Kultivace uprostřed zkoušek a probouzení laskavosti

(Minghui.org) Lidská přirozenost je při narození vrozeně dobrá. Protože si lidé tuto vnitřní laskavost uchovávají, náš soucitný Mistr znovu a znovu prodlužuje čas a snáší utrpení kvůli všem bytostem.

Probouzení laskavosti u lidí v soudním systému

Učedníci Dafa dělají vše, co je v jejich silách, aby během pronásledování objasňovali pravdu a zachraňovali ty, v nichž je ještě laskavost. Následují některá setkání, která potvrzují moc Dafa.

První setkání

Když mě s manželem náhle zatkli a prohledali nám domov, byla jsem držena na samotce, hlídána mladým policistou. Tento náhlý obrat mě probral a začala jsem se dívat do sebe, abych pochopila, proč k tomu došlo. Uvědomila jsem si, že na vině byla zášť a touha se předvádět.

Náhle mé úvahy přerušil záchvat kašle. Podívala jsem se na mladíka, který mě hlídal – byl zhruba ve věku mého dítěte. Jeho kašel se stupňoval. Bylo mi ho upřímně líto a zeptala jsem se: „Synku, tak moc kašleš – vzal sis nějaké léky?“

Vzhlédl ke mně a možná, když zahlédl mou upřímnost, z jeho tváře zmizela chladná tvrdost. Řekl: „Léky beru, ale moc nepomáhají.“ Odpověděla jsem: „Dnes má hodně lidí problémy s plícemi. Nesmíš to odkládat, nech si dát infuze.“ Na tváři se mu objevil úsměv a zdvořile řekl: „Děkuji, teto.“ Ulevilo se mi a dodala jsem: „My praktikující Dafa jsme se ničeho špatného nedopustili. Doufám, že zůstaneš spravedlivý a laskavý.“ Podíval se na mě s výrazem bezmoci, ale i s hlubokým soucitem.

Poté, co mě poslali do vazební věznice k „výslechům“, jsem se s ním setkala podruhé. Byl tam spolu s dalším policistou. Jakmile mě uviděl, hned řekl: „Teto, poznáváš mě? Poslechl jsem tvoji radu. Nechal jsem si dát infuze a teď je mi mnohem lépe.“ Usmála jsem se na něj a připomněla mu, aby nezapomněl na to, co jsem mu řekla.

Třetí setkání nastalo v den, kdy mě propustili na kauci. On a vedoucí stanice za mnou přišli. Ve chvíli, kdy mě zahlédl přes skleněné okno, zamával, jako by zdravil dávno ztracenou příbuznou. Vesele jsem mu zamávala zpátky. Řekl: „Teto, poslouchám tvé rady.“ A já ho znovu vybídla, aby byl vždy spravedlivým a laskavým člověkem.

Druhé setkání

V den, kdy nás dva policisté, kteří se podíleli na našem pronásledování, poslali s manželem do vazební věznice, našli v jeho kapse 200 jüanů. Podal mi je, abych si je vzala, ale já mu řekla, ať si je nechá. Oba jsme mysleli na toho druhého a každý trval na tom, aby si peníze vzal ten druhý.

Jeden z policistů poznamenal: „Vy dva jste opravdu dobří lidé.“

Odpověděla jsem: „A přesto takoví dobří lidé jako my končí tady. To je zločin na nás. A co bude s vámi v budoucnu?“

„Možná máte pravdu. My jen posloucháme rozkazy shora,“ řekl.

Byl tam ale jeden velmi zlý mladý policista. Sotva jsem začala objasňovat pravdu, začal křičet, že mě srazí k zemi. Když jsem šla do nemocnice na vyšetření a snažila se říci doktorovi fakta o Falun Gongu, nenechal mě mluvit a s hněvem vyštěkl, že si to se mnou vyřídí.

Podívala jsem se na něj a povzdechla si: „Ach, to dítě…“ Možná ucítil mou opravdovou starost. Od té chvíle na mě už nikdy nezvýšil hlas a jeho tón se stal mnohem mírnějším.

Téhož dne jsem se vrátila na policejní stanici, abych si vyzvedla své věci. Když jsem odcházela, potkala jsem ho. Usmála jsem se a pozdravila: „Dobrý den, strážníku!“

„A co tu zase děláte?“ zeptal se.

„Přišla jsem si pro své věci.“

Zrovna, když jsme spolu mluvili, projelo kolem auto. On vykřikl: „Pozor! Dávejte pozor na auto!“

V jeho hlase zazněla opravdová starost o mé bezpečí. Když jsem se vzdálila od stanice, obloha se mi zdála výjimečně modrá a vzduch neobyčejně svěží. Byla jsem hluboce dojata tou proměnou, která se v jeho životě odehrála.

Třetí setkání

Zástupkyně ředitele vazební věznice byla také laskavá osoba. Měly jsme spolu dlouhý rozhovor a ona mi upřímně řekla: „Kdybych byla šéfem já, určitě bych si vybrala zaměstnávat lidi, jako jste vy.“

Když mi sdělila, že zařídila mé propuštění na kauci, dodala upřímně: „Nepoužila jste žádné známosti ani úplatky, a přesto jsme se rozhodli propustit vás na kauci a poslat domů. Doufáme, že se sem už nikdy nebudete muset vrátit.“

Věděla jsem, že toto místo není určeno pro nás. O všem rozhoduje Mistr. Staré síly se mě snažily zničit kvůli mým připoutáním a nedostatkům. Ale Mistr viděl, že si stále držím spravedlivé myšlenky, a tak situaci obrátil v můj prospěch – proměnil nesnáze v příležitost.

