Mladá praktikující je požehnána Falun Dafa

(Minghui.org) Moje matka začala praktikovat Falun Dafa, když mě nosila pod srdcem. Dnes jsem sama matkou a i mé dítě je požehnáno díky Dafa.

Jako malá jsem věděla, že moje matka je dobrý člověk, který se řídí principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Když se mě učitelka ve škole zeptala na maminku, odpověděla jsem jí to i navzdory probíhajícímu pronásledování.

Matka na mě nikdy příliš netlačila ve studiu, ale dbala na to, abych každý den studovala Fa. Často mě brávala do místního parku, kde jsme společně četly Zhuan Falun. Už v první a druhé třídě jsem dokázala Zhuan Falun číst sama. Naučila jsem se číst mnohem dříve než ostatní děti v mém věku a z čínštiny jsem měla vždy velmi dobré známky.

Když jsem byla ve třetí třídě, matku kvůli pronásledování propustili z práce. Často pak se mnou doma studovala Fa, a když měla čas, chodila rozdávat materiály objasňující pravdu o Falun Dafa.

Jednoho večera se matka nevrátila domů. Byla jsem velmi nervózní. Krátce nato přišla skupina policistů. Možná nechtěli, abych viděla, jak prohledávají náš byt, a proto mě poslali do kuchyně. Když odcházeli, vyběhla jsem za nimi a vykřikla: „Moje maminka je dobrý člověk! Nikdo z vás jí nemůže ublížit!“

Na několik vteřin zůstali stát v úžasu. Kolem osmé hodiny večer matku propustili a ona se vrátila domů. Podala jsem jí misku kukuřičné kaše a všimla si tmavě červených stop od pout na jejích zápěstích. Matka mi řekla, že v kuchyňské skříňce, přímo za místem, kde jsem seděla, byly ukryté výtisky Devíti komentářů ke komunistické straně. Policisté je nenašli.

V páté třídě se moji rodiče znovu vzali. Největším přáním mé matky bylo vrátit se do zaměstnání a pomoci Mistrovi zachraňovat více lidí. Díky spravedlivým myšlenkám se jí to opravdu podařilo – zavolali ji zpět do práce. V té době jí otec velmi pomáhal. I on byl požehnán díky Dafa – získal lepší práci a vyšší plat. Naše finanční situace se stále zlepšovala.

Moje kultivační cesta v Japonsku

Když jsem studovala na vysoké škole, naučila jsem se náhodou japonsky. Po ukončení školy jsem odjela studovat do Japonska.

Během pobytu jsem se pilně kultivovala. V Číně jsem se bála o Falun Dafa mluvit, ale teď jsem tu možnost měla. Koupila jsem si v knihkupectví všechny Mistrovy knihy. Pravidelně jsem se účastnila místního skupinového studia Fa a cvičení. Každý den po vyučování jsem rozdávala letáky o Falun Dafa. Podle mapy jsem si plánovala trasy a spolu s ostatními praktikujícími jsme jezdili rozdávat i do jiných oblastí. Zpáteční jízdenka obvykle stála 600 až 700 jüanů, proto jsem si vždy říkala, že musím rozdat co nejvíce, aby to za tu cestu stálo. Když jsem byla unavená, recitovala jsem si Mistrova slova:

„Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

V zimě jsem chodila na společné cvičení do parku navlečená v několika vrstvách teplého oblečení. Říkala jsem si, že takhle možná cvičila i moje maminka, než začalo pronásledování.

Když přišla pandemie covidu-19, otci diagnostikovali rakovinu plic. Nebála jsem se – věděla jsem, že nezemře, protože si pouze odstraňuje karmu a že se o něj Mistr stará.

Stála jsem před rozhodnutím: zůstat v Japonsku, nebo se vrátit do Číny. I když mě maminka povzbuzovala, abych pokračovala v projektech Dafa v Japonsku, věděla jsem, že jsem pro otce duchovní oporou. Nechtěla jsem, aby si lidé mysleli, že jsem nevděčná dcera. Bylo to pro mě velmi těžké.

Rozhodla jsem se vrátit. Ve chvíli, kdy mě otec spatřil, rozzářil se a úplně pookřál. Začal mluvit energicky a usmíval se. Řekla jsem mu: „Tati, jen Mistr tě může zachránit. Pojďme společně studovat Fa.“

Každý den jsme si přečetli jednu část Zhuan Falun a střídali se po odstavcích. Také jsem ho učila meditovat a vysílat spravedlivé myšlenky. Jeho zdravotní stav se stále zlepšoval. Když jsme knihu dočetli, v těle už neměl žádné rakovinné buňky!

Chtěla jsem, aby ve čtení pokračoval, ale on už nečetl. Přesto se Dafa zakořenil v jeho srdci a věděl, že Dafa je dobrý. Od té doby uplynuly čtyři roky a otec je stále zdravý – výsledky vyšetření potvrzují, že rakovina je pryč.

Děkuji Vám, Mistře, že se staráte nejen o nás, praktikující, ale i o naše rodiny!

Poté, co se otec uzdravil, začal mluvit o mé svatbě. Měla jsem jen jednu prosbu – požádala jsem Mistra, aby mi pomohl najít člověka, který přijme Dafa a mou praxi.

Můj manžel mě ve studiu Fa a cvičení podporuje. Nevadí mu, když našemu miminku pouštím nahrávky Mistrových přednášek. Na začátku jsme ale čelili potížím – když se jeho rodiče dozvěděli, že praktikuji Falun Dafa, nechtěli, abych v tom pokračovala, a tlačili na manžela, aby mě přiměl skončit. Zeptal se mě, zda bych byla ochotná přestat. Odpověděla jsem: „Praktikuji Falun Dafa už přes dvacet let. Je to součást mého života.“

Seděli jsme v autě asi dvacet minut mlčky. Nakonec na mě přestal tlačit. Po svatbě mi řekl, že svým rodičům oznámil, že si mě musí vzít.

Po našem sňatku jsem se starala o rodinu a k jeho rodičům jsem byla ještě pozornější než k vlastním. Manžel mi řekl, že je šťastný, že se rozhodl vzít si mě. Odpověděla jsem mu, že to Dafa mě učinil dobrým člověkem. Souhlasil a řekl, že si vybral praktikující Dafa!

Více než dvacet let se o mě Mistr stará. Když jsem byla v Japonsku sama a stýskalo se mi po domově, hluboce jsem cítila, že je Mistr při mně. Tak, jak řekl Mistr: „… když tu máte Mistra a Zákon, čeho se ještě bát? Pokud se hory zelenají, není nutné se obávat, že nebude dost dřeva na oheň. Nevšímejte si jich!“ (Přednáška v Sydney)

Jsem nesmírně vděčná za Mistrovu soucitnou spásu!