Změnila jsem svůj způsob uvažování a zbavila se odporu

(Minghui.org) Ráda bych se podělila o své poznatky ze dvou utrpení, která jsem zažila.

Můj dům měl být zbourán, ale já jsem se nemohla vrátit domů, protože jsem byla kvůli pronásledování vysídlena. Moje dcera musela všechno zařídit. Jelikož se jednalo o obecní byt, nedostali jsme žádnou kompenzaci. Museli jsme si buď pronajmout byt a přestěhovat všechny naše věci, nebo nechat vše zničit spolu s domem.

Jelikož jsme obě pracovaly mimo město, neměly jsme jinou možnost, než to všechno nechat být. Ještě dlouho poté, kdykoli jsem pomyslela na náš majetek, cítila jsem se zdrcená – nemohla jsem to pustit z hlavy. Domov, ve kterém jsme žili více než 20 let, byl pryč. Cítila jsem se jako tulák, který se stěhuje z místa na místo a dělá příležitostné práce. Byla jsem zahořklá a vyčerpaná.

Abych tyto myšlenky zahnala, četla jsem Fa a znovu jsem se vrátila ke správnému myšlení: „Toto není můj skutečný domov – v lidské společnosti se pouze dočasně zdržuji. Nejsem tu, abych žila obyčejný život. I když nevlastním žádný majetek, ani nemám trvalé bydliště, můj domov je tam, kde jsem. Navíc můj skutečný domov je v nebi. Přišla jsem sem, abych se dobře kultivovala, pomáhala Mistrovi v nápravě Fa, zachraňovala bytosti a splnila své sliby.“ Když jsem si to připomněla, smutek v mém srdci zmizel.

Kdykoli se mé myšlenky staly neklidnými, uvědomila jsem si, že je to proto, že jsem nešla správnou cestou kultivace – mé myšlenky klesly na úroveň obyčejného člověka. Mistrova učení prolomila mé lidské připoutanosti. Když jsem analyzovala situaci, zjistila jsem, že většina věcí v mém domě a samotný dům nebyly získány správnými prostředky – byly získány díky osobním kontaktům a zákulisním dohodám, které nebyly v souladu s principy Falun Dafa, tedy Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí. Jak jsem se jako kultivující mohla těchto věcí držet? Ve skutečnosti bylo pravděpodobně dobré se jich zbavit.

Na první pohled nemám na tomto světě nic. Ale ve skutečnosti mi nic nechybí – Dafa mi dal všechno. Když jsem změnila své myšlení, uvědomila jsem si, že mám všechno a že jsem nejšťastnější člověk. Například obyčejní lidé musí utrácet peníze, aby mohli žít a platit nájem. Žiji v bytě stejně jako oni, ale nemusím platit nájem ani jídlo – ve skutečnosti mám příjem, protože pracuji jako pomocnice v domácnosti. Moje myšlení je takové: všude je můj domov. Pokud se ke všem a ke všemu chovám s myslí kultivujícího, pak je můj domov tam, kde jsem. Pouze změnou myšlení můžeme vystoupit z tohoto lidského stavu a dosáhnout skutečného štěstí.

Pečuji o 92letou ženu, která žije sama a do určité míry se ještě dokáže o sebe postarat. Komunikace s ní je pro mě opravdovou zkouškou mého charakteru. Z Fa (učení) chápu, že konflikty se dějí proto, abychom se zlepšovali, a že bych se měla bezpodmínečně dívat dovnitř a zacházet s ní laskavě. Ale když na to přišlo, měla jsem s tím potíže. Například, kdykoli zakřičela: „Zavři dveře, musím na záchod“, okamžitě ve mně vzplanula zášť: „Zase? To nikdy neskončí!“ Čím více zášti jsem cítila, tím častěji potřebovala na záchod.

