Důležitost tradičních hodnot v éře moderní vědy a umělé inteligence (část 1)

(Minghui.org) Tradiční čínská kultura je rozsáhlá a hluboká. Někteří lidé si ale myslí, že tyto hodnoty jsou zastaralé. Jeden člověk se mě kdysi zeptal: „Jak mohou tyto starobylé hodnoty pomoci v době moderní vědy a umělé inteligence?“

Je to důležitá otázka, protože nás vede k zamyšlení nad spojením mezi dávnou moudrostí a současnou společností.

Starobylá moudrost versus moderní věda

Pozoruhodným příkladem je binární systém, v němž jsou čísla, písmena a další informace vyjádřeny jako posloupnosti nul a jedniček. Na binárním kódu stojí všechna moderní počítačová data. Když německý matematik a filozof Gottfried Leibniz v 17. století binární systém rozvíjel, zdůrazňoval, že odráží jednoduchost a jednotu bohů.

Ve svých publikovaných dílech Leibniz uznal význam I-ťingu, starobylého čínského textu připisovaného mudrci Fu Ximu. Napsal: „Vysvětlení binární aritmetiky, která používá pouze znaky 1 a 0, s několika poznámkami o její užitečnosti a o světle, které vrhá na starobylý čínský obraz Fu Xiho.“

Leibnize zvlášť zaujaly hexagramy v I-ťingu. Každý hexagram se skládá ze šesti vodorovných čar – buď celých (jang), nebo přerušovaných (jin). Tyto vzory symbolizují kvality jinu a jangu a nabízejí vhled do lidské povahy a světa.

Tradiční čínská kultura navíc vychází i z toho, že lidské tělo, společnost a kosmické tělo jsou úzce propojeny. Ač se to může zdát neuvěřitelné kvůli obrovským vzdálenostem, podobný prvek tajemství se objevuje i v moderní vědě, zejména u jevu kvantového provázání.

V klasické mechanice jsou objekty ovlivněny pouze svým bezprostředním okolím, což se označuje jako princip locality. V kvantové mechanice však dvojice provázaných částic (jedna se spinem po směru hodinových ručiček a druhá proti) zřejmě spolu dokáže komunikovat rychleji než světlem. Albert Einstein tento jev nazval „strašidelným působením na dálku“.

Vědcům se navíc podařilo vizualizovat vlnovou funkci dvou provázaných fotonů pomocí digitální holografie. V článku publikovaném roku 2023 v časopise Nature Photonics s názvem Interferometrické zobrazování amplitudy a fáze prostorových biphotonových stavů se badatelům z Ottawské univerzity a Univerzity Sapienza v Římě podařilo rekonstruovat symbol jinu a jangu v diagramu Tchaj-ťi.

Harmonie mezi člověkem a jeho okolím se projevuje mnoha způsoby. Tradiční čínské znaky pro hudbu a medicínu nejen sdílejí stejnou výslovnost (yue), ale také se podobají v psaných znacích. To souzní s popisem ve Vnitřním kánonu Žlutého císaře, známé starověké knize o čínské medicíně: „Hudba léčí srdce a medicína léčí tělo.“

Navíc pět hlavních tónů (gong, shang, jue, zhi, yu) tradiční čínské pentatonické stupnice odpovídá pěti prvkům – zemi, kovu, dřevu, ohni a vodě. Tyto prvky se vztahují i k pěti hlavním vnitřním orgánům (slezině, plicím, játrům, srdci a ledvinám). „Mantra čistého srdce a univerzální laskavosti“, starobylá čínská melodie, dokázala regulovat dýchání, vyrovnávat mysl a podporovat celkové zdraví.

Tato starobylá moudrost se uplatňuje i v moderní společnosti. Renomovaná Berklee College of Music má například Music and Health Institute, jehož cílem je zlepšovat zdraví a pohodu prostřednictvím hudby.

Rozdíl mezi moderní ideologií a tradičními hodnotami

Pod vlivem moderní technologie mají mnozí lidé tendenci důvěřovat pouze vědě, kterou znají, a odmítat odlišné názory. V důsledku toho se více soustředí na materiální život a zanedbávají tradiční hodnoty.

Jedním z příkladů je úzkost, která se stala běžnou součástí moderní společnosti. Lidé často chtějí víc, než na co mají schopnosti, a stěžují si, když jejich očekávání nejsou naplněna. Podle tradiční čínské kultury však štěstí pochází ze ctnosti a postavení člověka (například úřední hodnost) je v souladu s jeho ctností. Člověk by se proto měl k úkolům stavět pilně a s klidnou myslí, namísto aby se hnal za nereálnými přáními.

I-ťing, jeden ze starověkých čínských klasických děl zmíněných výše, uvádí: „Velké odpovědnosti stojí na velké ctnosti.“ To znamená, že ctnost nese požehnání a štěstí stejným způsobem, jako voda nese loď. Když je vody málo, sotva něco unese.

Zeng Guofan, významný úředník z období dynastie Čching, byl příkladem spojení tradičních hodnot a osobního růstu. Hluboce si vážil klasických učení a neustále pracoval na zdokonalování svého charakteru. Na základě I-ťingu chápal důležitost vyvažování jinu a jangu – uvědomoval si, že je třeba usilovat nejen o dosažení výsledků (jang), ale také o pokoru a sebekázeň (jin). Po velkých vítězstvích přisuzoval úspěch druhým a někdy snižoval počet vojáků, aby zmírnil obavy císaře.

V osobním životě Zeng zdůrazňoval „čestnost, úctu, klid, opatrnost a vytrvalost“. Každý den si psal deník a přemýšlel o svém jednání. Zvláštní pozornost věnoval „kázni v osamění“ – i když byl sám, vždy si udržoval důstojnost a nikdy se nenechal svést k požitkářství. Tyto vlastnosti mu nejen vynesly respekt ostatních, ale také k němu přitáhly mnoho schopných lidí. Zengův příběh nás učí, že když si člověk cení ctnosti a osobního růstu, úspěch přichází přirozeně.

V moderní společnosti se tímto směrem řídí jen málokdo. Zvlášť v pevninské Číně mnozí lidé touží přes noc dosáhnout bohatství a slávy, i kdyby to mělo znamenat ubližovat druhým. Situaci ještě zhoršuje fakt, že umělecký a zábavní průmysl se často zaměřuje na smyslové požitky a chtíč, což vede k morálnímu úpadku.

Ve starověku tomu bylo jinak. Podle legendy vytvořil Fu Xi strunný nástroj se (drnkací citera), aby „uklidnil srdce a vyživil duši“. Tato čistota a harmonie jinu a jangu prý člověka povznášely a přibližovaly k bohům.

(Pokračování příště)