Neochvějné odhodlání navzdory zkouškám

(Minghui.org) Když jsem byl mladý, měl jsem sen. V tom snu jsem padal z nebe a neustále klesal do hlubin, aniž bych viděl dno. Poté, co jsem začal praktikovat Falun Dafa, jsem pochopil, že jsem ve skutečnosti spadl z nebeského světa do lidského.

Získání Falun Dafa

V roce 1997 jsem doprovázel svou ženu do Tianjinu k lékaři. Moje prateta žije v Tianjinu, takže jsme po návštěvě lékaře zůstali na pár dní u ní doma. Když jsme se dívali na televizi, uviděl jsem na pohovce knihu s názvem Falun Gong. Přestože jsem neměl zájem o qigong, zajímala mě čínská medicína a UFO. Protože jsem neměl co dělat, začal jsem si knihou listovat a zjistil, že je opravdu skvěle napsaná – učí lidi, jak být dobrými. Všechny otázky, na které jsem dlouho hledal odpovědi, byly zodpovězeny právě v této knize.

Věděl jsem, že má prateta praktikuje Falun Dafa, ale netušil jsem, že je tato praxe tak dobrá. Prateta mi ji také doporučila se slovy: „Tato kniha je obzvlášť dobrá. Můžeš se na ni podívat.“ Vzal jsem si knihu Falun Gong a Mistrovo výukové video s cvičeními do kanceláře. Nevěděl jsem, že existuje ještě další kniha s názvem Zhuan Falun, a tak jsem se všechny pohyby cvičení učil sám podle videa.

Když jsem začínal cvičit, chodil jsem do prázdného patra své pracovní budovy. Celé patro byla prázdná hala a já tam cvičil sám. Během cvičení jsem vídal nebo cítil, jak se o vnější stranu oken opírají duchové. Vypadali neupraveně a byli velmi děsiví. Trochu jsem se bál, ale vzpomněl jsem si na to, co řekl Mistr – že když se setkáme s takovou situací, můžeme nahlas volat Mistrovo jméno. Proto jsem stále dokola volal: „Mistře Li Hongzhi, Mistře Li Hongzhi.“ Později se už takové situace přestaly objevovat.

Poté, co jsem začal s kultivací Falun Dafa, se jednou stalo, že mé hlavní vědomí vyšlo z těla, chvíli se otáčelo ve vzduchu a pak se vrátilo zpět do hlavy. Mistr často čistil mé tělo. Například jsem vylučoval bílé kousky hmoty, hnis a krev; někdy jsem pár dní neměl chuť k jídlu; a občas jsem se cítil fyzicky nepohodlně. Kdykoli k tomu došlo, nebál jsem se, protože Mistr v Zhuan Falun vysvětlil principy Fa o očišťování těl praktikujících, kteří se opravdově kultivují. Věděl jsem, že se o mě Mistr stará a pomáhá mi čistit mé tělo. Po každém očištění jsem se cítil lehký a nádherně osvěžený.

V zimě bylo při cvičení venku velmi chladno. Lidé většinou raději cvičili uvnitř. Protože však bylo uvnitř hodně lidí a místnost byla přeplněná, uvolnil jsem prostor ostatním a šel cvičit ven. Nečekal jsem, že když budu dělat druhou sadu cvičení – „Falun pozice ve stoji“ – Mistr mi ukáže nádhernou a velkolepou scénu. Kolo Zákona mezi mými pažemi hučelo, když se otáčelo, a ten pocit byl velmi zřetelný. Bylo to opravdu nádherné!

Pevné odhodlání

Po 20. červenci 1999, kdy Komunistická strana Číny (KS Číny) začala pronásledovat Falun Dafa, jsem se své kultivace nevzdal a odmítl napsat prohlášení, že už nebudu cvičit. Moje pracoviště mě proto zavřelo a zaměstnanci se střídali v mém hlídání. Každý den, 24 hodin denně, mi vedoucí dávali „vzdělávací“ přednášky v místnosti nebo v konferenčním sále. Nedovolili mi spát a nutili mě číst a sledovat programy, které očerňovaly Falun Dafa. Řekl jsem: „To všechno jsou lži.“

Vedoucí různých úrovní i moji příbuzní se střídali, aby mě „přetvořili“. Přišel dokonce i starosta naší vesnice. Otevřeně mi kladli na stůl možné následky a vyzývali mě, abych si vybral. Bylo to opravdu těžké období! Psychický tlak byl obrovský, ale nedokázali mě zlomit. Nakonec jsem to všechno překonal.

Během zadržování mi ukradli 200 jüanů, což byly všechny peníze, které jsem měl. Byly to peníze, které mi před odchodem předala moje žena. Moje pracoviště mi přestalo vyplácet mzdu. Myslel jsem, že peníze mohl vzít zaměstnanec, který mě hlídal, když jsem šel na toaletu nebo spal, protože jsem je vždy nosil v kapse a košili jsem měl pověšenou na zdi. Nikdo jiný tam nebyl. Celé patro bylo prázdné a já tam byl zadržený sám.

