Falun Dafa mě naučil žít v souladu s tchyní

(Minghui.org) V dnešní čínské společnosti existuje skupina lidí, kteří jsou laskaví, nezištní a poctiví, podobní čistému proudu, jenž odplavuje nečistoty. Jsou to praktikující Falun Dafa (nazývaného také Falun Gong), kteří se řídí principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti.

Blíže než vlastní matka a dcera

Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, myslela jsem si, že nejtěžší vztah, jaký může existovat, je vztah mezi snachou a tchyní.

Moje tchyně je přirozeně podezíravá a má špatnou povahu. Její slabé zdraví jí navíc ztěžuje ovládat emoce. Když se jí něco nelíbí, rozčílí se a začne házet misky a hrnce na zem. Když bydlela u svých ostatních dětí, často se s nimi hádala a všichni si stěžovali, jak těžké je s ní vyjít.

Můj vztah s tchyní byl jako led a oheň. Během sedmnácti let manželství jsem s ní nepromluvila jediné slovo. Všechno se však změnilo, když jsem začala kultivovat Falun Dafa. Podle zásad Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti jsem upravila své myšlení i chování a začala jsem se k tchyni chovat s opravdovou laskavostí. Mé změny se dotkly jejího srdce a časem začala odpovídat upřímností a vřelostí, jako bych byla její vlastní dcera.

Poté, co se tchyně nastěhovala k nám, jsem o ni pečovala a zacházela s ní důstojně, aby se cítila dobře jak po fyzické, tak po psychické stránce.

Kvůli svému špatnému zdraví už téměř ztratila schopnost se o sebe postarat. Když byla v létě u svých ostatních dětí, koupával ji můj tchán, kterému je také přes osmdesát, jednou za tři dny. Když ale žije u nás, koupu ji každý den. Pomáhám jí také s oblékáním, koupu jí nohy v teplé vodě, omývám je, osouším a navlékám jí ponožky.

Byla mi vždy vděčná a říkávala: „Staráš se o mě tak dobře. Děláš dobré skutky a shromažďuješ ctnost! V budoucnu za to budeš odměněná!“

Odpověděla jsem jí s úsměvem: „Pokud chceš někomu poděkovat, poděkuj raději našemu Mistrovi, panu Li Hongzhi. Jen díky tomu, že praktikuji Falun Dafa, jsem se stala zbožnější dcerou. Komunistická strana Číny zničila morálku naší společnosti. Kolik mladých lidí se dnes už nestará o své staré rodiče?! Před rokem 1949, kdyby se někdo nestaral o rodiče, byl by odsouzen a neměl by ve společnosti místo!“

„To je pravda!“ zvolala tchyně s povzdechem. „Dneska televize ukazuje jen špatné věci. Kdo se tím nechá ovlivnit, zkazí se! V minulosti, ať byl člověk jakýkoliv, nikdy nebyl tak špatný. Ale dnes už ani dobří lidé nevypadají tak dobří!“

Někdy, když jsem našla znečištěné spodní prádlo své tchyně, prostě jsem ho beze slova vyprala. Jindy jsem objevila na posteli moč a tchán s tchyní se hádali, kdo za to může. Jen jsem se usmála a uklidnila je: „Nezáleží na tom, kdo to udělal. Já to uklidím. To je normální, když lidé stárnou. Už tak nám moc ulehčujete, že ještě chodíte a zvládáte se o sebe postarat. Mně stačí jen vyprat prádlo a uvařit vám.“ Když to slyšeli, byli velmi šťastní a uklidnili se.

Vím, že tchyně je často rozmrzelá a snadno ztrácí trpělivost kvůli špatnému zdraví. Když se rozčílí, zůstanu zticha. Ale i já musím zvládat své vlastní emoce. Připomínám si, že se kultivuji podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Pokud nedokážu vydržet takové maličkosti, jak bych se mohla nazývat opravdovou kultivující? Někdy se mi tchyně omluví za to, že se rozčílila. Já se jen usměju a řeknu: „To je v pořádku.“

Moji tchán s tchyní neumějí používat televizi, a tak jim ji každý den před odchodem do práce nastavím. Po návratu z práce jim vařím jídla, která mají rádi. Protože přišli o zuby, připravuji jim velmi měkká jídla, pokrmy, které sama nijak zvlášť nemám ráda.

Jednou jsem byla na návštěvě u příbuzných a při jídle jsem žertovala: „Konečně mám jídlo, které je tak akorát, ne příliš měkké.“ Příbuzný si po vyslechnutí mé situace povzdechl a řekl: „Máš to těžké, jíst tak dlouho měkké jídlo.“

Starší lidé často rádi vyprávějí o věcech z minulosti, a tak je prostě poslouchám a občas něco poznamenám. Někdy se jich s upřímnou pokorou ptám na rady, třeba ohledně etikety, nakládání zeleniny nebo praktických tipů do života. I když už mám o těchto věcech povědomí, stejně se jich ptám na jejich názor. Chci jen, aby se cítili důležití a nebyli břemenem pro své děti.

