Překonání strachu

(Minghui.org) Nedávno jsem si na webu Minghui přečetl několik článků o tom, že praktikující v některých oblastech Číny začínají polevovat. Měl jsem podobný problém a chtěl bych vám říct, jak jsem ho překonal.

V článcích se uvádí, že skupinové studium Fa je méně časté, výrobní místa s materiály téměř zanikla, a jen málo praktikujících aktivně objasňuje pravdu. Jedna praktikující řekla, že měla sen, ve kterém jí Mistr řekl: „Příliš málo praktikujících vychází zachraňovat lidi.“

Proč se to děje? Praktikující možná vnímají, že to pramení ze strachu. Od začátku pronásledování v červenci 1999 čelila většina praktikujících v Číně mnoha formám perzekuce. Mnozí nyní pouze doufají, že v klidu vyčkají, až Fa napraví lidský svět. Tento způsob uvažování vedl k tomu, že řada praktikujících přestala dělat tři věci a aktivně se kultivovat.

Ačkoli naše vytrvalé úsilí o objasňování pravdy probudilo mnoho lidí k tomu, jak je Falun Dafa výjimečný a jak brutální je pronásledování ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny), nespočet vnímajících bytostí stále čeká na záchranu. Nemůžeme přestat. Mnoho praktikujících ještě nedosáhlo požadovaného standardu. Toto prodloužené období je projevem obrovského soucitu a trpělivosti Mistra, který nám dává více času na to, abychom dokončili svou cestu kultivace a zachránili více vnímajících bytostí. V tomto závěrečném čase nesmíme polevovat.

Rád bych se s vámi podělil o to, jak jsem se v roce 2000 přinutil prolomit strach a znovu pokročit kupředu.

V té době jelo mnoho praktikujících z mé oblasti do Pekingu, aby se postavili za Falun Dafa – někteří i opakovaně. Většina z nich byla po nezákonném zadržení propuštěna se ctí. V říjnu, když jsem znovu plánoval vyrazit do Pekingu, zaváhal jsem. Měl jsem strach. Proč? Podíval jsem se do sebe a vzpomněl si, že když mě naposledy propustili, jeden policista mě varoval: „Pokud vás znovu zatknou, rovnou vás pošlou do pracovního tábora – už vás nepustíme.“

O svůj strach jsem se podělil s dalšími praktikujícími a k mému překvapení byli mnozí ve stejné situaci. Uvědomili jsme si, že skutečný tlak ve skutečnosti pramenil z toho, že jsme byli svědky toho, jak někteří praktikující byli během zadržení „přeučeni“ – vzdali se praktikování Dafa. Báli jsme se, že pokud budeme znovu zatčeni, může se to stát i nám. Nejet do Pekingu se tak zdálo jako způsob, jak se tomuto riziku vyhnout – jak bezpečně setrvat na své současné úrovni kultivace.

Věděl jsem však, že je to špatně. Byla to lidská myšlenka založená na strachu. Ať už se rozhodneme jet apelovat, nebo ne, tento strach musíme odstranit. Nechtěl jsem ustrnout. Kultivace je jako veslování proti proudu – jestliže nepostupujete vpřed, může vás to strhnout zpátky. Jak mohu dosáhnout průlomu? Odpověď byla jasná – musel jsem více studovat Fa. Uvědomil jsem si, že jsem v tom polevil.

Po téměř měsíci intenzivního studia Fa a sdílení zkušeností s dalšími praktikujícími tlak v mém srdci postupně polevil. Mysl se mi pročistila. Spravedlivé myšlenky zesílily. Přesto jsem ještě plně nezískal zpět svou sebedůvěru.

Jednoho dne mě navštívilo několik praktikujících, kteří se právě vrátili z Pekingu, a vyprávěli mi o svých zážitcích. Tehdy jsem poprvé uviděl, jak vypadá skutečná nebojácnost. Někteří rozvinuli transparenty s nápisy Dafa na náměstí Nebeského klidu, aniž by byli zatčeni, a potom rozdávali materiály. Jiní vyskočili z policejních vozidel, aby ochránili další praktikující před bitím. Ztělesňovali to, čím by praktikující Falun Dafa měli být – důstojní, spravedliví a nebojácní. Svými činy potvrdili hodnotu Dafa a ukázali mi cíl, k němuž bych měl směřovat.

Obhajovat a potvrzovat Dafa je naše posvátná odpovědnost. Co mě zadržovalo? Strach – strach ze zatčení, strach ze zadržení, strach z „převýchovy“. Ale pod tím vším se skrýval egoismus. Věděl jsem, že se musím nadále zlepšovat a tento strach odstranit.

Po více než dvaceti dnech rozjímání a studia Fa jsem pevně odmítl tyto negativní myšlenky a posílil své spravedlivé myšlenky. Věděl jsem, že apelovat za Dafa v Pekingu je něco, co musím udělat. Pokročím vpřed bez váhání. Postupně se má připoutání rozpustila. Jednoho dne jsem pocítil, že jsem prolomil bariéru – strach zmizel. Nic mě už nemohlo zastavit v potvrzování Dafa. Cítil jsem lehkost a radost.

Byl jsem připraven jednat. Připravil jsem si dva transparenty a ukryl je do rukávů. Když přišel ten okamžik, rozvinul jsem první transparent a vykřikl: „Falun Dafa je dobrý! Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré!“

Pocítil jsem štěstí a klid. Policista mi transparent vyrval, a tak jsem vytáhl druhý a vběhl s ním do davu, přitom jsem dál křičel. Měl jsem pocit, jako bych vstoupil do jiné dimenze – nic mě nemohlo zastavit. Běžel jsem a křičel, dokud jsem náhle nezakopl o černou koženou botu. V tom okamžiku jsem se vrátil z oné jiné dimenze. Policisté mě chytili, sebrali mi transparent a táhli mě k policejnímu vozu. Ale nějakým způsobem mi náhle pustili ruku – a já klidně odešel. Bezpečně jsem se vrátil domů.

Tato zkušenost mi ukázala: potvrzování Fa je také procesem zlepšování charakteru (xinxingu). Položila pevný základ pro mou budoucí kultivaci a úsilí o objasňování pravdy. Uvědomil jsem si, že musíme zcela popřít pronásledování ze strany starých sil. Praktikující by neměli být pronásledováni za potvrzování Dafa – takové pronásledování není uspořádáno Mistrem, ale starými silami. Pokud se držíme vedení Mistra, můžeme uspořádání starých sil odmítnout. Díky spravedlivým myšlenkám a ochraně Mistra jsem se později několikrát vyhnul zatčení.

My, praktikující Dafa, jsme vytrvali přes dvacet let pronásledování. Nyní, když se blížíme k posledním krokům na naší cestě, nesmíme se nechat zadržet strachem. Věřím, že tyto strachy jsou jen pomíjivé lidské myšlenky. Pojďme je odstranit – a společně pokročit vpřed.