Mladá praktikující Falun Dafa: Dělat tři věci dobře, ať jsme kdekoli

(Minghui.org) Jsem mladá praktikující Dafa, která získala Fa v roce 2008, když jsem byla na střední škole. O Dafa jsem ale slyšela už předtím, než v roce 1999 začalo pronásledování ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny). Sousedka mi tehdy řekla, že její teta se kultivuje ve Falun Dafa a že má zázračné schopnosti pomáhat lidem navracet zdraví. Říkala také, že by mě její teta mohla cvičení naučit. V té době jsem měla špatné zdraví a toužila jsem se tuto praxi naučit, ale její teta mě nikdy učit nepřišla.

Později jsem v televizi viděla inscenovaný incident sebeupálení, který zorganizovala KS Číny. Ty děsivé záběry mě přiměly cítit úlevu, že jsem se praxi nenaučila, protože jsem byla svedena lžemi té zlé strany. Náhodou mi však jeden učitel na druhém stupni základní školy, který také praktikoval Falun Dafa, objasnil pravdu a já jsem souhlasila s vystoupením z KS Číny a jejích přidružených organizací. Četla jsem brožurky s objasňováním pravdy, několik stránek knihy Dafa a naučila se pár pohybů cvičení. Udělala jsem si dojem, že praktikující Dafa jsou opravdu dobří lidé a že Dafa je dobrý.

Když jsem byla na střední škole, chtěla jsem se přestěhovat na jinou kolej poté, co jsem se dostala do konfliktu se spolužačkou. Náhodou jsem se dozvěděla, že poblíž školy bydlí praktikující Dafa, a prosila jsem ji, aby mě nechala u sebe bydlet. Konflikt se spolužačkou mě přivedl do určité deprese, takže i když jsem ve třídě seděla s očima dokořán, nedokázala jsem vstřebat jediné slovo, které učitel říkal. Byla jsem z toho nervózní, ale neměla jsem řešení. Tato praktikující mi navrhla, abych se podívala do vzácné knihy Zhuan Falun. Neváhala jsem a poslechla její radu. Výsledek byl opravdu skvělý. Navzdory stresu z náročného studia na střední škole se mi podařilo ve volném čase přečíst celý Zhuan Falun asi za tři dny.

Nejvíce mě oslovila tato část:

„Motem obyčejných lidí je, že „člověk musí bojovat, aby prokázal, co je zač“. Všichni o tom uvažujte – není pak život únavný? Není to bolestivé? Stojí to za to?“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Učení Mistra změnilo můj pohled na svět. Od malička jsem si vždy myslela, že účelem života je prosadit svůj názor nebo si zachovat tvář a že je to zcela přirozené. Avšak Mistr ve své přednášce řekl, že to nestojí za to, a to se mě hluboce dotklo.

Studováním Fa se změnil můj dřívější životní postoj i hodnoty. Stala jsem se jiným člověkem – už jsem nebyla agresivní, soutěživá ani malicherná. Když do mě spolužačka omylem vrazila, už jsem neztratila nervy. Také jsem se dokázala soustředit a dávat ve třídě pozor. V minulosti jsem nechápala fyziku ani astronomii, ale teď jsem je pochopila. Díky studiu Fa a cvičení jsem se z pozice kolem třicátého místa ve třídě posunula na druhé nejlepší. Moje třídní učitelka se na mě při pohledu usmála. Také mi zmizela rýma, bolesti hlavy a menstruační bolesti.

Praktikující mi vytvořila dobré prostředí pro kultivaci a často jsem s ní studovala Fa. Věděla jsem, že praktikující Dafa potřebují objasňovat pravdu, a i já jsem to chtěla dělat. Kvůli strachu jsem ale nedokázala dobře mluvit. Jen málo lidí, s nimiž jsem hovořila, bylo ochotných vystoupit z KS Číny a jejích mládežnických organizací. Mnoho spolužáků mi říkalo, abych si dávala pozor na bezpečnost. Přesto spolužačka, která se mnou sdílela lavici, se mnou zcela souhlasila a dokonce šla se mnou na kolej podívat se na DVD Shen Yun (které tehdy bylo v Číně možné distribuovat) a naučila se meditaci.

Když jsem se o víkendech vracela domů, také jsem si netroufla objasňovat pravdu, protože pronásledování bylo velmi vážné. Moje matka se mě však zeptala, proč už ve spánku nezadržuju dech. Řekla, že dřív jsem při spaní sípala a těžce dýchala kvůli rýmě, a proto jsem špatně spala. Teď jsem spala klidně celou noc. Teprve tehdy jsem se dozvěděla, že jsem spala takto právě kvůli rýmě. Uvolnila jsem se a řekla jí, že jsem začala praktikovat Falun Dafa.

