Pronásledování Falun Gongu v Číně je nelegální

(Minghui.org) Komunistická strana Číny (KS Číny) pronásleduje Falun Gong již více než 26 let, ale jen málo lidí ví, že toto potlačování je nelegální i podle samotného čínského práva.

Mnozí představitelé KS Číny, kteří se na pronásledování podílejí, tvrdí, že pouze plní rozkazy. To je ale neomlouvá před následky: „...pokud [veřejný činitel] vykoná rozhodnutí nebo rozkaz, který je zjevně v rozporu se zákonem, ponese za to odpovědnost podle zákona,“ uvádí čínský zákon o veřejných činitelích.

Článek 300 trestního zákona je zneužíván proti praktikujícím Falun Gongu

Představitelé KS Číny, kteří pronásledují praktikující Falun Gongu, často odkazují na článek 300 čínského trestního zákona a tvrdí, že praktikující „narušili provádění zákonů“. Toto tvrzení je však bezdůvodné a tito představitelé se naopak mohou dopouštět trestného činu zneužití pravomoci a ohýbání práva z osobních důvodů.

Podle teorie čtyř prvků trestního práva v Číně je naplnění skutkové podstaty trestného činu definováno Subjektem, Objektem, Subjektivní stránkou a Objektivní stránkou. Praktikující Falun Gongu se snaží být lepšími občany tím, že se řídí principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Při své víře postrádají jakýkoli subjektivní trestný úmysl (Subjektivní stránka). Neodporují provádění žádných zákonů ani předpisů (Objekt) a nepůsobí společnosti žádnou újmu (Objektivní stránka). Prvky trestného činu tedy nejsou naplněny a „trestní skutečnosti“ prostě neexistují.

Z pohledu Objektu chráněného článkem 300 trestního zákona, jímž je „provádění zákonů a správních předpisů státu“, musí pachatel tohoto trestného činu narušit provádění zákonů a správních předpisů. Jednání praktikujících Falun Gongu však žádný konkrétní zákon ani předpis neporušuje a nenarušuje ani jejich uplatňování.

Zákony musejí být jasné a konkrétní. Stejně tak musí být jasně stanoveno, jakým způsobem někdo údajně narušuje provádění zákonů a správních předpisů. V současnosti je v celé zemi účinných přibližně 300 zákonů (na úrovni legislativy Národního lidového kongresu) a přibližně 600 správních předpisů vydaných Státní radou. Ani jediný článek z nich nekodifikuje Falun Gong nebo šíření informací o něm jako trestný čin.

Aby bylo možné určit, zda praktikující Falun Gongu skutečně „narušili provádění zákona“, je nutné jasně specifikovat, které zákony a správní předpisy byly porušeny – tedy který článek, odstavec nebo bod zákona byl dotčen. V žádném z případů proti praktikujícím Falun Gongu však nebyly předloženy žádné důkazy, které by toto tvrzení podpořily.

Ve skutečnosti obyčejní občané ani společenské skupiny jednoduše nemají schopnost ani prostředky narušovat provádění celostátních zákonů a předpisů. Takovou moc mají pouze úředníci vykonávající veřejnou moc, zejména ti na nejvyšších úrovních autority. Ti mohou svou moc zneužít k obcházení zákona, nahrazování vlády práva vládou jednotlivce nebo k zasahování do soudních aktivit, čímž podkopávají nezávislost a nestrannost soudní moci.

Nejtypičtějším příkladem narušování provádění zákona je pronásledování Falun Gongu ze strany KS Číny prostřednictvím veřejné bezpečnosti, prokuratury a soudních orgánů, včetně manipulace těchto institucí Úřadem 610. Tyto kroky narušují provádění ustanovení Ústavy o svobodě slova a svobodě víry.

Vydáváním neústavních soudních výkladů namísto právních ustanovení Nejvyšší lidový soud a Nejvyšší lidová prokuratura narušily provádění ustanovení zákona o legislativě, podle něhož nižší právní normy nesmí být v rozporu s vyššími zákony.

Poslušností instrukcí Úřadu 610, který nespravedlivě odsuzuje praktikující Falun Gongu, soudní činitelé podkopávají provádění ustanovení trestního řádu, že pravomoci prokuratury a soudnictví jsou nezávislé.

Používání článku 300 trestního zákona a soudních výkladů Nejvyššího lidového soudu a Nejvyšší lidové prokuratury k zadržování, zatýkání, stíhání a souzení praktikujících Falun Gongu je proto překroucením a zneužitím trestního zákona a skutečným narušením provádění zákona.

Právo praktikujících Falun Gongu věřit a praktikovat svou víru a sdílet informace o pronásledování je chráněno Ústavou. Ústava zaručuje svobodu slova a svobodu vyznání. Zákon postihuje pouze určité činy, avšak víra (myšlenky) trestným činem není.

