Vyjít z útrap nemocí tím, že změním své představy o nich

(Minghui.org) Srdečně zdravím váženého Mistra! Zdravím všechny spolupraktikující!

Náprava Fa dospěla až k samotnému závěru. V tomto nejkritičtějším období, kdy se zachraňují lidé, Mistr doufá, že každý praktikující naplno využije své silné stránky, aby mohl zachránit co nejvíce vnímajících bytostí a následovat Mistra zpět domů. Mnoho praktikujících však prochází různými zkouškami tzv. nemocí, které narušují jejich schopnost zachraňovat lidi.

Ráda bych se s vámi podělila o to, jak jsem prošla jednou takovou zkouškou poté, co jsem měla vážnou dopravní nehodu, a o své omezené pochopení ohledně nemocí v kultivaci. Pokud se moje porozumění neztotožňuje s Fa, prosím, laskavě mě opravte.

Dne 16. prosince 2024, něco málo po páté odpoledne, jsem se vracela domů, když mě srazilo auto. Když jsem se probrala, uplynulo téměř pět hodin. Cítila jsem závrať, nevolnost, nevýslovnou bolest na pravé straně hlavy a v pravém uchu, bolest připomínající zlomeniny v kostech na pravé straně krku, v pravém rameni, vpředu i vzadu na hrudi, v pravém koleni a na levé dolní končetině. Prsty na obou rukou mi silně krvácely.

Zdravotní sestra řekla: „Srazilo vás auto.“ Teprve tehdy jsem si uvědomila, že jsem v nemocnici a že jsem před několika hodinami měla dopravní nehodu. V duchu jsem znovu a znovu prosila Mistra, aby mě zachránil. Říkala jsem si, že i když mám nedostatky, Mistr na mě dohlíží a já se napravím v rámci Dafa. Nedovolím starým silám, aby mě pronásledovaly. Jakmile jsem si to opakovala, trochu se mi pročistila hlava a byla jsem schopná otevřít oči.

Zdravotní sestra řekla: „Srážka byla velmi vážná. Musíte na CT vyšetření, aby se zkontrolovalo celé tělo.“ Při těch slovech mě začala tlačit směrem ke vchodu do CT místnosti. Řekla jsem: „Praktikuji Falun Dafa. CT vyšetření nepotřebuji. Je mi dobře. Mohla byste mě, prosím, odvézt zpátky na pokoj?“ Když viděla, že nespolupracuji, přivolala lékaře. Ten mi řekl: „Byla jste sražena velmi silně. Budete toho litovat, pokud se nenecháte vyšetřit.“ Naznačil, že to pro mě nebude znamenat žádné náklady. Odpověděla jsem: „I kdybych nemusela nic platit, nemohu přece zatěžovat druhé. Nemohu způsobit náklady druhé straně. Praktikuji Falun Dafa a náš Mistr nás učí, že máme vždy nejdříve myslet na druhé. CT vyšetření nepotřebuji.“

Když viděl, že mé rozhodnutí je pevné, lékař řekl: „Pak ale musíte nést následky a musíte to stvrdit podpisem.“ Souhlasila jsem. Lékař ani sestra neměli jinou možnost než mě převézt zpět na pokoj. Pomyslela jsem si: Musím jít domů. Řekla jsem sestře: „Mohla byste mi, prosím, podat telefon?“ Zavolala jsem synovi a požádala ho, aby pro mě přijel. Zatímco jsem čekala, pomyslela jsem si, že bych neměla ležet. Musím se posadit a vysílat spravedlivé myšlenky. Sama jsem se však nedokázala posadit. Řekla jsem sestře: „Mohla byste mi, prosím, pomoci? Chci se posadit.“

Sestra odpověděla: „Vaše zranění jsou příliš vážná. Nesmíte se posadit.“ Pomyslela jsem si, že jí nemohu naslouchat. Musím se posadit. Po chvíli jsem řekla: „Sestro, prosím, chtěla bych si dojít na toaletu.“ Odpověděla: „Máte plenkové kalhotky pro dospělé. Klidně se vymočte vleže, potom vás očistíme.“ Pomyslela jsem si: Plenkové kalhotky jsou pro pacienty. Já nejsem pacient. Nemohu se vymočit do plen. Musím popřít pronásledování starých sil. Řekla jsem: „Sestro, nemohu močit vleže. Musím vstát a jít na toaletu.“ Řekla: „Nesmíte se hýbat,“ čímž dala najevo, že se obávají komplikací. Odpověděla jsem: „Nemám žádný problém. Pomozte mi, prosím, vstát.“