K mému překvapení matka řekla: „Je to opravdu tak zázračné? V tom případě se už nebudu učit nic jiného. Budu se učit jen Falun Dafa.“ Přečetla se mnou více než deset stran z knihy Zhuan Falun, ale kvůli námitkám mého otce přestala. Možná právě proto, že tehdy měla přání studovat Fa, ji Mistr neopustil. Nyní, díky příbuznému, začala knihu znovu číst. Zhuan Falun už přečetla mnohokrát.

Ode dne, kdy jsem získala Fa, jsem se rozhodla kultivovat ve Falun Dafa až do konce, po celý svůj život. Otec se mě snažil přimět, abych s tím přestala, s tím, že to „ovlivní moje studium“, ale tuto překážku jsem překonala. Později řekl: „Když už jsi se vydala touto cestou, nebudu už nic říkat.“ Od té doby mě přestal nutit, abych přestala.

Otec začal vidět změny, kterými jsem prošla, a tak pochopil, že Dafa je dobrý. Dokonce sledoval programy televize New Tang Dynasty a videa Devět komentářů ke komunistické straně. Ví, že KS Číny je zlá, a souhlasil s vystoupením z Komunistického svazu mládeže. Jednou měl otec potíže s nějakým člověkem. Neudržela jsem si svůj charakter a na toho člověka jsem si stěžovala. Otec mi na to řekl: „Copak nepraktikuješ Pravdivost, Soucit a Snášenlivost?“ Bylo mi nesmírně stydno, ale zároveň mě potěšilo, že u něj vidím tuto změnu.

Na střední škole jsem postupovala stále dál a nakonec se mi podařilo dostat na univerzitu s výsledkem asi o sto bodů vyšším než předtím. Po nástupu na univerzitu však kolem mě nebyli žádní praktikující. První měsíc jsem se cítila trochu sklesle a měla jsem mnoho myšlenek, které k praktikující nepatří. Nejsilněji na mě zapůsobilo, když jsem se účastnila prvního setkání katedry. Všichni spolužáci pili alkohol a chtěli si připít s učiteli. Učitelé přípitky opětovali. Protože jsem nepila, připadala jsem si mezi ostatními docela odlišná, tak jsem jen upíjela nebo pití vyplivovala. Ale necítila jsem se u toho dobře.

O přestávce jsem se o svých pocitech podělila s praktikující. Řekla mi, že nedávno zaslechla jeden příběh. Jeden praktikující se vrátil ze zahraničí a zúčastnil se setkání s přáteli. Protože dříve patřil k lidem, kteří rádi jedí, pijí, baví se a dělají všechno možné, všichni byli překvapeni, když najednou řekl, že už nepije. Když jeho nejlepší přítel, který přijel až z jiné provincie, vyměnil jeho nápoj za pivo, praktikující ho po chvíli vrátil zpět. Přítel byl velmi nespokojený a zeptal se ho: „Vypiješ dnes tuhle sklenici piva? Jestli ne, ukončíme naše přátelství.“ Praktikující klidně odpověděl: „Kultivuji se ve Falun Dafa. Mistr řekl, že bychom neměli pít, takže opravdu nemohu. Jestliže má naše přátelství skončit kvůli jedné sklenici piva, pak to jen dokazuje, že nebylo dost hluboké.“ Přítel po té večeři odešel rozhněvaně.

Nečekaně mu ten přítel uprostřed noci zavolal a řekl: „Dřív jsi jedl, pil a bavil se, ale teď, díky Falun Dafa, dokážeš skutečně přestat pít. Byl jsem hodně zvědavý, tak jsem si pustil nahrávky přednášek Mistra Li, které mi kdysi někdo dal. Poslouchal jsem je a zjistil, že jsou opravdu skvělé. Prosím, nauč mě cvičení. Musím se zítra ráno vrátit letadlem.“ Tento praktikující proto spěchal k němu domů, aby ho cvičení naučil. Přítel následující den odjel spokojený. (Toto je jen stručný popis události, protože se to stalo už dávno a nemusí být zcela přesný.)

Po vyslechnutí tohoto příběhu jsem najednou prozřela. Cítila jsem, že to bylo Mistrovo uspořádání, aby mi pomohl projít touto zkouškou. Od té doby jsem už nepila ani trochu, bez ohledu na to, jaké akce jsem se účastnila. Protože jsem měla na univerzitě více volného času, studovala jsem Mistrovy přednášky, zatímco spolužáci klábosili nebo se dívali na filmy. Díky tomu, že jsem studovala Fa více, jsem se opravdu vnitřně stala velkorysejší a snášenlivější. Zimy jsou na severu Číny velmi chladné, takže spolužáci nechtěli chodit ven kupovat jídlo, a tak jsem pro ně chodila já. Když jsem šla pro vodu, donesla jsem čtyři vědra horké vody najednou, aby ji všichni mohli sdílet. Když se spolužáci dostali do konfliktu, pomohla jsem je urovnat. Když mi blízká kamarádka řekla, že o mně někdo mluvil za zády špatně, nevzala jsem si to k srdci a stále jsem se k tomu člověku chovala hezky.