Čtvrté setkání

Ve vazební věznici byla jedna přísná, ale krásná dozorkyně, která na mě kdysi zakřičela: „Víte, kdy zemřete?“ Odpověděla jsem: „Nikdo neví, kdy zemře. Jak se říká, život a smrt jsou předurčeny a štěstí je dáno nebem.“ Zmlkla.

V den, kdy jsem opouštěla vazební věznici, měla službu právě ona. Podívala se na mě a tónem plným opravdové starosti mi poradila, abych si po návratu domů nechala udělat důkladné lékařské vyšetření a trochu víc věřila vědě. Z očí jí zmizel ten přísný lesk – a v těch velkých, krásných očích zůstala jen lidská laskavost.

Začínám se opravdově kultivovat a pozvedat ve Fa

Protože je můj manžel stále ve vazbě, po návratu domů jsem musela běhat s příbuznými mezi policejní stanicí, vazební věznicí, prokuraturou a soudem. Psaním dopisů a podáváním právních materiálů k objasnění pravdy se můj strach postupně zmenšoval – jako by s každým setkáním trochu ubyl.

Kdysi jsem byla velmi křehká osoba, těžce zatížená strachem a postrádající silné spravedlivé myšlenky. Díky této zkoušce a soucitné ochraně a moudrým uspořádáním Mistra jsem skutečně zakusila všudypřítomnost Mistrova soucitu a zároveň i vznešenost a posvátnost Dafa. Také jsem si uvědomila vážnost kultivace.

Hluboce lituji, že jsem více než dvacet let denně opakovala „Dafa je dobrý“ a přesto se skutečně nekultivovala. Moje praxe byla povrchní – málo jsem studovala Fa, nedokázala jsem Fa uplatnit v srdci a nechala jsem studium Fa sklouznout do pouhé formality.

To vedlo k nedostatečnému stavu kultivace a slabým spravedlivým myšlenkám v mých činech. To je moje největší lítost, že jsem neměla dost spravedlivých myšlenek, abych rozpustila toto zlé pronásledování. Začala jsem proto využívat každou volnou chvíli ke studiu Fa. Každé slovo pronikalo přímo do mého srdce a odhalovalo mi principy Fa, které jsem dříve neviděla.

Když jsem vysílala spravedlivé myšlenky, myslela jsem na ty, kteří pracují v orgánech veřejné bezpečnosti, prokuratuře a soudnictví a kteří, protože neznají pravdu, poškozují Dafa a dopouštějí se hříchů. Jaký bude jejich osud v budoucnu? Při té myšlence se mi oči zalily slzami. Necítila jsem vůči nim žádnou zášť, jen lítost a soucit.

Správná volba mnohých kolem mě

Manželka mého nadřízeného mě uviděla a řekla: „Vypadáte vyčerpaně. Láme mi to srdce.“ Moji kolegové poblíž měli slzy v očích. Dcera mého nadřízeného řekla, že jsem známá svou laskavostí. Všichni věděli, že Falun Dafa je dobrý, ale pod vládou zlé Strany se neodvažovali promluvit.

Psala jsem také dopisy vedení manželova pracoviště a vedení školy mého dítěte s nadějí, že šéf manželovy práce napíše dopis, v němž potvrdí, že je všemi uznáván jako dobrý člověk, což by mohlo mít pozitivní dopad při jeho obhajobě u soudu. Když jsem těmto vedoucím vysvětlila svůj záměr, ochotně souhlasili. Když jsem mluvila o těžkostech, kterým manžel uvnitř čelí, nedokázala jsem zadržet slzy.

Účetní na jeho pracovišti, laskavá žena, to viděla a se slzami v očích mě utěšovala. Když jsem odcházela, doprovodila mě ke dveřím a stála tam, dokud jsem jí nezmizela z dohledu. Obdivovala jsem, jak jejich chápající stránka činí moudrá rozhodnutí pro svou budoucnost.

Když jsem se vrátila domů, můj bratr s manželkou se na mě podívali s očima plnýma slz a řekli: „Je hrozné tě vidět tak samotnou, jako osamělou husu.“ Řekla jsem jim: „Opravdu jsem v pořádku. Jiní mohou vidět mé utrpení, ale já věřím, že skutečně trpí jen ti, kdo nemají Fa. Už nejsem ta křehká žena, kterou jsem bývala. Mám toho nejvelkolepějšího Mistra. Fa je v mém srdci. Jsem nejšťastnější člověk na světě. Právě Fa mi dal neochvějnou vůli a odvahu čelit těžkostem.“

Moje neteř se při pohledu na mě rozplakala. Neustále jsem jí objasňovala pravdu o Falun Gongu, až nakonec i ona získala spravedlivé myšlenky. Řekla: „Teto, moje podpora pro tebe vyrostla z dvaceti procent na osmdesát a teď je to sto procent.“

Můj synovec mě pevně objal a se slzami řekl: „Teto, když tě vidím, cítím klid. Rozumím ti a podporuji tě. Musíš se dobře kultivovat.“ Odpověděla jsem: „Drahý, to jsou ta nejdojemnější slova, která jsem letos na Nový rok slyšela.“

Po všech zkouškách a útrapách jsem z křehké ženy vyrostla v silnou. Tvrdost osudu už ve mně nevzbuzuje strach – zůstávám optimistická a odolná. Často přemýšlím: kdybych se nesetkala s Dafa, bloudila bych bez cíle v této morálně upadající společnosti. Byl to soucitný Mistr, kdo mě zachránil, očistil a znovu utvářel. Jaké mám štěstí! Ať je tato nekonečná vděčnost hnací silou mé oddanosti ke kultivaci, abych se dobře kultivovala a pomáhala Mistrovi zachraňovat druhé!

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí osobní pohled v daném čase podle jejich stavu kultivace a jsou nabízeny v duchu vzájemného povznášení.