Můj pohled na 24 slunečních období

(Minghui.org) Pro dosažení zdravé úrody a bohaté sklizně zemědělci chápou, že načasování setí a sklizně je stejně důležité jako půda, hnojivo, sluneční světlo a voda. Ve starověké Číně lidé pozorováním sezónních změn a ročního pohybu Slunce identifikovali a shrnuli 24 slunečních období (časových úseků) v každém lunárním roce. Mnozí věří, že tento systém není pouze způsob rozdělení času, ale také podstata zemědělské moudrosti čínské civilizace.

Sluneční období pocházejí z povodí Žluté řeky z období válčících států (475–221 př. n.l.). 24 slunečních období se stalo oficiálními, když byly zaznamenány v kalendáři Taichu, který byl publikován za vlády Západní dynastie Han. Tento kalendář byl dokončen v prvním roce vlády císaře Wu z dynastie Han (104 př. n. l.) a je to první kompletní kalendář uchovaný v Číně. Z tohoto kalendáře vidíme, jak úzce byli staří Číňané spojení s přírodou a jak na ně měla příroda vliv.

Astronomicky představuje 24 slunečních obdobích 24 specifických poloh Země na její roční oběžné dráze kolem Slunce. Každé období odpovídá 15stupňovému úseku sluneční ekliptiky. Slunci trvá asi 15 dnů, aby přešlo z jednoho slunečního období do druhého, a pořadí slunečních období odráží změny ročních období, klimatu a fenologie. Různá sluneční období hrají významné role v zemědělství a mají různé dopady na zdraví lidí.

Ekliptická rovina odkazuje na rovinu oběžné dráhy Země kolem Slunce. Mezi ekliptickou rovinou a rovníkovou rovinou Země je úhel 23,4°. Jarní rovnodennost nastává, když se ekliptická rovina protíná s rovníkovou rovinou a Slunce svítí přímo na rovník a pohybuje se z jihu na sever (Obrázek 1). V té chvíli má zdánlivá ekliptická délka hodnotu 0°. Letní slunovrat nastává, když ekliptika protíná (a Slunce svítí přímo na) obratník Raka, kruhovou rovinu zeměpisné šířky 23,4° severně od rovníku, a zdánlivá ekliptická délka je 90°. Jak Země pokračuje v oběhu kolem Slunce a Slunce opět svítí přímo na rovník a pohybuje se tentokrát ze severu na jih, nastává podzimní rovnodennost a ekliptická délka je 180°. Když Slunce svítí přímo na obratník Kozoroha, je zima a zimní slunovrat s ekliptickou délkou 270°.

Obrázek 1: Sezónní konfigurace Země a Slunce: oběžná dráha Země kolem Slunce, s polohami slunovratů a rovnodenností. (Zdroj: Encyklopedie Britannica)

Sluneční období představují čtyři klimatické jevy:

1. Sezónní změny (na severní polokouli): Začátek jara (Li-chun), Polovina jara (Chun-fen, jarní rovnodennost), Začátek léta (Li-xia), Polovina léta (Xia-zhi, letní slunovrat), Začátek podzimu (Li-qiu), Polovina podzimu (Qiu-fen, podzimní rovnodennost), Začátek zimy (Li-dong), a Polovina zimy (Dong-zhi, zimní slunovrat).

2. Změny teploty: Méně velké horko (Xiao-shu), Větší horko (Da-shu), Konec horka (Chu-shu), Méně velký mráz (Xiao-han) a Větší mráz (Da-han).

3. Formy srážek: Déšťová voda (Yu-shui), Obilný déšť (Gu-yu), Zimní rosa (Bai-lu), Studená rosa (Han-lu), První mráz (Shuang-jiang), Lehký sníh (Xiao-xue) a Těžký sníh (Da-xue).

4. Fenologie a zemědělství: Probuzení hmyzu (Jing-zhi), Svěží zeleň (Qing-ming), Menší naplnění obilí (Xiao-man), Obilí v klasu (Mang-zhong a rušná sklizeň a setí).

Prvním slunečním obdobím je Začátek jara (Li-chun), který připadá na 4. nebo 5. února. Tento termín symbolizuje konec zimy a oficiální začátek jara. V tomto období lidé začínají zemědělské práce pro daný rok, protože teplota od tohoto dne nadále stoupá a dny se prodlužují.

Lidé se řídí slunečními obdobími podle rčení: „Na jaře orat, v létě plevelit, na podzim sklízet, v zimě skladovat.“ Využívají co nejvíce dostupných zdrojů a modlí se za dobrou úrodu.

V první polovině roku (jaro a léto) začínají dvě sluneční období v každém měsíci většinou 6. a 21. dne gregoriánského kalendáře. Ve druhé polovině roku (podzim a zima) připadají dvě sluneční období nejčastěji na 8. a 23. den gregoriánského kalendáře. Přesná data slunečních období se každý rok mírně liší kvůli přestupným rokům a drobným odchylkám v oběhu Země; vyskytují se přibližně kolem těchto dnů, s maximálním rozdílem jednoho nebo dvou dnů.

24 slunečních období bylo zařazeno na „Národní seznam nehmotného kulturního dědictví Číny“ v roce 2006 a na „Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO" v roce 2016. UNESCO definuje nehmotné kulturní dědictví jako nehmatatelné prvky kultury, znalostí a dovedností, které se předávají z generace na generaci.

Mám na terminologii trochu jiný pohled. Ačkoli 24 slunečních období fyzicky neexistuje jako kus nábytku, spoléháme se na ně při pěstování plodin, které jsou hmatatelné a udržují nás při životě. Neměli bychom bohatou úrodu, kdybychom rýži sázeli v listopadu nebo pšenici v prosinci.

To, co není vidět pouhým okem, nemusí znamenat, že je nehmotné. Například naše oči nevidí elektromagnetické vlny, magnetické pole nebo DNA, ale tyto věci materiálně existují. Pomocí správných nástrojů je můžeme pozorovat a ovlivňovat. Podobně můžeme se 24 slunečními obdobími interagovat skrze zemědělské nástroje a stroje, a tím zajistit potravu na stůl.

Termín „dědictví" obvykle označuje něco, co nám předali naši předkové, a ne právní dědictví. Nicméně 24 slunečních období nepatří našim předkům, ale jsou to pohyby nebeských těles, které objektivně existují. Naši předkové tyto nebeské jevy pozorovali a zaznamenávali, aby žili v souladu s nebeským načasováním. Tyto pohyby ve sluneční soustavě jsou dány pro celé lidstvo napříč generacemi, nikoliv pro konkrétní jednu generaci. Proto by neměly být považovány za dědictví.

Sluneční období nám byla darována Bohy. Možná je vhodnější považovat je za část božské nebo tradiční kultury. Koneckonců kultura starověké Číny není povrchní, ale božská a dotýká se podstatných kvalit přírody.