Lidé, kteří mě inspirovali na mé životní cestě

(Minghui.org) Je mi 74 let a letos v říjnu to bude přesně 30 let, co jsem začala praktikovat Falun Dafa. Během více než sedmi desetiletí života jsem zažila péči blízkých, pomoc přátel i spletité vztahy plné vděčnosti i zášti. Ráda bych se ohlédla za několika nezapomenutelnými lidmi, které jsem během let potkala – lidmi, kteří ve mně zanechali hluboký dojem. Všichni to byli dobrodinci, kteří mě formovali, zocelovali a připravili mi cestu.

Hadrářka, která mě naučila laskavosti

Když mi bylo pět let, žila naše rodina ve městě Yantai v provincii Shandong. Jednoho dne se na ulici objevila starší žena, vysoká jen něco málo přes 120 centimetrů. V jedné ruce nesla pytel hadrů, ve druhé kuchyňský hák. Několik dětí za ní pobíhalo. Najednou na ni někdo něco zakřičel a ostatní se přidaly. Nerozuměla jsem, co to znamená, ale vzrušená davovou náladou jsem se připojila.

Žena se náhle rozhněvala a zakřičela na nás: „Můj syn bojuje na frontě s nepřítelem a vy si tu v klidu žijete doma!“

Když jsme viděli její hněv, rozutekli jsme se domů. Zvláštní ale bylo, že nikoho jiného nepronásledovala – jen mě. Vyděšená jsem utíkala a schovala se na dvorku v latríně. Ta žena stála venku, mávala hákem a opakovala pořád dokola: „Můj syn bojuje na frontě s nepřítelem a vy si tu v klidu žijete doma!“ Po chvíli odešla.

Tato událost ve mně zanechala doživotní otisk. I dnes si ji vybavuji velmi živě. Věděla jsem, že jsem udělala něco špatného. Neměla jsem se posmívat ani ubližovat druhým. V mém dětském srdci tehdy zakořenilo semínko soucitu. Tahle zkušenost sehrála důležitou roli v tom, jak jsem po celý život přistupovala k lidem.

Později jsem při čtení Mistrova učení narazila na tuto pasáž:

„Víte, že Buddha kdysi žebral o jídlo mezi světskými lidmi, aby vás spasil? Dnes znovu ještě jednou do široka otevírám dveře a učím tento Dafa, abych vás spasil. Nikdy jsem necítil hořkost nad těmi nesčetnými těžkostmi, kterými jsem trpěl. Co tedy máte, čeho se ještě nemůžete vzdát? Můžete si vzít do nebe věci, kterých se ve svém srdci nemůžete vzdát?“ („Opravdová kultivace,“ Podstata dalšího pokroku)

Vždycky jsem měla zvláštní pocit, že praktikující Dafa uvažují v širších a hlubších souvislostech než ostatní. Často jsem si říkala: „Kolik práce musel Mistr vykonat, aby nás mohl zachránit? Kolik utrpení musel snést? Kolik bolesti musel vydržet?“ Oči se mi zalily slzami a v srdci se mi rozlil hluboký pocit vděčnosti – pocit, který nelze vyjádřit slovy.

Naštěstí v mém srdci už dávno zakořenila laskavost. Právě ona vytvořila pevný základ pro rozvoj soucitu v mé kultivaci v Dafa – zejména při naplňování velkého poslání pomáhat Mistrovi v nápravě Fa a při zachraňování vnímajících bytostí.

Když objasňuji pravdu tváří v tvář, nikdy nevynechávám metaře ani hadráře, když na ně narazím. Vzpomínám si, že nedaleko mého domova vznikla nová obytná čtvrť. Jednoho dne jsem tam dojela na svém elektrokole a zjistila, že tam zatím žádný praktikující nepomáhal lidem vystoupit z Komunistické strany Číny (KS Číny). Začala jsem tam jezdit pravidelně a mluvila jsem s lidmi v každé ulici. Mnozí z nich byli zametači ulic nebo zahradníci.

Tito lidé z nejnižších vrstev společnosti mívají jednodušší a přímočařejší myšlení – o to ochotněji však přijímají velikost Dafa a soucit praktikujících. Míra, s jakou tito lidé vystupovali z KS Číny a jejích mládežnických organizací, byla mimořádně vysoká. Jen málokdo odmítl.

