(Minghui.org) V tradiční čínské kultuře se vždy respektuje učitel za to, že sdílí své znalosti a poznatky. „Všichni moudří králové a svatí vládci respektují učitele a cení si Tao (cestu)“ (z Knihy pozdějších Hanů, která dokumentuje konkrétní roky v historii dynastie Han a byla sestavena různými autory).

To platí zejména v komunitě kultivujících. Projevování pokory a skromnosti přináší požehnání od božských sil, zatímco neúcta k učitelům a tradicím může mít negativní důsledky. Níže jsou uvedeny dva příklady.

Šákjamuni a jeho učedník

Mezi mnoha učedníky Buddhy Šákjamuniho byl Maudgaljájána považován za nejvýznamnějšího, co se týče nadpřirozených schopností. Jednou, když Maudgaljájána poslouchal Šákjamuniho přednášku, uviděl, že přednášku poslouchají i bytosti z jiných dimenzí. Byl tou posvátnou scénou tak ohromen, že chtěl vědět, jak daleko od Šákjamuniho mohou bytosti v nebeských tělech jeho přednášku slyšet.

Maudgaljájána opustil své tělo a vystoupil do vyšších dimenzí. V každé dimenzi, do které vstoupil, slyšel Šákjamuniho přednášku. Stoupal stále výš a výš. Mezitím si Šákjamuni uvědomil, co Maudgaljájána dělá.

Když dorazil do ráje zvaného Jasný prapor, Maudgaljájána si uvědomil, že všechny bytosti tam jsou velmi vysoké. Jedna z nich uviděla malého Maudgaljájánu a poznamenala: „Odkud se vzal ten hmyz, který chodí po naší misce?“ Král Dharmy tohoto ráje řekl, že je to učedník Šákjamuniho, který zachraňuje lidi ve světě Saha.

V tu chvíli Šákjamuni použil své božské síly a řekl Maudgaljájánovi, aby proměnil své tělo. Posílen Šákjamunim se Maudgaljájána náhle stal obrovským a vyzařoval světlo. Ve světle se objevily nesčetné lotosové květy a Šákjamuni byl vidět, jak přednáší na každém lotosovém okvětním lístku. Když božské bytosti v tomto ráji uviděly tuto scénu, složily dlaně k sobě na znamení úcty.

Poté, co předvedl své nadpřirozené schopnosti, Maudgaljájána řekl, že přišel z dalekého místa, ale neví, jak se vrátit. Doufal, že mu Král Dharmy pomůže se vrátit. Král Dharmy odpověděl, že ani s Maudgaljájánovými schopnostmi se nebude moci vrátit ani za jednu kalpu (miliardy let). „Ale existuje tajemství – nikdy nezapomeň na své kořeny. Uchovej svého mistra ve svém srdci a upřímně recituj jméno svého mistra, Buddhy Šákjamuniho, a budeš se moci vrátit.“

Maudgaljájána se řídil touto radou a upřímně recitoval jméno Šákjamuniho. V mžiku ho Šákjamuni přivedl zpět do světa Saha, aby mohl pokračovat ve své kultivaci.

Důsledky zapomenutí na svého Mistra

V čínském příběhu Investitura bohů Huang Tianhua opouští svého taoistického mistra, aby pomohl Jiang Ziyaovi v boji proti zkorumpované dynastii Shang. Během toho se setkávají se čtyřmi generály z rodiny démonů. Podle teorie pěti prvků je Huang nepřítelem těchto čtyř generálů. Krátce po začátku boje však čtyři generálové Huanga zabijí.

Naštěstí ho Huangův mistr dokázal zachránit pomocí nadpřirozených schopností a vysvětlil mu, proč selhal. „Poté, co jsi opustil mistra, začal jsi jíst maso – to je jeden hřích; navíc jsi odložil taoistické roucho a oblékl si civilní oděv, což je druhý hřích.“

Taoisté jsou obvykle vegetariáni. Ale brzy po opuštění svého mistra začal Huang jíst maso a přestal nosit taoistické roucho, místo toho se oblékal jako vysoký úředník. Jiang Ziya mu připomněl: „Jsi taoista, tak proč jsi změnil oblečení? I když jsem kancléř, neodvažuji se zapomenout na svého mistra.“

Když člověk zapomene, odkud pochází, je jako řeka bez pramene nebo strom bez kořenů. Selhání je tedy nevyhnutelné. To platí zejména pro někoho, kdo se vydal na duchovní cestu. Bez podpory svého mistra je člověk velmi slabý. Takto Huang ztratil svou moc a dokonce i život.

Podobné důsledky se mohou objevit i v životech obyčejných lidí. V tradiční čínské kultuře se všeobecně věří, že konáním dobrých skutků se hromadí ctnost, zatímco konáním špatných skutků se hromadí karma. Ctnost se může proměnit v bohatství, úspěch a prosperitu, zatímco karma může vést k různým obtížím nebo nepříznivým okolnostem v životě.

Proto skromnost a pokora spolu s dobrým charakterem mohou vést k lepší budoucnosti.