Moje cesta se souborem Shen Yun během turné ve Francii

(Minghui.org) Měla jsem to štěstí a čest být od samého počátku součástí každého turné Shen Yun ve Francii.

Vždy jsem byla přesvědčena, že projekty, na nichž se podle svého poslání podílíme, jsou skutečně živé – že každý projekt je bytost. Nikdy si nepřipadám sama, protože komunikuji a jsem spojena – často beze slov – s božskými bytostmi, a cítím přítomnost našeho Mistra.

Během letošního turné jsme měli 88 představení ve 12 městech. Objevilo se mnoho výzev, které se mi někdy podařilo překonat a jindy ne. Byly chvíle radosti, ale v každém okamžiku jsem cítila nekonečnou vděčnost Mistrovi, spravedlivým božstvům a umělcům Shen Yun.

Díky Shen Yunu zachránil Mistr a božské bytosti desítky tisíc bytostí – a my jsme měli tu čest spolupracovat a podílet se na tom.

Abych sdílela něco srozumitelného a přínosného, zaměřím se na jedno či dvě témata.

Překonávání zásahování KS Číny

Začnu zasahováním Komunistické strany Číny (KS Číny) během turné – a tím, jak mi to pomohlo zlepšit se v kultivaci.

Každodenní náročný rytmus turné je sám o sobě velmi vyčerpávající a stresující, protože je stále co plánovat, předvídat a zařizovat na místě. Psychologické útoky a hrozby ze strany KS Číny byly jako bomby, kterým jsme se museli v každém městě vyhýbat. Bylo to skutečně monumentální – někdy jsme byli blízko skutečné katastrofě.

Všechna představení však mohla proběhnout a Shen Yun obdivuhodně naplnil své poslání zachraňovat vnímající bytosti. V tomto procesu jsem mohla být svědkem velkoleposti zásahů božských bytostí a Mistra – a zároveň jsem se mohla povznášet a napravovat.

Ve všech místech, kde Shen Yun letos vystupoval, jsme čelili hrozbám a zasahování ze strany komunistického režimu. Asociace Falun Dafa proto iniciativně objasňovala pravdu všem našim kontaktům v daných sálech.

V jednom městě jsme několik dní před prvním vystoupením obdrželi bombovou hrozbu – přes interní produkční schránky, nikoliv přímo v daném sále. Rozhodli jsme se hrozbu utajit, abychom zabránili panice mezi kontakty v dané instituci. Vyzvali jsme všechny, aby se soustředili na vysílání spravedlivých myšlenek. Podala jsem trestní oznámení kvůli teroristickým hrozbám čínského režimu. Následně jsem byla předvolána na DST (Ředitelství územní bezpečnosti), což je oddělení zodpovědné za kontrarozvědku, boj proti terorismu a zahraničním hrozbám a za zajištění bezpečnosti Francie.

Agenti DST mě přijali chladně. Byla jsem tím docela překvapená, protože jsem to byla já, kdo podal oznámení – a jejich první otázky byly urážlivé. Ptali se mě na mé napojení na praktikující Falun Dafa: jaká je moje role ve Falun Dafa, proč, jak a podobně.

Připadalo mi, že v jejich očích jsem viník, a tak jsem se jich vážně zeptala: „A jaké vaše číslo na gestapu? To si děláte legraci, nebo co? Já podávám trestní oznámení a teď bych ráda věděla, co jste na základě mého podání zjistili a co uděláte pro to, abyste nás ochránili před zneužíváním a hrozbami režimu KS Číny na francouzské půdě – vůči asociaci, která ve Francii pořádá představení?“

Tón i přístup obou agentů se změnil a začali stát takříkajíc „na mé straně“. Bylo vidět, že si jsou vědomi všeho – včetně násilného odebírání orgánů, které praktikuje KS Číny, a všech detailů ohledně jejích metod útoků. Dokonce mi popsali i způsoby, o kterých jsem nikdy neslyšela. Když mluvili, napadlo mě: „No jo, zase jen hrají nějakou roli a já nevidím, jací skutečně jsou.“ A pak jsem si pomyslela: „Ale proč jsem tu vlastně já? Jsou to lidské bytosti, které potřebují být zachráněny.“

Začala jsem k nim mluvit od srdce: „Ten čínský režim znáte. Všichni víme, že si neváží životů – ani vlastního lidu, ani jiných. Tahle část historie, kterou právě žijeme, tu možná není proto, abychom ten režim zastavili, ale proto, abychom se postavili na správnou stranu – mezi dobrem a zlem. Protože za všemi našimi společenskými maskami a funkcemi, které nás sem dnes přivedly, je v každém z nás něco hlubšího, co nás volá k zásadnějšímu rozhodnutí – v duši a ve svědomí, bez ohledu na to, jakou práci právě děláme.

