Kultivační zkušenosti mladé praktikující

(Minghui.org) Zdravím Mistra a všechny spolupraktikující!

Během účasti na několika projektech, které potvrzují Fa, se odhalila různá moje připoutání a v tomto procesu jsem se zlepšila. Ráda bych se podělila o své kultivační zkušenosti z uplynulého roku.

Volba kariéry po ukončení studia

Do mediálního týmu jsem nastoupila koncem května 2024. Na univerzitě jsem studovala matematickou statistiku, což je obor zaměřený na teorii a programování – nijak nesouvisí s obchodem ani financemi. Když mě v posledním ročníku oslovila praktikující z médií a zeptala se, zda bych po ukončení studia mohla pracovat na plný úvazek, nebyla jsem si jistá. Nejenže můj obor neměl s médii nic společného, ale stále jsem měla v živé paměti i své předchozí zkušenosti s prací v médiích.

Ještě během studia jsem v médiích příležitostně dobrovolničila, ale jednalo se o činnosti, které nijak nesouvisely s mým oborem. Ačkoli mi tato zkušenost poskytla cenné mimoškolní dovednosti, které využívám dodnes, zároveň mě silně zatížila – kvůli některým náročným situacím. Po skončení poslední stáže jsem si řekla: „Do médií už nikdy nepůjdu.“ Navíc jsem často slýchala stížnosti na práci v médiích od lidí kolem sebe, což ještě více posílilo mou neochotu se zapojit.

Když mě praktikující znovu oslovila, šla jsem na pohovor s úmyslem odmítnout. Avšak náhled vedoucího na práci v médiích ve mně něco pohnul. Přesná slova si už nevybavuji, ale dokázala otřást mými zakořeněnými představami. Začala jsem si klást otázku, zda bych se měla do médií přece jen vrátit – a co mi v tom vlastně brání.

Když jsem se snažila překonat své zakořeněné představy, uvědomila jsem si, že jedním z hlavních důvodů mého váhání byl pracovní model v médiích. Měla jsem nastoupit do oblasti, která vůbec nesouvisí s mým oborem, a bez jakýchkoliv předchozích zkušeností. Obávala jsem se, že se mi nedostane žádného školení a že tlak, kterému budu čelit na začátku, bude ohromující. Jakmile jsem však začala vysílat spravedlivé myšlenky a odstraňovat tyto představy, má mysl se postupně vyjasnila.

Zpočátku jsem – stejně jako má rodina – zvažovala, že bych nejprve nastoupila do běžné firmy, získala pracovní zkušenosti, a teprve později se zapojila do projektů Dafa. Pak jsem si ale řekla: „Když se k projektům Dafa stejně dříve nebo později vrátím, nezáleží na tom, jestli se připojím teď, nebo až později, ani na tom, který projekt to bude.“ Vzpomněla jsem si také na to, co nám řekl Mistr:

„Všechno má své karmické příčinné důvody a neexistuje to náhodou.“(Učení Fa a zodpovídání dotazů v Guangzhou, Vysvětlení Zákona Zhuan Falunu)

Neposlal snad Mistr právě tohoto praktikujícího, aby mě oslovil? Výzvy a obtíže, které mě uvnitř zneklidňovaly, byly zkoušky, které jsem měla překonat – příležitosti ke zlepšení charakteru. Tím, že bych změnila prostředí, by nezmizely – pouze by se projevily v jiné podobě. Když se tomu nemohu vyhnout, proč se k tomu tedy nepostavit čelem? S tímto pochopením jsem se nakonec rozhodla nastoupit do médií na plný úvazek.

Jakmile jsem se připojila k mediálnímu týmu, začaly se objevovat přesně ty obtíže, které jsem předpokládala. Mnoho vrstevníků i starších se mě ptalo, proč jsem si vybrala právě práci v médiích. Ačkoliv jejich otázky navenek působily jako zájem o mé důvody, z jejich tónu jsem cítila, že mé rozhodnutí nechápou. Dokonce i někteří praktikující, kteří už v médiích pracovali, se mě ptali, proč jsem raději nešla do běžného zaměstnání. Zpočátku jsem každému vysvětlovala své důvody. Ale když se takové otázky začaly opakovat stále častěji, uvědomila jsem si, že problém možná není v ostatních – ale ve mně.

Začala jsem se dívat do sebe. Ačkoli to navenek vypadalo, že jsem si média vybrala vědomě a s odhodláním, pokaždé, když se mě někdo zeptal, proč jsem nešla pracovat v oboru, který jsem vystudovala, nebo proč nedělám datovou analytiku za vyšší plat, vnitřně se mě to dotklo – a pochybovala jsem, zda jsem se rozhodla správně. Právě tato vnitřní nejistota se projevovala jako nepochopení z okolí. Teprve když jsem své odhodlání upevnila a s vírou přijala, že cesta, kterou mi Mistr určil, je jistě ta nejlepší, postupně všechny pochybnosti a vnější tlaky odezněly. Od té doby zůstává mé srdce pevné.