Sestra neměla jinou možnost, než mi zvednout postel. Když jsem se posadila, zjistila jsem, že veškeré mé oblečení bylo rozstříháno – kromě plenkových kalhotek jsem měla na sobě jen nemocniční košili. Požádala jsem Mistra, aby mi dodal sílu. Sama jsem vstala a došla si na toaletu. Poté jsem sestře řekla: „Ráda bych ještě chvíli seděla. Prosím, nenuťte mě znovu ležet.“ Neměla na vybranou, a tak mi dovolila zůstat vsedě. Jakmile odešla, okamžitě jsem začala vysílat spravedlivé myšlenky a plně popřela pronásledování ze strany starých sil. V tu chvíli jsem si pomyslela: Jsem praktikující Falun Dafa a kráčím pouze cestou, kterou mi uspořádal Mistr. Všechna ostatní uspořádání neuznávám a nepřijímám. Nikdo mě nesmí pronásledovat. Mé tělo je složeno z látky s vysokou energií – pokud někdo dokáže pohnout mnou, pak může pohnout i mým Mistrem, pak může pohnout celým vesmírem.

Po nějaké době, kdy jsem vysílala spravedlivé myšlenky, mi sestra přinesla vodu a léky proti bolesti. Řekla jsem: „Je mi dobře. Léky nepotřebuji, děkuji.“ Sestra léky odložila a já dál vysílala spravedlivé myšlenky. Po asi hodině se mi vyjasnila mysl. Potom jsem se posadila a cvičila klidnou meditaci, až dorazil můj syn, aby mě odvezl domů.

Lékař mu řekl: „Vaše matka je vážně zraněná a odmítá léčbu.“ Můj syn odpověděl: „Moje matka má poslední slovo, rozhoduje se sama. Když říká, že je v pořádku, tak je v pořádku. Ať jde domů.“ Lékař nás varoval, že poneseme veškeré následky. Syn řekl: „Je v pořádku.“ A tak jsme bez jakýchkoli vyšetření a bez léků odešli domů.

Překonání zkoušky díky udržení spravedlivých myšlenek

Po návratu domů jsem nemohla ležet – jakmile jsem se pokusila ulehnout, měla jsem pocit, že se otáčí celý svět. Otáčelo se mi celé tělo i celý dům. Začala jsem pociťovat nevolnost a neustále jsem zvracela bílou pěnivou tekutinu. Po celý den jsme měli na zemi připravený lavor. Později jsem začala zvracet žlutou, hořkou tekutinu. Takto jsem zvracela čtyři dny v kuse, bez jídla i pití. Stačilo jen ucítit vůni jídla a udělalo se mi špatně. Kvůli mně si doma nikdo netroufl vařit maso, ryby ani nic jiného s výrazným zápachem. Neodvážili se ani jíst u stolu. Když mi bylo zle, měla jsem pocit, že se mi hlava rozpůlí – bolest byla nevýslovná. Připadala jsem si, jako bych měla hlavu rozdělenou na dvě hemisféry, přičemž pravá polovina byla oteklá. Když jsem se jí dotkla, cítila jsem pulzování. Rukou jsem se nemohla dotknout ani vlasů – bez doteku se mi točila hlava, a pokud jsem se dotkla, následovalo znecitlivění, brnění jako při zásahu elektrickým proudem a závratě se ještě zhoršily.

Druhý den po nehodě mi začal otékat obličej. Oči jsem měla nateklé do úzkých škvírek. Vnitřní pohmožděniny v hlavě začaly vystupovat na povrch – část jich prosakovala kolem uší a zbarvila pokožku do modrofialova. Další podlitiny pokryly tři čtvrtiny mé tváře a rozšířily se až do očí. Obličej zčernal do temně fialové barvy. Pohled na mě byl děsivý. Asi po dvaceti dnech začalo tmavé zbarvení pomalu mizet.

Kosti na pravé straně hlavy byly zdeformované – nerovné, s vyvýšeninami a prohlubněmi. V této deformované části, veliké asi jako malá miska, mi nerostly vlasy. Hlava mě denně bolela způsobem, který se nedá popsat. Někdy to byla bodavá bolest, jindy pronikavé pulzující pálení. Neodvažovala jsem se hlavou pohnout – jakýkoli pohyb vyvolával závratě a nevolnost. Mluvení bolest ještě zhoršovalo. Ležení bylo téměř nemožné – dříve než se má hlava vůbec dotkla polštáře, vše už se začalo točit.