Několik hadrářů mi řeklo: „Bohatí lidé se na nás často dívají svrchu, ale vy se k nám chováte tak hezky. Jste opravdu dobrý člověk, máte dobré srdce!“ Vysvětlila jsem jim, že praktikuji Falun Dafa, který nás učí žít podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti – a že takový způsob jednání nás učí náš Mistr. Když mi děkovali, vždy jsem jim řekla: „Poděkujte Mistrovi Li.“

Bývalá učitelka si na mně stále vybíjela zlost

Když mi bylo deset let a chodila jsem do druhé třídy, byla jsem pilná žákyně a moje třídní učitelka si mě velmi oblíbila. Jmenovala mě vedoucí třídy a často mě chválila před ostatními spolužáky. Zvala mě o víkendech a prázdninách k sobě domů, dávala mi pamlsky a dokonce mě učila tradiční rytmizovaný způsob zpěvu pro vystoupení.

Jednoho dne mi řekla, že se musí zúčastnit porady, a požádala mě, abych během její nepřítomnosti dohlédla na několik nezbedných dětí ve třídě. Sotva odešla, začaly děti vyvádět. Některé hlučně mluvily, jiné pobíhaly a tropily nepořádek. Nikdo mě neposlouchal. Jeden chlapec dokonce vzal dlouhou tyč a předstíral, že střílí z kulometu nad hlavami ostatních – celá třída propukla v smích.

Když se učitelka odpoledne vrátila, kolegové jí vylíčili, co se ve třídě dělo. Rozzlobila se a svolala nás, vedoucí třídy, do kabinetu. Tam nám důrazně promluvila do duše a uložila nám trest – museli jsme ještě ten večer napsat čtyři tisíce čínských znaků. Když odešla, všichni jsme si stěžovali. Polohlasem jsem si posteskla: „Čtyři tisíce znaků přes noc? Možná tak čtyři tisíce teček by šlo zvládnout.“

Učitelka se však brzy vrátila. Ostatní pustila domů, ale mě si nechala. Přísně mě pokárala – obvinila mě z arogance, pýchy, přehnaného sebevědomí a z toho, že si o sobě myslím, že jsem hrdinka. Rozplakala jsem se. Nechápala jsem, proč se její přístup ke mně najednou tak změnil.

Domů jsem tehdy šla s těžkým srdcem. A co bylo ještě horší – od následujícího dne začala učitelka ve třídě s nepřímou kritikou. Aniž by někoho jmenovala, opakovala: „Někteří lidé jsou arogantní, pyšní, přehnaně sebevědomí a trpí komplexem hrdiny…“ Spolužáci netušili, koho má na mysli – ale já to věděla. Pokračovalo to tak dlouho, až jsem se začala bát chodit do školy. Teprve když jsem přešla do třetí třídy a dostala novou třídní učitelku, tahle noční můra skončila. I tato zkušenost se mi nesmazatelně vryla do paměti – a často jsem přemýšlela, proč ke mně byla tak tvrdá.

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa – a zejména v posledních letech, kdy se zlepšovalo mé srdce (xinxing) a prohlubovalo se mé porozumění Fa – jsem vůči této učitelce začala pociťovat vděčnost. Věnovala tolik úsilí tomu, aby mě usměrnila a vedla správným směrem. Jako desetileté dítě plné soutěživosti a vzdoru jsem velmi potřebovala vedení – a pokud by mě tehdy nikdo nezkrotil, co by ze mě mohlo vyrůst?

Na základní i střední škole jsem si vedla výborně. V zaměstnání mě kolegové chválili jako člověka, který má jak dobrý charakter, tak schopnosti. Arogance ani pýcha se už nikdy znovu neprojevily. Jsem vděčná učitelce, která mě včas usměrnila a uchránila před tím, abych sešla z cesty.

Vím, že vše bylo uspořádáno Mistrem. Aby mi pomohl stát se žačkou Dafa v období nápravy Fa, připravil mi Mistr dávno předtím životní cestu a celou dobu nade mnou bděl.

Můj manžel mi pomáhá odstraňovat karmu

Než jsem začala s kultivací, často jsem se litovala – připadalo mi, že jsem se provdala za muže, který se o mě neumí postarat. Měla jsem pocit, že jsem promarnila život. Můj manžel neměl v oblibě žádné domácí práce. Ačkoliv jsem byla velmi vytížená v zaměstnání, téměř všechny povinnosti doma zůstávaly na mně. Od chvíle, kdy jsem se za něj provdala, jsem jen zřídka pocítila nějaké teplo nebo ohleduplnost z jeho strany.

V krutých zimách na severu Číny je ledová voda obzvlášť bolestivá – zejména pro ženy během menstruace. Někdy jsem po vyprání musela prádlo dvakrát přemáchnout v čisté vodě, a měli jsme pouze studenou vodu z kohoutku. Když jsem manžela požádala o pomoc, odpověděl: „Proč si to neuděláš sama?“

Řekla jsem: „Mám své dny a ta studená voda mi ničí ruce, bolí mě paže.“ On ale jen řekl, že jeho paže bolí taky – a dál beze slova sledoval televizi, jako by se nic nestalo.