Bezpodmínečné dívání se do sebe a odstranění připoutání ke stěžování si

Jednou z mých největších obav při nástupu do médií bylo, zda dokážu v prostředí plném spolupraktikujících skutečně bezpodmínečně hledat chyby u sebe. Dlouho jsem v sobě nosila škodlivou představu, že zvládnout zkoušky mezi praktikujícími je mnohem těžší než mezi běžnými lidmi.

Před několika dny jsem o tom mluvila s praktikující, kterou jsem delší dobu neviděla. Řekla jsem jí, že nejtěžší pro mě vždy byly právě zkoušky mezi praktikujícími. Když jsem čelila konfliktům s běžnými lidmi, dokázala jsem se bezpodmínečně dívat do sebe. Ale když k neshodám došlo mezi praktikujícími, sice jsem se nejprve snažila najít chybu u sebe, ale hned poté jsem začala obviňovat toho druhého. Dokonce jsem měla pocit, že mám právo se zlobit: „Všichni praktikujeme stejný Dafa a kultivujeme se podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Jak to, že se nechováš podle těchto principů? Tvé chování přece očividně není v souladu s Fa!“ Začala jsem toho druhého zkoumat mnohem důkladněji než sebe samu.

Když si mou stížnost vyslechla, zeptala se mě: „A myslíš si, že se opravdu díváš do sebe bezpodmínečně?“ Zamyslela jsem se a řekla: „Ano, první myšlenka je hledat chybu u sebe.“ Okamžitě odpověděla: „To ale není bezpodmínečné dívání se do sebe. Tvoje dívání se do sebe je podmíněné.“

Zůstala jsem v šoku. Nikdy mě to nenapadlo. Moje takzvané dívání se do sebe vycházelo z představy, že ten druhý dělá chybu. To z mého prvního kroku udělalo jen povrchní gesto, připomínající výmluvu nebo obranu. Tato škodlivá představa ve mně zároveň živila silné připoutání ke stěžování si – brblala jsem kvůli maličkostem i větším věcem – a ani jsem si neuvědomila, že se to stalo mým zvykem.

V jiném projektu, který jsem pomáhala koordinovat, jsem si jednou stěžovala jedné praktikující na jinou praktikující kvůli její nedostatečné spolupráci. Moje připoutání ke stěžování si bylo tehdy velmi silné – podrobně jsem vyjmenovala, jak nebyla nápomocná, a dokonce jsem vytahovala i případy z předchozího roku a dřívější období. Ačkoliv jsem cítila, že stěžování si není správné a že bych se tohoto připoutání měla zbavit, stále jsem přemýšlela z pohledu „já mám pravdu“ a vůbec jsem se nesnažila vcítit do pohledu té druhé osoby.

Krátce nato praktikující, na kterou jsem si stěžovala, sdílela svou kultivační zkušenost při společném studiu Fa. Vysvětlila, že v daném období procházela velmi těžkými fyzickými i psychickými zkouškami, a zároveň na ni doléhal tlak související s projektem. Když jsem to slyšela, zaplavil mě pocit lítosti. Procházela tak náročným obdobím, a já ji přesto nepochopila a mylně si myslela, že je neochotná spolupracovat – a ještě jsem vůči ní chovala stížnosti. To jsem rozhodně neměla dělat.

Tato zkušenost mi pomohla uvědomit si i mé vlastní sobectví. Kde zůstala má soucitná mysl vůči této praktikující? Nikdy jsem se nepokusila vidět věci z jejího pohledu ani jsem se nezamyslela nad její situací. Jak jsem si mohla stěžovat, když jsem vůbec neznala celý kontext? Nebylo její „nekooperativní“ chování třeba způsobeno mým příliš nátlakovým tónem nebo tím, že jsem v dané chvíli nezohlednila její okolnosti?

Od té doby jsem začala potlačovat a odstraňovat svoje připoutání ke stěžování si. Když se vyskytne podobná situace, nejprve se zamyslím: Možná má ten druhý nějaké osobní potíže, nebo právě prochází těžkou zkouškou charakteru – a proto se mu třeba nedaří spolupracovat včas nebo splnit úkol tak, jak bylo domluveno. Někdy se také rovnou zeptám, zda nemá nějaké obtíže, a nabídnu pomoc.

Organizování skupinového studia Fa pro mladé praktikující

Cítím se trochu zahanbeně, když si uvědomím, že ještě předtím, než jsem nastoupila do médií, jsem studovala Fa jen se dvěma nebo třemi praktikujícími a nepřipojila jsem se ke skupinovému studiu Fa pro mladé praktikující. Tehdy toto studium organizovala jiná praktikující. Když však na nějaký čas odjela z Toronta a přestala koordinovat, příliš jsem se nezajímala o to, jak na tom skupinové studium mladých praktikujících je. Po nástupu do médií jsem večery trávila studiem Fa s kolegy z týmu. Občas jsem se šla podívat do místnosti určené ke studiu Fa pro mladé praktikující, ale všimla jsem si, že tam chodí čím dál méně lidí. Začala jsem cítit odpovědnost znovu převzít úlohu organizátora skupinového studia Fa pro mladé praktikující, abych vytvořila stabilní prostředí pro ty, kteří nemohou studovat Fa se svou rodinou osobně nebo se neúčastní žádného projektu, kde by studium Fa probíhalo skupinově.