Pokaždé, když šla, musela jsem ji umýt, natáhnout jí kalhoty a vyhodit odpadky – ten zápach byl nesnesitelný. Když jsem cítila zášť, dala jsem to najevo: zhluboka jsem se nadechla, rychle popadla kbelík, odvrátila tvář, svraštila obočí, spěchala na toaletu, abych to vyhodila, a rychle vyběhla na čerstvý vzduch, kde jsem kašlala a dusila se. Sotva jsem to snášela.

Řekla jsem jiné praktikující, že nechci pokračovat. Odpověděla mi, že nejsem laskavá a že bych se měla k té staré paní chovat soucitně – že toto prostředí bylo pro mě připraveno, abych se zlepšila. Řekla: „Když jsi tu práci začala, ta žena se ještě dokázala o sebe postarat. Teď, když už to nedokáže, chceš odejít. To by neudělal ani obyčejný člověk, natož pak kultivující. Není to snad perfektní příležitost zbavit se svých připoutání?“

Zpočátku jsem to nemohla přijmout – cítila jsem se stísněně. Ale pak jsem si vzpomněla, jak mi Mistr pomohl vyčistit prostředí a dohlížel na mě. Nemohla jsem Mistra zklamat. Měla jsem si tohoto prostředí vážit, čelit problémům místo toho, abych se jim vyhýbala, a zlepšovat svůj charakter. Rozhodla jsem se zůstat.

Starší paní byla na toaletě, když jsem najednou uslyšela hlasité „bum“ z jejího pokoje. Otevřela jsem dveře a uviděla ji ležet na podlaze a převrácenou přenosnou toaletu. Výkaly byly rozstříknuté po stěnách, dveřích, skříni, posteli a jejím těle. Zápach byl nesnesitelný.

V tu chvíli jsem měla pocit, že mi praskají póry a málem jsem se rozplakala. Moje mysl byla naplněna panikou: „To je tak strašné! Ani nevím, kde začít!“ Pak jsem se podívala na bezmocnou tvář té paní – třásla se a vypadala tak ubohá. Rychle jsem se jí zeptala: „Paní, jste zraněná?“ Odpověděla: „Jsem v pořádku.“ V tu chvíli mi hlavou bleskla myšlenka: „Výkaly jsou také druh hmoty!“ Ano, měla bych ke všemu živému přistupovat s laskavostí.

V tu chvíli se stal zázrak – necítila jsem ten zápach. Umyla jsem paní, vyměnila jí povlečení a vše snadno uklidila.

Jindy zase zvolala: „Ty nejsi šťastná, když uklízíš moje výkaly!“ Její slova ve mně něco vyvolala. Rychle jsem vzala knihu Zhuan Falun a otevřela pasáž, kde Mistr říká:

„Jak víte, když člověk dosáhne úrovně arhata, nic ho nevyvede z rovnováhy. Vůbec se neznepokojuje žádnou běžnou lidskou záležitostí a vždy bude mít dobrou náladu. Bez ohledu na to, jak velkou ztrátu utrpí, je vždy šťastný a vůbec mu to nevadí. Jestliže toto opravdu dokážete, už jste dospěli k počáteční úrovni ovoce arhata.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Mistrova slova mě zasáhla – musím čelit všemu s radostí, dokonce i úklidu výkalů. Od té chvíle jsem se při péči o ni už necítila pohnutá. Někdy jsem ještě bojovala, ale jakmile jsem si vzpomněla na Mistrovo učení, okamžitě jsem se cítila vesele.

Jsem člověk, který má rád čistotu, ale teď dokážu vesele uklízet něčí výkaly. Tato změna v myšlení je výsledkem toho, že Dafa transformoval mé myšlení. Mistr mě zachránil od utrpení a pomohl mi povznést se nad běžné lidské způsoby myšlení.

Články, ve kterých kultivující sdílejí své poznatky, obvykle odrážejí vnímání jednotlivce v daném okamžiku na základě jeho stavu kultivace a jsou nabízeny v duchu vzájemného povznesení.