Časem se mi objevily potíže s pažemi, dlaněmi i krkem. Zvlášť v zimě mi častý kontakt se studenou vodou způsobil, že mi otékaly ruce. Někdy mě paže a krk bolely tak silně, že jsem nemohla spát. Musela jsem si pomáhat náplastmi na revma. V duchu jsem vůči manželovi chovala zášť – připadal mi chladný a bezcitný. V naší domácnosti byl jako „hlavní mnich“ a já byla ten „malý mnich“, který všechno oddře.

Kromě toho měl velmi výbušnou povahu a často se rozčiloval. Například když jsem ráno roztáhla závěsy, vybuchl: „Proč je roztahuješ tak brzy?“ A když jsem naopak počkala a zeptala se, jestli už můžu, odpověděl: „Proč se ptáš na tak hloupou otázku?“

Byla jsem zoufalá. Jak to, že jsem si vzala zrovna takového člověka? Dnes se však na vše dívám úplně jinak. Vzpomínám si, jak mistr Milarepy nechal svého žáka opakovaně stavět a bořit domy, aby mu pomohl odstranit karmu a dosáhnout vyšší duchovní úrovně. I můj manžel mi pomohl odstranit obrovské množství karmy.

Zkouška xinxingu s mojí snachou

Moje snacha je obvykle tichá a klidná. Říká se, že vztahy mezi tchyní a snachou bývají složité, ale v našem případě to tak dlouho nebylo. Celé roky po svatbě s mým synem jsme na sebe nikdy nezvýšily hlas. Obě jsme ochotně přebíraly domácí práce a při vaření jsme vždy myslely na to, co má ta druhá ráda. Jednou jsme si povídaly o našem vztahu a snacha poznamenala: „My nemáme ty typické problémy. Jste hodná a velmi vstřícná.“

Jenže pak se stalo něco, co situaci změnilo. Byli jsme na návštěvě u mé sestry na obědě a někdo tam zmínil, že dcera jednoho vedoucího z našeho pracoviště je skoro čtyřicetiletá a ještě neprovdaná. V žertu jsem pronesla: „Je tak bohatá a její táta je velké zvíře – kdo by si ji vůbec troufl vzít?!“

Můj syn se ušklíbl: „Já bych si ji klidně vzal!“ a já na to: „Nesmysl, co to říkáš!“

Cestou domů snacha šla napřed a nečekala na nás. Doma se mě syn opatrně zeptal, jestli jsem třeba něco neřekla nevhodně – že je zřejmé, že ji něco ranilo. Až tehdy jsem si uvědomila, co jsem předtím řekla.

Druhý den byla úplně jiná. Odtažitá, chladná a mlčenlivá. Když jsem na ni promluvila, nereagovala. Když se večer vrátila z práce, jen sklonila hlavu, nic neřekla a rovnou odešla do svého pokoje. Večer jsem za ní zašla a omluvila se: „Asi jsem řekla něco, co tě zranilo, aniž bych si to uvědomila. Prosím, nezlob se.“

Odpověděla jen: „Moc to řešíš.“

Ale od toho dne si držela odstup. Nikdy se se mnou nepohádala, ale mlčela. Ani se na mě nedívala. Byla jsem z toho několik dní sklíčená – připadala jsem si jako provinilé dítě. Vyčítala jsem si svou neuváženou poznámku a věděla jsem, že musím kultivovat svůj projev.

Jako praktikující jsem si uvědomovala, že mi tato situace pomáhá zlepšit xinxing. Přestože jsem to v zásadě chápala, srdce mě bolelo. Celý život jsem byla učitelkou, těšila jsem se všeobecné úctě – a teď musím nést takové ponížení od někoho mladšího.

Ale díky letům kultivační praxe jsem věděla, že jde o zkoušku, která mi má pomoci se zlepšit. I když mě to vnitřně bolelo, dál jsem dělala to, co jsem měla. Každé ráno jsem vstávala brzy, připravovala snídani a uklízela poté, co odešli do práce. Večer jsem vařila a dávala si záležet, aby jim chutnalo. Kupovala jsem snaše oblečení a boty – a někdy i její mamince, sestře nebo sestřiným dětem.

Postupně se ledy začaly lámat a náš vztah se vrátil do starých kolejí.

Vím, že všichni tito lidé byli Mistrem uspořádáni, aby mi pomohli uspět jako praktikující Falun Dafa. Jsem jim vděčná – ale ještě hlubší vděčnost cítím vůči Mistrovi za Jeho nekonečný soucit.

Jako praktikující musím být pilná v kultivaci, kráčet po cestě, kterou pro mě Mistr určil, dělat dobře tři věci, zachraňovat více vnímajících bytostí – a nezklamat Mistrovu soucitnou spásu.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám, spolupraktikující!