Když jsme se blížili k ukončení studia a všichni hledali práci, mnoho studentů se kvůli stresu začalo hádat. Jedna starší spolužačka mě dokonce zvlášť upozornila, abych si dávala pozor, abych se v tomto citlivém období s nikým nepohádala. Ale v našem pokoji k žádným konfliktům nedošlo. Před promocí jsem objasnila pravdu mnoha spolužačkám na koleji a přesvědčila je, aby vystoupily z KS Číny. Několik z nich souhlasilo a jedna vlivná spolužačka dokonce řekla: „KS Číny je na spadnutí.“ Ukázala mi také bankovky s nápisy objasňujícími pravdu, které se k ní dostaly.

Během studia na univerzitě se stala ještě jedna událost, která na mě hluboce zapůsobila. Jedna učitelka často na hodinách pronášela slova, která hanobila Dafa. Bylo pro mě bolestivé chodit do jejích hodin – ještě bolestivější, než kdyby mluvila špatně o mně samotné – protože jsem příjemkyní dobrodiní této praxe. Měla jsem strach chodit do její třídy, jelikož ve většině hodin pronesla něco, co Dafa očerňovalo.

Věděla jsem, že jí musím objasnit pravdu, ale tehdejší pronásledování bylo tak vážné, že pokud by učitelka pravdu nepřijala, mohla bych být ze školy vyloučena nebo dokonce poslána do vězení. Přesto jsem si řekla, že jí musím objasnit pravdu za každou cenu. Uvažovala jsem o tom, že jí napíšu dopis, ale ze strachu jsem to pořád odkládala. Teprve během posledních hodin před promocí jsem si řekla, že ten dopis musím napsat.

Ten den bylo nebe tak tmavé, že to vypadalo jako soumrak, a neustále se ozývalo hřmění. Spolužačky na koleji si hlasitě povídaly, takže jsem se nedokázala soustředit na psaní. Do třídy jsem se ale také bála jít, protože to vypadalo, že každou chvíli začne prudce pršet. Vzala jsem si tedy knihu a připravovala se vyrazit. Spolužačky mě přemlouvaly, ať nikam nechodím, že stejně brzy začne pršet. Byla jsem ale rozhodnutá a řekla jim – a zároveň sama sobě – že se nic nestane a že dnes musím jít, ať se děje cokoli.

Sedla jsem si do třídy a psala učitelce dopis s klidným a zcela dobrotivým přístupem, „jen pro její dobro“. Když jsem dopis dokončila, zjistila jsem, že nakonec vůbec nepršelo a hřmění také ustalo. Později jsem pochopila, že tyto jevy byly ve skutečnosti vytvářeny zlými faktory, které se mě snažily zastavit, abych dopis s objasněním pravdy nenapsala. V jiné dimenzi to možná byla také bitva mezi dobrem a zlem.

Následující den před začátkem hodiny jsem dopis předala učitelce. Když jsme poté přišli na její přednášku, pokračovala normálně, ale Dafa už nezmínila. Byla jsem vděčná Mistrovi za posílení spravedlivými myšlenkami, které mi pomohly překonat strach a udělat to, co jsem měla udělat.

Po ukončení univerzity jsem začala s doučovací třídou a poté pracovala na mnoha místech, včetně Pekingu, Tianjinu a provincie Hebei. Po svatbě s manželem jsem se přestěhovala do provincie Shandong. Ať už jsem byla kdekoli, vždy jsem našla praktikující a mohla dělat tři věci, které od nás Mistr požaduje. Při objasňování pravdy jsem se setkala i s několika nebezpečnými situacemi. Jedna z nich byla, když jsem s jednou praktikující rozdávala DVD Shen Yun (tehdy to v Číně bylo dovoleno). Potkaly jsme skupinu lidí a já podala jedno DVD člověku na konci. Ten však hlasitě řekl: „Není tohle Falun Gong?“ Často se zdá, že to, čeho se nejvíc obáváte, se vám postaví do cesty. Když to řekl, všichni před ním se otočili. V tu chvíli ke mně někdo promluvil: „Rychle odejděte. Jinak zavolám policii, aby vás chytili.“