„Ve skutečnosti je ta rovnice velmi jednoduchá: na jedné straně stojí teroristé z režimu, kteří pronásledují lidi kvůli jejich víře – a na druhé straně lidé, kteří se touto vírou řídí: Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Zní to neuvěřitelně, že? Ale nic jiného v tom není. Zeptejte se sami sebe, do hloubi svého nitra, tím nejvnitřnějším způsobem – a odpovězte si: co je správné? Možná to všechno existuje jen proto, abychom znovu objevili své svědomí a svůj původ – a až se každý probudí, pak už pro to zlo nebude důvod k existenci.“

Když jsem to říkala, viděla jsem, že muž měl slzy v očích a mladá žena byla také pohnutá. Trvalo to jen pár vteřin. Pak mi jednoduše poděkovali a požádali mě, abychom zůstali v kontaktu. Když jsem odcházela, měla jsem pocit, že zatímco jsem mluvila, zaujali nějaké stanovisko – zatímco předtím, i když měli všechny informace, se ve svém srdci vůči Dafa nevyjádřili.

V jiném městě obdrželo divadlo bombovou hrozbu právě ve chvíli, kdy se diváci chystali vstoupit do sálu. Ředitel neměl jinou možnost, než povolat pyrotechnickou jednotku, aby prostor prověřila. Zaměstnanci divadla zůstali velmi klidní a spolu s čekajícími diváky jsme byli vyvedeni ven.

V tu chvíli mi došlo, že musíme urychlit práci přivolané pyrotechnické jednotky. Spolu s praktikujícími, kteří byli z této části sálu evakuováni, jsme začali vysílat silné spravedlivé myšlenky. Přiblížila jsem se co nejblíže ke vstupní bráně, a z hloubi své bytosti jsem odmítla tento zásah – rozhodně jsem odmítla toto uspořádání. Věřím, že jsem nikdy nevysílala tak silné spravedlivé myšlenky; slzy mi nepřetržitě tekly po tvářích, ale stála jsem vepředu, takže mi nikdo neviděl do obličeje.

Požádala jsem o podporu Mistra a spravedlivé božské bytosti, a instinktivně jsem zavolala směrem k nebi: „Všem, kdo kdy nesli mé jméno – pokud dnes můžete cokoli udělat, zasáhněte, prosím vás!“ Cítila jsem, že na jiné úrovni právě probíhá bitva a že jakýkoliv zásah kvůli bytostem, které mají být zachráněny, je nutný k tomu, aby bylo toto zasahování okamžitě zastaveno.

Na zlomek vteřiny mě napadlo: „Dala bych cokoli, abych zastavila toto zasahování.“ Tato zdánlivě nevinná myšlenka však byla skutečně nesprávná – okamžitě jsem totiž zaslechla hlas: „Dobrá, a co jsi ochotná dát?“ Vzchopila jsem se a tuto temnou energii jsem odstranila slovem „mie“ [eliminuj]. Najednou jsem se viděla v divadle – byla jsem obrovská, moje hlava se dotýkala stropu sálu a můj hlas zněl celým prostorem.

Řekla jsem: „Jsem žákyně Mistra Li Hongzhi. Přikazuji vám: zrychlete a překročte čas a prostor. Toto zasahování nepřijímáme.“ Cítila jsem, jak se vše začalo pohybovat s mohutnou silou, jako když se vzdouvá moře. Zůstala jsem v této velmi silné energii, která mě obklopovala – a zároveň byla i uvnitř mě, jako by každá buňka mého těla měla vlastní sílu a mimořádně sjednocené, a přitom nezávislé vědomí.

