mistrovi a Dafa, protože to Mistr a Dafa mě naučili být dobrým člověkem.

Jednou jsem objasnila pravdu 94leté ženě. Uvěřila mi – a od té chvíle mě považovala za svou nejbližší přítelkyni. Často za mnou chodila do obchodu na kus řeči. Kdykoli měla starosti, svěřila se mi a já jsem jí pomáhala skrze principy Dafa. Když jsme doma měli dobré jídlo nebo pamlsky, rozdělila jsem se s ní. Když si chtěla koupit drobnosti jako ponožky, ručník nebo spodní prádlo, často jsem jí to prostě dala. Pomáhala jsem jí také stříhat nehty. Byla velmi dojatá a říkala: „Ani moje vlastní děti se ke mně nechovají tak hezky jako ty.“ Jednou přivedla několik starších přátel do mého obchodu, aby si mohli vzít materiály o Falun Dafa a Dafa amulety, a požádala mě, abych jim pravdu o Dafa vysvětlila. Řekla jim: „Tohle je ten nejlaskavější člověk, jakého kdy potkáte. Praktikuje Falun Dafa a nikoho neklame. Když si od ní chcete něco koupit a ona to má, nemusíte chodit jinam. Kupte si to od ní a určitě vás neobelže. Věřte tomu, co říká – má pravdu.“

Často chodila do obchodu pro další materiály o Dafa a říkala: „Falun Dafa je opravdu dobrý. Tyto amulety lidi skutečně chrání. Nemůžu být jediná, kdo z toho má prospěch. Chci, aby to poznali i mí přátelé, aby Falun Dafa mohl chránit i je.“ Protože v Dafa upřímně věří a pomáhá zachraňovat ostatní, přijímá požehnání od Dafa. I když je jí 94 let, má stále bystrý sluch i zrak – bez potíží navlékne nit do jehly a chodí rovně s narovnanými zády. Čtyřikrát měla krev v moči, ale pokaždé to během pár dní zmizelo. Také několikrát upadla, ale nikdy neutrpěla žádné zranění. Ví, že ji Mistr chrání, a je za to hluboce vděčná.

Každý den si upřímně opakuje: „Falun Dafa je dobrý – Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré.“ Kdykoli uvidí na zemi ochranný amulet, okamžitě ho zvedne, očistí a předá někomu dalšímu. Amulety si opatruje jako poklady a doma je ukládá na bezpečné místo.

Jednou jsem musela obchod přestěhovat do garáže pod naším bytem. Některé své stálé zákazníky jsem stihla upozornit, ale ne všechny. Krátce po přestěhování se začali vracet staří zákazníci. Jednoho dne přišlo několik lidí najednou a jedna zákaznice nadšeně zvolala: „Konečně jsme vás našli! Šli jsme do vašeho starého obchodu a viděli, že je pryč. Slyšeli jsme, že jste se přestěhovala, ale nemohli jsme vás najít – měli jsme starost. A teď jsme vás objevili!“ Řekla jsem: „Teď to k nám asi budete mít trochu dál.“ Odpověděli: „I kdyby to bylo dál, stejně sem budeme chodit, protože vám důvěřujeme. Jste jiná než ostatní prodejci. Jste laskavá, vaše zboží je kvalitní a nákup u vás nám dává klid na duši. Praktikující Falun Dafa jsou opravdu výjimeční.“

Přežila jsem autonehody

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem přežila tři autonehody – a v žádné z nich jsem neutrpěla vážná zranění. Vím, že to bylo jen díky soucitné ochraně Mistra, že jsem zůstala v bezpečí. Nedokážu slovy vyjádřit svou nekonečnou vděčnost Mistrovi.

Dne 20. července 1999, v den, kdy začalo pronásledování, jsem spolu s několika praktikujícími z naší Fa-studijní skupiny jela do Pekingu apelovat za spravedlnost pro Falun Dafa a Mistra. Když jsme byli méně než sto kilometrů od domova, zastavila naše vozidlo policie a převezli nás do dodávky. Zeptali jsme se: „Proč jste nás zastavili? Jaký zákon jsme porušili?“ Odpověděli: „Žádný zákon jste neporušili, jen to vozidlo nemá správné doklady.“ Řekla jsem: „Jestli je problém jen s vozidlem, tak nás nechte vystoupit.“

Ve chvíli, kdy jsem otevřela dveře a začala vystupovat, mě pohybující se vozidlo vymrštilo dozadu – dopadla jsem rovně na záda. Zadní kolo mi přejelo obě nohy – od kolen až po lýtka. Na bílých kalhotách byly jasně vidět stopy pneumatik. V tom okamžiku jsem měla pocit, jako by mi na nohou ležela silná poduška. Dokonce jsem uslyšela zvuk „puf“. Ačkoli se mi zničily boty a nohy jsem měla poškrábané, necítila jsem vůbec žádnou bolest.

Když si řidič uvědomil, že došlo k nehodě, okamžitě zastavil auto. Nad ničím jsem nepřemýšlela – prostě jsem rychle vstala a odešla. Policie nás zadržela a odvezla do suterénu místní policejní stanice.

Byl vrchol léta a i když moje kosti nebyly poškozené, tkáň na nohou byla zraněná. Ve špatně větraném sklepě se rány rychle zanítily a začaly zapáchat – přesto jsem necítila žádnou bolest. Bez jakékoli lékařské péče jsem si rány jen několikrát opláchla vodou z kohoutku. Asi za deset dní se úplně zahojily a zůstaly po nich jen dvě světlé jizvy. Policisté byli ohromeni.

Během těchto let kultivace jsem zažila mnoho podobných situací. Mistr nám dal tolik – mnohem víc, než bychom kdy mohli oplatit. Můžeme jen uchovávat Mistrovu nesmírnou milost hluboko v srdci a vytrvat v kultivaci Dafa až do samého konce.