Nebála jsem se. Usmála jsem se a řekla: „Používáme vlastní peníze, abychom s vámi všemi sdíleli nejlepší představení na světě. Proč volat policii? Neudělala jsem nic, co by bylo proti zákonu.“ Když to uslyšel, neměl už co říct a všichni jen stáli jako v němém úžasu, jako by se zastavil čas. Pak někdo prolomil ticho a řekl: „Já chci jeden kus. Tohle není žádný jed. Podívám se na to.“ Podala jsem mu tedy kopii a hned nato si ji dobrovolně vzali i ostatní, kromě toho, kdo chtěl volat policii. Ten se však také nehnul. Přišla jsem k němu a řekla: „Vezměte si prosím jednu kopii domů, podívejte se na to.“ Přijal ji rozpačitě a tiše odešel. Událost, která se zpočátku zdála být špatná, se tak pod Mistrovým posílením proměnila v dobrou.

Jindy jsem se zapojila do hnutí, které podávalo žaloby na Jiang Zemina, bývalého vůdce KS Číny, za jeho roli v pronásledování Falun Dafa. Pracovníci KS Číny navštívili mého otce. Ten mi potom volal a pořádně mi vynadal. Tehdy na mě křičel tak moc, že jsem ztratila spravedlivé myšlenky a plánovala rozejít se se svým přítelem, abych ho do ničeho nezatáhla, a také odejít z práce, abych neohrozila svého šéfa. Můj přítel nesouhlasil a šéf mi řekl, že ať se stane cokoli, mám to brát, jako by se nic nedělo, a dělat to, co mám dělat. Později jsem si uvědomila, že to musel být Mistrův soucitný náznak. Začala jsem mít spravedlivé myšlenky a zavolala otci. Řekla jsem mu: „Kdokoli se tě bude na mě ptát, řekni mu, ať přijde za mnou. Neudělala jsem nic, co by bylo proti zákonu, takže to, co dělají, je jen obtěžování obyčejných lidí.“ Když to otec uslyšel, už nebyl tak vyděšený ani rozhněvaný jako dřív. Později mi zavolal a řekl: „Teď už není žádný problém. Prostě jim řekneme, že tě nemůžeme najít. Musíme tě chránit.“

Jednou jsem šla objasňovat pravdu s jednou praktikující v provincii Shandong. Stále jsem kvůli strachu nedokázala otevřít ústa, a tak jsem jen sledovala, jak dvě další praktikující mluvily s lidmi každá zvlášť. V srdci jsem prosila Mistra: „Mistře, i já chci objasňovat pravdu.“ V tu chvíli šel kolem muž, kterému bylo zhruba čtyřicet let. Sebrala jsem odvahu a oslovila ho. Velmi ochotně poslouchal a dokonce mě prosil, abych mu řekla víc. Řekl, že v minulosti vídával letáky, ale teď už tolik ne. Když jsem mu představila praxi, projevil zájem přečíst si knihu Dafa. Protože jsme byli poblíž domu jedné praktikující, napadlo mě tam zajít a vzít pro něj knihu. Zabralo by to půl hodiny, a on nechtěl tak dlouho čekat. Když jsem řekla, že to stihnu za patnáct minut, souhlasil. Rychle jsem tam běžela a přinesla mu knihu.

Když jsem později odjela do zahraničí, cítila jsem se zpočátku hodně znepokojená, protože jsem nemohla najít žádné další praktikující. Po téměř třech měsících jsem je konečně objevila, ale byli úplně jiní, než jsem si představovala. Myslela jsem, že v zahraničí bude mnoho skupinových cvičení, propagačních aktivit a společného studia. Ale v mém okolí bylo praktikujících málo, takže skupinová cvičení a objasňování pravdy probíhalo jen jednou týdně. Řekla jsem si, že když už jsem se ocitla v takto uvolněném prostředí, chci dělat to, co mám dělat. A tak jsem vytrvala a každý den sama cvičila venku. Po cvičení jsem lidem v okolí rozdávala letáky a téměř všichni je přijímali.

Postupně se k cvičení přidávalo stále více praktikujících, takže jsme vyvěsili transparent s nápisem „Falun Dafa je dobrý“ a u silnice jsme postavili informační panely. Byly i chvíle, kdy ostatní praktikující nemohli přijít, ale já jsem setrvávala s jedinou myšlenkou: „Budu chodit každý den.“ Teď se nás schází čtyři až pět na ranní cvičení každý den. Někteří jezdí i z větší dálky, přesto vytrvale přicházejí. Panely, které používáme, si často čtou kolemjdoucí. Někteří si nás při cvičení fotografují a někdy k nám lidé přijdou, aby se naučili cvičení, získali další informace nebo si vzali leták. Děkuji těmto spolupraktikujícím za jejich nezištnou spolupráci.

Chci být v kultivaci ještě pilnější, studovat Fa s větší soustředěností a skutečně se asimilovat k Fa.