Už v nemocnici jsem cítila v pravém uchu nepříjemný tlak, který se postupně změnil v bolest, pálení a hučení. Modřiny za uchem přetrvávaly více než měsíc. Kosti na pravé straně krku a v pravém rameni jako by se propadaly dovnitř, a nemohla jsem zvednout pravou ruku. Hrudník jsem měla stlačený, až se mi těžko dýchalo. Krk jako by nesl tíhu tisíce kilogramů – bolest byla tak silná, že se nedala slovy popsat. Levá dolní končetina bolela natolik, že jsem se jí neodvážila pohnout. Spolu s kotníkem byla černo-fialová a oteklá. Také pravé koleno bylo nateklé do fialova, velikosti velké misky, s tvrdou boulí – bolest byla nesnesitelná. Každý den jsem nemohla jíst ani spát vleže. Sezení bylo utrpení, ležení nemožné, a chůze nepřicházela v úvahu. Měla jsem pocit, jako by mé tělo bylo složeno z roztříštěných částí.

Přestože jsem každý den prožívala nesmírnou bolest a každá vteřina se zdála být utrpením, moje víra v Mistra a Fa nikdy neochabla. Úplně jsem popřela pronásledování ze strany starých sil. V duchu jsem si neustále opakovala: Bez ohledu na to, v čem jsem si nevedla dobře, staré síly se mě nesmějí dotýkat. Mistr na mě dohlíží. Staré síly nejsou hodny, aby mě pronásledovaly. Jakékoli mezery, které mám, napravím v rámci Dafa.

Vzpomněla jsem si, že Mistr řekl, že pro praktikující jsou dobré i zdánlivě špatné věci. Proto jsem i tuto dopravní nehodu považovala za dobrou věc – za proces, kdy se odstraňuje karma. Ať se na mém těle objevilo cokoli, neoznačovala jsem to jako zlomeniny, krvácení nebo jinou diagnózu. Neustále jsem vysílala spravedlivé myšlenky a očišťovala své dimenzionální pole.

Během prvních čtyř dnů po nehodě jsem neustále zvracela. Nedokázala jsem jíst ani pít. Pomyslela jsem si: Staré síly mi neumožňují jíst ani pít – chtějí mě snad nechat vyhladovět k smrti? Pak musím jíst – a jíst hodně. Řekla jsem Mistrovi: „Mistře, chci jíst, a to hodně.“ Nesnesla jsem ale ani vůni jídla. Řekla jsem: „Mistře, nemohu být tak sobecká. Kvůli tomu, že nesnesu pachy, moje rodina nevaří. Není to ode mě sobecké? Musím to vydržet a musím jíst. Když nejím, přidělávám starosti své sestře – nemůže kvůli mně vařit.“ Řekla jsem: „Klidně vařte a jídlo dejte na stůl. Budu jíst s vámi.“ Sestra se zeptala: „Opravdu to zvládneš?“ Odpověděla jsem: „Ano.“ A výsledek? Pohled na jídlo už mi nezpůsoboval nevolnost a dokázala jsem sníst trochu kaše. Později jsem už mohla jíst normálně.

Když mě bolelo celé tělo, nepřemýšlela jsem nad tím, jak mě auto srazilo. Věděla jsem, že Mistr vytlačuje všechnu karmu na povrch – ať se odstraní! Když byla bolest skutečně nesnesitelná, pomyslela jsem si: Mistr mi dal schopnosti – ať se bolest i závrať vrátí těm, kdo mě pronásledují. Ať ji cítí oni, ne já. Když mi otekly oči, pomyslela jsem si: Tady se odstraňuje karma. Mé oči budou ještě jasnější a průzračnější. Když mi v uších hučelo, pomyslela jsem si: To se otáčí Falun a očišťuje mi uši. Až tato karma odejde, otevře se mé nebeské ucho. Když mě hlava bolela jako by mi ji někdo propichoval jehlami, pomyslela jsem si: Mistr mi očišťuje hlavu a pomáhá kostem vrátit se na své místo. Karma, která vychází hlavou, mi pročistí myšlení a zesílí moudrost.

Když se mi točila hlava a připadalo mi, že se otáčí země, pomyslela jsem si: Falun se otáčí.