O něco později (čas jsem už vůbec nevnímala) přišel někdo z divadla a otevřel dveře divákům. Představení mohlo proběhnout – jen se zpozdilo o 45 minut. Zaměstnanci sálu nám řekli, že byli přesvědčeni, že se vystoupení zruší, protože při tomto typu incidentu to běžně trvá mnohem déle – kvůli velmi složitému protokolu.

Všichni jsme věděli, že na jiné úrovni byla tato bitva vyhrána. Silné a neochvějné spravedlivé myšlenky praktikujících, kteří je tehdy vysílali společně, pomohly celou situaci zvrátit. Vzpomněla jsem si na slova Mistra:

„Ak spravodlivé myšlienky žiaka stačia,
Majster silu má,
prevrátiť môže nebesá”
(Milosť Učiteľa ku žiakovi, Hong Yin II)

Mistr nás také učil, že…

„U učedníků Dafa jako jednoho celku, v procesu potvrzování Fa, když pracujete spolu v souladu, síla Fa je obrovská.” (Vyučování Fa během Lampiónového festivalu na konferenci Fa v Západním USA)

Tato událost mi také pomohla uvědomit si jednu špatnou myšlenku, kterou mívám často: Často si říkám, že bych pro Dafa udělala cokoli. Že bych i obětovala svůj život. Vždycky jsem si myslela, že je to správná myšlenka – ale nyní chápu, že z jiné úrovně to může představovat mezeru, kterou mohou staré síly využít, aby mě srazily nebo mi v kultivaci kladly podmínky. Uvědomila jsem si, že tato myšlenka souvisí s mým egem a silnou vůlí – a že bych měla být méně jako oheň a více jako voda, abych dokázala přistupovat k věcem s klidnou silou a moudrostí.

Veškeré zasahování KS Číny nám umožnilo ještě více objasnit pravdu vnímajícím bytostem a pomohlo lidem jasněji a upřímněji zaujmout postoj.

V konečném důsledku to přispělo k odhalení skutečné situace ve všech policejních stanicích, prefekturách a mezi zaměstnanci – a varovalo je to před teroristickým chováním čínského režimu. Mnozí byli tím, co jsem jim sdělila, skutečně šokováni, a pokaždé jsme se setkali s podporou ze strany policie nebo četnictva na místě.

Někteří z našich kontaktů v divadlech na zprávy od KS Číny vůbec nereagovali – a rovnou je hodili do koše. Jednu ředitelku navštívil několik dní před prvním představením čínský konzul a žádal ji, aby Shen Yun neuváděla – ona to ale odmítla se slovy, že jsme ve Francii a že taková podloudná činnost je tu nelegální. Téhož dne nám spěšně zaslala smlouvu na příští sezónu a postarala se o to, aby byla tentýž den i podepsaná.

Stále mám mnoho připoutání, které jsem dosud plně neodstranila, ale budu se dál snažit naplňovat měřítko pilné praktikující. Chápu, že věřit v Mistra neznamená jen vědět, že je Mistrem vesmíru a všeho, a uznávat ho (protože i démoni to vědí), ale znamená to také souhlasit s tím, že budeme v každém okamžiku následovat cestu, kterou nám naplánoval.

Dafa mi pomohl zlepšit vztah s rodinou

Narodila jsem se do rodiny s deseti dětmi, kde jen otec pracoval mimo domov jako dělník. Byl odvážný a měl dobré hodnoty. Když jsem se narodila, sestry mi později řekly, že matka hodně plakala. Truchlila, protože jsem byla její sedmá dcera – a ona se snažila mít syna. Navíc existovala pověra, že sedmá dcera přináší smůlu a že vnese do domu neštěstí. Otec matku utěšoval slovy, že je to Boží vůle – i kdybychom nevěděli, odkud světlo přijde.

Od té chvíle bylo vše, co se doma stalo, vnímáno jako moje vina. V lepším případě si mě nikdo nevšímal. Otec se o mě později začal zajímat, protože jsem studovala práva. V tomto oboru, který jsem velmi milovala, jsem vynikala – a byla jsem šťastná, že o mě otec projevil zájem. Otec byl jediný, kdo ke mně byl laskavý. Když zemřel, sestry mi nedovolily jít na jeho pohřeb. Řekly, že buď půjdu já, nebo moje sestra (ta, která mi byla nejblíž), ale že tam nemůžeme obě. Řekla jsem si, že lépe než ona zvládnu to, že nepůjdu – a tak jsem zůstala. V tu chvíli jsem své sestry za jejich chování neobviňovala, ale nerozuměla jsem, proč se tak chovají.