Moje matka přišla do mého zaměstnání a dělala scénu, aby mě donutila vzdát se Falun Dafa. V té době jsem měl velmi pevnou mysl. Ani v nejmenším jsem nezaváhal. Když viděla, že se mnou nepohne, rozčílila se tak, že dostala infarkt. Museli jí podat léky a rychle ji zachránit. Viděl jsem jasně, že se mě snažili zlomit prostřednictvím rodinného citu mezi mnou a matkou. Moje žena také přišla a řekla mi, že se se mnou rozvede, pokud budu kvůli praktikování Falun Dafa vyhozen z práce. Ani tehdy jsem nezaváhal. Přišli také můj švagr a tchán, aby dělali nátlak. Švagr mě dokonce udeřil do obličeje tak, že mi tekla krev z nosu, ale ani tehdy jsem nezaváhal.

Protože jsem se odmítl vzdát kultivace ve Falun Dafa, byl jsem propuštěn z práce. To vyvolalo velký rozruch v naší vesnici. Někteří lidé šířili pomluvy, jiní říkali různé věci. Když jsem šel po ulici, lidé na mě ukazovali prstem a šeptali si. Většina lidí mě litovala. V té době jsem svého rozhodnutí nikdy nelitoval, ale cítil jsem se ztracený.

Asi dvě míle od naší vesnice se nachází část starých městských hradeb. Jednou jsem tam šel a procházel se po jejich okraji. Hlavou mi běželo, co mám dělat a proč je tak těžké být dobrým člověkem. Kvůli Dafa jsem sem přišel – jinak by nemělo smysl, abych přišel do tohoto světského světa. Tyto myšlenky jsem pak později řekl i své ženě.

Když jsem se vrátil domů, otec mi řekl, že přetrhne naše pouto otce a syna. Ani tehdy jsem nezaváhal, ani jsem si to nepřipouštěl k srdci. Nevyčítal jsem mu to, ani jsem ho neodsuzoval, protože všechny tyto věci byly vyvolány pronásledováním, které zahájil Jiang Zemin. Všechny kampaně KS Číny vždy vyvolávaly, aby se lidé obraceli proti sobě navzájem.

Někdy, když jsem pracoval s ostatními vesničany a viděl, že jsou na cestách díry, které lidem ztěžují chůzi, dobrovolně jsem je zasypával. Lidé to viděli a zapamatovali si to. Všichni říkali, že jsem dobrý člověk, a litovali mě.

Přeskočení vysoké zdi a popření nucených prací spravedlivými myšlenkami

V roce 2010 jsem byl zatčen a odvezen do městské vazební věznice. Na protest proti pronásledování jsem držel hladovku. Po sedmi dnech zavolali zdravotníky z městské nemocnice, aby mě násilně krmili. Připoutali mě k tzv. „tygří lavici“ a několik trestanců mě přidrželo, zatímco mě krmili násilím.

Jednoho dne chtěli poslat mě a ještě jednu praktikující do pracovního tábora. Tu praktikující jsem neznal. Cestou v autě jsme policistům objasňovali pravdu. Zároveň jsem si říkal, že musím najít příležitost k útěku, a neustále jsem čekal na vhodný okamžik. Měl jsem jedinou myšlenku: musím utéct.

Myslel jsem, že ve městě není vhodné utíkat, a tak jsem čekal, až auto vyjede ven. Pak jsem jim třikrát řekl, že potřebuji na toaletu. Po dlouhém úseku jízdy auto konečně zastavili. U cesty byla čerpací stanice s toaletou, kolem níž byla zeď. Její výška se mi nezdála být problém, a tak jsem se připravil.

Když jsem šel na toaletu, dva policisté stáli venku. Ani tam mi nesundali pouta. Když jsem vyšel ven, náhle jsem se rozběhl. Mé tělo bylo nesmírně lehké a běžel jsem velmi rychle. Když jsem doběhl k zídce, opřel jsem se o ni rukama a úspěšně ji přeskočil. Z vnější strany byla vysoká přes dva metry. Běžel jsem dál a ani se neohlížel.

Slyšel jsem za sebou policisty křičet: „Utekl! Honem za ním!“ Utíkal jsem daleko a dostal se k políčku s liánami tykví lufy, kde byly postaveny konstrukce k jejich podepření. Schoval jsem se za ně a v srdci prosil Mistra: „Mistře, prosím pomozte mi, ať mě neuvidí.“ Po delší době jsem už neslyšel žádný ruch, a tak jsem vyšel ven, když jsem se přesvědčil, že nikdo není poblíž. Uspěl jsem! Děkuji Vám, Mistře, za posílení!