„Když se Kolo Zákona otáčí ve směru hodinových ručiček, může samočinně pohlcovat energii z vesmíru. Když se otáčí proti směru hodinových ručiček, může energii vydávat. Otáčení směrem dovnitř (ve směru hodinových ručiček) nabízí jedinci vlastní spásu, zatímco otáčení směrem ven (proti směru hodinových ručiček) nabízí spásu druhým. To je význačný rys naší praxe.” (Přednáška pátá, Zhuan Falun)

Čtvrtou noc jsem kvůli bolesti vůbec nemohla usnout. Pomyslela jsem si: Zlo, jestli mi nedovolíš spát, budu cvičit. Cvičení je ten nejlepší odpočinek.

Když jsem začala dělat první sadu cviků, zjistila jsem, že nedokážu zvednout paže úplně – pouze do výšky obličeje. Při pokusu zvednout je výš mě ramena a kosti hrudníku nesnesitelně bolely. Pomyslela jsem si: To tedy ne! Zlo mi brání ve cvičení – a právě proto musím cvičit. A ještě víc. Vzala jsem si devět papírových lístků, abych si mohla odškrtávat počet provedení první, třetí a čtvrté sady, a zajistila si tak, že každou z nich udělám devětkrát.

Jakmile jsem byla schopna trochu stát, udělala jsem druhou sadu. Když jsem se pokusila držet kolo nad hlavou, dokázala jsem paže zvednout jen po úroveň očí. Požádala jsem Mistra, aby mi dodal sílu. Dívala jsem se do zrcadla a v duchu ho prosila o pomoc. Složila jsem slib, že vydržím celou hodinu. Po malých krocích jsem zvedala paže až do výšky hlavy, pot mi proudem stékal po těle a celé oblečení jsem měla promočené. Měla jsem pocit, že se každou chvíli zhroutím. A přesto jsem dál zvedala paže do správné polohy. Kosti mě bolely tak silně, že se mi třásly ruce, podlamovaly nohy a cítila jsem, že brzy padnu.

Neustále jsem si v duchu opakovala:

„Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete.” (Přednáška devátá, Zhuan Falun).

S pomocí Mistra jsem dokončila držení kola po celou hodinu. Poté jsem pocítila výrazné odlehčení. Krk, který do té doby nesl tíhu jako tisíc kilogramů, se citelně uvolnil. Sepjala jsem ruce v gestu heshi a v srdci Mistrovi poděkovala!

Každý den jsem vytrvala v držení kola dvě až tři hodiny. Někdy, když jsem držela kolo nad hlavou, vydržela jsem čtyřicet pět minut. Kdykoli jsem při studiu Fa cítila, jak se mi kost v pravém rameni vtahuje dovnitř, otáčela jsem stránky knihy levou rukou a pravou paži zvedla, jako bych držela kolo. Po více než deseti dnech se všechny kosti, které byly vtažené dovnitř, navrátily na své místo. Také otok v hlavě trochu polevil.

Pátý den jsem začala cvičit meditaci vsedě. Ta byla ještě náročnější. V levé noze mě bolela dvě místa (možná šlo o zlomeniny nebo praskliny), ale nepřipouštěla jsem si to. Říkala jsem si jen: Karma se přesunula do nohy, proto to bolí. Až se karma odstraní, bolest zmizí. Také jsem si pomyslela, že přece nemohu nechat všechno nést Mistra. Co zvládnu sama, to musím zvládnout sama. Levou nohu jsem měla černo-fialovou a silně oteklou, ale pomyslela jsem si: Mohu si přeložit nohy? Ano – musím to dokázat! Jakmile jsem je překřížila, pot ze mě stékal jako vodopád. Navíc už tak bolestivá levá dolní končetina a kotník tlačily v meditaci na oteklou pravou nohu. Bolest z obou míst dohromady byla nevýslovná. Přesto jsem nohy nerozložila a v meditaci jsem vytrvala.

Poprvé jsem seděla v lotosovém sedu jednu hodinu. Podruhé jsem meditovala tři hodiny. Zjistila jsem, že po dokončení cvičení se mé tělo cítilo mnohem lehčí. Hlava se mi tolik netočila a dokázala jsem si i na chvíli lehnout a odpočinout si. Později jsem vydržela v úplném lotosovém sedu pět hodin. V tomto postoji jsem v meditaci setrvala několik dní po sobě. Poté jsem už byla schopná vstát a udělat doma i nějaké drobné práce.