Z matčina domu jsem odešla ve 21 letech – a nebála jsem se, protože jsem věděla, že ať už venku potkám cokoli, nemůže to být horší než to, co jsem zažila doma. Co je zvláštní: kdo mě tehdy viděl, myslel by si, že jsem plná radosti a vždy ochotná podpořit přátele. Lidé si mysleli, že pocházím z velmi soudržné, vřelé a pečující rodiny. Po otcově smrti jsem přerušila kontakt s rodinou – a nechtěla mít s nikým nic společného.

Fa jsem se naučila v letech 2002–2003 a tehdy jsem pochopila karmické vazby. Cítila jsem se osvobozená a šťastná. Navázala jsem znovu kontakt s rodinou a omluvila se jim, že jsem odešla. Vysvětlila jsem jim, že praktikuji Falun Dafa – a že právě proto jsem se vrátila, protože potřebuji udržovat dobrý vztah a propojení se svou rodinou.

Od té doby přišlo sedm mých sourozenců a všechny jejich děti několikrát na Shen Yun – včetně mé matky. Všichni viděli, jaký vliv má Dafa na mou povahu. Rodinná situace se výrazně změnila – celá rodina mi důvěřuje a podporuje Falun Dafa.

Snažím se jednat s co největší laskavostí a zároveň se spravedlností – z úcty k matce a rodině, protože přemýšlím nad tím, jaký obraz si o praktikujících Falun Dafa vytvoří. Mnozí z nich řekli, že je to opravdu úžasná praxe a že by ji chtěli také začít praktikovat. A přesto, navzdory těmto pozitivním změnám, cítím, že v sobě stále nosím zášť – a že jednám spíše z pocitu povinnosti.

Často si vybavuji Mistrovo učení:

„Keď sa už učíš Dafa, bez ohľadu na to, či narazíš na dobré alebo na zlé okolnosti, všetko sú to dobré veci. ” (Vyučovanie Fa v San Franciscu, 2005)

Protože jsem vyrůstala v poměrně tvrdém prostředí, uvědomuji si, že i já sama někdy v interakcích s druhými působím tvrdě. Během letošní sezóny Shen Yun jsem si uvědomila, že efektivita, sebevědomí a silná vůle jsou sice velmi cenné, ale díky Shen Yun jsem objevila – zejména – sílu jemnosti a nakonec i schopnost přijmout svou zranitelnost a být ochotná ji projevit. Toto uvědomění pro mě představovalo krok vpřed – způsob, jak růst a pustit těžké štíty, které jsem s sebou nesla.

Dnes si v hloubi svého bytí dovoluji být svědkem své zranitelnosti. To, že je část mě zranitelná, neznamená, že ve mně zároveň není i část silná. A právě tím, že uznám svou zranitelnost, se otevírá celá nová dimenze – spojení s částí mého já, kterou dosud moc neznám. Když jsem odcházela z představení, cítila jsem, že jsem odložila brnění bojovníka, který vyráží do bitvy. Stala jsem se bytostí, která jedná z lásky a laskavosti – protože jsem ve skutečnosti velmi citlivá.

Stále mám potíže zvládat své emoce – zejména hněv. I když se na povrchu trochu víc ovládám, cítím, že mě někdy stále zaslepuje. Vím, že mám ještě hodně co pročistit a odložit.

Když se ocitnu v konfliktu nebo v rozporu, snažím se systematicky připomínat si dvě velmi důležité věci. První je opakovat si několikrát: „Splyň s Pravdivostí–Soucitem–Snášenlivostí.“ A druhá je říci si, že nemám žádné nepřátele – a že praktikující jsou Mistrovými žáky. U běžných lidí si připomínám, že na nebi měli odvahu sem přijít – a že člověk, který přede mnou stojí, už možná prošel několika pekly.

Děkuji Vám, Mistře, a děkuji vám, spolupraktikující. Výše uvedené je jen svědectvím o jednom úseku mé cesty. Pokud v něčem vidíte, že to není správné, prosím, dejte mi vědět.