Článek 35 Ústavy stanoví: „Občané Čínské lidové republiky mají zaručenu svobodu slova, tisku, shromažďování, sdružování, průvodu a demonstrace.“

Článek 36 Ústavy stanoví: „Občané Čínské lidové republiky mají zaručenu svobodu vyznání. Žádný státní orgán, společenská organizace ani jednotlivec nesmí občany nutit, aby věřili nebo nevěřili v jakékoli náboženství, ani nesmí občany diskriminovat pro jejich víru či nevíru.“

Podle Ústavy je tedy zcela zákonné, aby občané věřili a praktikovali Falun Gong a aby ostatním sdělovali informace o pronásledování či šířili informační materiály. Víra či nevíra jsou projevem svobodné vůle člověka – právem, které občanům zaručuje čínská Ústava. Pronásledování Falun Gongu, zahájené bývalým vůdcem KS Číny Jiang Zeminem, bylo nezákonné a představuje hrubé porušení svobody vyznání a svobody slova občanů.

Falun Gong je prospěšný společnosti

KS Číny často označuje Falun Gong za „kult“. Toto tvrzení je nesprávné.

Určování, zda je nějaké náboženství pravověrné nebo zda jde o kult, nespadá do působnosti vlády, zákonodárného orgánu ani soudnictví. „Kult“ není právní pojem. Náboženství je záležitostí víry, do níž světské autority nemají právo ani oprávnění zasahovat.

Falun Gong učí praktikující žít podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a má velmi daleko k běžným definicím „kultu“. Postrádá jakoukoli organizační strukturu a praktikující tvoří volně propojenou komunitu po celém světě. Zaměřují se na kultivaci mysli a usilují o to být dobrými lidmi. Tím, že zlepšuje mysl i tělo praktikujících, Falun Gong přináší společnosti užitek. Právě proto je praktikovaný ve více než 100 zemích a regionech, včetně Hongkongu a Taiwanu. Falun Gong a jeho zakladatel pan Li Hongzhi obdrželi tisíce ocenění.

Někteří lidé tvrdí, že čínská vláda označila Falun Gong za „kult“. To není pravda. Tento pojem poprvé použil Jiang Zemin 26. října 1999 v rozhovoru s reportérem francouzských novin Le Figaro. Následující den jej zopakoval redakční článek v People’s Daily. Osobní názory ani mediální články však nejsou zákonem. Podle článků 80 a 81 čínské Ústavy činnost předsedy v rámci jeho pravomocí představuje stát; kroky mimo jeho pravomoci stát nereprezentují – jde pouze o osobní jednání. Jiang tedy neměl oprávnění takové označení učinit.

Z právního hlediska článek 3 trestního zákona stanoví princip „žádný trestný čin bez zákona“. Dosud jediným oficiálním dokumentem, který stanovuje seznam kultů, je Oznámení Ministerstva veřejné bezpečnosti o několika otázkách týkajících se identifikace a potlačování kultovních organizací (Veřejné oznámení [2000] č. 39), vydané v roce 2000. Tento dokument obsahoval 14 kultů – Falun Gong mezi nimi nebyl.

Pozoruhodné je, že v červnu 2014 – patnáct let po začátku pronásledování – Legal Evening News znovu zveřejnil toto oznámení a potvrdil seznam 14 uznaných kultů. I to jasně ukázalo, že čínská vláda Falun Gong nikdy za kult neoznačila.

Knihy a materiály Falun Gongu jsou zákonným osobním majetkem praktikujících

To, co je napsáno v knihách Falun Gongu, je v souladu s tradičními hodnotami a učí lidi laskavosti. Na vlastnictví publikací Falun Gongu není nic nezákonného. A co je ještě důležitější – podle platných předpisů je pro praktikující Falun Gongu zcela legální vlastnit knihy a materiály Falun Gongu.

Dne 29. prosince 2010 se Generální správa tisku a publikací Státní rady (GAPP) sešla na svém druhém výkonném zasedání a schválila dokument č. 50. Tento dokument byl vydán 1. března 2011 a nabyl účinnosti dnem vyhlášení. Státní rada oznámila toto nařízení GAPP a zveřejnila jej ve Věstníku Státní rady, číslo 28 z roku 2011. Dokument č. 50 zrušil 161 regulačních aktů, mezi nimi i „Oznámení o potvrzení stanovisek k nakládání s publikacemi Falun Gongu“ (vydané 22. července 1999) a „Oznámení o zákazu tisku nelegálních publikací Falun Gongu a dalším posílení řízení tisku publikací“ (vydané 5. srpna 1999).

Dokument č. 50 tedy stanoví, že zákaz knih Falun Gongu byl zrušen a že jde o legální publikace. Pokud jsou knihy Falun Gongu legální, pak jsou legální i materiály, které tuto praxi představují.

Shrnutí: Víra praktikujících Falun Gongu a jejich jednání spočívající v tom, že ostatním předávají informace o této praxi, jsou zákonné činy chráněné čínskou Ústavou a zákony. Naopak pronásledování praktikujících Falun Gongu je zločinem.