Zpočátku jsem měla pouze tento záměr, ale chybělo mi rozhodné odhodlání jednat. Věděla jsem, že to nebude jednoduché. Mnozí mladí praktikující mají náročné pracovní vytížení, jiní se věnují projektům, a je obtížné najít čas, který by vyhovoval všem. Například já sama mám Fa studium v rámci projektu v úterý a v neděli, společné skupinové studium Fa v pátek a diskusní studium Fa pro mladé praktikující v sobotu – zbývají mi tedy jen tři večery, které bych mohla případně využít.

Postupně mě ale začalo oslovovat čím dál více mladých praktikujících i zkušených praktikujících s dotazem, zda existuje skupinové studium Fa pro mladé praktikující, a jestli by se oni sami nebo jejich děti mohli připojit. Někteří se mnou také sdíleli své obavy ohledně situace mladých praktikujících, což mě přimělo uvědomit si, jak naléhavé je založit pravidelné studijní setkání Fa.

Jednoho dne jsem si v práci šla umýt láhev na vodu. Místo abych šla do nejbližší umývárny, zamířila jsem do odpočinkové místnosti, která byla dál od mého pracovního stolu. Když jsem se po umytí chystala odejít, oslovil mě mladý praktikující: „Chtěla bys se k nám přidat na studium Fa? Je to skupina mladých praktikujících, které znáš.“ Zeptala jsem se ho, v kolik hodin se studium koná, a on odpověděl: „Ve 20:30.“ Rozzářily se mi oči a řekla jsem: „Bylo by možné to posunout na 21:00? Mohli bychom z toho udělat pravidelné studium Fa pro mladé praktikující.“ Nadšeně souhlasil.

Cestou zpět k pracovnímu stolu mi srdce bušilo vzrušením. Do té odpočinkové místnosti ráno téměř nikdy nechodím a s tímto praktikujícím se vídám jen zřídka. Hned jsem si uvědomila, že Mistr vnímal mé přání uspořádat skupinové studium Fa, ale také viděl mou nerozhodnost – a tak mi prostřednictvím tohoto praktikujícího dal jemné postrčení. Byla jsem hluboce vděčná za Mistrovo důmyslné uspořádání. To, co vypadalo jako náhoda, bylo ve skutečnosti pečlivě uspořádáno.

Skupinové studium Fa pro mladé praktikující je nyní pevně stanoveno: nejprve studujeme Mistrova vyučování Fa ze světa, a poté každý večer jednu přednášku Zhuan Falunu.

Kromě každodenního skupinového studia Fa se mladí praktikující v sobotu večer dělí o své zkušenosti. Před každoroční kanadskou Fa konferencí jsme si uspořádali vlastní malou konferenci, kde jsme si navzájem sdíleli porozumění a zkušenosti z projektů Dafa – například jak jsme při vylepování plakátů narazili na obchodníky, které zajímal Shen Yun, jak jsme se v divadle setkali s diváky, kteří chtěli poznat Dafa, nebo jak jsme na stáncích potkali lidi s předurčeným vztahem, kteří se chtěli naučit cvičení. Někteří také sdíleli, jak při propagaci Dafa na univerzitách čelili odporu, ale vytrvale vyjasňovali pravdu. Když jsem naslouchala sdílením praktikujících ve stejném věku, velmi mi to pomáhalo. I když jsem sama danou situaci nezažila, vždy se našlo něco, co se mě dotklo nebo mi pomohlo uvidět mé vlastní připoutanosti – a přineslo mi to náhlý průlom. Skutečně to odpovídalo tomu, co Mistr řekl:

„...porovnávaj pri študovaní, porovnávaj pri kultivácii.”... (Pevná kultivácia, Hong Yin).

Závěr

Na svůj pracovní stůl jsem si položila malou cedulku s Mistrovou básní „Bez prekážok“ ze Sbírky Hong Yin II. Kdykoli jsem čelila těžkým zkouškám v práci nebo v projektech, vzpomněla jsem si na slova:

„...Bez pripútanosti k miliónom vecí Cesta pod nohami sama sa uvoľní” (Bez prekážok, Hong Yin II)

Uvědomila jsem si, že tyto obtíže byly způsobeny nějakou mou připoutaností. Připomínalo mi to, že se musím vždy bezpodmínečně dívat do sebe.

Toto jsou mé kultivační zkušenosti z uplynulého roku. Kvůli svému omezenému pochopení prosím o laskavé upozornění na vše, co není v souladu s Fa.

Děkuji Vám, Mistře. Děkuji vám, spolupraktikující.

(Vybrané sdílení přednesené na Fa konferenci v Kanadě 2025)