Později jsem se od té praktikující dozvěděl, že mě ve skutečnosti ani nepronásledovali. Jen křičeli: „Chyťte ho! Chyťte ho!“, ale jako by tam zůstali ztuhlí a nepohnuli se. To byl zřejmě projev mohutné síly Dafa!

Došel jsem k poli s kukuřicí, kde byly kovové rámy s vysokým napětím. Napadlo mě, že bych mohl použít železné části konstrukce k otevření pout. Čím víc jsem s pouty pohnul, tím pevněji se utahovaly, až mě ruce hodně bolely. Po velké námaze se mi je nakonec podařilo otevřít a pouta jsem zakopal do země. V kapse jsem měl ještě nějaké peníze, a tak jsem si vzal taxi do města, kde jsem vyhledal jednoho praktikujícího. S jeho pomocí jsem se po různých peripetiích dostal do jiného, vzdáleného města a začal život na útěku.

Později jsem se doslechl, že policie po mém útěku obklíčila náš dům a vyptávala se mé ženy, zda jsem se nevrátil. Během půl roku, kdy jsem žil v úkrytu, jsem si netroufl zavolat domů ani poslat vzkaz kvůli bezpečnosti. Moje žena v té době také nevěděla, kde jsem. Několikrát šla na policejní stanici a na oddělení, aby se po mně ptala. Jak čas plynul, uvědomil jsem si, že nemohu takto žít v neustálém skrývání a musím se vrátit. Nakonec jsem se tedy vrátil domů.

Procházení pronásledováním v pracovním táboře

Po půl roce života v úkrytu jsem se vrátil domů. Myslel jsem si, že po tak dlouhé době už by neměl být problém.

Pracoval jsem v soukromé továrně, když najednou přišlo asi dvacet lidí, všichni mladí a silní. Netušil jsem, že přišli kvůli mně. Jeden z nich zavolal mé jméno a já odpověděl. Jakmile to uslyšeli, obklíčili mě, odvedli k autu a přímo odvezli do městského pracovního tábora. Byli tam i praktikující z jiných okresů. Druhý den několik z nás přemístili do provinčního pracovního tábora.

Byl jsem tam zadržován deset měsíců. Nejprve po mně chtěli, abych pracoval, ale odmítl jsem. Přímo jsem vyhledal ředitele tábora a řekl mu: „Nebudu pracovat, protože nejsem zločinec. Byl jsem sem unesen.“ Jako kultivující potřebujeme mít spravedlivou mysl. Když ji máme, zlo se nás neodváží dotknout. Kriminálním vězňům jsem objasňoval pravdu o Falun Dafa a mnohé jsem úspěšně přesvědčil, aby vystoupili z KS Číny a jejích přidružených organizací. Jeden z nich byl dokonce vrah. Pamatoval jsem si jejich jména a po propuštění jsem jim online pomohl vystoupit ze strany.

Poté, co jsem byl vyhozen ze zaměstnání, první problém byl, jak vydělat peníze na podporu rodiny. Ty roky byly opravdu těžké! Moje mzda byla malá a nestačila na pokrytí výdajů. Pracoval jsem na stavbě, řídil nákladní auta a dělal různé příležitostné práce. Vedoucí, které jsem potkával, byli velmi vychytralí – to byly skutečné zkoušky – a odměna byla velmi malá. V té době jsem často zápasil s tím, abych uživil rodinu. Jednou dokonce vzplanuly zemědělské produkty, které jsem měl uložené před domem, a způsobili mi škodu za několik tisíc jüanů. Bylo to opravdu bolestné. Chápal jsem, že to všechno byla finanční forma pronásledování od zlých sil v jiných dimenzích.

Objasňování pravdy policistovi v civilu

Ve veřejném autobuse jsem objasňoval pravdu jednomu muži. Když pochopil, co říkám, přesvědčoval jsem ho, aby vystoupil z KS Číny. Řekl, že si to musí rozmyslet, a dodal, že je z policejního oddělení. Odpověděl jsem mu, že i lidé z policejního oddělení jsou přece také lidské bytosti. A pokud je člověk lidskou bytostí, musí znát pravdu a zaujmout stanovisko pro svou budoucí bezpečnost a mír. Necítil jsem vůbec žádný strach ani negativní myšlenky. Ačkoli ten člověk nakonec z KS Číny nevystoupil, nic zlého se nestalo. Jako kultivující – protože jsem neměl strach ani špatné myšlenky – se nic špatného nestalo.

Na cestě kultivace jsem sice přišel o mnoho věcí ze světského života, ale ničeho nelituji. Získal jsem Falun Dafa, který je nesmírně ctnostný. Mistr mě vede na cestě zpět do pravého domova. Už se necítím ztracený. Pochopil jsem smysl života a účel svého příchodu do tohoto světa – vrátit se ke svému původnímu, pravému já a pomáhat Mistrovi při nápravě Fa pro spásu vnímajících bytostí.