Každý den jsem kromě studia a poslechu Fa cvičila nesčetněkrát. Za méně než měsíc se – s výjimkou místa na hlavě, kde mi zatím znovu nenarostly vlasy – mé tělo zcela zotavilo. Dokázala jsem opět dělat vše jako dřív. Po dvou měsících mi vlasy dorostly i na tom lysém místě.

Skutečně jsem zakusila to, co řekl Mistr:

„...Ak spravodlivé myšlienky žiaka stačia, Majster silu má, prevrátiť môže nebesá” (Milosť Učiteľa ku žiakovi, Hong Yin II).

Mistr mi znovu sestavil tělo, očistil ho, pročistil a daroval mi nové tělo – a také nový život.

To, že jsem utrpěla tak vážnou dopravní nehodu, nebyla vůbec náhoda. Začala jsem se vážně dívat do sebe. Objevila jsem v sobě silnou zášť, soutěživé smýšlení, žárlivost, sklon dívat se na druhé spatra, předvádění se, samolibost, touhu po osobním prospěchu, honbu za pověstí, zalíbení v lichocení, obavu ze ztráty tváře, závislost na druhých, připoutání k citovým poutům a zaměření na sebe. Tato děsivá připoutání byla překážkami v mém kultivačním postupu. Poté, co jsem je rozpoznala, jsem se začala soustředit na jejich odstranění.

To, že jsem zažila tak vážnou dopravní nehodu a přesto jsem se bez jakýchkoli léků či lékařského ošetření dokázala zcela zotavit během méně než jednoho měsíce – jak bych toho mohla dosáhnout bez pomoci Mistra? Z hloubi svého srdce děkuji Mistrovi! Moje osobní zkušenost znovu potvrzuje Mistrovu velikost a zázračnou, mimořádnou sílu Dafa.

Díky této vážné dopravní nehodě jsem si prohloubila porozumění v otázce tzv. „karmy nemoci“. Podle mého názoru, abychom se mohli skutečně vymanit z této zkoušky, musíme dosáhnout stoprocentní víry v Mistra a Fa a změnit své lidské představy.

Mistr řekl: „Jen co nadhodíte „problém se zdravím“, nejsem ochoten poslouchat.” (Přednáška druhá, Zhuan Falun).

Fa říká, že to není nemoc – proč tedy stále přemýšlíme o určitých zkouškách jako o nemoci a ztotožňujeme se s pojmem „nemoc“? Mistr říká, že nemáme nemoc – pak ji nemáme. Tam, kde nás něco bolí, tam máme karmu. A tu je třeba odstranit. Černá látka se přeměňuje v bílou látku, proměňuje se v ctnost, a ta se přeměňuje v gong. Není to snad nádherná věc?

Lékař může říci, že je to rakovina, ale Mistr nám říká, že je to karma. Koho si tedy vybereme – lidi, nebo bohy? Lékařská léčba to jen oddaluje. Lékaři nemohou karmu odstranit. Pouze Mistr nám s tím může pomoci! Možná si řeknete: „Ale tak to bolí! Je to tak nepříjemné!“ Samozřejmě – protože stále máme karmu, a tu musíme splatit. Jak bychom mohli splatit karmu bez utrpení? Proč se na to nedívat jako na vzácnou příležitost ke zlepšení?

Za druhé – neuznáváme pronásledování ze strany starých sil. Co neuznává Mistr, to neuznáváme ani my. Kultivujeme se v lidském světě. V průběhu kultivace budeme dělat chyby – někdy malé, jindy velké. Ale hledáme v sobě a vše napravujeme v rámci Dafa. Nedovolujeme starým silám, aby zneužívaly naše mezery a pronásledovaly nás. Kultivace je jako plavba proti proudu – kdo nepostupuje vpřed, couvá. Každý test a každé soužení je zkouškou!

Nakonec doufám, že se mé sdílení zkušeností s překonáním této zkoušky může stát inspirací pro spolupraktikující, kteří právě procházejí těžkým obdobím. A také doufám, že praktikující, kteří uvízli v utrpení způsobeném karmou nemoci, dokáží změnit své představy, projít touto zkouškou a vrátit se na cestu nápravy Fa a záchrany vnímajících bytostí!

Heshi.

(Vybraný příspěvek přednesený na Fa konferenci v Kanadě v roce 2025)