90letá žena: S čistou vírou v Mistra a Dafa jsem zdravá a beze strachu

(Minghui.org) Předtím, než jsem začala cvičit Falun Dafa v roce 1996, jsem měla rakovinu kostí. Moje levá noha byla znecitlivělá a nemocnice řekla, že ji musí amputovat. Kdyby nebyla amputována, nikdy bych v ní nic necítila. Poté, co se o mé nemoci dozvěděla příbuzná, navrhla mi, abych zkusila Falun Dafa. Pomyslela jsem si: „Ani nemůžu sedět, jak bych mohla cvičit?“ Přesvědčovala mě, abych to zkusila, že mnoho lidí říkalo, že cvičení zlepšilo jejich zdraví.

Požádala jsem rodinu, aby mě vzali na místo pro cvičení, abych to mohla zkusit. Jelikož byla moje levá noha necitlivá, mohla jsem jen sedět u zdi. Ze začátku jsem jen sledovala ostatní, jak cvičí. Poté mi asistent trpělivě ukázal pohyby a já jsem se postupně naučila cvičení.

Do dvou měsíců se do nohy vrátila citlivost a mé zdraví se stabilně zlepšovalo. Nikdy jsem už nemusela jít zpět do nemocnice. Byla jsem nesmírně vděčná! Falun Dafa je tak úžasná a zázračná praxe – nemoci, které nemocnice nedokázaly vyléčit, byly vyřešeny, jakmile jsem začala cvičit. Cítila jsem nepopsatelnou radost a povzbudila jsem své děti, aby také cvičily. Každému jsem koupila kopii Zhuan Falun. Moje děti byly také velmi šťastné, že mě vidí zdravou, a všechny tři dcery začaly cvičit Falun Dafa.

Nikdy jsem nechodila do školy. Navštěvovala jsem jen dvouměsíční kurz gramotnosti, takže jsem neuměla číst. Když jsem začala číst Zhuan Falun, musela jsem se učit každý znak jeden po druhém. Ze začátku jsem poslouchala ostatní praktikující, jak čtou nahlas ve studijní skupině Fa. Když jsem přišla domů, snažila jsem se vybavit si znaky, které jsme právě četli. Když jsem narazila na neznámé znaky, psala jsem si je nebo je kreslila, protože jsem nemohla psát. Když se děti vrátily z práce, ptala jsem se jich, co to znamená. Takto se mi podařilo dokončit čtení Zhuan Falun. Vím, že to bylo s pomocí Mistra, že negramotná hospodyňka mohla studovat Fa. Být schopna přečíst celou knihu Zhuan Falun byla věc, kterou jsem si nikdy ani nepředstavovala. Nyní dokážu číst všechny Mistrovy knihy. Jsem nesmírně vděčná našemu soucitnému a velkému Mistrovi! Jakmile si přejete kultivovat, Mistr vám pomůže! Moje vděčnost se nedá vyjádřit slovy; pouze tím, že věříme v Mistra a Fa, můžeme splatit Mistrovu milost!

Dne 15. dubna 1999 jsem šla s ostatními praktikujícími do Pekingu, abychom objasnili pravdu. Poté, 20. července, začala Komunistická strana Číny svou kampaň pronásledování. Místní úřady mě vzaly do kanceláře a nechtěly mě pustit domů, pokud bych nepodepsala prohlášení odsuzující Falun Dafa. Odmítla jsem podepsat, takže mi nedovolili jíst a používali jiné metody nátlaku, ale zůstala jsem neochvějná. Obtěžovali mě den co den, a dokonce dvakrát prohledali můj domov.

Když jsem byla zadržena na policejní stanici na dva týdny, držela jsem na protest hladovku. Když mi policista nadával a hrozil, že mě zmlátí, nezlobila jsem se. Vzpomněla jsem si na to, co řekl Mistr: „...jako praktikující nesmíte bojovat, když vás někdo napadá, anebo se zlobit, když vás někdo uráží – musíte se chovat podle vyššího měřítka.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Pomyslela jsem si: „Pokud mě budete bít nebo mi nadávat, dáváte mi tím ctnost.“ Neměli způsob, jak se se mnou vypořádat, a tak mě propustili. Nebála jsem se, i když mi vyhrožovali. Jen jsem věřila v Dafa a Mistra. Tak úžasný Fa, jak bych ho mohla necvičit? Ostatní praktikující říkali, že mám silné spravedlivé myšlenky, a já jim řekla: „Věřím jen v Mistra a Fa, nemyslela jsem na nic jiného.“

Jindy mě policie sledovala, když jsem rozdávala materiály pro objasnění pravdy. Když jsem skončila s rozdáváním materiálů, šla jsem vyzvednout vnouče ze školy a všimla jsem si, že mě stále sledují, ale nebála jsem se. Poté, co jsem vnouče vyzvedla, jsem se otočila a viděla, že už tam nejsou. Vrátila jsem se domů bezpečně.

Nyní je mi 90 let. Sluch mám v pořádku, mám ostrý zrak, a stále zvládám všechny domácí práce. Často jezdím na tříkolce pro nákup potravin a vařím jídla pro své děti. Jednou, když jsem navštívila domov jiného praktikujícího a došlo k výpadku proudu, vystoupala jsem 11 pater po schodech bez zadýchání. Každý týden se dvakrát účastním studijní skupiny Fa a chodím ven s ostatními praktikujícími, abych rozdávala materiály pro objasnění pravdy.

Když rozdávám materiály, zaměřuji se na lidi, kteří mají na sobě pásky a jsou to bezpečnostní pracovníci, a dávám jim materiály. Jednou, když jsem předala bezpečnostnímu pracovníkovi leták, řekl mi: „Jste tak stará. Proč nezůstáváte doma? Proč chodíte ven rozdávat materiály? Neobáváte se, že vás nahlásím?“ Usmála jsem se a řekla: „Měl byste si tento materiál pořádně prohlédnout. Je to pro vás dobré!“ Takové věci se stávají často a lidé říkají různé věci. Ale já nemám žádnou zášť, žádný strach a nikdy mě to neovlivní. Jen věřím v Mistra a Dafa.

Dafa vyřešil všechny mé nemoci! Už 29 let jsem nebrala žádné prášky, a nikdy jsem nebyla v nemocnici. I když mám 90 let, jsem zdravá. Každý, kdo mě potká, chválí moje zdraví a vitalitu, ale já vím, že to vše je díky veliké milosti Mistra a Dafa.

Netrápím se zbytečně; jen následuji požadavky Mistra – studuji Fa, cvičím, vysílám spravedlivé myšlenky a rozdávám materiály pro objasnění pravdy, abych zachránila lidi. I když mám 90 let, necítím se stará.

Po 29 letech kultivace jsem Mistrovi velmi vděčná za jeho spásu a vedení. Určitě půjdu svou cestou správně.