Vývoj stylů odívání v čínských dějinách

(Minghui.org) Touha čínského lidu po krásném a vytříbeném oděvu existuje od samotných počátků civilizace v Číně. Od nejstarších císařů a dynastií až po současnost utvářelo rozmanité historické prostředí a kultura různé podoby krásy v odívání.

Nejstarší kapitola dějin odívání začíná objevem kostěné jehly v nalezišti v Zhoukoudianu v Pekingu. To naznačuje, že lidé používali šicí techniky už v období mezi 18 000–11 000 př. n. l. Byly zde nalezeny také oblázky a zvířecí zuby s otvory, což naznačuje, že je lidé navlékali a nosili kolem krku nebo pasu jako ozdoby.

Za dynastie Zhou měly tradiční svrchní oděvy obvykle obdélníkové límce a rovné rukávy, jejichž šířka se pohybovala od úzkých po široké. Tyto oděvy se často upevňovaly širokým pásem a jejich délka obvykle sahala ke kolenům.

V období Válčících států se oděvy šily z jasně zbarvených látek. Měly štíhlou, protáhlou siluetu a široké límce, které se elegantně ovíjely kolem trupu.

Za dynastie Han úředníci obvykle nosili koruny zdobené vodorovnými výztuhami (liang guan). Jejich oděvy měly široké rukávy se staženými manžetami, což odráželo postavení i eleganci.

Za dynastie Tang se oděvy postupně stávaly širšími a delšími. V běžných dnech lidé často nosili hedvábí a brokát v jasných barvách. Ženy obvykle při odchodu z domu nosily závojové klobouky. Na vrcholu dynastie Tang ženy často oblékaly vestu bez límce se dvěma klopami zapínanými uprostřed. Tyto vesty měly rukávy k loktům a délka sahala k pasu, čímž zakrývala část sukně, jejíž pas byl vytažen až k hrudi. V období Tianbao nosily urozené ženy volné oděvy s rukávy dlouhými 120 centimetrů a jejich róby se často vláčely asi 12 centimetrů po zemi.

Ženské oděvy v době dynastie Song byly obvykle dlouhé a úzké. V létě pomáhalo lehké oblečení z řídkých tkanin udržovat chlad. Jejich svrchní košile měly šněrovací límce zdobené vyšívanými květy, které sahaly od krku až přibližně ke kotníkům.

V období Čínské republiky nosily ženy převážně Cheongsams (qipao), zatímco muži oblékali dlouhé róby nebo čínský tunikový oblek, známý jako oblek Zhongshan.

Po roce 1949, kdy se moci v pevninské Číně chopila Komunistická strana Číny, se oděvní styl stal jednotnější a méně osobitý. Muži i ženy obvykle nosili podobné košile a kalhoty. Během Kulturní revoluce se módním trendem staly zelené vojenské uniformy, které nosili muži i ženy.

V létě roku 2025 je na ulicích Číny k vidění mnoho mladých žen téměř bez oblečení – často nosí halter topy s roztrhanými džíny nebo extrémně krátké šortky s krátkými topy bez ramínek. Někteří mladí muži nosí těsně přiléhající trička a kalhoty, často doplněné velkou náušnicí. Ženy se chtějí oblékat úsporně a muži se snaží vypadat odlišně.

Během pouhých několika desetiletí se šatníky lidí staly nekonvenčními. Jsou tyto takzvané „šaty s osobností“ skutečně přitažlivé?

Mnoho lidí se domnívá, že věci z minulosti jsou staromódní a nevědecké, zatímco výtvory moderní společnosti jsou považovány za vědecké a pokrokové. S tímto pohledem nesouhlasím. Když se podíváme blíže, zjistíme, že oděvy z různých čínských dynastií nejen poskytovaly teplo a zakrytí, ale také odrážely kulturu a smysl pro krásu národa. Generálové nosili majestátní bojové róby, zatímco učenci a básníci dávali přednost dlouhým vlajícím rukávům, které jim dodávaly elegantní a kultivovaný vzhled. Dámské oděvy dynastie Tang byly luxusní a vizuálně působivé, zatímco šaty žen z dynastie Song působily svěže a elegantně. Dokonce i květiny na mužských ozdobných jehlicích do vlasů přispívaly k jejich ušlechtilému a distingovanému vzhledu.

Dnes se stalo módním trendem odhalující oblečení a nekonvenční styly. Tradiční ideály ženskosti a mužnosti jsou přijímány stále méně. Ženy už nechtějí působit jemně, žensky a ctnostně a muži si neberou za vzor mužné gentlemany.

Poté, co se v roce 1949 chopila moci Komunistická strana Číny, začala nenápadně, ale systematicky přetvářet způsob, jakým lidé přemýšlejí. Během Kulturní revoluce ženy odložily své cheongsamsy a začaly nosit montérky, protože byly povzbuzovány k tomu, aby působily špinavě a neupraveně, měly tak dokazovat, že jsou stejně dobré jako muži. Někdejší půvabné ženské tváře z billboardů byly nahrazeny ženami s mužnějšími rysy. Čistota a upravenost byly označeny za „projev sympatií ke kapitalismu“, zatímco ideálem se stala chudoba a neupravený dělnický vzhled.

Až do dnešních dnů se většina mužských umělců zobrazovaných v médiích podobá: jsou vysocí, hubení, se světlou pletí a zženštilým vzhledem. Mezitím je oblečení, které bylo kdysi považováno za vyzývavé a promiskuitní, dnes chváleno jako symbol svobody a sebevědomí žen.

Ve společnosti je rozšířený omyl, že lidé by měli automaticky přijímat to, co většina považuje za dobré a správné. V důsledku toho se vše nové musí stát módním a očekává se, že budeme následovat převládající trendy. Starý příběh o Zhang Guolaovi, který jel na svém oslu pozpátku, však vypovídá o opaku. Jako taoistický praktikující Zhang pozoroval, že v úpadkové společnosti je to, co je považováno za pokrok, ve skutečnosti pravým opakem. V dnešní společnosti upadly morální hodnoty na nebezpečně nízkou úroveň.

Zůstávám však plný naděje, protože vím, že všechno prochází cyklem vzniku–trvání–úpadku–zničení. Styl odívání se nakonec vrátí k tradici a skutečné kráse.