Několik dní předtím, než se tchyně přestěhovala k jednomu z ostatních dětí, jsme si upřímně popovídaly. Řekla mi se slzami v očích: „Nemůžu se s tebou rozloučit. Už jsem si tu zvykla, a teď musím jít na nové místo.“

Zeptala jsem se: „Proč nezůstaneš?“

„Ne, nemůžu,“ odpověděla. „Vím, že se k nám chováte laskavě a s respektem. Ale kdybych zůstala pořád jen u vás, ostatní děti by necítily žádnou odpovědnost. Všechny jsem je porodila. Proč by ses o nás měla starat jen ty? Navíc jste oba s manželem tak zaneprázdnění svými zaměstnáními. Sama si vynecháš oběd a spěcháš domů, abys nám uvařila. To nám dělá těžké srdce. A někteří z tvých sourozenců jsou na tom lépe než vy, mají více peněz i času než vy dva. Je řada na nich, aby se o nás postarali.“

Usmála jsem se a řekla: „Dobře, ale když půjdeš k nim, neztrácej trpělivost a nekritizuj je, kdy se ti zachce.“ Přikývla.

Vycházet se snachou

Než jsem začala praktikovat Dafa, byla jsem hašteřivá, arogantní a vznětlivá. Měla jsem silnou povahu a bylo těžké se mnou vyjít, což málem odradilo mou snachu a zabránilo jí provdat se za mého syna.

Poté, co se syn oženil a nastěhoval se se snachou k nám, jsem se o ni začala pečlivě starat. Brala jsem ji nakupovat do nejlepších obchodů s módou a mluvila s ní laskavě, nikdy jsem na ni nezvyšovala hlas. Když se objevily problémy, probrala jsem je s ní a podělila se o svůj názor, místo abych trvala na svém. Když došlo ke konfliktu, rozhodla jsem se nepřít se a raději mlčet.

Kdykoli potřebovala pomoc, snažila jsem se jí co nejvíce pomoci a najít řešení.

Když se poprvé stala členkou naší rodiny, bála jsem se, že se jí bude stýskat po domově, a tak jsem synovi říkala, aby s ní jezdil o víkendech k jejím rodičům. Když byl příliš zaneprázdněný, požádala jsem její kolegy, aby ji pozvali ven.

Jedna z jejích kolegyň mi tehdy řekla: „Jste tak dobrá tchyně. Povzbuzujete svou snachu, aby navštěvovala své rodiče. Většina tchyní by to dnes neudělala. Jakmile snacha zmíní návštěvu rodičů, bývají dotčené. A když chce jít snacha ven, nejsou spokojené.“

Odpověděla jsem: „Musíte se umět vcítit do druhého. Také jsem kdysi byla snachou. Na začátku manželství se mi hodně stýskalo po rodičích a často jsem se cítila osamělá.“

Dnes je běžné, že mladí lidé jezdí na dovolenou. Náš syn byl ale velmi zaneprázdněný v práci a neměl čas jet se svou ženou. Povzbuzovala jsem ji proto, aby jela s přáteli, a dokonce jsem jí dala několik tisíc jüanů na cestu. Byla velmi dojatá, ale obávala se, kdo se postará o jejich dítě. Ujistila jsem ji: „Neboj se, prostě jeď a užij si to. Je pro mě radostí starat se o vnouče.“ Později jsem syna požádala, aby naplánoval společnou dovolenou pro sebe, svou ženu a dítě.

Jedna z mých kolegyň jednou zaslechla telefonát se snachou. Obdivně poznamenala: „Máte s ní opravdu krásný vztah. Dnes je vzácné vidět tak blízké pouto mezi tchyní a snachou.“

„Moje snacha je velmi schopná a její matka ji dobře vychovala,“ odpověděla jsem s úsměvem.

Pokračovala: „Dobrý vztah vyžaduje úsilí z obou stran. Samozřejmě, že vaše snacha je laskavá a zbožná, ale vaše upřímná péče o ni je také velmi důležitá. Pamatuji si, jak jednou přišla k nám do kanceláře – uvařila jste jí čaj a přinesla židli. Když jste si všimla, že není dost teple oblečená, dala jste jí bundu, protože jste se bála, aby jí nebyla zima. Všichni jsme žertovali, že se o svou snachu staráte jako o malé miminko.“

„Tehdy se necítila dobře. Samozřejmě, že jsem se o ni musela postarat,“ odpověděla jsem.

Mnozí lidé kolem mi závidí harmonický vztah se snachou a často se mě ptají na radu, jak zlepšit vztahy se svými snachami.

Říkám jim: „Ve skutečnosti je to velmi jednoduché. Stačí se k ní chovat upřímně, starat se o ni a být pozorný, a také být shovívavý k jejím nedostatkům. Pokud to dokážete, přirozeně si získáte její srdce.“

Se snachou máme velmi otevřený a upřímný vztah a můžeme si povídat o čemkoli. Když její matka viděla, jak dobře spolu vycházíme, byla velmi šťastná a řekla: „Před svatbou mé dcery jsem se bála, že by s ní tchyně mohla špatně zacházet. Ale když vidím, jak blízký vztah mezi vámi dvěma je, začínám být dokonce trochu žárlivá!“